V roce 2005 zaslalo město Příbram žádost do Ústavu památkové péče o prohlášení kulturního domu za kulturní památku. Na základě žádosti přijeli odborníci posoudit, zda se skutečně jedná o dílo architekta Václava Hilského, jestli odpovídá stáří budovy a zda nedošlo k narušení architektury z 50. let 20. století. Dne 29. března 2006 byl kulturní dům prohlášen památkou. Následné opravy budou muset probíhat po konzultacích s památkáři. Zároveň se otevřela možnost žádat o dotace od ministerstva kultury Evropské unie.[1]

Začalo se uvažovat také o změně názvu divadla. Mezi obyvateli města byla uspořádána anketa a zvítězil názor, že by divadlo mělo nést jméno hudebního skladatele Antonína Dvořáka, který často pobýval v nedaleké Vysoké a do Příbrami zajížděl.[2] V květnu potvrdilo úpravu názvu divadla na Divadlo Antonína Dvořáka v Příbrami zastupitelstvo města.[3] Pro své příznivce připravilo divadlo návrh nových webových stránek, kde by kromě programu našli i fotografie z představení a rozhovory s herci.[4]

V březnu se na jeviště dostal muzikál Terrence McNallyho a Davida Yazbeka Donaha! v režii a choreografii Radka Balaše jako hosta. Muzikál převedl na divadelní prkna stejnojmenný film z roku 1997. Parta ocelářů přišla o zaměstnání a nemůže sehnat novou práci. Místo, aby rezignovali, vymyslí si zcela neobvyklé řešení. Začnou vystupovat jako striptéři. Scénu inscenace vytvořila hostující Michaela Hořejší a kostýmy jsou dílem hostující výtvarnice Jolany Schofieldové-Izbické. Hudební nastudování měl na starosti Štěpán Eliáš. Šestici nezaměstnaných ocelářů ztvárnili Jiří Weingärtner, Lukáš Typlt, Zbigniew Kalina, Vladimír Mrva, Petr Veselý a Robert Tyleček. Premiéra muzikálu se konala 2. března.[5] Čtenáři Příbramského deníku měli možnost vyhrát vstupenky na muzikál, museli jen správně zodpovědět otázku, které povolání si zvolila parta ocelářů jako náhradu za původní profesi, a mít štěstí při losování.[6]

V dubnu ožily na jevišti příběhy party kamarádů z knih Jaroslava Foglara. Diváci se mohli seznámit s Mirkem Dušínem a ostatními členy Rychlých šípů. Převést Foglarovy komiksy na jeviště byl nápad herce a režiséra Roberta Bellana, který režíroval i příbramskou inscenaci. Výpravu vytvořila Šárka Bellanová jako host a choreografie byla dílem hostujícího Štěpána Karlesze. Do role Mirka Dušína a Jarky Metelky, kteří patří k prototypům kladných hrdinů, byli obsazeni Vladimír Senič a Boleslav Pecka. Červenáčka s nezbytnou červenou čapkou hrál Vojtěch Záveský jako host. Jindru Hojera a Rychlonožku ztvárnili Jan Novák jako host a Zbigniew Kalina v alternaci s hostujícím Jaroslavem Slánským. První provedení inscenace se konalo 13. dubna, předpremiéra proběhla 18. dubna a premiéra 20. dubna.[7]

Pro děti nastudoval herecký soubor pohádku s písničkami od autora Vladimíra Čorta s názvem Kopretinka. Příběh princezny Alenky, Kopretinky, loupežníka Trumbery a panenky Bambule režíroval Vladimír Mrva. Výpravu vytvořila Samiha Malehová. Choreografie byla dílem Evy Velínské a hudbu složil Pavel Vaculík. V pohádce účinkovali Robert Tyleček, Hana Weishauptová, Helena Karochová a Petra Duspivová. Premiéra se konala 31. května.[8]

Po prázdninách vstoupil na divadelní prkna Ernest Goodbody, který by se dal přirovnat k českému Švejkovi. V roce 1963 vydal anglický spisovatel Patrick Ryan novelu s názvem Jak jsem vyhrál válku. Pod humorným příběhem se skrývalo odsouzení války a její obžaloba. Naivní Ernest nastoupil na vojnu kvůli děvčatům, která se mu smála, že se bojí. Každý nadřízený se ho snažil co nejdříve zbavit a nebylo nouze o humorné situace. Inscenaci režíroval Milan Schejbal. Scénu a kostýmy vytvořila Kateřina Baranowská. Do hlavní role Ernesta Goodbodyho obsadil režisér Zbigniewa Kalinu. Dva komentátory děje ztvárnili hostující herci Otakar Brousek ml. a Dalibor Gondík, který se podílel i na hudební spolupráci. Premiéra se konala 5. října.[9]

Premiéru komedie Jak jsem vyhrál válku následovala v říjnu premiéra thrilleru Fredericka Knotta Čekej do tmy. Příběh o nevidomé dívce, která se dostává do smrtelného nebezpeční a musí bojovat o svůj život, zaujal i filmaře. V roce 1967 vznikl film Terrence Younga s Audrey Hepburnovou v hlavní roli. Detektivní příběh v Příbrami režíroval Jan Novák. Scénu vytvořil Michal Hess a kostýmy navrhla Ludmila Pavlousková. Do role slepé Zuzany Hendrixové byla obsazena Debora Štolbová. Na svou roli se pečlivě připravovala. Navštěvovala ústav pro nevidomé a seznamovala se s jejich světem. Postavu Harryho Roata ztvárnil Lukáš Typlt. V roli Mika Talmana hostoval Jan Rosák. Premiéra se uskutečnila 26. října.[10]

Příběh narození Ježíška a putování tří králů do Betléma je všeobecně známý. Autorka Marie Litošová se zaměřila na to, jak to určitě nebylo. Vytvořila humorný příběh o putování tří králů za Ježíškem, kterým čert a zlá čarodějnice ukradli dary. Protože králové neměli, co by Ježíškovi dali, alespoň mu zazpívali koledy. Úprav pohádky a její režie se ujala Kateřina Fixová. Výpravu vytvořila Kateřina Baranowská. V humorném příběhu s vánočním motivem mohli diváci vidět Vojtěcha Záveského, Petru Duspivovou, Vladimíra Seniče, Jana Nováka ad. Premiéra se konala 16. listopadu.[11]

+Před koncem roku se uskutečnila premiéra pohádky Zlobivý brouček, na motivy knihy Jana Karafiáta Broučci, v úpravě a režii Jiřího Žáka. Jiří Žák byl rovněž autorem písňových textů. Výpravu pro inscenaci vytvořil Vladimír Všetečka. Hudbu složili Miroslav Přibyl, Jiří Mates a Bohuslav Burda. Choreografii vytvořil Josef Kotěšovský. Do role Broučka byl obsazen Vojtěch Záveský. Berušku ztvárnila Radka Filásková a Janinku Andrea Procházková. Premiéra pohádky se konala 13. prosince.[12]

V dubnu se k divadlu sjela hned tři požární auta, ale jednalo se o námětové cvičení hasičského sboru. Cílem byl nácvik zásahu při požáru jeviště a přilehlých prostor. Součástí akce byla i prohlídka celého objektu divadla, aby se hasiči seznámili s jeho prostředím.[13]

Dne 4. května byl slavnostně zahájen XXXVIII. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka. Návštěvníkům se jako první představil Komorní orchestr Pražských symfoniků s dirigentem Petrem Vronským. Orchestr doprovázel zpěváka Daniela Hůlku. Po skončení koncertu se ve foyeru divadla konal raut.[14] Festival zakončilo 23. května vystoupení pardubického dětského sboru Iuventus cantans s dirigentem Vlastislavem Novákem v prostorách baziliky na Svaté Hoře. Na programu byly skladby Adama Václava Michny, Johanna Sebastiana Bacha, Antonína Dvořáka ad.[15] Kromě klasické hudby se návštěvníci mohli těšit i na skladby skupiny Beatles v podání Wihanova kvarteta nebo jazzové skladby George Gershwina ad.[16]

Od 1. července se novým ředitelem divadla stal MgA. Petr Bednář. Do Příbrami přišel z pražského Divadla ABC, kde působil jako šéfmanažer. Jeho nástup do funkce neproběhl zrovna hladce. Část hereckého souboru a někteří politikové odmítli jeho jmenování. Argumentovali nedostatečným vzděláním a špatnými referencemi z předchozího zaměstnání. Panovala také obava, že se nový ředitel, společně s bývalým, pokusí o odvolání Františka Mišky z funkce uměleckého šéfa.[17] Nový ředitel divadla chtěl přinést do příbramské kultury několik novinek. Od října měl být otevřen filmový klub. V plánu bylo sestavení rady, která by vybírala program klubu, zavedení tematických odpolední nebo nočních promítání.[18] Probíhala jednání s historikem Karlem Čáslavským o pravidelných pořadech podobných televiznímu cyklu Hledání ztraceného času. Aby byl estrádní sál plně využíván, chtěl nový ředitel snížit nájemné tak, aby si ho mohlo dovolit více organizací.[19] Jednou z novinek se 30. září stala první „Příbramská klumpárna“ – v prostorách estrádního sálu proběhl první bleší trh. Každý si mohl pronajmout stolek za 10 Kč a nabízet své zboží. Bylo v plánu pořádat trh každou poslední sobotu v měsíci. Prodej podléhal pevným pravidlům. Nesměla se prodávat pornografie, zbraně a kradené věci.[20] Pro děti se v listopadu otevřela v divadle pobočka pohádkové kanceláře. V pokladně si děti mohly zakoupit vandrovní knížku, do které se sbírala razítka s pohádkovými motivy. Kancelář byla otevřena vždy v neděli při pravidelných pohádkových představeních.[21]

V roce 2006 přišel do divadla nový dramaturg a režisér Milan Schejbal. Působil také jako pedagog na DAMU. Od 1. listopadu byl na doporučení výběrové komise jmenován novým uměleckým šéfem příbramského divadla.[22]

V období letních prázdnin se začalo pracovat na rekonstrukci kulturního domu.[23] Rekonstrukce se týkala rozvodů elektřiny, požární signalizace, vytápění, klimatizace a sociálních zařízení. Dalším krokem byla o výměna sedadel v hledišti. Nové sedačky by byly širší o 2-5 cm. Snížila by se tak kapacita hlediště o dvě řady.[24] Do pořádku se musela dát promítací kabina kina, která se propadla. Do výběrového řízení se přihlásilo šest firem. Práce byla naplánována tak, aby neohrozila zahájení nové divadelní sezony, ale firma, která měla kulturní dům opravovat, odstoupila. Zdůvodnila to tím, že by rekonstrukci nestihla dokončit v daném termínu kvůli průtahům s podpisem smlouvy.[25] Na rekonstrukci divadla a kina si vedení města Příbram vzalo úvěr od banky. Výměnu sedadel a vymalování interiérů zaplatilo z vlastního rozpočtu.[26] Malíře čekala práce na 35 tisících metrech čtverečních.[27] Práce probíhaly a nic nenasvědčovalo tomu, že by se zahájení sezóny mohlo opozdit. Problém vyvstal v kině. Kvůli poklesu podloží došlo na jaře k propadu promítací kabiny a musela se zbourat i část zdi, která kabinu oddělovala od foyeru kina. Bylo nutné provést sondy, aby se odhalily dutiny pod podlahami. Kino bylo pod dohledem statika, geologa, památkářů a pracovníků investičního odboru města.[28] Rekonstrukce odhalila i problémy se vzduchotechnikou, která vůbec neodpovídala původním plánům. Skutečný stav pomohly odhalit až kouřové zkoušky za použití filmových dýmovnic. Během rekonstrukce byly objeveny také dvě pomocné strojovny pro vzduchotechniku.[29] Pro diváky se v září otevřelo obchodní oddělení pro prodej vstupenek, předplatného nebo pro dotazy.[30]

Po dokončení rekonstrukce přišlo divadlo s novinkou – veřejnými generálními zkouškami. Měly se konat vždy den před premiérou a vstupné na ně činilo 50 Kč. První veřejná generálka se měla konat na začátku října a jejím úkolem bylo mimo jiné i prověřit stav divadla po rekonstrukci a odhalit případné problémy.[31]

V roce 2006 se svět divadla navždy rozloučil s hercem Jiřím Hasilem. V příbramském divadle působil od roku 1962 a i po odchodu do penze zde účinkoval jako stálý host.[32]

[1] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram rok 2006, list 28.; též: příbramský deník, 22. duben 2006, s. 3.; Periskop, č. 16, roč. 17, 2006.
[2] Příbramský deník, č. 99, 27. duben 2006, s. 3.
[3] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram rok 2006, list 31.; též: Příbramský deník, č. 124, 29. květen 2006, s. 2.
[4] Příbramský deník, č. 148, 26. červen 2006, s. 3.; Příbramský deník, č. 152, 30. červen 2006, s. 3.; Periskop, č. 25, roč. 17, 2006.
[5] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Donaha!.
[6] Příbramský deník, č. 53, 3. březen 2006, s. 5.
[7] Příbramský deník, č. 89, 14. duben 2006, s. 3.; též: SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Rychlé šípy.
[8] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Kopretinka.
[9] Příbramský deník, č. 240, 14. říjen 2006, s. 7.; též: Periskop, č. 40, roč. 17, 2006.; SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Jak jsem vyhrál válku.
[10] Příbramský deník, č. 249, 25. říjen 2006, s. 9.; Příbramský deník, č. 253, 31. říjen 2006, s. 9.; SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Čekej do tmy.
[11] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Cesta do Betléma.
[12] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Zlobivý brouček.
[13] Příbramský deník, 15. duben 2006, s. 3.
[14] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram rok 2006, list 31, 32.; též: Příbramský deník, č. 94, 21. duben 2006, s. 3.
[15] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram rok 2006, list 36.
[16] Příbramský deník, č. 63, 15. březen 2006, s. 3.
[17] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram rok 2006, list 30.; též: Příbramský deník, č. 100, 28. duben 2006, s. 3.
[18] Příbramský deník, č. 196, 23. srpen 2006, s. 3.
[19] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram rok 2006, list 55.; též: Příbramský deník, č. 182, 7. srpen 2006, s. 2.
[20] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram rok 2006, list 70.; též: Příbramský deník, č. 224, 25. září 2006, s. 7.
[21] Příbramský deník, č. 258, 6. listopad 2006, s. 9.
[22] Příbramský deník, č. 270, 21. listopad 2006, s. 9.; Příbramský deník, č. 271, 22. listopad 2006, s. 9.
[23] Periskop, č. 21, roč. 17, 2006.
[24] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram rok 2006, list 37.
[25] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram rok 2006, list 46.; též: Příbramský deník, č. 151, 29. červen 2006, s. 3.; Periskop, č. 26-27, roč. 17, 2006.
[26] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram rok 2006, list 55.
[27] Příbramský deník, č. 179, 3. srpen 2006, s. 3.
[28] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram rok 2006, list 60.; též: Příbramský deník, č. 196, 23. srpen 2006, s. 3. Příbramský deník, č. 26. srpen 2006, s. 3.
[29] Příbramský deník, č. 184, 9. srpen 2006, s. 3.; též: Periskop, č. 34, roč. 17, 2006.
[30] Příbramský deník, 2. září 2006, s. 3.
[31] Příbramský deník, 16. září 2006, s. 3.
[32] Periskop, č. 47, roč. 17, 2006.