Rok 1994 se nesl ve znamení oslav 35. výročí vzniku profesionální scény v Příbrami.

V lednu měl premiéru komorní příběh z amerického velkoměsta od současného dramatika Leonarda Gershe s názvem Snack bar. Příběh obyčejných lidí, kteří hledají vzájemnou cestu člověka k člověku, režírovala Marie Lorencová. Pro ni byl Snack bar malým jubileem. Jednalo se o její stou inscenaci v profesionálním divadle. Scénu vytvořil Vladimír Všetečka a kostýmy Robert Blanda jako host. V hlavních rolích se představili Rudolf Kubík (j. h.), Olga Želenská, Kamil Koula a Jiří Žák. Premiéra se konala 27. ledna.[1]

Dne 4. května proběhla premiéra hry Molierovy komedie Zdravý nemocný v úpravě Jaromíra Pleskota. Inscenaci režíroval Rudolf Rouček (j. h.). Scénu vytvořil Vladimír Všetečka a kostýmy Marie Wenigová (j. h.). Hudbu složil Štěpán Koníček na texty Jiřího Žáka. Do hlavní role Argana byl obsazen Rudolf Leitner. Molierova komedie se zpěvy byla věnována oslavě životního jubilea Rudolfa Leitnera. V příbramském divadle působil od roku 1962 a ztvárnil desítky divadelních rolí. K nezapomenutelným patří titulní role v Tylově Janu Husovi. V dalších rolích se obecenstvu představili Alena Konopíková, Jaroslav Pešice, Jiří Hasil, Michal Gulyáš ad.[2]

Před prázdninami se na jevišti objevila další klasika. 2. června měla premiéru veselohra Zlý jelen. Její autor Václav Kliment Klicpera je označován za „otce české veselohry“. Jednoduchá zápletka kolem zastřeleného „zlého jelena“ v panské oboře byla v příbramském divadle uvedena v úpravě Jiřího Frejky. Inscenaci režírovala Marie Lorencová. Scénu vytvořil Vladimír Všetečka a kostýmy Marie Wenigová (j. h.). Na představení spolupracoval orchestr Experiment pod vedením dr. Miroslava Přibyla. Divákům se představili Ota Filip, Rafael Pražák, Pavla Drahokoupilová, Michal Gulyáš ad.[3]

V roce 1994 slavilo divadlo 35. výročí svého vzniku. K oslavám patřilo i nastudování kabaretní féerie Cesta z Prahy do Bratislavy na parníku Lanna 8 za 365 dní autorů Jaroslava Haška, Egona Ervína Kische a Emila Artura Longena v úpravě Miloslava Klímy. Komedii režírovala Marie Lorencová, scénu vytvořil Jan Tobola (j. h.) a kostýmy Robert Blanda (j. h.). Hudební nastudování řídil Miloslav Pospíšil (j. h.). Na představení spoluúčinkoval orchestr Experiment pod vedením dr. Miroslava Přibyla. Divákům se představili příbramští herci Ota Filip, Jiří Žák, Rudolf Leitner, Jaroslav Pešice, Alena Konopíková ad. Premiéra proběhla 19. října. Příbramské společenské centrum připravilo posezení s představiteli města, podnikateli, sponzory a tvůrci inscenace, které se konalo 7. prosince.[4]

Velkým úspěchem příbramského divadla se stala dramatizace Karafiátových broučků. Autor Jiří Žák nazval svou pohádku Zlobivý brouček a ztvárnil i roli Broučkova otce. Napsal také texty k písničkám. Pohádku režíroval Ota Filip. Výpravu vytvořil Vladimír Všetečka. Do role Broučka byl obsazen Michal Gulyáš, Nešlo o přesný přepis předlohy Jana Karafiáta. Lišil se především optimistickým závěrem. V příbramském pojetí končila pohádka narozením malého Broučínka. Premiéra se konala 2. listopadu. Pohádka měla více než 100 repríz.[5]

Do záznamů městské kroniky se divadlo dostalo jednou zajímavou příhodou. V září se reprízovalo představení Bastardi (Vražedné dědictví). Konalo se v dopoledních hodinách pro školy. Zúčastnili se ho žáci učiliště Rudných dolů Příbram a Střední integrované školy Příbram. Studenti byli neklidní a neukáznění. Asi v polovině představení herec Pavel Trávníček představení přerušil a odmítl pokračovat. Ředitelky obou škol se snažily situaci uklidnit, ale marně. Představení bylo zrušeno kvůli „vražedné nekázni publika.“[6]

V lednovém čísle Příbramského zpravodaje byl uveřejněn žebříček TOP 5 divácky nejatraktivnějších divadelních vystoupení v roce 1993. Do pětice se dostala představení Maryša, Jak Kašpárek s Honzou osvobodili princeznu, Mlčení Ryby, Skřivánek a Bastardi (Vražedné dědictví).[7]

Nově opravený Památník Antonína Dvořáka na Vysoké u Příbrami byl slavnostně otevřen dne 8. května. Uskutečnilo se tu slavnostní zahájení XXVI. ročníku Hudebního festivalu Antonína Dvořáka vystoupením souboru Svatohorských trubačů. Ostatní koncerty se odbývaly v prostorách kulturního domu.[8] Návštěvníci se mohli těšit na vystoupení Severočeské filharmonie Teplice či Pražských madrigalistů. Jihočeské divadlo České Budějovice připravilo pro návštěvníky festivalu Mozartovu operu Cosi fan tutte a v závěru festivalu vystoupil Pražský komorní balet Pavla Šmoka. Vstupné bylo rozděleno do několika kategorií. Volné vstupenky bylo možné koupit za 60, 50 nebo 40 Kč. Důchodci a studenti měli 50% slevu. Předplatné na program festivalu se dalo koupit za 160, 120 nebo 80 Kč.[9]

Dne 12. února se konal tradiční divadelní ples. K tanci hrál orchestr J. Hlavsy. Jako hosté vystoupili Petra Janů a Jiří Helekal. Vstupné na ples bylo stanoveno na 35, 50 a 60 Kč.[10]

V červnu vyhlásilo vydavatelství Vltava spol. s.r.o. ve spolupráci s Českým rozhlasem výsledky druhého ročníku Velké divadelní ankety. Příbramské divadlo se v anketě objevilo poprvé. Mezi nejúspěšnější patřilo představení Zdravý nemocný. Z herců byli nejlépe hodnoceni Olga Želenská a Rudolf Leitner.[11]

Z hostujících divadel zmiňme Východočeské divadlo Pardubice, které příbramskému publiku přivezlo hru Miroslava Horníčka Muž jménem Juan. Legendární svůdce žen se na jevišti zjevuje v podobě ducha. Polemizuje s mladou dívkou, která mu předkládá různá pojetí jeho legendy. Juan komentuje děj, vyvrací omyly a vypráví, jak to tehdy skutečně bylo. Sám autor zavítal i do příbramského divadla.[12]

[1] Příbramský zpravodaj, roč. 2, čís. 3, březen 1994, s. 7.
[2] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika 1994, nestránkováno.
[3] Příbramský zpravodaj, roč. 2, čís. 2, únor 1994, s. 12.
[4] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika 1994, nestránkováno.
[5] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika 1996, nestránkováno.
[6] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika 1994, nestránkováno.
[7] Příbramský zpravodaj, roč. 2, čís. 1, leden 1994, s. 9.
[8] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika 1994, nestránkováno.
[9] Příbramský zpravodaj, roč. 2, čís. 5, květen 1994, s. 7-8.
[10] Příbramský zpravodaj, roč. 2, čís. 2, únor 1994, s. 7, 9.
[11] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika 1994, nestránkováno.
[12] Příbramský deník, roč. 2, čís. 11, 14. leden 1994, s. 11.