//wp_head()?>
Na den 26. ledna byl naplánován druhý ročník obnoveného Divadelního plesu. V estrádním sále, přednáškovém sále, na velké scéně a ve foyeru divadla hrály pro plesající skupiny The Apples, romská cimbálová kapela, Big Band Příbram a o půlnoci se uskutečnil varhanní minikoncert Pavla Šmolíka. Součástí programu byla též diskotéka a bohatá tombola, ve které byla hlavní výhrou dovolená v Řecku. Návštěvníci mohli dále vyhrát např. divadelní kostým a jiné hezké ceny. Večerem provázeli herci příbramského divadla Debora Štolbová a Zbigniew Kalina, vítězové ankety o nejlepší herečku a herce za rok 2007. Součástí plesu byly ukázky z úspěšného muzikálu Donaha! a připravovaného muzikálu Na skle malované.[1]
Polský muzikál dramatika Ernesta Brylla a skladatelky Katarzyny Gaertner Na szkle malowane se poprvé hrál ve Varšavě v roce 1970. O dva roky později se konala československá premiéra v Brně pod názvem Zbojníci a žandáři. Od té doby se objevuje v mnoha českých divadlech už s názvem Na skle malované. Sám Ernest Bryll se bránil označení muzikál pro svou hru. Nepovažoval ji za muzikál, ale za zpěvohru. Zpívané partie jsou ve stavbě hry situovány jinak, než tomu bývá v muzikálu. Skoro všechny texty jsou podloženy hudbou a nedochází k rozdělování na části mluvené a zpívané. Ale málo platné, dnes je Na skle malované řazeno mezi klasické muzikály. V Příbrami režíroval inscenaci Martin Pacek, který je rovněž autorem choreografie. Scénu a kostýmy navrhla Kateřina Baranowská. Hudební nastudování měl na starosti Dominik Renč. Muzikál vychází z legendy o Jánošíkovi. Příběh glosují a doplňují postavy Anděla, Ďábla a Smrti, které vychází z tradičních lidových maleb na skle. Příběhem provází diváky dvě postavy se jmény Napověz a Dopověz. Role vypravěčů ztvárnili hostující herci Dalibor Gondík a Otakar Brousek ml. Do rolí Anděla, Ďábla a Smrti obsadil režisér Milenu Kleinerovou, Zbigniewa Kalinu a hostující Barboru Mošnovou. Roli Jánošíka si zahrál Svatopluk Schuller. Premiéra muzikálu se konala 7. února.[2]
V březnu se na jevišti malé scény objevilo netradiční zpracování klasické dobrodružné literatury Julesa Verna s názvem Dvacet tisíc mil pod mořem. Inscenaci pro příbramský soubor upravila Kateřina Baranowská a Denisa Nová, které se ujaly i režie. Kateřina Baranowská navrhla scénu a kostýmy. Autorem textů písní je Zita Morávková. Příběh kapitána Nema a jeho posádky se opíral zejména o hravost a fantazii. Na jevišti se divákům představili Stanislav Jiránek, Vladimír Senič, Lukáš Typlt, Jiří Vojta a Vojtěch Záveský. Premiéra se uskutečnila 27. března.[3]
Dne 21. května se konala veřejná generálka hry Jezinky bezinky.[4] Premiéra se uskutečnila hned druhý den. Komedie amerického autora Josepha Kesselringa Jezinky bezinky nesla původně název Arsen a staré krajky. Na české scéně se objevila poprvé v roce 1958 v Divadle ABC, kde ji s vlastními úpravami uvedl Jan Werich. Viděl ji v původním obsazení na Broadwayi a nikdy se prý tolik nenasmál. Pro příbramský soubor upravil komedii Otakar Kosek, který ji zároveň režíroval. Scénu navrhl Michal Hess a kostýmy Ludmila Pavlousková. Autorem hudby je Jan Maxián. Role výstředních dam Abby a Marty Brewsterových ztvárnily Milena Kleinerová a Kateřina Fixová.[5] Součástí premiéry bylo také vyhlášení výsledků ankety o nejoblíbenější herečku, herce a představení, včetně dětských inscenací.[6] V roce 2008 se ankety zúčastnilo asi 800 hlasujících. V kategorii nejoblíbenější herečka se na prvním místě umístila Petra Duspivová. Nejoblíbenějším hercem se stal Zbigniew Kalina. Jako nejoblíbenější představení vybrali hlasující Donaha! a mezi hrami určenými dětem zvítězily Rychlé šípy.[7]
Pro děti nastudovalo příbramské divadlo pohádku Petra Lněničky s názvem Strašidýlko z Metrwillu. Scénu a kostýmy pro inscenaci navrhla Kateřina Baranowská. Hudbu složil Tomáš Alferi a texty písní vytvořil Vít Herzina. Pohádku režírovala Kateřina Fixová. Do role strašidýlka Fanfulínka byl obsazen Jiří Vojta. Lorda Wolt Ampér Metra ztvárnil Vladimír Senič a havrana Raracha si zahrála Petra Duspivová. Premiéra proběhla 28. září.[8]
Drama Petera Shaffera Amadeus je divákům dobře známé z filmového zpracování Miloše Formana. V příbramském divadle se drama o osudovém setkání dvou skladatelů – váženého, ale svým významem průměrného dvorního skladatele Salieriho a geniálního, ale chudého a nezvladatelného Mozarta, objevilo už v roce 2000. Tehdy se nesetkalo s velkým diváckým ohlasem. O osm let později se na jevišti objevilo znovu. Příbramskou inscenaci režíroval Jan Pecha. Výpravu vytvořila Kateřina Baranowská.[9] V inscenaci byla použita hudba Wolfgang Amadea Mozarta, Giovanni B. Pergolesiho, Umberta Giordana, Josepha Haydna a Antonia Salieriho. Do rolí znesvářených skladatelů byli obsazeni hostující Otakar Brousek ml. a Vojtěch Záveský. Premiéra se konala 16. října. Šlo o první premiéru nové sezóny na velké scéně a při té příležitosti došlo k vyhlášení divadelních cen Zlatý vrtík.[10]
Před koncem roku se uskutečnila česká premiéra komedie současného chorvatského dramatika Miro Gavrana Otelo z ostrova Susaku. Přímo pro soubor příbramského divadla vznikl překlad této hry. Inspirovala se tragédií Williama Shakespeara a lidovými hrami. Děj umístil na malý ostrůvek. Otelo je americký rejdař a pohybuje se ve společnosti chorvatského maloměsta. Komedii režíroval Milan Schejbal. Scénu a kostýmy navrhla Kateřina Baranowská. Hudbu složil Tomáš Alferi a texty písní vytvořil Vít Herzina. Do role Otela byl obsazen Jiří Vojta. Jada hrál Jan Novák a Dezdu ztvárnila Helena Hampalová. Česká premiéra se uskutečnila 11. prosince.[11]
Vyhlašování cen Thálie za rok 2007 přineslo příbramskému divadlu další vítězství. Za hlavní roli ve hře Drobečky z perníku získala ocenění za nejlepší ženský herecký výkon Simona Stašová.[12]
Dne 6. května byl zahájen jubilejní XXXX. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka. Organizace festivalu byla svěřena příbramskému divadlu. Před divadlem proběhlo kladení květin k soše skladatele za účasti starosty města Josefa Řiháka a Antonína Dvořáka III. Festival zahájilo vystoupení houslisty Jaroslava Svěceného a komorního orchestru Virtuosi Pragenses.[13] Na závěr festivalu bylo naplánováno představení opery Rusalka v podání souboru Národního divadla.[14] Mezi účinkující, kteří vystoupili, byla harfenistka Kateřina Englichová – prapravnučka Antonína Liehmanna, který byl prvním učitelem hudby Antonína Dvořáka.[15]
Ve dnech 24. a 25. května patřilo divadlo opět dětem. Akci zahájil starosta města Josef Řihák, zástupci divadla a DISA Industries, s.r.o. Příbram. Společnost jim dělalo pět klaunů. Na velké i malé scéně divadla vystupoval herecký soubor s dětským představením. Ukázku práce a techniky předváděly složky integrovaného záchranného systému. Ve foyeru divadla si návštěvníci mohli zahrát stolní hokej Stiga, v předsálí kulturního domu byly připraveny herní konzole pro virtuální hráče. Své umění předvedla skupina historického šermu, mažoretky nebo skupina bojového umění Musado. Kolem divadla byly rozmístěny pouťové atrakce. Vstupné činilo opět 20 Kč. V neděli odpoledne byl vylosován výherce zájezdu do francouzského Disneylandu. Pro návštěvníky byly připraveny workshopy malování na tělo nebo tvorba z keramické hlíny a práce a s hrnčířským kruhem.[16]
Na Den divadla uspořádali studenti Gymnázia pod Svatou Horou v Příbrami zábavné dopoledne plné hereckých představení. Studenti prvních, druhých a třetích ročníků pod vedením učitelů připravili pro návštěvníky divadla několik verzí zdramatizované balady Toman a lesní panna, legrační scénky v anglickém jazyce či inscenaci Život a smrt Jacka Rozparovače. Součástí programu byly ukázky muzikantů z hudebních tříd a program členů dramatického kroužku.[17]
Během letních prázdnin probíhaly opravy podlah v estrádním sále. Bylo potřeba vyměnit parkety a opravit stávající podlahy na balkoně. Pro veřejnost se měl estrádní sál znovu otevřít počátkem září. Náklady na opravy si vyžádaly 760 000 Kč.[18]
Nově zrekonstruovaný kinosál chtělo divadlo využívat na nejvyšší možnou míru, proto přistoupilo k nápadu pronajímat sál v době, kdy se nepromítají filmy. Prostor byl vhodný pro pořádání přednášek, prezentací nebo koncertů. Divadlo se snažilo přilákat návštěvníky kina na noční cyklus hororových filmů či promítání dokumentů. Programy se setkaly jen s malou odezvou návštěvníků. Proto zavedlo kino pravidlo, že pro méně než deset návštěvníků se promítat nebude. Velké oblibě se těšilo promítání dětských filmů. Na víkendová odpolední promítání přicházelo v průměru 150 návštěvníků. Velký zájem diváků prozatím nezaznamenal ani filmový klub.[19]
Mezi nejúspěšnější představení Divadla Antonína Dvořáka patří Hrdý Budžes. Dá se říci, že je vůbec nejúspěšnějším představením. První uvedení proběhlo 14. listopadu 2002. Od té doby procestoval Hrdý Budžes Českou republiku a Slovensko a zavítal i do Vídně. Dne 7. listopadu se v Příbrami odehrála jeho 333. repríza.[20]
Před vánočními svátky si děti s rodiči mohli užít Vánoce v divadle. Součástí programu byla výstava betlémů, výroba vánočních dekorací, svícnů či pečení perníčků. Návštěvníci si mohli vyzkoušet tradiční vánoční zvyky, např. lití olova. Na malé scéně divadla čekalo na děti Strašidýlko z Metrwillu a kino připravilo pásmo kreslených filmů. Celodenní vstupné se prodávalo za 30 Kč.[21]
O vzrůstající oblibě příbramského divadla by mohl svědčit i fakt, že sem na seminář zavítali studenti Divadelní akademie múzických umění z Prahy a úroveň produkcí si velmi chválili.[22]
V roce 2008 opustili herecký soubor dva členové. Stanislav Jiránek už pouze dohrával představení, ve kterých byl obsazen a Svatopluk Schuller v Příbrami působil pouze jako host. Novými stálými členy hereckého souboru se stali Jiří Vojta a Helena Hampalová.[23]
Autor fotografií: Ivo Mičkal
[1] Příbramský deník, č. 3, 4. leden 2008, s. 2.; též Příbramský deník, č. 12, 15. leden 2008, s. 3.
[2] Příbramský deník, č. 18, 22. leden 2008, s. 2.; též SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Na skle malované.; Příbramský zpravodaj, roč. XI., s. 5.
[3] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Dvacet tisíc mil pod mořem.
[4] Příbramský deník, č. 117, 20. květen 2008, s. 3.
[5] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Jezinky bezinky.
[6] Příbramský deník, č. 119, 22. květen 2008, s. 3.
[7] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram rok 2008, list 65.; též Příbramský deník, č. 133, 7. červen 2008, s. 3.
[8] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Strašidýlko z Metrwillu.
[9] Příbramský deník, č. 240, 11.-12. říjen 2008, s. 2.
[10] Příbramský deník, č. 244, 16. říjen 2008, s. 3.
[11] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaciOtelo z ostrova Susaku.; též Příbramský zpravodaj, roč. XI., s. 3.
[12] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram rok 2008, list 32.
[13] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram rok 2008, list 49.; též Příbramský deník, č. 63, roč. XVI, 14. březen 2008, s. 3.
[14] Příbramský deník, č. 108, 9. květen 2008, s. 1.
[15] Příbramský deník, č. 113, 15. květen 2008, s. 4.
[16] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram rok 2008, list 56.; též Příbramský deník, č. 109, 10.-11. květen 2008, s. 3.; tamtéž č. 120, 23. květen 2008, s. 3.
[17] Příbramský deník, č. 148, 25. červen 2008, s. 3.
[18] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram rok 2008, list 81.
[19] Příbramský deník, č. 5, 7. leden 2008, s. 3.
[20] SOkA Příbram, fond Městský úřad Příbram, Kronika města Příbram rok 2008, list 122.
[21] Příbramský deník, č. 297, 19. prosinec 2008, s. 3.
[22] Příbramský deník, č. 17, 21. leden 2008, s. 3.
[23] Příbramský deník, č. 213, 10. září 2008, s. 3.
Ale, co si budeme povídat, ne vždy byly historické údaje naprosto přesné. Proto jsme se rozhodli to napravit. A kam jinam se obrátit, než na opravdové odborníky. Tak vznikla úzká spolupráce se Státním okresním archivem Příbram. V této rubrice vás budeme průběžně informovat o tom, co se událo v divadle, o zajímavých premiérách, apod. A samozřejmě v časové chronologii. Je před námi dlouhá cesta – 57 let.
Všechny články z rubriky