Rok 1992 přinesl nové rozhodování o osudech Agentury Gellner. Na posledním zasedání městského zastupitelstva před prázdninami, přišel na přetřes návrh, zda by nebylo lepší agenturu pro nedostatek peněz zrušit. Rozpoutala se diskuze, která ale žádné zásadnější rozhodnutí nepřinesla. Po několikerém hlasování byla Agentura Gellner nakonec ponechána tak, jak byla dosud.[1]

První premiérou roku 1992 se stala opereta Johanna Strausse Netopýr. Pro činoherní soubor volba dost netradiční. Operetu upravili Petr Novotný, Luboš Šterc a Martin Tůma. Petr Novotný se ujal režie. Scénu navrhl Martin Kurel (j. h.) a kostýmy Katarína Hollá-Jiříková (j. h.). Hudební úpravu provedl František Živný a pohybovou stránku měl na starosti Petr Miller (j. h.).[2] Inscenace se odehrávala v prostorách Intimního divadla a využívala kombinaci hudby s živým zpěvem s nahrávkami. Scénu tvořil velký sál s množstvím dveří a zrcadel, jejichž pomocí se vytvářely iluze různých interiérů.[3] Obecenstvu se představili Milan Livora, Radana Herrmannová, Rudolf Leitner, Štěpánka Lisá, Jiří Hasil ad. Premiéra se konala 29. ledna od 19.30 hodin a druhá premiéra pro svozové předplatitele se uskutečnila 31. ledna.[4] Na 12. března byla v tisku ohlášena repríza Netopýra, která nebyla jen tak obyčejná. Konala se u příležitosti životního jubilea Jiřího Hasila.[5]

Na březen si Malá divadelní společnost města Příbrami připravila premiéru veršované komedie Muž a žena v prostorách Intimního divadla. Inscenaci režíroval Roman Meluzín j. h., scénu a kostýmy vytvořil hostující výtvarník Tomáš Kypta. Do hry byli obsazeni Milan Livora, Radanna Herrmannová, David Suchařípa a Štěpánka Lisá.[6] Premiéra se konala 5. března a první repríza 9. března.[7]

V dubnu se na scéně objevil světoznámý muzikál Divotvorný hrnec v úpravě autorské dvojice Voskovce a Wericha.[8] Lákadlem pro diváky bylo hostování Josefa Dvořáka v roli vodníka Čochtana. V roli pana Nováka vystupoval Rudolf Leitner, jeho dceru Káču ztvárnila Štěpánka Lisá, němou Zuzanu Lucie Svobodová a Woodyho Rychtarika Stanislav Aubrecht. Režie se ujal Petr Novotný, scénu navrhl Martin Kurel (j. h.) a kostýmy Katarína Hollá-Jiříková (j. h.). Hudbu k představení obstaral orchestr Experiment.[9] Premiéra muzikálu se konala 28. dubna a do vzpomínek diváků se zapsala také tím, že Josef Dvořák na „děkovačce“ sdělil publiku, že honoráře za všechna představení, která budou sehrána do prázdnin, nechá z poloviny divadlu a druhou polovinu věnuje na konto Výboru dobré vůle.[10]

Po prázdninách se na jeviště dostala další komedie. V prostorách Intimního divadla se 14. října začala hrát hra Příliš počestná žena.[11] Konverzační komedie z pera francouzského dramatika Armanda Salacrou. K napsání hry inspirovala dramatika zpráva v novinách. Psalo se v ní o ženě, která si objednala vraždu svého manžela. Práce však nebyla vykonána a plánovaná oběť vymáhala po vrahovi vrácení peněz. V roli manžela Roberta, který měl být zavražděn, vystoupil Milan Livora. Jeho přítele Rogera a zároveň najatého vraha, ztvárnil Jaroslav Pešice. Do role manželky Marie Magdalény byla obsazena Radana Herrmannová. Inscenaci režíroval Petr Novotný.[12]

Před koncem roku, 10. prosince, měla československou premiéru inscenace Místo pro všechny, jejímž autorem byl člen hereckého souboru Michal Gulyáš.[13] Scénu vytvořil Vladimír Všetečka a kostýmy Jarmila Vogelová. Hudbu složil Tomáš Hořejš na texty Jiřího Žáka. Ve hře pro čtyři herce se na jevišti objevili Rudolf Leitner, Jiří Žák, Michal Gulyáš a Hana Štrudlová. Režie probíhala formou týmové spolupráce s autorem.[14]

V květnu se konal již XXIV. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka. Slavnostní zahájení tentokrát neprobíhalo ve Vysoké u Příbrami, ale konalo se v pět hodin odpoledne u pomníku Antonína Dvořáka na Dvořákově nábřeží v Příbrami. Vystoupil na něm Soubor svatohorských trubačů při 1. Základní umělecké škole Antonína Dvořáka v Příbrami. Slavnostní projev přednesl PhDr. Vladimír Vepřek. V případě nepříznivého počasí se mělo slavnostní zahájení konat ve foyeru divadla. Tentokrát se festival zkrátil na tři dny, 5. – 7. května, a omezil se na tři představení. Festival zahájilo Stamicovo kvarteto, druhý den si mohli posluchači vychutnat koncert komorního ženského orchestru Orchestra Puellarum  Pragensis s dirigentem Leošem Svárovským. Festival zakončovalo Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích s operou Giuseppe Verdiho La Traviata. Ceny vstupenek byly stanoveny na 25 a 35 Kčs. Předplatné na celý festival činilo 90 Kčs.[15]

Dne 8. února se ve společenském sále kulturního domu konal divadelní ples.[16] V dubnu se divadlo stalo místem, kde si dali schůzku vyznavači kulturistiky. Konal se tu oblastní přebor v kulturistice mužů i žen, jehož pořadatelem bylo Sportstudio Příbram. Na dopolední semifinále se přišlo podívat na 300 diváků a odpolední finále bylo vyprodané. Soutěžilo se v osmi kategoriích. Soutěžících bylo celkem 44, z toho 9 žen. První tři z každé kategorie postoupili na Mistrovství Čech. Vyvrcholením závodu byla soutěž bez rozdílu vah, ve které si prvenství vybojoval domácí Luboš Kohányi. V kategorii žen byla kromě tradičních disciplín vybírána také nejsympatičtější kulturistka. Federace kulturistiky přislíbila Sportstudiu Příbram pořádání Mistrovství Čech, ale s jednou podmínkou. Organizátoři musí najít místo s větším hledištěm.[17] Dne 20. prosince se ve všech prostorách Kulturního domu v Příbrami konal Vánoční den dětí.[18]

O tom, že Příbramané chtěli své divadlo zachovat, svědčí i zmínka v tisku, která oznamovala vznik Nadace na zachování divadla, která měla částečně krýt jeho provoz. Mělo jít o spolupráci mezi podnikateli a divadlem.[19]

[1] Příbramsko, roč. 41, čís. 26, 30. červen 1992, s. 1.
[2] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, program k inscenaci Netopýr.
[3] Příbramsko, roč. 41, čís. 11, 17. březen 1992, s. 4.
[4] Příbramsko, roč. 41, čís. 4, 28. leden 1992, s. 3.
[5] Příbramsko, roč. 41, čís. 10, 10. březen 1992, s. 4.
[6] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, program k inscenaci Muž a žena.
[7] Příbramsko, roč. 41, čís. 9, 3. březen 1992, s. 4.
[8] Příbramsko, roč. 41, čís. 16, 22. duben 1992, s. 4.
[9] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, program k inscenaci Divotvorný hrnec.
[10] Příbramsko, roč. 41, čís. 22, 2. červen 1992, s. 4.
[11] Příbramsko, roč. 41, čís. 40, 13. říjen 1992, s. 4.
[12] Příbramsko, roč. 41, čís. 46, 24. listopad 1992, s. 4.
[13] Příbramsko, roč. 41, čís. 48, 8. prosinec 1992, s. 4.
[14] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, program k inscenaci Místo pro všechny.
[15] Příbramsko, roč. 41, čís. 18, 5. květen 1992, s. 4.
[16] Příbramsko, roč. 41, čís. 5, 4. únor 1992, s. 3.
[17] Příbramsko, roč. 41, čís. 15, 14. duben 1992, s. 10.
[18] Příbramsko, roč. 41, čís. 49, 15. prosinec 1992, s. 4.
[19] Příbramsko, roč. 41, čís. 29, 21. červenec 1992, s. 1.