//wp_head()?>
První premiérou roku 1974 se stala satirická komedie Pekelník od G. B. Shawa. Cílem bylo ukázat, jak neupřímnost křiví charakter člověka. Režie se ujal Čestmír Kovář. Scénu vytvořila Jarmila Křížková. Děj hry se odehrává v Severní Americe v roce 1777. Základem jsou proměny hlavních hrdinů v dramatických i komických situacích.[1] V hlavních rolích se objevili Jiří Žák, Miroslav Krejča a Jarmila Kolářová. O Pekelníkovi se velmi pochvalně psalo i v regionálním tisku.[2]
Ve slavnostním duchu se nesla další premiéra. 21. února se na jevišti poprvé objevila hra příbramského rodáka a žáka zdejšího gymnázia Vojtěcha Trapla Novosvětská. Kromě autora samotného se premiéry zúčastnili zástupci ÚV KSČ, náměstek ministra kultury ČSR, vedoucí divadelního oddělení ministerstva kultury SSSR, první tajemník velvyslanectví SSSR a vedoucí tajemník OV KSČ. Vedoucí tajemník KV KSČ navštívil předešlý den generální zkoušku. Po představení se sešel s vedením divadla a s herci na besedu o připravovaném díle.[3] Po premiéře se autor sešel s diváky, aby si popovídali o právě zhlédnuté hře. Mezi besedujícími byl i bývalý profesor a pozdější ředitel příbramského gymnázia František Francouz s dcerou, profesorkou Alenou Říhovou.[4]
Rok 1974 se do historie Příbramska zapsal jako Rok české hudby. Uplynulo 70 let od úmrtí Antonína Dvořáka, 120 let od narození Leoše Janáčka, 25 let od úmrtí Vítězslava Nováka a řady dalších. Příbramské divadlo věnovalo Roku české hudby pravidelné koncerty a vyvrcholením se stal šestý ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka.[5] Letošní ročník festivalu byl zahájen 10. května odpoledne znovuotevřením památníku Antonína Dvořáka na Vysoké u Příbrami a koncertem Libuše Váchalové (harfa) a Jiřího Bouška (flétna).[6] Ve večerních hodinách proběhlo slavnostní zahájení v Krajském divadle koncertem orchestru hlavního města Prahy FOK pod vedením dirigenta J. Rohana. Vrcholem festivalu se stalo vystoupení Královského symfonického orchestru z Londýna.[7] Pozvání na letošní ročník přijal i muzikolog a člen Svazu skladatelů SSSR Lev Auerbach, který se ve své dizertační práci na Akademii múzických umění v SSSR zabýval právě dílem Antonína Dvořáka.[8]
V rámci oslav Měsíce československo-sovětského přátelství uvedlo Krajské divadlo přehlídku sovětské a ruské dramatické tvorby, která je součástí celostátní akce. Přehlídka byla zahájena 20. listopadu Ostrovského komedií Kdo hledá, najde. O dva dny později následovala Simonovova Ruská otázka, představení pro vojenskou posádku. 23. listopadu byla znovu hrána komedie Kdo hledá, najde pro brigády socialistické práce v zemědělství. 24. listopadu zakončila přehlídku Vampilovova komedie Rozloučení v červnu. Patronát nad představením převzali pracovníci n. p. ZRUP Příbram.[9]
Zájezdová činnost divadla se nadále rozvíjela. V březnu se příbramský soubor znovu představil sedlčanskému publiku. Po delší odmlce způsobené stavebními úpravami Kulturního domu Josefa Suka se mohli obyvatelé Sedlčan těšit na komedii Pekelník. O dva dny později zavítali herci do Sedlčan znovu. Tentokrát s pohádkou Neohrožený Mikeš.[10]
Dne 20. dubna připravil okresní výbor Svazu družstevních rolníků pro členy brigády socialistické práce z JZD návštěvu Krajského divadla a představení Lhář a jeho rod aneb Lhář Pravdomluva Tadeáš. Po představení se konala ve foyeru divadla beseda členů BSP s umělci a vedením divadla.[11]
Ve středu 5. června se dveře divadla otevřely pro pionýry a žáky okresu. Politickovýchovná komise OV Českého svazu žen v Příbrami připravila v rámci Mezinárodního dne dětí odměnu za vzornou práci. Pozvané děti zhlédly baletní pohádku O spící krasavici, kterou nacvičili žáci kursu pohybové výchovy při Okresním kulturním středisku v Příbrami pod vedením Olgy Veselé.[12] Členky svazu žen se v divadle sešly znovu 4. října na představení Dámský gambit. Před začátkem vyprodaného představení vystoupila předsedkyně MěV ČSŽ a kromě jiného oznámila, že členky Krajského divadla spolu se ženami Domu kultury utvořily organizaci ČSŽ. Herečky Jarmila Kolářová, Ludmila Marečková, Libuše Sobotová, Elena Strupková a Zuzana Töpferová se rozhodly v představení vystoupit ve svém volném čase. Výtěžek představení byl věnován na fond solidarity.[13]
Profesionální herci i nadále pokračovali ve spolupráci s ochotníky. V lesním divadle v Podlesí sehrál divadelní kroužek ROH Kovohutí Příbram v režii herce Krajského divadla Václava Hladíka komedii Carla Goldoniho Lhář. První představení proběhlo 29. června a repríza byla naplánována na 30. června.[14] Také ředitel Krajského divadla v Příbrami Stanislav Vyskočil se ve své činnosti neomezoval pouze na divadlo. Pracoval jako režisér a autor v Československém rozhlase. Za svou hru k 25. výročí vítězného února Slunce na sněhu získal prémii Československého rozhlasu.[15]
V roce 1974 uplynulo 15 let od slavnostního otevření příbramského divadla. Za dobu své existence uvedlo divadlo 181 titulů z české i světové, moderní i klasické tvorby.
[1] Příbramský zpravodaj, únor 1974, s. 8.
[2] Nové Příbramsko, roč. 23, čís. 5, 1. únor 1974, s. 3.
[3] Nové Příbramsko, roč. 23, čís. 9, 1. březen 1974, s. 2-3.
[4] Nové Příbramsko, roč. 23, čís. 10, 8. březen 1974, s. 3.
[5] Nové Příbramsko, roč. 23, čís. 6, 8. únor 1974, s. 3.
[6] Příbramský zpravodaj, květen 1974, s. 3.
[7] Nové Příbramsko, roč. 23, čís. 19, 8. květen 1974, s. 3.
[8] Nové Příbramsko, roč. 23, čís. 21, 24. květen 1974, s. 3.
[9] Nové Příbramsko, roč. 23, čís. 46, 15. listopad 1974, s. 3.
[10] Nové Příbramsko, roč. 23, čís. 12, 22. březen 1974, s. 3.
[11] Nové Příbramsko, roč. 23, čís. 19, 8. květen 1974, s. 2.
[12] Nové Příbramsko, roč. 23, čís. 22, 31. květen 1974, s. 3.
[13] Nové Příbramsko, roč. 23, čís. 41, 11. říjen 1974, s. 3.
[14] Nové Příbramsko, roč. 23, čís. 26, 28. červen 1974, s. 2.
[15] Příbramský zpravodaj, květen 1974, s. 13.
Ale, co si budeme povídat, ne vždy byly historické údaje naprosto přesné. Proto jsme se rozhodli to napravit. A kam jinam se obrátit, než na opravdové odborníky. Tak vznikla úzká spolupráce se Státním okresním archivem Příbram. V této rubrice vás budeme průběžně informovat o tom, co se událo v divadle, o zajímavých premiérách, apod. A samozřejmě v časové chronologii. Je před námi dlouhá cesta – 57 let.
Všechny články z rubriky