//wp_head()?>
Dnem 1. ledna se novým uměleckým šéfem Divadla Antonína Dvořáka v Příbrami stal Milan Schejbal. Podle jeho slov bylo příbramské divadlo vnímáno v kontextu oblastních divadel spíše jako podprůměrné. Jednou z příčin byla i nejistota hereckého souboru, ve kterém docházelo k velké fluktuaci herců. Chyběly jim zajímavé herecké příležitosti a herci necítili sounáležitost s divadlem. Cestou k nápravě a k přilákání nových i stávajících diváků by měl být atraktivnější a zábavnější repertoár.[1]
Pro své příznivce založilo divadlo Klub přátel divadla. Jeho členové získali možnost setkávat se s herci a jejich hosty, účastnit se zájezdů na představení. Měli slevu na vybraná představení a dostávali program divadla s předstihem. Hlavní iniciátorkou vzniku klubu byla dramaturgyně divadla Kateřina Fixová. Prvním úkolem pro úspěšné fungování klubu bylo získat důvěru jeho diváků. Že se to dařilo, ukazoval zejména počet předplatitelů. Na začátku února už mělo divadlo více než 700 předplatitelů. Před rokem 2006 se počet abonentů pohyboval kolem 400.[2]
Nezůstalo jen u jednoho klubu. Před koncertem Lubomíra Brabce, který se konal 21. září, byl slavnostně založen Klub přátel hudby. Nebyl omezen na určitý žánr. Členem se mohl stát každý milovník hudby. Členství stálo 100 Kč na rok. Členská karta zaručovala svému majiteli desetiprocentní slevu a byla přenosná. Majitel ji mohl zapůjčit svým přátelům. Dala se využít i na Hudební festival Antonína Dvořáka a další hudební pořady. Divadlo plánovalo, že časem rozšíří působnost klubu i na zájezdy na muzikály či do opery ve Vídni. Pokud by se členská základna rozrůstala, mohlo dojít i na plánované vícedenní výlety, např. po místech barokní hudby. Zájemci o členství se mohli hlásit na obchodním oddělení divadla.[3]
Rok začal pohádkově. Dne 22. ledna se konala premiéra hudební pohádky na motivy Karla Jaromíra Erbena Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Pro jeviště připravil inscenaci Jaroslav Toť a napsal i texty písní. Inscenaci režíroval Ladislav Novák, který navrhl i výpravu. Kostýmy vytvořila Dana Pichová. Trojici hrdinů, která pomáhá princi v boji proti černokněžníkovi, ztvárnili Robert Tyleček, Stanislav Jiránek a Ladislav Novák jako host.[4] Dlouhý, Široký a Bystrozraký se 9. prosince vydali za dětmi i do Kulturního domu Josefa Suka v Sedlčanech.[5]
V roce 1951 napsal Sean O’Casey jednoaktovku s názvem Bedtime Story. Tato hra se stala základem scénáře k inscenaci a filmu Penzion pro svobodné pány, který si napsal režisér Jiří Krejčík. V roce 2007 se hosté penzionu s přísnými pravidly objevili i v Příbrami. Inscenaci režíroval Milan Schejbal. Scénu a kostýmy vytvořila Kateřina Baranowská. Na výběru hudby se podílel Zbigniew Kalina, který zároveň ztvárnil roli Halibuta. Roli Mulligana hrál Svatopluk Schuller jako host a Andělu si zahrála Petra Duspivová. Premiéra proběhla 9. března.[6] Na představení Penzionu pro svobodné pány vyhlásilo divadlo slevovou akci pro seniory. Při zakoupení vstupenek na zářijovou reprízu bylo třeba prokázat se členským průkazem Svazu důchodců.[7]
Ještě v březnu vtrhla na jeviště adaptace klasického díla Johanna Wolfganga Goetheho s názvem Urfaust. Dílo kladlo základní otázky o existenci člověka, o odpovědnosti za život svůj i blízkých. Moderní scénu a kostýmy vytvořil Jan Dušek. Choreografie byla dílem Vladimíra Kloubka. V hlavní roli Fausta vystoupil Lukáš Typlt. Pokušitele Mefistofela ztvárnil Jiří Weingärtner a Markétku Radka Filásková. Premiéra se konala 22. března.[8] Tímto představením se s divadlem rozloučil umělecký šéf a režisér František Miška. Urfaust neměl snadnou cestu k srdcím diváků. Druhou reprízu představení zhlédlo jen asi 40 diváků.[9]
Co všechno může způsobit nevěra, prováděná v hotelu, ukazovala hra jednoho z nejuváděnějších dramatiků současné komediální tvorby. V květnu se na jevišti objevila premiéra komedie Raye Cooneyho Dvouplošník v hotelu Westminster. Komedii režíroval Jiří Fréhar. Výpravu vytvořila Eva Brodská. Do role mladšího viceministra současné vlády Richarda Willeyho byl obsazen Jan Novák. Ředitele hotelu ztvárnil hostující herec Pavel Skřípal. Jane Worthingtonovou hrála Radka Filásková. Premiéra komedie se konala 17. května.[10]
Tragikomedie Drobečky z perníku o běžných životních situacích, které musí řešit alkoholička propuštěná z léčení, je dílem Neila Simona. Inspirací pro hru byl skutečný příběh filmové hvězdy Judy Garlandové a její stejně slavné dcery Lisy Minnelli. Komedii režíroval Milan Schejbal. Scénu a kostýmy vytvořila Kateřina Baranowská. Hlavní roli Evy Mearové ztvárnila hostující Simona Stašová. Podle jejích vlastních slov, na roli Evy čekala téměř dvacet let. Dceru Polly Mearovou hrála Radka Filásková a Toby Landauovou Helena Karochová. Premiéra Drobečků z perníku proběhla 4. října.[11]
Po prázdninách byla na jeviště uvedena hra Autobus od bulharského dramatika Stanislava Stratieva. Satirickou komedii o náhodném sporu cestujících v jednom podivném prostředku pro příbramské divadlo upravila Kateřina Fixová. Inscenaci režíroval Nikolaj Penev. Scénu vytvořil Michal Syrový a kostýmy navrhla Jitka Kotíková. Na jevišti se divákům představili Lukáš Typlt, Vladimír Senič, Milena Kleinerová, Jan Novák ad. Premiéra se konala 18. října.[12]
Před koncem roku se konala premiéra hry Přelet nad kukaččím hnízdem, kterou dramatik a scénárista Dale Wasserman napsal podle románu Kena Keseyho. Po vydání románu se Wasserman spojil s hercem Kirkem Douglasem a společně chystali dramatizaci. Kirk Douglas jako hlavní hvězda do textu neustále zasahoval a všichni mu ustupovali. Premiéra na Broadwayi v roce 1963 dopadla podle toho – katastrofou. Dale Wasserman poté hru přepracoval a znovu uvedl. Od té doby patří ke stálicím jevišť. Příbramskou inscenaci režíroval Milan Schejbal. Scénu a kostýmy vytvořila Kateřina Baranowská. Hudbu složil Ondřej Brousek. Do role rebela Randla Patricka McMurphyho byl obsazen Filip Blažek jako host. Náčelníka Bromdena, který je průvodcem příběhem, ztvárnil Vladimír Senič. Vrchní sestru Ratchedovou hrála Kateřina Fixová. Premiéra se konala 6. prosince.[13]
V lednu se v prostoru estrádního sálu konal 23. půlročník festivalu folkové, country a trampské muziky. Celkem vystoupilo 21 účinkujících z celé české republiky od úplných začátečníků až po zkušené umělce, kteří už mají na svém kontě vydaná alba. Osm kapel postoupilo do oblastního kola Porty v Komárově. Z příbramských se do Komárova probojovaly Maděra, Bylo nás šest, Maděrky a Ježkovy voči.[14]
Dne 27. ledna se v prostorách kulturního domu konal Divadelní ples. Mezi moderátory byl např. Jan Rosák. Program se odehrával v estrádním sále, přednáškovém sále i ve foyeru divadla. K tanci a poslechu hrála skupina Hamleti, příbramská folková skupina A je to!, cimbálová kapela Studánka a na programu byla i diskotéka. Ceny vstupenek se pohybovaly mezi 110 až 220 Kč. Záštitu nad plesem mělo Město Příbram.[15]
V březnu probíhal týdenní festival Příbramské jaro Járy Cimrmana. V rámci festivalu se vedení divadla povedlo pro příbramské publikum zajistit tři představení proslulého Divadla Járy Cimrmana. Dne 6. března mohli diváci vidět představení Cimrman v říši hudby a druhý den se konala hned dvě představení hry Němý Bobeš. Součástí festivalu byla i putovní výstava Stopy Járy Cimrmana v estrádním sále kulturního domu. Ukazovala stopy, které Jára Cimrman zanechal doma i v zahraničí. Návštěvníci mohli spatřit i zcela nový objev – stroj Lupho 1, který Cimrman zkonstruoval v Rakovníku, kde vypomáhal v místní keramičce. Festival zakončilo divadlo Bolka Polívky.[16]
Ve dnech 2. a 3. června se poprvé konala akce Divadlo patří dětem, ve spolupráci s příbramskou nemocnicí.[17] Ve všech prostorách divadla a kolem budovy byl pro děti připraven program. Na prostranství kolem divadla byly rozestavěny kolotoče, za divadlem stála třicetimetrová plošina hasičského sboru. Klub vojenské historie představoval zájemcům tank a ukázky své práce předvedli i záchranáři, policisté a psovodi. Zájemci mohli zhlédnout představení skupiny historického šermu. Ve vnitřních prostorách divadla čekaly na děti výtvarné dílny, v sále soutěžili rybáři a konaly se tu dětské diskotéky. Oblíbenou atrakcí byla lanovka z balkonu, kterou připravili členové lezecké skupiny SDH Příbram. Během dvou dní přivítalo divadlo 2 869 platících návštěvníků. Vstupné činilo 20 Kč. Pořadatelem akce bylo Divadlo Antonína Dvořáka Příbram společně s Oblastní nemocnicí Příbram. Záštitu nad akcí převzal starosta města Josef Řihák.[18]
Pokračovaly práce na rekonstrukci kina. Promítat mělo začít na podzim. Společně s řešením havarijního stavu po propadu podlah a promítací kabiny došlo i k modernizaci promítací techniky. Technologie kina byla připravena na digitální promítání a úpravy se dotkly i akustiky sálu, promítacího plátna a elektroinstalace.[19] Provoz v kině byl zahájen 1. září promítáním filmu Vratné láhve. Místo plánovaných necelých dvou milionů se rekonstrukce kina vyšplhala na částku 10,5 milionu. Jeden milion získalo město z dotací.[20] Diváci měli o nově zrekonstruované kino velký zájem. První měsíc po otevření navštívilo kino 5250 lidí, v říjnu téměř 4800. Na jedno představení zavítalo v průměru 100 diváků. Na konec prosince byla naplánována regionální předpremiéra filmu Václav, při které si návštěvníci mohli prohlédnout kinosál i promítací kabinu.[21]
Příbramské divadlo připravilo pro své návštěvníky několik nových pořadů, např. country salon s Tony Linhartem, salón knihkupce Vráti Ebra, talk show Honzy Holoubka nebo šansonové večery.[22] Salon knihkupce Vráti Ebra na malé scéně měl každou druhou středu v měsíci představit návštěvníkům divadla zajímavé hosty. Zároveň byl součástí programu tzv. pojízdný antikvariát. Návštěvníci si mohli za symbolickou cenu zakoupit knihu a získat k ní speciální lístek s potvrzením, od koho knihu získali. Pojízdný antikvariát byl raritou, která zaujala i pelhřimovskou agenturu Dobrý den. Aspiroval na zápis do knihy rekordů jako nejmenší pojízdný antikvariát. První salon byl ohlášen na 14. února a hostem byly začínající básnířka Strnadová a šansoniérka Jana Rychterová.[23] Kromě pojízdného antikvariátu se diváci mohli těšit i na udílení Koniášova řádu knihám, které se nepovedly.[24]
Žhavou novinkou, kterou divadlo překvapilo své návštěvníky, byla možnost zakoupit Kupónové předplatné. Platilo pro šest představení z vlastní produkce divadla, tři na velké a tři na malé scéně. K tomu si abonent mohl vybrat dvě novodobá představení podle vlastního výběru. Předplatné se netýkalo hudebních pořadů. Karta na Kupónové předplatné měla skutečnou hodnotu 1230 Kč, ale návštěvníci ji mohli získat za zvýhodněnou cenu 880 Kč. Výhodou bylo, že karta byla přenosná. Zájemci měli možnost zakoupit toto předplatné až do konce června roku 2008.[25]
V roce 2007 vydala Knihovna Jana Drdy v Příbrami knihu s názvem Písňové texty, která obsahovala průřez tvorbou Jiřího Žáka, dlouholetého člena hereckého souboru divadla. Jako autor písní do divadelních her byl známý, ale ne každý věděl, že se jeho tvorba objevila v repertoáru Evy Olmerové či Hany Křížkové. K textařině se podle svých vzpomínek Jiří Žák dostal, když ho režisér Jiří Svoboda v roce 1982 požádal, aby vytvořil texty do hry Staromódní komedie. Kniha obsahovala více než stovku textů chronologicky řazených. Text doplňovaly fotografie a divadelní programy.[26]
Autor fotografií: Ivo Mičkal.
[1] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram rok 2006, list 86.
[2] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram rok 2007, list 25.; též. Příbramský deník, č. 43, 20. únor 2007, s. 9.
[3] Příbramský deník, č. 221, 21. září 2007, s. 3.
[4] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Dlouhý, Široký a Bystrozraký.; Též Příbramský zpravodaj, leden 2007, s. 4.
[5] Příbramský deník, č. 285, 7. prosinec 2007, s. 3.
[6] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Penzion pro svobodné pány.
[7] Příbramský deník, č. 213, 12. září 2007, s. 2.
[8] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Urfaust.
[9] Příbramský deník, č. 77, 31. 3.-1. 4. 2007, s. 9.
[10] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Dvouplošník v hotelu Westminster.
[11] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Drobečky z perníku.; Též Příbramský deník, č. 228, 1. říjen 2007, s. 2. Tamtéž č. 229, 2. říjen 2007.; Tamtéž č. 230, 3. říjen 2007, s. 2.
[12] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Autobus.; Též Příbramský zpravodaj, říjen 2007, s. 8-9.
[13] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Přelet nad kukaččím hnízdem.; Též. Příbramský deník, č. 282, 4. prosinec 2007, s. 3.
[14] Příbramský deník, č. 12, 15. leden 2007, s. 9.
[15] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram rok 2007, list 18.; též Příbramský deník, č. 21, 25. leden 2007, s. 9.
[16] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram rok 2007, list 30.; též Příbramský deník, č. 53, 3.-4. březen 2007, s. 9.; Příbramský deník, č. 56, 7. březen 2007, s. 9.
[17] Příbramský deník, č. 128, 2.-3. 6. 2007, s. 7.; Tamtéž, č. 106, 7. květen 2007, s. 9.
[18] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram rok 2007, list 68.; též Příbramský deník, č. 126, 31. květen 2007, s. 9.
[19] Příbramský deník, č. 17, 20.-21. leden 2007, s. 9.; též Příbramský deník, č. 50, 28. únor 2007, s. 1.
[20] Příbramský deník, č. 208, 6. září 2007, s. 2.
[21] Příbramský deník, mimořádné vydání, 12. prosinec 2007, s. 5.
[22] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram rok 2007, list 14.; též Příbramský deník, č. 13, 16. leden 2007, s. 9.
[23] Příbramský deník, č. 34, 9. únor 2007, s. 12.
[24] Příbramský deník, č. 22, 26. leden 2007, s. 10.
[25] Příbramský deník, č. 215, 14. září 2007, s. 3.
[26] Příbramský deník, č. 132, 7. červen 2007, s. 11.
Ale, co si budeme povídat, ne vždy byly historické údaje naprosto přesné. Proto jsme se rozhodli to napravit. A kam jinam se obrátit, než na opravdové odborníky. Tak vznikla úzká spolupráce se Státním okresním archivem Příbram. V této rubrice vás budeme průběžně informovat o tom, co se událo v divadle, o zajímavých premiérách, apod. A samozřejmě v časové chronologii. Je před námi dlouhá cesta – 57 let.
Všechny články z rubriky