Do roku 1990 vstoupilo divadlo s otázkou, zda vůbec bude ve své existenci dále pokračovat. Kromě otázky rozdělování dotací, trápil příbramské divadlo i pokles návštěvnosti. Rozhodnutím pléna městského národního výboru z 21. června bylo rozhodnuto, že po ukončení činnosti Krajského národního výboru bude provozovatelem divadla město. Divadlo si vytyčilo za svůj cíl zaměřit se na tvorbu pro děti a mládež. Nabízelo mnoho akcí k doplnění učiva na základních a středních školách, např. možnost účasti členů uměleckého souboru v hodinách literatury nebo besedy se žáky po představení. Ve volebním programu tzv. Demokratického bloku byl jedním z bodů závazek, udržet ve městě činnost profesionálního divadla.[1]

První premiérou v roce 1990 se stala pohádka Chechtavec. Jejím autorem byl herec Michal Gulyáš, který zároveň ztvárnil hlavní postavu skřítka Chechtavce. Pohádku o touze po moci režíroval Rudolf Rouček. Scénu a kostýmy vytvořila Jarmila Křížková. Hudbu složil Ivan Švarc. Československá premiéra proběhla 12. ledna v dopoledních hodinách.[2]

Dne 23. ledna se na jevišti objevilo čtené představení hry Audience od autora Václava Havla. Hlavní role četli Rudolf Leitner a Jaromír Husák.[3] Představení režíroval Ivan Zmatlík jako host.[4] Na únor byl naplánován zájezd s představením Audience do Rožmitálu pod Třemšínem.

V únoru se na jevišti objevilo klasické dílo. 23. února proběhla premiéra Jiráskovy hry Lucerna. Režisér Jaromír Janeček obsadil do hlavních rolí kněžny, mlynáře a Haničky členy souboru Hanu Czivišovou, Ivana Klečku a Štěpánku Lisou. Výpravu vytvořila Jarmila Křížková a hudbu složil Petr Rezek. Podle recenze uveřejněné v tisku bylo představení přijato velmi kladně a v hledišti se objevil i velký počet mladých lidí.[5]

Dne 16. března se v divadle konala další československá premiéra. Člen hereckého souboru Jan Vávra upravil pro divadlo scénář filmu Zdeňka Svěráka Vesničko má středisková. Sám se také ujal režie. Zdeněk Svěrák se jako host ujal role dramaturga představení. Výpravu vytvořil hostující výtvarník Vladimír Šrámek. Do hlavních rolí Pávka a Otíka obsadil režisér Jiřího Žáka a Františka Kubu.[6]

Na konci dubna představilo divadlo divákům groteskní aktovku Ivana Klímy s názvem Hromobití. Tato tragikomedie se hrála v SRN (Spolková republika Německo) již v roce 1978, ale v Československu byla díla Ivana Klímy zakázána. Inscenaci režíroval Roman Meluzín jako host. Výpravu vytvořil Karel Glogr jako host. Československá premiéra hry se uskutečnila 27. dubna. Předpremiéra proběhla 26. dubna.[7]

Před prázdninami uvedlo příbramské divadlo československou premiéru psychologického hororu Do půlnoci se vrátím. Autor Peter Colley chtěl původně napsat komorní psychologické drama. Aby měl klid na práci, odjel na opuštěnou farmu za město, která patřila jeho příteli. Atmosféra samoty a tajemnosti na něj zapůsobila tak mocně, že se hra postupně přetvořila až do podoby psychologického hororu. Představení pro čtyři herce režírovala Jana Uherová. Výpravu vytvořil Vladimír Všetečka a kostýmy navrhla Katarína Hollá-Jiříková. Do hry byli obsazeni Jakub Kohl, Štěpánka Lisá, Ota Filip a Magda Weigertová.

Československá premiéra se konala 1. června.[8] Na konci měsíce se na jevišti objevila hra Narození, umučení a vzkříšení pána a spasitele našeho Ježíše Krista. Inscenaci režíroval Zdeněk Hess. Představení se dělilo na dvě části a vystřídal se v něm celý herecký soubor. Jediné postavy, které prochází celým představením, byli Ježíš v podání Rudolfa Kamínka a čert, kterého ztvárnil Jiří Žák. Scénu vytvořil Michal Hess jako host a kostýmy Ludmila Pavlousková jako host. Podle zpráv v tisku bylo toto představení vnímáno různě. Některým divákům připomínalo představení spíše statické živé obrazy. Recenze doporučovala toto představení zejména školám, aby děti získaly základní představu o postavě Ježíše Krista. Premiéra představení se konala 22. června.[9]

Po prázdninách uvedlo divadlo hru herce a dramatika Pavla Landovského Případ vesnického policajta. Komedii o svérázných obyvatelích domova důchodců a vesnickém policajtovi Vovsíkovi, řešícím zapeklitý případ zmizení jednoho z důchodců, režíroval Ivan Zmatlík. Scénu a kostýmy vytvořili hostující výtvarníci Milan Čech a Jana Čechová. Do role příslušníka SNB Vovsíka byl obsazen Ota Filip. Jednoho z důchodců si zahrál hostující Jan Skopeček. Premiéra se konala 5. října.[10]

Po obrovském úspěchu hry Nebe na zemi se divadlo odhodlalo takový počin zopakovat. Dne 26. října se na jevišti objevilo kabaretní představení Jonáš a ti druzí, plné písniček známých z divadla Semafor. Představení pohostinsky připravil režisér pražského Hudebního divadla Karlín Petr Novotný. V hlavní roli Jonáše vystoupil Jiří Žák. V dalších rolích účinkovali Michal Gulyáš, Hana Štrudlová, Miloslav Machoň, Ivan Klečka, Michaela Všetečková (j. h.), Helena Brabcová (j. h.) a Stanislav Hybler. Scénu a kostýmy vytvořili Vladimír Všetečka a Jarmila Křížková. Hudební doprovod zajišťoval orchestr Experiment.[11]

Ke konci roku se publiku znovu představil Michal Gulyáš v roli autora. Dne 23. listopadu se v intimnějším prostoru Divadla za oponou konala československá premiéra hry Svátky ošklivých lidí (Hra o tom, jak se nic nemění). Příběh tří lidí žijících o samotě v domě obehnaným vysokou zdí, kteří se vyžívají ve formování náhodně vybrané oběti podle svých představ, si autor i sám režíroval a ztvárnil jednu ze čtyř postav. Kromě Michala Gulyáše se na jevišti objevili ještě Jiří Žák, Alena Konopíková a František Kuba. Výpravu inscenace vytvořil Vladimír Všetečka.[12]

• V květnu se uskutečnil XXII. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka. Dne 10. května v odpoledních hodinách proběhlo tradiční slavnostní zahájení festivalu v Památníku Antonína Dvořáka ve Vysoké. Účinkoval Středočeský symfonický orchestr Poděbrady. Večer se konalo zahájení festivalu v divadelním sále koncertem Středočeského symfonického orchestru. Dále byla pro návštěvníky připravena vystoupení Komorní filharmonie Pardubice, souboru Virtuosi Pragenses nebo Československého státního souboru písní a tanců. Pro milovníky opery připravilo Jihočeské divadlo České Budějovice Bizetovu Carmen. Sólisté opery Národního divadla v Praze vystoupili s programem světových operních árií. V programu festivalu vystoupili i hosté Pražského jara, brazilské San Telmo trio. Festival byl zakončen 18. května na zámku v Zalužanech klavírním recitálem Jindry Kramperové. V rámci XXII. ročníku festivalu se ve foyeru divadla konala výstava akademického malíře Valdemara Sokola a sochaře Jiřího Vydry.[13] V zalužanském zámku si mohli návštěvníci prohlédnout výstavu ze sbírek Umělecko-průmyslového muzea v Praze s námětem knih a hry českých dětí v období mezi klasicismem a secesí. Doplňkem této výstavy byla také výstavka hraček ze sbírek zmíněného muzea a výstava děl absolventů a učitelů keramické školy v Bechyni.[14]

Příbramské divadlo chtělo se svými návštěvníky komunikovat i mimo jeviště a proto přišel nápad vydávat Divadelní čtvrtletník. Čtenář v něm mohl najít informace o další perspektivě divadla, ale i informace ze zákulisí a zajímavosti k jednotlivým představením. Na zkoušku bylo vydáno nulté číslo.[15]

Stejně jako v předchozích letech, pokračoval program koncertního cyklu, který pořádalo Městské kulturní středisko. První koncert se konal 15. října a návštěvníci si mohli vychutnat průřez Gounodovou operou Faust a Markétka. Pokračoval také cyklus varhanních koncertů, ale s malou změnou. Dosavadní termíny varhanních koncertů byly přesunuty z nedělního odpoledne na pondělí večer. Cyklus zahájilo vystoupení Jiřího Ropka 29. října.[16]

V prosinci probíhaly na Malé scéně domu kultury vánoční besídky pro děti. Program besídek připravili členové loutkářského souboru.[17]

Do hereckého souboru se vrátila herečka Bohumila Dousková, která musela divadlo opustit v „rámci normalizační reorganizace“.

[1] Nové Příbramsko, roč. 39, čís. 45, 26. říjen 1990, s. 3.; SOkA Příbram, fond Městský národní výbor Příbram, Obecní kronika hornického města Příbram. Obec středočeského kraje, s. 41.

[2] Nové Příbramsko, roč. 39, čís. 5, 2. únor 1990, s. 3.

[3] Nové Příbramsko, roč. 39, čís. 8, 23. únor 1990, s. 3.

[4] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, program k inscenaci Audience.

[5] Nové Příbramsko, roč. 39, čís. 11, 16. březen 1990, s. 3.

[6] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, program k inscenaci Vesničko má středisková.

[7] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, program k inscenaci Hromobití.

[8] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, program k inscenaci Do půlnoci se vrátím.

[9] Nové Příbramsko, roč. 39, čís. 31, 4. červenec 1990, s. 3.

[10] Nové Příbramsko, roč. 39. čís. 40, 21. září 1990, s. 3.

[11] Nové Příbramsko, roč. 39, čís. 45, 26. říjen 1990, s. 3.

[12] Nové Příbramsko, roč. 39, čís. 48, 16. listopad 1990, s. 3.

[13] Příbramský zpravodaj, květen 1990, s. 4.

[14] SOkA Příbram, fond Městský národní výbor Příbram, Obecní kronika hornického města Příbram. Obec středočeského kraje, s. 31.

[15] Nové Příbramsko, roč. 39, čís. 30, 29. červen 1990, s. 3.

[16] Nové Příbramsko, roč. 39, čís. 43, 12. říjen 1990, s. 3.

[17] Příbramský zpravodaj, prosinec 1990, s. 11.