V roce 1967 zahájil týdeník Nové Příbramsko akci s názvem „S Novým Příbramskem do divadla“. V únorových a březnových číslech se objevily kupony se slevou na vstupenky. Pokud ve dnech 14.-18. února a 6.-11. března předložili návštěvníci divadla u pokladny své kupony, mohli získat dvě vstupenky se slevou 10%. Zvláštní pozornost byla věnována dětskému představení Popelka v sobotu 18. února. Tímto představením měla být zahájena pravidelná akce s názvem „Rodiče s dětmi do divadla!“. Po předložení kuponu mohli rodiče zakoupit dvě vstupenky za jednotnou cenu po 4 Kčs.[1]

Rok 1967 přinesl další novinku v tvorbě příbramského divadla. Dne 2. října od 19.30 proběhl první estrádní pořad s názvem Divadlo bez rampy. Jednou měsíčně se diváci mohli sejít při zábavném večeru, dozvědět se něco nového o svém divadle a zasoutěžit si o ceny v soutěži Kdo to ví, odpoví.[2] Po skončení programu měli návštěvníci možnost popovídat si s herci, spisovateli a výtvarníky, zatančit si nebo se zdržet u šálku kávy.[3]

V roce 1967 se příbramské divadlo přihlásilo do umělecké soutěže k 50. výročí VŘSR. Volba padla na komedii A. N. Ostrovského I chytrák se spálí.[4] Ve dnech 6. až 11. listopadu se konal Krajský festival sovětských her v Kladně. Příbramské divadlo se zúčastnilo s představením Arbuzovovy Irkutské historie.[5]

V rámci spolupráce mezi divadly Středočeského kraje se příbramské divadlo zapojilo do programu výměnných představení. Dne 15. června sehrál příbramský soubor v Kolíně hru Morálka paní Dulské. Městské divadlo Kolín se zase představilo domácímu publiku inscenací Hugova Ruy Blase.[6] K rozsáhlejší výměně představení došlo s Divadlem pracujících v Mostě. Mostecký soubor se příbramskému obecenstvu představil tragédií Jeana Anouilhe Antigona. Příbramští herci na oplátku sehráli v Mostě Rejnušovo Královské vraždění.[7]

V červnu se divadlo proměnilo v pohádkovou zem. Dne 12. června se konala akademie žáků kurzů pohybové výchovy. Na jevišti se ve více než hodinovém programu vystřídaly děti ve věku od 4 do 14 let. Pro své rodiče a další návštěvníky divadla si připravily pásmo pohádek, které paní učitelka vypráví dětem v mateřské škole. Na hudbu Oskara Nedbala ožívaly hračky a vystupovaly princezny, čerti a další pohádkové postavy. Program sestavila a nastudovala vedoucí kurzů Olga Veselá, choreografka a herečka příbramského divadla. V programu vystoupili i žáci baletní přípravky Národního divadla.[8]

V roce 1967 se konalo celkem dvanáct premiér, z toho dvě československé, a divadelníci zažili také dvě zahraniční návštěvy. S příbramským divadlem spolupracoval při inscenaci hry Gabriely Zápolské Morálka paní Dulské profesor varšavské výtvarné akademie a významný polský ilustrátor a divadelní výtvarník prof. Jan Marcin Szancer. Navrhl scénu a kostýmy.[9] Premiéra proběhla dne 11. května. Začátkem září navštívil příbramské divadlo režisér Městského divadla v Quedlinburgu Gerhard Pröhl. Shlédl představení Shakespearovy komedie Jak se vám líbí a s vedoucími pracovníky divadla probíral možnosti vzájemné spolupráce mezi divadly.[10]

Informace o premiérách divadla přinášel kromě regionálního tisku i pořad Československého rozhlasu Zrcadlo kultury. V kronice Horního města Příbramě z roku 1967 se dochovaly přepisy dvou relací. Týkají se premiéry her Napoleon v Americe, od Georga Kaisera, a Jak se vám líbí od Williama Shakespeara.[11] První reportáž obsahuje pochvalné hodnocení hry Napoleon v Americe. Druhá rozhlasová relace upozorňuje na okolnosti, které hru Jak se vám líbí spíše poškodily.

Georg Kaiser – Napoleon v Americe, 24. únor 1967
V New Orleansu ve Spojených státech je hrob, ve kterém prý je pochován císař Napoleon. Pověst praví, že ho tajně odvezli z ostrova Sv. Heleny, místo něho do vězení tajně propašovali nějakého chudáka a tak prý poslední léta svého bouřlivého života prožil velký dobyvatel v Americe. – Georg Kaiser, jeden z největších německých spisovatelů expresionistů, rozvedl tuto legendu v tragické komedii Napoleon v New Orleansu. Hru napsal v roce 1941 ve švýcarské emigraci, aby ukázal německému měšťákovi, že to byl on, kdo přivedl Hitlera k moci a že to bude on, který na to doplatí.

Kaiserovu hru uvedlo Městské divadlo Příbram pod názvem Napoleon v Americe v překladu a podstatné úpravě Miloše Zbavitele, v režii Čestmíra Kováře, na scéně Jarmily Křížkové a s hudbou Václava Dražana.
Úprava se týká především postavy barona Dorgana, představitele „spiesbürgera“, který ctí císaře Napoleona natolik, že je ochoten obětovat pro znovuvzkříšení jeho slávy a moci a pro uskutečnění jeho světovládných cílů nejen své jmění, ale i celou Ameriku. Jeho tragický konec byl změněn na komediální a zároveň se změnil i poměr sil uvnitř hry. Prim převzal komediant You-jou, který se podvolí hrát baronovi Dorganovi Napoleona přesně podle jeho představ a který také se svými kumpány jednorukým rváčem Šestákem, chmatákem Mrkvičkou a dvěma prostitutkami – Polly a Pepou – Dorgana oškube do posledního centu. Dorgan do jisté míry ztratil jeden důležitý směr: tragičnost.

Je nakonec pouze potrestaný, když mu je vtisknut do rukou flašinet, aby si mohl vyžebrat živobytí, ale není zničen. Sen o světovládě ho pouze ožebračil, ale jeho vlastní zbraň ho nezabila.

Režisér svou koncepcí lidové komedie ve stylu ilustrací jarmareční písničky Dorganovu proměnu ještě podtrhl. Tak jak ho hraje Miloslav Musil je to šedivoučký stařeček, hodně senilní, až je ho líto, že naletěl takovým darebákům. Jeho nebezpečný sen se zdá spíš směšný, jeho iniciativa a duchovní otcovství celé té komedie a kapituluje před iniciativou pětice podařených kumpánů.

Z nich zaslouží zmínky především You-jou – Napoleon Kamila Olšovského. Hraje svého dobyvatele s dokonalostí protřelého šmíráka, vědomého si velikosti své úlohy, který se přímo opíjí úspěchem před diváky tak vděčnými, jako je Dorgan a jeho dcera. Je to jedna z nejcelistvějších a nejbohatších postav inscenace.

Pomáhá jí zejména Šesták Václava Hladíka a Polly Evy Trunečkové. Celá pětice tu dokazuje jak je hercům dobře ve vypjatých komediálních situacích, využívají každé možnosti, aby rozesmáli obecenstvo, a je třeba říci, že se jim to daří téměř bez šaržírování.

Představení má švih a spád, až na několik míst, se daří i písničky, které nejsou nad síly činoherců. Hraje se na vtipné a pestré scéně, která se proměňuje za hry.

Obecenstvo představení přijalo vděčně jako dobrou zábavu, aniž zpozorovalo, že se hraje na něčem jiném.

William Shakespeare – Jak se vám líbí, 6. říjen 1967
Jak se vám líbí v Příbrami…? Máme u nás velkou shakespearovskou tradici. Začala někdy v padesátých létech minulého století, kdy české divadlo sotva otevíralo oči, prošla vzedmutými vlnami kvapilovských a hilarovských inscenací a na počátku šedesátých let zaznamenala nové vrcholy v inscenacích Pleskotových a Krejčových. I v současném repertoáru je největší dramatik všech dob na prvém místě, alespoň co do počtu inscenovaných her a repríz. Velká část našich divadel však dnes dává přednost raději Shakespearovým komediím před tragédiemi. Z komedií pak se nejvíce hraje JAK SE VÁM LÍBÍ. Jí také zahájilo letošní sezónu divadlo v Příbrami.

Upřímně jsem se na tuto komedii těšila. Ráda se dávám vést kouzelnou a okouzlenou, moudrou a vtipnou Rosalindou do nového příšeří Ardenského lesa, ráda mám očistné ironické šlehy šaška Prubíka, ochotně se ztotožním s melancholickou skepsí životem zrazeného Jacquese, abych se z ní uprostřed optimistické společnosti vyhnaného vévody dostala a našla ztracenou odvahu a chuť čelit všední proradnosti a špíně. Popravdě řečeno, těšila jsem se marně.

Na jevišti příbramského divadla probíhal známý, poněkud neuvěřitelný příběh s převlekovou zápletkou a šťastným koncem. Od samého počátku zakopával o špatně řešený jevištní prostor, který divákovi nedával představu volnosti a herci více překážel, než pomáhal. Překážel pravděpodobně i režisérovi Antonínu Novotnému, který mnohem větší úsilí věnoval aranžmá postav na jevišti než postavám samotným. Inscenace se mu rozpadla na árie, dueta, terceta, která jsou občas vystřídána sborem vévodovy družiny. Prim ovšem hraje Rosalinda Jarmily Kolářové. Ale i přes pěkná a naplněná místa je to prim operní. Tahle Rosalinda nehraje svou žensky moudrou, citlivou, rozmarnou a odvážnou hru pro svého Orlanda, ale pro sebe a pro obecenstvo. Je to jen parádní role, většinou dobře zvládnutá, ale herečka v ní nenašla nic z dnešního mládí a pravděpodobně v ní dnešní mládí nenajde sebe. Podobně se dařilo, anebo lépe řečeno nedařilo i většině ostatních představitelů. Ani Miloslavu Musilovi se nepodařilo vniknout do postavy resp. podstaty Jacquese. V první polovině hry je to spíše podivín než melancholický skeptik, pozorovatel a soudce mravů. V druhé polovině se pak postava úplně zlomila do poloh mrzutého strejce. Jedině snad Kamilu Olšovskému se podařilo proniknout do tajemství postav, které se přerozují svým lidstvím vždy do nové doby. Jeho Prubíkovi jsme rozuměli, jeho vtip, ironie, vůle k životu nás rezonovaly. A rezonovaly i v hercích, a proto se v inscenaci zablýskalo na časy vždy, když se objevil na jevišti.

Velkým nedorozuměním bylo použití Poncovy hudby komponované před třiceti lety pro zcela jinou inscenaci. Mnohá nedorozumění způsobil i Saudkův překlad, s nímž se soubor na mnohých místech těžce potýkal.

Obecenstvo přijalo představení vlažně. Je to škoda. Shakespeare se hrál v Příbrami naposledy v roce 1964.

Předplatné na rok 1967 bylo vypsáno na 10 činoherních představení (z toho jedna hra se zpěvy).[12] Novinkou předplatného se stala možnost shlédnout také jednu operu. 14. a 15. dubna uvedlo příbramské divadlo Verdiho Aidu v nastudování Jihočeského divadla v Českých Budějovicích.[13] Nově zavedlo divadlo dětské předplatné. Hrálo se ve volných  sobotách dopoledne od 10 hodin v neděli ve tři hodiny odpoledne. V rámci předplatného byly pro děti připraveny tři hry a dětský karneval. Legitimace pro jednotlivá představení byly rozlišeny barevně. Všechny čtyři akce stály 15 Kčs a společně s dětmi se předplatiteli mohli stát i jejich průvodci.[14]

Z hereckého souboru odešli Rudolf Fleischer a Alena Hesounová, oba se stali členy pražského souboru Maringotka. Novými členy se stali Libuše Jiskrová z Krajského divadla v Mladé Boleslavi, absolvent divadelní fakulty JAMU v Brně Vladimír Kulhavý a elévka Elena Strupková.[15] Premiérou Tylovy hry Paličova dcera oslavil své šedesáté narozeniny herec Václav Lochovský, který do příbramského divadla přišel v roce 1963.

[1] Nové Příbramsko, roč. 16, čís. 5, 4. únor 1967, s. 3.; Nové Příbramsko, roč. 16, čís. 9, 4. březen 1967, s. 3.
[2] Nové Příbramsko, roč. 16, čís. 38, 29. září 1967, s. 3.
[3] Příbramský zpravodaj, říjen 1967, s. 16.
[4] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, Divadelní zpravodaj březen 1967.
[5] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, Divadelní zpravodaj prosinec 1967.
[6] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, Divadelní zpravodaj červen 1967.
[7] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, Divadelní zpravodaj září 1967.
[8] Nové Příbramsko, roč. 16, čís. 25, 23. červen 1967, s. 3.
[9] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, Divadelní zpravodaj leden 1967.
[10] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, Divadelní zpravodaj říjen 1967.
[11] SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Kronika Horního města Příbramě 1967, s. 137, 139.
[12] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, Divadelní zpravodaj prosinec 1966.
[13] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, Divadelní zpravodaj duben 1967.
[14] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, Divadelní zpravodaj říjen 1967.

Příbramský zpravodaj, říjen 1967, s. 16.
[15] Nové Příbramsko, roč. 16, čís. 34, 1. září 1967, s. 3.