Po sloučení Městského kulturního střediska s divadlem se vytvořila organizace s názvem Příbramské společenské centrum. V roce 1991 prošla organizačními změnami. Zřizovací listina byla schválena radou Městského úřadu Příbram a 29. srpna byly změny odsouhlaseny i na veřejném zasedání zastupitelstva. Městské kulturní středisko nahradila Agentura Gellner a na úseku divadla vznikla Malá divadelní společnost města Příbrami. Novým uměleckým šéfem se stal Petr Novotný. Renovací prošla i Malá scéna a v září zahájila divadelní sezónu s novým názvem Intimní divadlo. Zároveň zahájila novou tradici. Vždy před premiérou se ve foyeru Malé scény měla konat vernisáž výstavy obrazů. S novou premiérou se ve foyeru měla vždy objevit i nová výstava.[1]

Nadále pokračovaly úvahy nad existencí divadla. Hlavní otázkou byla výše dotací a rentabilnost divadla.

V únoru přinesl tisk zprávu, že ve foyeru divadla bude otevřena divadelní kavárna s prozatímní provozní dobou ve dnech představení, od 16. do 19. hodiny a od 22. do 24. hodiny.[2]

První premiérou roku 1991 se stalo monodrama pro herečku Bohumilu Douskovou s názvem Modrý anděl. Uvádělo se v intimnějším prostředí Divadla za oponou. Autorem hry byl Milan Uhde. Režie se ujal Jiří Schmiedt (j. h.). Scénu vytvořil Jiří Schmiedt (j. h.) a kostýmy Jarmila Křížková. Premiéra se konala 22. února.[3] Na začátku března měla premiéru fraška se zpěvy a tanci Zlý duch Lumpacivagabundus od autora Johanna Nepomuka Nestroye. Hru pohostinsky režíroval Josef Morávek. Scénu navrhl Jan Konečný (j. h.) a kostýmy vytvořila Zita Miklošová (j. h.). Dramaturgii měl na starosti Jan Vávra a hudební složku obstaral orchestr Experiment pod vedením Miroslava Přibyla. V hlavních rolích vystupovali Petr Borka, Michal Gulyáš a Jaroslav Pešice. Premiéra proběhla 1. března.[4]

Dne 18. dubna se konala premiéra frašky Václava Klimenta Klicpery Divotvorný klobouk. Představení režíroval Martin Těšitel. Scénu vytvořil Vladimír Všetečka a kostýmy Jarmila Křížková. Texty písní složil Jiří Žák. V hlavních rolích vystoupili František Špaček, Ivan Klečka, Rudolf Leitner ad.[5]

Na konci května se konala premiéra lidové operety Děvče z přístavu aneb Když na sále spustí basa, v úpravě Jaroslava Pustky. Děj se odehrával na „jakémsi ostrově, který nazveme třeba Arnika“. V představení zazněly melodie, jako Kdyby ty muziky nebyly, Když na sále spustí basa nebo Tvůj tichý pláč. Představení režíroval Ota Filip. Scénu vytvořil Vladimír Všetečka a kostýmy Jarmila Křížková. Hrál orchestr Experiment. V představení účinkovali Lucie Svobodová, Ivan Klečka, Jaroslav Pešice, Bohumila Dousková, Štěpánka Lisá, František Kuba ad.[6] Jedna z repríz se konala 22. června v Lesním divadle Na skalce v Podlesí. Na představení byl vypraven divadelní autobus, který odjížděl v 19 hodin od zadního vchodu divadla. Jízdné bylo za symbolické 2 Kčs.[7]

První premiéra uskutečněná pod hlavičkou Malé divadelní společnosti města Příbrami se konala 3. září. V prostředí Divadla za oponou se na jevišti objevila adaptace díla Miloslava Švadrlíka Černí baroni. Inscenaci režíroval Petr Novotný a výpravu vytvořil Martin Kurel (j. h.). V hlavní roli majora Terazkyho vystupoval Jiří Wimmer, který se alternoval s Otou Filipem. V rolích důstojníků se divákům představili Jiří Žák, Jaroslav Pešice a Michal Gulyáš. Mužstvo PTP hráli David Suchařípa, Jiří Sedláček a Stanislav Aubrecht. Jakousi průvodkyní dějem byla postava ztvárněná Radanou Herrmannovou. Při představení seděli diváci na jevišti. Nechyběla ani scéna, kde se objevují „naši vepři boubelatí“. Z provaziště se spouštěli vepříci vytvoření z textilu. Při premiéře byly ve scéně vepřových hod rozdávány obecenstvu skutečné jitrnice.[8]

Dne 12. září proběhla premiéra hry izraelského satirika Ephraima Kishona Byl to skřivan v Intimním divadle (Malá scéna). Příběh milenců Romea a Julie je všem známý, ale co když to bylo jinak? Téměř třicet let po domnělé smrti milenců se na jevišti rozvíjí příběh manželů Montekových, kteří se neustále hádají. Jejich spory vytrhnou z věčného spánku samotného Williama Shakespeara, který vstupuje do děje, aby bránil své dílo. Představení pohostinsky režíroval Roman Meluzín. Do rolí Romea a Julie obsadil Olgu Želenskou a Milana Livoru. Williama Shakespeara ztvárnil Rudolf Leitner. Výpravu představení navrhl Jan Tobola (j. h.).[9]

V listopadu se na jevišti objevila hra Josefa Topola Kočka na kolejích. Komorní příběh dvou lidí, kteří rekapitulují svůj vzájemný vztah. V režii Hany Ižófové (j. h.) vytvořili ústřední dvojici Évi a Vény Olga Želenská a Petr Novotný. Scénu navrhl Vladimír Všetečka a kostýmy Jarmila Křížková. Premiéra proběhla 12. listopadu.[10]

Pro děti si divadlo připravilo pohádku na motivy Karla Jaromíra Erbena. Dne 29. listopadu se konala premiéra pohádky Tři zlaté vlasy děda Vševěda. Představení režíroval Milan Schejbal. Scénu a kostýmy vytvořila Jarmila Křížková. V roli Plaváčka vystupoval Jiří Sedláček, děda Vševěda ztvárnil Jaroslav Pešice a princeznu Lucie Svobodová.[11]

V únoru přivítala Příbram básníka a písničkáře Karla Kryla. V divadelním sále se 3. února konaly hned dva jeho koncerty. První v 16.30 a druhý v 19.00. Současně byla ve foyeru divadla otevřena výstava grafika a Krylova dlouholetého spolupracovníka Martina Dyrynka.[12]

Rok 1991 byl označen jako jubilejní Rok Antonína Dvořáka. V květnu přispěl k oslavám díla tohoto velikána i XXIII. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka. Nové finanční podmínky neumožňovaly zachovat festival v původní délce, proto ho organizátoři zkrátili na pět dní. Festival se konal ve dnech 12. – 16. května. Pro posluchače byla připravena vystoupení Linha Singers, sólistů baletu Národního divadla v Praze, vystoupení Pražských komorních sólistů, opera Don Giovanni v podání Jihočeského divadla české Budějovice či umělecký přednes Radovana Lukavského s varhaním doprovodem Aleše Bárty v pořadu s názvem Kniha kazatel ze Starého zákona. Ve foyeru divadla si mohli návštěvníci koncertů prohlédnout výstavu fotografií Ladislava Mrkvičky.[13]

Herecký soubor dostal dvě nové posily. Novými členy se stali Milan Livora a Olga Želenská. V tomtéž roce divadelní jeviště navždy opustili dva členové souboru. Dne 15. února zemřel Antonín Stockinger. V příbramském divadle působil od roku 1965. Naposledy se na jevišti objevil krátce před svými pětašedesátými narozeninami v roli vodníka Ivana z Jiráskovy Lucerny.[14] V září zemřela zakládající členka příbramského hereckého souboru Eva Trunečková. Do Příbrami přešla v roce 1959 ze zrušené benešovské scény a zůstala zde až do posledních chvil. V roli Orsetty vystoupila v zahajovací premiéře příbramského divadla, v Goldoniho Poprasku na laguně.[15]

[1] Nové Příbramsko, roč. 40, čís. 34, 6. září 1991, s. 3.

[2] Nové Příbramsko, roč. 40, čís. 4, 25. leden 1991, s. 3.

[3] Databáze divadelních institucí Divadelního ústavu v Praze. http://vis.idu.cz/ProductionDetail.aspx?id=7634&mode=0

[4] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Zlý duch Lumpacivagabundus

[5] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Divotvorný klobouk.

[6] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Děvče z přístavu aneb Když na sále spustí basa.

[7] Nové Příbramsko, roč. 40, čís. 25, 21. červen 1991, s. 3.

[8] Nové Příbramsko, roč. 40, čís. 37, 27. září 1991, s. 3.

[9] Nové Příbramsko, roč. 40, čís. 38, 4. října 1991, s. 3.

[10] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Kočka na kolejích.

[11] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Tři zlaté vlasy děda Vševěda.

[12] Nové Příbramsko, roč. 40, čís. 4, 25. leden 1991, s. 3.

[13] Nové Příbramsko, roč. 40, čís. 17, 28. duben 1991, s. 3.

[14] Nové Příbramsko, roč. 40, čís. 11, 15. březen 1991, s. 3.

[15] Nové Příbramsko, roč. 40, čís. 39, 11. říjen 1991, s. 3.