Pětice jeptišek se těšila velké oblibě diváků. Jejich dobročinná show byla hojně navštěvována a tak se zrodil nápad uvést pokračování muzikálu s názvem A znovu… Jeptišky 2. Režie se znovu ujal Miroslav Hanuš a společně s Ewanem McLarenem přeložili a upravili text. Miroslav Hanuš je také autorem písňových textů. Při práci se snažil co nejvíce držet originálu, ale muselo dojít i k určitému přizpůsobení evropskému vnímání církve. Scénu a kostýmy vytvořili hostující výtvarníci David Marek a Samiha Malehová a domácí Vladimír Všetečka. Na choreografii se opět podíleli Eva Velínská a Jana Vašáková. V rolích jeptišek „jakoby praštěných divadlem“ se publiku představily Hana Frejková jako host, Milena Kleinerová, Ivana Milbachová, Veronika Bajerová a Eva Velínská jako host. Představení doprovázela kapela Erupce pod vedením Dr. Miroslava Přibyla a Sbor Waldorfské školy Příbram. Česká premiéra muzikálu Jeptišky 2 se konala 10. února.[1] Oproti prvnímu dílu obsahovali Jeptišky 2 více černého humoru a byly i hudebně náročnější. Publikum na premiéře odměnilo účinkující potleskem, který trval více než dvacet minut.[2]

V březnu se na jevišti objevila hra Petera Shafera Amadeus, studie průměrnosti a zla, které se skrývá v každém člověku. Podobně jako v ostatních autorových dílech vychází i Amadeus z historického faktu, ale Shafer neváhá měnit detaily i interpretaci důležitých událostí. Jeho cílem je ukázat co se skrývá v člověku. Představení režíroval František Miška jako host. Výpravu vytvořil hostující výtvarník Jan Dušek a choreografii Eva Velínská. Do hlavních rolí skladatelů Salieriho a Mozarta byli obsazeni Ivo Kubečka a Tomáš Masopust. Premiéra proběhla 23. března.[3]

Před koncem sezony se konala premiéra romantické hry o pěti dějstvích od dramatika G. B. Shawa s názvem Pygmalion. Příběh květinářky Lízy Doolitlové a profesora Higginse patří k nejpopulárnějším textům 20. století a společně s Domy pana Sartoria či Svatou Janou zůstává stálicí jeviště.[4] Inscenaci režíroval hostující Otakar Kosek. V jeho pojetí se z profesora Higginse stal mladý muž, vrstevník Lízy. Při realizaci představení vyplynula dvě témata, na která hra reaguje. Prvním je neustálý boj mezi ženským a mužským pohlavím. Mezi Lízou a profesorem to neustále jiskří. Druhým tématem se stala myšlenka lidské důstojnosti. Došlo k úpravám textu a k jeho zkrácení. Původně trvala hra tři hodiny.[5] Shawova hra vzbudila po svém uvedení v Londýně v roce 1914 rozruch. Publikum nepobouřily hlavní myšlenky díla, ale profesorovo šťavnaté klení. Pro příbramskou inscenaci vytvořil scénu Vladimír Všetečka a kostýmy hostující Kristina Křížová. Do hlavních rolí profesora Higginse a květinářky Lízy byli obsazeni Libor Jeník a Jarmila Vlčková. Plukovníka Pickeringa si zahrál Vladimír Mrva a matku Henryho Higginse Milena Kleinerová. Bodrého popeláře Doolitla ztvárnil Jaroslav Pešice. Premiéra se konala 8. června.[6]

Po prázdninách se prostory divadla rozezněly muzikálem ve stylu retro. Svou premiéru si odbyla Škola základ života. Hostující režisér Daniel Wiesner se nechal inspirovat atmosférou třicátých let. Pro inscenaci vytvořil i texty písní a kostýmy. Na jevišti se objevily oblíbené postavičky z filmu pro pamětníky. Téměř všechny staré písničky dostaly nové texty.[7] Scénu navrhl hostující Richard Wiesner. Ve studiu Hostivař byla pořízena hudební nahrávka v aranžmá Jiřího Hály a Pavla Pivarčiho. O pěvecké nastudování a hudební spolupráci se staral Dr. Miroslav Přibyl. V roli repetenta Ády Čuřila se alternovali Radim Jíra a Tomáš Masopust. Definitivního školníka Celestýna Mlezivu ztvárnil Rudolf Leitner již jako host. Profesora Leopolda Koďouska uzavřeného ve svém světě čísel hrál hostující František Kuba. Premiéra muzikálu se konala 21. září.[8]

Před koncem roku se na jevišti objevila premiéra hry Dámský orchestr, jejímž autorem je Jean Anouilh. Uvedla ji česká premiéra Symfoniety aneb Hudby bez tónů, kterou na francouzské motivy napsal hostující režisér představení František Miška. Původně se pokoušel stejnojmennou hříčku přeložit, ale poznal, že to není možné. Proto si napsal vlastní verzi. Dámský orchestr se řadí mezi ojedinělé divadelní útvary. Šest žen a jeden muž spolu každý večer hrají. Dialogy, které spolu vedou, by se mohly zdát banální, ale vypovídají všechno o jejich životech.[9] Scénu a kostýmy vytvořili hostující umělci Ivo Žídek a Irena Greifová. Na jevišti se objevili Veronika Bajerová, Milena Kleinerová, Libor Jeník, Vladimír Mrva, Daniel Pick ad. Premiéra se konala 14. prosince.[10]

Divadlo nezapomínalo ani na své nejmenší diváky. V dubnu si pro ně nachystalo premiéru pohádky se zpěvy Popelka od autorů Jiřího Chmelaře a Jany Klatovské. Na inscenaci se podílel celý soubor. Podle slov uměleckého šéfa Jiřího Žáka „všichni měli zájem do toho mluvit.“ Popelčin příběh má mnoho verzí. Původně chtěli tvůrci využít zpracování s hudbou Angelo Michajlova, ale kvůli nedořešeným dědickým právům to nebylo možné.[11] Pohádku režírovala hostující Pavla Stáncová a výpravu vytvořila Lucie Konopíková jako host. Pavel Eliáš složil hudbu na texty Jiřího Žáka. Děti z Waldorfské školy v Příbrami nazpívali písničku Holoubci. Hlavní roli Popelky si zahrála Veronika Bajerová, pro kterou byla tato role splněným snem. Prince Jana ztvárnil Tomáš Masopust a dvojici sester Hana Tunová a Marcela Šiková.[12] Dopoledne před premiérou panoval v zákulisí čilý ruch. Herci se připravovali, maskéři se činili a nakonec, aby vše dobře dopadlo, se ozývalo chodbami přání „Zlomte vaz“ a odpověď na něj „Čert tě vem“. Kromě toho se účinkující pro štěstí ještě nechávali nakopnout.[13] Premiéra se konala 28. dubna.

O půl roku později se děti mohli těšit na další pohádku. Dne 27. října se konala premiéra pohádky Jana Jílka Kašpárek, Honza a zakletá princezna. Inscenaci režíroval Otto Liška, hudbu složil Milan Potoček a výpravu vytvořil Vladimír Všetečka. Na jevišti se kromě Kašpárka a Honzy objevili také hastrman, loupežník, baba Jaga, princezna či čert. V hlavních rolích Kašpárka, Honzy a princezny vystoupili Ivan Čermák, Tomáš Masopust a Tereza Kamenická.[14]

Muzikál bratří Hejniců Chytit kometu se úspěšně vydal na cestu ke hvězdám. Do repertoáru ho zařadilo pražské Divadlo U Hasičů. Kvůli omezenému prostoru muselo být z představení vynecháno jedno z jevištních kouzel, které doprovázelo píseň Zázraky. Ve své domovské příbramské scéně se muzikál uváděl v kompletním pojetí. Na 13. ledna byla stanovena repríza, ale ne jen tak obyčejná. Představení měli navštívit šéfové scén, kam příbramské divadlo zajíždělo.[15]
V březnu se každý koutek kulturního domu, včetně divadelního foyeru, rozezněl hudbou. Na 17. března naplánovala Okresní hospodářská komora Příbram konání Muzikantského plesu. Vystupovat mělo přes 150 účinkujících a návštěvníci si mohli vybrat z 21 hudebních, tanečních i kabaretních seskupení. Mezi účinkujícími byla např. pražská cimbálovka Studánka s primášem Jindřichem Fritschem.[16] Ples zahájil fanfárami Soubor Svatohorských trubačů v estrádním sále.[17] Moderátory večera byli Zbyněk Merunka, Pavel Nový, Romana Navarová, Zdeněk Zápotočný a Míra Peterka. Součástí plesu byla soutěž A la Caruso šou a překvapením večera se stala dražba věcí osobností kulturního, sportovního i politického života.[18] Ples navštívilo přes tisíc účastníků, celkem vystoupilo 178 účinkujících, 27 kompletních seskupení a souborů. Účinkovalo 16 hudebních těles, konala se tři předtančení a na pódiích se vystřídalo 7 moderátorů. Cílem organizátorů bylo dostat se do české verze Guinessovy knihy rekordů.[19] Jejich přání se jim nakonec vyplnilo a od Agentury Dobrý den obdrželi organizátoři certifikát potvrzující vytvoření českého rekordu.[20]

Dne 11. května byl na Zámečku v Příbrami zahájen XXXII. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka Příbram. Festival zahájil Soubor Svatohorských trubačů, dále vystoupilo Slavíkovo trio a soubor Armonia Pragensis. V následujících dnech se návštěvníci mohli těšit na Sukův komorní orchestr, Plzeňskou filharmonii či Sebastian trio.[21]

Členové hereckého souboru pokračovali v práci s amatérskými herci. Herečka Jarmila Kolářová vedla dramatický a literární obor v 1. základní umělecké škole Antonína Dvořáka v Příbrami. Každý pátek odpoledne pomáhala zájemcům o dramatickou tvorbu získávat zkušenosti.[22]

Dne 2. října před představením Škola základ života se vyhlašovaly výsledky druhého ročníku divácké ankety Bravo za 41. sezonu. Cenu za mužský herecký výkon převzal Libor Jeník za roli Václava v dramatu Drahomíra a její synové aneb Krvavé křtiny. Získal i ocenění v kategorii talent roku do třiceti let. Vítězství v kategorii hereček získala Jarmila Vlčková. Nejúspěšnější inscenací se stal Amadeus.[23]

[1] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Jeptišky 2.
[2] Příbramský deník, 15. únor 2000, s. 11.
[3] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Amadeus.
[4] Příbramský zpravodaj, červen 2000, s. 1.
[5] Příbramský deník, 5. červen 2000, s. 3.
[6] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Pygmalion.
[7] Příbramský deník, č. 220, 20. září 2000, s. 3.
[8] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Škola základ života.
[9] Příbramský deník, č. 292, 16. prosinec 2000, s. 3.
[10] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Symfonieta. Dámský orchestr.
[11] Příbramský deník, 29. duben 2000, s. 3.
[12] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Popelka.
[13] Příbramský deník, 29. duben 2000, s. 3.
[14] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Kašpárek, Honza a zakletá princezna.
[15] Příbramský deník, 11. leden 2000, s. 7.
[16] Příbramský deník, 8. březen 2000, s. 7.
[17] Příbramský deník, 20. březen 2000, s. 7.
[18] Příbramský deník, 25. únor 2000, s. 7.
[19] Příbramský deník, 24. březen 2000, s. 7.
[20] Příbramský deník, 12. duben 2000, s. 7.
[21] Příbramský kulturní zpravodaj, květen 2000, s. 5-6.
[22] Příbramský deník, 20. leden 2000, s. 11.
[23] Příbramský deník, č. 231, 4. říjen 2000, s. 3.