Rok 1989 byl bohatý na události. Jednou z nich bylo i 30. výročí založení divadla. V roce 1989 mělo divadlo 90 zaměstnanců a z toho 36 pracovníků uměleckého souboru. Ročně se uvádělo 9-10 premiér a návštěvnost se pohybovala okolo 80 000 diváků ročně (včetně zájezdových představení a hostujících divadel).[1]

První premiérou v roce 1989 se stala hra Prokletý básník. Autorem byl člen hereckého souboru Michal Gulyáš a hra se uváděla v prostoru Divadla za oponou. Téma odkazovalo na villonovské balady. Hlavní roli básníka Bergera, člověka, který touží a usiluje o spravedlivější svět, ztvárnil sám autor Michal Gulyáš. V dalších rolích se představili Pavel Anděl, František Kuba, Hana Czivišová, Štěpánka Lisá a Robert Leiš. Pavel Anděl inscenaci režíroval a byl též spoluautorem hudby. Výpravu vytvořila Jarmila Vogelová jako host. Československá premiéra hry Prokletý básník proběhla 18. ledna.[2]

Téměř o měsíc později se uskutečnila druhá československá premiéra. 15. února se na jevišti objevila science fiction ze vzdálené současnosti od autora Zdeňka Jirků s názvem Pečená péče. Režie se ujal Jan Krafka jako host. V inscenaci vystupovali Alena Konopíková, Rudolf Leitner, Antonín Stockinger, Pavel Anděl, Jaromír Husák, Eva Vojtová ad.[3]

Dne 8. března se konala premiéra ložnicové frašky Alana Ayckourna Postel pro hosty. Inscenaci režírovala Eva Sadková jako host. V hlavních rolích mohli diváci vidět Jiřího Hasila, Evu Trunečkovou, Jaroslava Pešice. Hanu Ornestovou ad.[4]

Dubnovou premiérou se stala hra Františka Hrubína Křišťálová noc. V režii Martina Těšitele se na jevišti odehrál příběh rodiny Strunových. Do role důchodce Aloise Struny byl obsazen Antonín Stockinger. V rolích členů jeho rodiny se objevili Eva Trunečková, Jiří Žák, Rudolf Leitner, Hana Štrudlová ad. Výpravu vytvořil Vladimír Všetečka. Premiéra se konala 26. dubna.[ 5]

Ještě před prázdninami se konala premiéra hudební komedie Nebe na zemi od autorské dvojice Jan Werich a Jiří Voskovec. Hudbu pro ni složil Jaroslav Ježek. Jan Werich hru upravil a František Rachlík doladil hudbu. V příbramském nastudování se objevilo mnohem více písní, než se uvádělo v Osvobozeném divadle v Praze. Do představení byly zakomponovány písně z dalších her Wericha a Voskovce. Představení doprovázela živá hudba. Režisér Jaromír Janeček a choreografka Lea Janečková zapojili do dění i členy orchestru Experiment. Výpravu inscenace vytvořila Jarmila Křížková. Dvojici hlavních postav Scipia Calabera a Horacia Dardy ztvárnili Jaroslav Pešice a Ota Filip. Hra byla diváky velmi dobře přijata. Premiéry proběhly ve dnech 14. a 15. června. 16. června se představení hrálo v dopoledních hodinách pro důchodce.[6]

11. října se na divadelních prknech uskutečnila československá premiéra hry polského dramatika Slawomira Mrožka s názvem Hrbáč. Hra o setkání lidí na dovolené v letním penzionu, která je podobenstvím o tom, jak lidé přistupují k neobvyklým skutečnostem. Inscenaci režíroval Ivan Zmatlík. Výpravu vytvořili Libuše Pražáková a Albert Pražák jako hosté. Do hry byli obsazeni Jaromír Husák, Hana Czivišová, Rudolf Leitner, Magda Weigertová, Jakub Kohl, Ivan Klečka a Jaroslav Pešice.[7]

U příležitosti oslav 30. výročí založení divadla se v listopadu konala premiéra frašky Carla Goldoniho Poprask na laguně. Výběr hry nebyl náhodný. Byla to první inscenace nově vzniklého příbramského souboru. Inscenaci režírovala Eva Sadková jako host. Scénu vytvořil Otakar Schindler jako host a kostýmy Helena Anýžová jako host. Hudbu složili Václav a Jakub Zahradníkové na texty Jiřího žáka, který byl zároveň asistentem režie. V představení hráli Ota Filip, Eva Vojtová, Karolina Kubalová, Jan Vávra, Jiří Žák, Jiří Hasil, Eva Trunečková, Hana Štrudlová, Štěpánka Lisá, Jiří Güttner, Michal Gulyáš, Zdeněk Hess, Antonín Stockinger, Stanislav Hybler a František Kuba. Premiéra se konala 1. listopadu. V předsálí divadla byla pro návštěvníky připravena výstava kostýmové a scénografické tvorby Jarmily Křížkové a fotografie M. Baptisty, které zachycovaly herce příbramského souboru, některé již nežijící.[8]

V květnu proběhl již XXI. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka. Připomínal 44. výročí osvobození Československa a 85. výročí úmrtí Antonína Dvořáka. 10. května se konalo tradiční slavnostní zahájení festivalu v Památníku Antonína Dvořáka ve Vysoké vystoupením Posádkové hudby Příbram. Zahajovacího koncertu na Vysoké se účastnilo 60 žáků Lidové školy umění v Příbrami, aby se mohli podívat na umění vojenských hudebníků.[9] Ve večerních hodinách byl festival zahájen v divadelním sále koncertem Západočeského symfonického orchestru. Zajímavým bodem programu festivalu bylo spojení hudby s mluveným slovem. Stamicovo kvarteto spojilo své vystoupení s recitátorem Milošem Friedlem, který přednášel úryvky z Máchova Máje. Na své si přišli i milovníci baletu a opery. Jihočeské divadlo České Budějovice připravilo pro návštěvníky komickou operu Únos ze Serailu od Wolfganga Amadea Mozarta. Na festivalu vystoupili i sólisté baletu a opery Národního divadla v Praze.[10] Závěr festivalu se konal na zámku v Zalužanech. Harfový koncert Jany Bouškové byl spojen s vernisáží zahradních plastik v zámeckém parku. Výstava vznikla ve spolupráci s průmyslovou keramickou školou v Bechyni.[11]

V listopadu došlo k velkým změnám. Ve dnech od 18. listopadu do 7. prosince 1989 se zapojovali členové divadla do protestů proti komunistickému režimu. 18. listopadu se herci ze zahraničního rozhlasu dozvěděli o masakru ze 17. listopadu a o stávce divadel. Rozhodli se proto spojit s ostatními divadly a zrušit večerní představení pro dárce krve. Večer přečetli herci před diváky prohlášení o připojení se ke stávce a vysvětlovali, že krev, kterou tito lidé darovali pro záchranu zdraví a životů, byla prolita na Národní třídě. Tento čin se však nesetkal s pochopením a došlo i na účast Bezpečnosti, která požadovala vysvětlení. Zároveň se dostavil i místopředseda městského národního výboru a po zjištění situace prohlásil, že „divadlo, které nehraje, město nepotřebuje“.

Dne 20. listopadu proběhlo v divadle hlasování zaměstnanců, kteří tak rozhodli o připojení příbramského divadla ke stávce. O den později vznikl v divadle sedmičlenný stávkový výbor a Občanské fórum, čímž se divadlo stalo koordinačním centrem stávkových výborů a Občanského fóra města. Dne 23. listopadu byl ředitel Okresního kulturního střediska Příbram František Černý vyzván vedením odboru kultury SKNV, aby uzamkl divadlo, které je v budově OKS v nájmu. František Černý však neuposlechl a již 24. listopadu se v divadle konal první mítink pro veřejnost.[12] Setkal se s obrovským ohlasem, lidé stáli i před divadlem a poslouchali záznam jednání z amplionů. Neformální veřejné diskuze se konaly v prostorách divadla a v klubu mládeže Junior. Kromě příbramských herců se do diskuze zapojili i pražští herci Jaroslav Moučka, Blanka Bohdanová, Jan Přeučil ad.[13] Místo plánovaných představení se v budově divadla konaly schůze stávkových výborů a docházelo k přípravám generální stávky. V průběhu revolučních dní absolvovali herci rovněž řadu výjezdů do škol a různých podniků okresu, ze kterých byli zpočátku vykazováni a poté přijímáni s velkým nadšením.[14]

V roce 1989 se divadlo potýkalo s několika problémy. Návštěvnost nebyla stálá. Některá představení byla vyprodána, ale některá se podařilo naplnit jen z poloviny a to ještě díky předplatnému. Problém byl s režiséry. Stávající tým se s režisérem rozešel. V divadle proto hostovali zejména pražští režiséři, např. Eva Sadková z Československé televize. Kvůli nesplnění ekonomických podmínek se dokonce uvažovalo, že by divadlo mohlo být v roce 1990 uzavřeno.[15]

Na konci srpna odešel jeden ze zakládajících členů hereckého souboru. 29. srpna zemřel herec a příbramský rodák Mnislav Hofmann. V příbramském divadle působil až do roku 1980, tedy 21 let. Z jeho rolí připomeňme např. kostelníka Aloise Pyškytla z pohádky Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert, Františka Fialu z veselohry Naši Furianti nebo vodníka Michala z Jiráskovy Lucerny.[16] Televizní diváci si budou Mnislava Hofmanna pamatovat např. z filmu Holky z porcelánu.

[1] SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Obecní kronika hornického města Příbram 1989, s. 30.
[2] Nové Příbramsko, roč. 38, čís. 5, 3. únor 1989, s. 3.
[3] http://vis.idu.cz/ProductionDetail.aspx?id=9806&mode=0&lang=cz.
[4] Nové Příbramsko, roč. 38, čís. 12, 24. březen 1989, s. 3.
[5] Nové Příbramsko, roč. 38, čís. 19, 12. květen 1989, s. 3.
[6] Nové Příbramsko, roč. 38, čís. 23, 9. června
[7] Nové Příbramsko, roč. 38, čís. 40, 20. říjen 1989, s. 3.
[8] Nové Příbramsko, roč. 38, čís. 44, 17. listopad 1989, s. 3.
[9] SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Obecní kronika hornického města Příbram 1989, s. 30.
[10] Příbramský zpravodaj, květen 1989, s. 3.
[11] SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Obecní kronika hornického města Příbram 1989, s. 30.
[12] Nové Příbramsko, roč. 38, čís. 48, 15. prosinec 1989, s. 3.
[13] SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Obecní kronika hornického města Příbram 1989, s. 71.
[14] Nové Příbramsko, roč. 38, čís. 48, 15. prosinec 1989, s. 3.
[15] SOkA Příbram, fond MěstNV Příbram, Obecní kronika hornického města Příbram 1989, s. 31.
[16] Nové Příbramsko, roč. 38, čís. 37, 29. září 1989, s. 3.