Příbramské divadlo vstoupilo do druhého roku své existence a hned na počátku se muselo potýkat s plněním plánu odehraných představení. Okresní plánovací komise v Příbrami stanovila v plánu výkonů na rok 1960 počet představení na 530. Proti tomuto rozhodnutí se vedení divadla ohradilo a žádalo snížení počtu představení na 374: 242 představení v sídle divadla a 132 na zájezdech. Vzhledem k tomu, že počet hracích dnů v roce vycházel na 272, bylo by nutné každý den sehrát nejméně dvě představení.

Tak by divadlo muselo přistoupit na praxi Státní zájezdové scény. Znamenalo by to rozdělit umělecký soubor na tři skupiny po 10 hercích a hrát pouze „malé divadlo“ s nenáročnými dekoracemi, které by se daly použít i v malých sálech. Vedení divadla dále argumentovalo tím, že pro odehrání 242 představení v sídle divadla organizuje divadlo rozsáhlou akci návštěvnických svozů z okolí Příbrami. Pokud by divadlo přijalo závazek uspořádat 530 představení, museli by herci absolvovat 288 zájezdů do stejných míst, odkud se diváci sváží do divadla. Okresní plánovací komise tento argument uznala a počet představení přizpůsobila potřebám divadla.[1]

Podle zápisů v kronice Horního města Příbramě z roku 1960 mělo divadlo celkem 104 zaměstnanců, z toho 30 herců (10 žen a 20 mužů), 1 ředitele, 1 administrativního vedoucího, 8 administrativních sil, 3 režiséry, 2 nápovědy, 2 inspicienty, 3 osvětlovače, 2 rekvizitáře, 9 jevištních techniků, 1 inspektora jeviště, 3 garderobiérky, 1 lektora, 2 výtvarníky, 9 zaměstnanců dílen (krejčí, švadleny, truhláři, čalouníci, malíři), 1 skladnici, 8 uvaděček, 5 uklízeček, 3 šatnářky, 2 řidiče, 1 pradlenu, 1 vrátného, 2 vlásenkáře a 4 zaměstnance náborového střediska.[2]

Členové uměleckého souboru se od počátků snažili zapojovat do dění v okrese a především usilovali o sbližování se svými diváky. Zprvu se jednalo o ojedinělá vystoupení herců mimo divadlo, často improvizovaná. Postupem času dostalo setkávání s veřejností podobu besed s diváky. Členové divadla zajížděli i do vzdálenějších obcí, aby pohovořili se svým obecenstvem o herecké práci, vyslechli jejich názory a připomínky a zodpověděli dotazy.[3] Stejná snaha byla věnována i získávání zkušeností s divadelní prací. Ředitel Městského divadla Antonín Dvořák se se skupinou československých divadelních umělců účastnil o prázdninách tradičního shakespearovského festivalu ve Stratfordu v Anglii.[4]

Pro své předplatitele zajišťovalo Městské divadlo svozové autobusy, kterých už v roce 1960 bylo na 400. I přesto, že se svozovým autobusům občas nevyhnuly technické potíže, diváci si tuto službu pochvalovali. Nové Příbramsko otisklo čtenářský dopis popisující průběh cesty do divadla:

„13. ledna 1960 – od rána fičí studený vítr se sněhovou vánicí. Na silnicích se tvoří závěje a u některých divadelních předplatitelů z Vrančic, Životic, Těchařovic a Rtišovic vzniká obava, zda se dostanou do divadla. Jejich obava byla zbytečná: během dne již zaměstnanci Městského divadla v Příbrami zjišťovali telefonicky, jaký je stav silnice a bylo domluveno, aby se všichni dostavili na zastávku ke státní silnici. Za několik minut již projíždí kolem divadelní autobus směrem k Těchařovicům, kde jsou pouze dva předplatitelé a je zajisté chvályhodné, že i za těchto podmínek divadlo dodrželo ujednání a prokazuje venkovským předplatitelům velké výhody.

Tentokrát se ti dva Těchařovičtí k autobusu nedostavili a proto obětavý řidič autobusu nemeškal a navštívil občany, aby jim oznámil, že přijel. Potom se vydal na zpáteční cestu, kde přistoupili návštěvníci z Vrančic, Životic a Rtišovic, jimž se slušně omlouvá a vysvětluje, jaké měl překážky. Do divadla jsme přijeli včas a hra se nám líbila. Na zpáteční cestě nedbal řidič ani překážek na naší nedodělané silnici a dovezl nás až na stanovené místo do Životic.

Zde vidíme pravý opak toho, čeho jsme se dočetli o případě Tochovických.

My můžeme s povděkem prohlásit, že jsme spokojeni, jak s dopravou, tak i se všemi výhodami, jež divadlo v Příbrami pro vesnické předplatitele připravilo.

V. Š., Vrančice“[5]

Kromě autobusové dopravy vypravilo divadlo dne 7. ledna 1960 i první divadelní vlak pro mládež z Lochovic. Přivezl 550 dětí z Lochovic, Jinců a Čenkova, aby shlédly Pohádky Karla Čapka. Další vlak byl plánován pro Březnici a její okolí.[6]

Činností příbramského divadla se kromě místního tisku zabýval i rozhlas. Dne 11. února 1960 vysílal Československý rozhlas na stanici Praha ve stati Zrcadlo kultury relaci O mladém příbramském divadle, o výkonech jeho souboru. Kritika byla velmi příznivá. 22. března 1960 odvysílala stanice Praha I relaci o zdařilé premiéře hry Nanebevstoupení Tonky Šibenice. Naproti tomu Rudé právo vydalo o této hře velmi přísnou a nepříliš příznivou kritiku.[7]

Příbramské divadlo zakončilo první sezónu své existence. Podle ohlasů v tisku i v kronice města Příbramě byla hodnocena velmi kladně. Divadlo uvedlo přes 10 premiér. Při premiéře divadelní hry Othello dne 11. 3. 1960 byli přítomni představitelé divadelních organizací a Svazů divadelních umělců SSSR, Polska, Rumunska, Bulharska a Albánie. Příbramské divadlo bylo jediným mimopražským divadlem, které navštívili.[8] Na zakončení sezóny si divadlo připravilo komedii Jana Drdy Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert. Premiéry se zúčastnil i autor Jan Drda.

[1] Rozklad k navrženému směrnému číslu počtu představení divadla v roce 1960, SOkA Příbram, fond ONV Příbram, inv. č. 1513, sign. 456.3, č. kart. 499.
[2] SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Kronika Horního města Příbramě 1960, s. 159, 162-163.
[3] Nové Příbramsko, roč. IX., čís. 3, 23. ledna 1960, s. 2; roč. IX., čís. 5, 6. února 1960, s. 1.
[4] SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Kronika Horního města Příbramě 1960, s. 161.
[5] Nové Příbramsko, roč. IX., čís. 4, 30. ledna 1960, s. 2.
[6] Nové Příbramsko, roč. IX., čís. 2, 16. ledna 1960, s. 1.
[7] SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Kronika Horního města Příbramě 1960, s. 162.
[8] Nové Příbramsko, roč. IX., čís. 8, 27. února 1960, s. 2.