S neukázněnými diváky se potýká každé divadlo. Jedním z problémů, které musí řešit, je pořizování fotografií a záznamů během představení. V některých případech může dojít i k tomu, že umělec představení přeruší a odmítne pokračovat. Příbramské divadlo řešilo tento problém přísným zákazem. Ve foyeru viselo oznámení, že bez souhlasu vedení divadla není možné pořizovat žádné záznamy ani obrazový materiál. Pro kritiky byla rezervována první řada při premiérách. Zástupci tisku a lokálních televizí se účastnili generálních zkoušek. Pro všechny platilo jedno pravidlo, nesměli používat blesk.[1]

V únoru se konala premiéra „slavné francouzské komedie o bláznivých milostných propletencích záletného zubaře, staré panny, pravdomluvné naivky, reklamního manekýna a prodavače ojetin“ s názvem Květ kaktusu. Autorská dvojice Pierre Barillet a Jean Pierre Grédy uvedli svou hru v roce 1967 a slavili s ní úspěch. V Čechách byl Květ kaktusu poprvé uveden na konci šedesátých let v Kladně. Příběh vypráví o záletech zubaře Juliena, který jako ochranu před vdavekchtivými milenkami používá falešný snubní prsten. Co však nastane, když se jedna z jeho milenek rozhodne, že chce poznat jeho manželku? Mnoho komplikací. Příbramskou inscenaci režíroval hostující Karel Brynda. Výpravu navrhl Jaroslav Máčal jako host. Do role záletného zubaře byl obsazen Ivo Kubečka. Jeho naivní milenku Antonii ztvárnila Michaela Sajlerová a asistentku vydávající se za Julienovu manželku hrála Hana Tunová. Jako zvláštní host vystoupil herec Jiří Hasil v roli plukovníka Cocheta. Premiéra se konala 7. února.[2]

V roce 1967 zdramatizoval Jaroslav Dietl román Aloise Jiráska Filosofská historie. Zdeněk Petr složil hudbu, Ivo Fischer texty písní a na světě byl původní český muzikál. Premiéra se konala v roce 1968 a dílo se stalo i protestem proti srpnovým událostem. Písně se hrály v rádiu i televizi a Filosofská historie se stala stálicí jeviští. V Příbrami režíroval tento muzikál Jaroslav Dostál jako host. Scénu navrhl Vladimír Všetečka a kostýmy Jarmila Křížková jako host. Choreografii vytvořil hostující Jiří Ouřada. Čtveřici filosofů ztvárnili hostující Josef Pejchal, Jiří Kohout a Marek Valenta a domácí Libor Jeník. Do rolí Lenky a Márinky byly obsazeny Michaela Sajlerová a Veronika Bajerová. Premiéra se uskutečnila 11. dubna.[3]

Květen přinesl na jeviště hru Jeana Cocteau Dvojhlavý orel inspirovanou skutečným životem císařovny Alžběty Bavorské (Sissi) a Ludvíka II. Bavorského. Inscenaci režíroval hostující František Laurin a výpravu vytvořil rovněž hostující Josef Jelínek. Do hlavních rolí Královny a Stanislava byli obsazeni Jarmila Vlčková a hostující Vladimír Senič, student posledního ročníku DAMU. Premiéra se konala 30. května na Malé scéně.[4]

Rumunští autoři – libretista a textař Eugen Mirea a skladatel Henry Malineanu si vybrali populární hru Oscara Wilda Jak je důležité míti Filipa a vytvořili z ní úspěšnou hudební komedii. Zachovali všechny postavy původní hry i její příběh. Nově přibyla postava Oscara Wilda, který je průvodcem a komentátorem děje. Dvoudílná komedie s názvem Dobrý večer, pane Wilde aneb Jak je důležité míti Filipa zaznamenala velký úspěch a rozběhla se do světa. V Příbrami režíroval Dobrý večer, pane Wilde Vladimír Mrva a navrhl i scénu. Kostýmy vytvořila Samiha Malehová. Na hudební nastudování dohlížel Dr. Miroslav Přibyl. V roli Oscara Wilda se alternovali Boleslav Pecka a Lukáš Typlt. Divákům se dále představili Ivo Kubečka, Milena Kleinerová, Hana Kliková ad. Premiéra se konala 10. října. Inscenace vznikla za finanční podpory hejtmana Středočeského kraje Petra Bendla.[5] Za roli Lady Augusty Bracknellové byla Milena Kleinerová nominována na cenu Thálie za mimořádný ženský jevištní výkon pro rok 2002.

V roce 2002 se po jevišti příbramského divadla poprvé rozhlédla žákyně druhé třídy základní školy Helenka Součková. Dramatizaci prózy spisovatelky a příbramské rodačky Ireny Douskové režíroval Jiří Schmiedt jako host. Scénu vytvořili Jiří Schmiedt společně s Vladimírem Všetečkou. Kostýmy a loutky navrhla hostující výtvarnice Zuzana Charouzová. Přemýšlivou Helenku Součkovou, která vyrůstá v jednom nejmenovaném okresním městě a důvěrně zná prostředí divadla, ztvárnila hostující Bára Hrzánová. Ostatní role hráli Libor Jeník a Jarmila Vlčková. První uvedení Hrdého Budžese proběhlo 7. listopadu. Premiéra se konala 14. listopadu na Malé scéně.[6]

Jako každý rok, mělo divadlo připraveno několik pohádek pro své nejmenší návštěvníky. Dne 25. ledna se konala premiéra pohádky autorů Václava Čtvrtka a Jiřího Untermüllera O vodníkovi Česílkovi a víle Andulce. Jiří Untermüller pohádku pohostinsky režíroval a podílel se i na výpravě a choreografii. Scénu realizovali Pavel Okuněv a Edita Kubelková. Do role vodníka Česílka byl obsazen Pavel Liška jako host. Knížepána si zahrál Daniel Pick a Andulku Tereza Kamenická.[7]

V listopadu se děti mohly seznámit s hrdiny dětského muzikálu na motivy pohádky Boženy Němcové s názvem Čertův švagr. Libreto napsali Miloň Čepelka, Michal Najbrt a Marie Hanzelková. Miloň Čepelka je rovněž autorem textů písní. Hudbu složili Milan Baginský a Jaromír Klempíř. Pohádku režíroval televizní scénárista a režisér Zdeněk Všelicha jako host. Scénu vytvořil Vladimír Všetečka a kostýmy Jaroslav Černý jako host. Do hlavní role chasníka Petra byl obsazen Boleslav Pecka. Čerty, lid a dvořany hráli členové Taneční skupiny J. Matouškové. Premiéra se konala 21. listopadu.[8]

O týden později měla premiéru pohádka Hanse Christiana Andersena Sněhová královna v dramatizaci Pavla Pecháčka. Pohádku režíroval Vladimír Mrva. Scénu, kostýmy a loutky vytvořila Samiha Malehová. Hudbu a texty písní složil Pavel Kučera a choreografii vytvořila Eva Velínská. Do rolí Kaye a Gerdy byli obsazeni Zdeněk Vesecký a Veronika Bajerová. Sněhové královně propůjčila hlas Jarmila Vlčková.[9]

Pro rodiče s dětmi vypsalo divadlo zvláštní předplatné, aby umožnilo rodinným příslušníkům trávit čas v divadle společně. Kromě domácích představení dokupovalo divadlo ještě další představení. Děti se mohly těšit na pohádku Lakomá Barka v nastudování kladenského divadla.[10]

Od února se na Malé scéně příbramského divadla mohli návštěvníci pravidelně setkávat s hudební skupinou Ginevra a jejími hosty. Díky podpoře městského úřadu a vedení divadla byl zahájen nový typ pořadu s názvem Příbramská hudební setkání s Ginevrou. Setkání se konala každý poslední čtvrtek v měsíci. Prvním hostem Ginevry se stala folková skupina Devítka.[11]

Gymnázium pod Svatou Horou pořádalo ve dnech 1. – 9. května Mezinárodní hudební setkání mládeže, v rámci projektu Commenius. Spolupráce středních škol vedla k vydání společného CD a uspořádání koncertu pro veřejnost. Prostory pro konání závěrečného koncertu propůjčilo příbramské divadlo. Vystoupili hudebníci z Německa, Anglie, Polska, Norska a České republiky.[12]

Ve dnech 9. května – 3. června se konal XXXIV. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka. Zahájení proběhlo v Zámečku. Příchozí vítali Svatohorští trubači. Úvodní slovo pronesl dr. Zdeněk Mahler. Hudební zahájení patřilo klavírnímu triu Fénix. Ve druhé části vystoupily L. Havláková a D. Demuthová s klavírním doprovodem K. Novotné. Návštěvníci mohli navštívit koncerty Severočeské filharmonie Teplice, The Stetson University Concert Choir, Vlachovo kvarteto či Plzeňskou filharmonii.[13] pořádání festivalu Antonína Dvořáka zajišťovalo v minulých letech Divadlo Příbram. Od roku 2001 se tohoto úkolu chopil odbor školství a kultury městského úřadu. Rada města Příbram doporučila zastupitelstvu k odsouhlasení návrh dodatku ke zřizovací listině Divadla Příbram, kterým by pořádání festivalu oficiálně přešlo na odbor školství a kultury.[14]

V roce 2002 postihly Českou republiku obrovské záplavy a kromě mnoha jiných škod způsobily starosti i pražským divadelníkům. Rekonstrukce poničených budov si vyžádala finanční prostředky, které mnohdy přesahovaly finanční možnosti zřizovatelů. Příbramské divadlo se rozhodlo pomoci svým pražským kolegům. Vedení příbramského divadla nabídlo kolegům z Divadla pod Palmovkou a Divadla v Dlouhé své prostory pro odehrání představení. Projekt se dále rozšiřoval, až vzniklo předplatné s názvem Divadla pod vodou. Do pomoci pražským divadelníkům se zapojilo i Středočeské divadlo v Kladně. Návštěvníci získali možnost navštívit představení Divadla pod Palmovkou, Divadla v Dlouhé, Divadla Ungelt, Divadla Viola a Divadla Semafor. Výtěžek z představení byl předán jednotlivým divadlům. Kromě předplatného plánovalo vedení příbramského divadla uspořádat ještě sbírku pro své kolegy.[15]

Ve dnech 11. – 16. října se v Příbrami konala IV. Mezinárodní přehlídka dětských pěveckých a tanečních souborů. Na organizaci akce spolupracovala Česká koordinační rada Společnosti přátel národů východu společně s Divadlem Příbram. Přehlídky se účastnily soubory z Běloruska, Bulharska, Německa, Slovenska, Ruska a České republiky. V divadelním sále se konal závěrečný galakoncert.[16]

[1] Příbramský deník, č. 55, 6. březen 2002, s. 18.

[2] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Květ kaktusu.

[3] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Filosofská historie.

[4] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Dvojhlavý orel. Též Příbramský deník, č. 125, 30. květen 2002, s. 17.

[5] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Dobrý večer, pane Wilde.

[6] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Hrdý Budžes. Též Příbramský deník, č. 128, 3. červen 2002, s. 17.

[7] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci O vodníkovi Česílkovi a víle Andulce.

[8] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Čertův švagr.

[9] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Sněhová královna.

[10] Příbramský deník, č. 227, 30. září 2002, s. 18.

[11] Příbramský zpravodaj, únor 2002, s. 6. Též: Příbramský deník, č. 48, 26. únor 2002, s. 17.

[12] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram 2002, list 29.

[13] Příbramský zpravodaj, květen 2002, s. 5-6. Též SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram 2002, list 30.

[14] Příbramský deník, č. 58, 9. březen 2002, s. 15.

[15] Příbramský deník, č. 220, 20. září 2002, s. 17. Též SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram 2002, list 65.

[16] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram 2002, list 68.