Rok 2009 se nesl zejména v duchu oslav 50. výročí existence příbramského divadla.

Festival trampské, folkové a country hudby Huntík měl v roce 2009 už 27. půlročník, ale přesto byl něčím nový. Poprvé se sedmihodinový hudební program konal na malé scéně divadla. Návštěvníci si mohli poslechnout vystoupení 18 účinkujících od sólistů až po kapely. Zimní Huntík byl zároveň spojen s oblastním předkolem Porty.[1]

Ke konci ledna se v estrádním sále a foyeru divadla konal tradiční Divadelní ples. K tanci i poslechu hrály skupiny Dynamic a Big Band Příbram. O půlnoci se návštěvníci mohli potěšit varhanním koncertem Pavla Šmolíka. Herci připravili projekci na zahájení plesu, ve které v kostýmech odpovídali na krátké vtipné otázky. V režii herců bylo i předtančení a návštěvníci se v průběhu večera mohli potkat se zbojníky, žandáry či s Wolfgangem Amadeem Mozartem. Nemohla chybět ani tombola. Hrálo se o 300 cen od kalendáře až po dovolenou v Řecku. Vstupenky bylo možné rezervovat v pokladně divadla a na obchodním oddělení.[2]

Svou pozornost zaměřila na příbramské divadlo i Thálie, dokonce několikrát. Do širší nominace na cenu Thálie v kategorii činohra se dostal Vojtěch Záveský za hlavní roli v inscenaci Amadeus. Do užší nominace na cenu v kategorii činohra byl jmenován Filip Blažek za roli Randla McMurphyho v dramatu Přelet nad kukaččím hnízdem. Komise ocenila jeho schopnost působit autenticky a vyjádřit svobodomyslnost a nepoddajnost postavy.[3] Velkým překvapením a obrovským důvodem k radosti se stalo vyhlášení kategorie pro herce do 33 let. Cenu si odnesl příbramský herec Zbigniew Kalina. Oproti jiným kategoriím se u hereckých výkonů herců do 33 let nevyhlašuje nominace, do poslední chvíle tak nikdo netušil, kdo cenu získá.[4]

Pro rodiny s dětmi nastudovali herci pohádku Jana Wericha Tři veteráni. Humorný příběh o kouzelných darech, které tři vysloužilí vojáci neuměli správně využít, režíroval Ondřej Lážnovský, který je zároveň i autorem scénáře. Scénografii vytvořila Marcela Jeřábková a kostýmy navrhla Petra Vykoukalová. Trojici vysloužilců Pankráce, Serváce a Bimbáce ztvárnili Jan Novák, Lukáš Typlt a Vojtěch Záveský. Proradnou a po zásluze potrestanou princeznu Bosanu si zahrála Debora Štolbová. V příběhu došlo k drobným změnám, ale zásadní momenty zůstaly zachovány. Jen píseň Není nutno…, známá z televizní podoby pohádky, v představení nezazněla. Tvůrci nakonec dali přednost původní písni Jana Wericha. Premiéra pohádky pro malé i velké se konala 12. února.[5]

V dubnu se diváci mohli seznámit se svérázným panem Saturninem, osobním sluhou pana Jiřího. Premiéru měla dramatizace románu Zdeňka Jirotky Saturnin, kterou pro divadlo připravil František Zborník. Román Saturnin byl prvním literárním dílem Zdeňka Jirotky a patří k jeho nejslavnějším. Inscenaci režíroval Milan Schejbal. Scénu a kostýmy navrhla Kateřina Baranowská a hudbu složil Ondřej Brousek. Do hlavní role Saturnina byl obsazen Vladimír Senič. Jeho zaměstnavatele ztvárnil hostující herec Martin Písařík. Postavu doktora Vlacha si zahrál Pavel Nový jako host a roli dědečka ztvárnil rovněž hostující Jaroslav Someš. Pro Pavla Nového to byla první nová role po vážné nemoci a dvouleté pauze v hraní. Dvojici tety Kateřiny a jejího syna Milouše si zahráli Kateřina Fixová a Vojtěch Záveský. Komedie měla premiéru 8. dubna.[6]

V témže měsíci se konala premiéra psychologického thrilleru Misery podle stejnojmenného románu krále hrůzy Stephena Kinga, v úpravě Simona Moora. V devadesátých letech se dostal i na filmové plátno pod názvem Misery nechce zemřít. Hlavní roli ztvárnila Kathy Batesová, jejíž výkon byl oceněn Oscarem. Úspěšný spisovatel Paul Sheldon se po autonehodě dostává do péče Annie. Postupně vyjde najevo, že Annie je Paulova největší fanynka. Ale co nastane, když čtenářka zjistí, že její oblíbená postava je v ohrožení? Příběh o tom, jak silně může literatura zapůsobit na své čtenáře, režíroval student DAMU Pavel Ondruch. Komorní příběh využíval a zároveň zesměšňoval klasické hororové postupy. Scénu a kostýmy vytvořila Zuzana Mazáčová. Komorní hra byla velkou hereckou příležitostí pro Zbigniewa Kalinu a Helenu Karochovou. Premiéra se uskutečnila 22. dubna.[7]

V květnu se mohli návštěvníci divadla vypravit do malého francouzského městečka Bouchon. Jean Dell a Gérald Sibleyras, dva nejhranější francouzští současní autoři komedií, sem umístili příběh plný komických situací. Bouchon je malé město, ve kterém už téměř nikdo nežije. Pouze starosta Jacques, jeho bratr Nicolas a sekretářka Odetta se stále snaží získat z Evropské unie dotace na záchranu města. Když k nim zavítají eurokomisaři, rozhodne se starosta, že město prohlásí za samostatný stát a stane se jeho prezidentem. Inscenaci režíroval Nikolaj Penev. Jedním z důvodů proč si vybral zrovna komedii Ať žije Bouchon! byl pocit, že na českých scénách začíná chybět politická satira. Scénu navrhl Aleš Valášek a kostýmy Miroslav Král. Do role starosty Jacquese byl obsazen Jan Novák, sekretářku Odettu ztvárnila Helena Karochová a Nicolase Jiří Vojta. Dvojici eurokomisařů hráli Robert Tyleček a Lukáš Typlt. Premiéra se konala 21. května.[8]

Na příběhy hochů z klubovny Rychlých šípů navázalo v červnu volné pokračování s názvem Rychlé šípy 2. Sněhová mise. Příběhy Jaroslava Foglara pro divadlo upravil Robert Bellan, který se ujal i režie. Scénu navrhl Adam Novák a kostýmy Šárka Bellanová. Do rolí správných hochů byli obsazeni Vladimír Senič, Jiří Vojta, Vojtěch Záveský, Jan Novák a Zbigniew Kalina. Premiéra se konala 15. června.[9]

V září zahájilo divadlo jubilejní 50. sezónu. Oslavy výročí začaly hned 14. září projektem Krasohledění. Divadlo se spojilo s Galerií Františka Drtikola Příbram a Knihovnou Jana Drdy Příbram. Po celý týden vystupovali umělci ze všech oborů kultury na jevišti příbramského divadla, v galerii i v knihovně. Týden kultury zahájilo dopolední promítání pohádek březohorské rodačky Hermíny Týrlové pro školy v příbramském kině. Večer se ve foyeru divadla konalo slavnostní zahájení Krasohledění. Součástí byla výstava kostýmů s názvem Oblečené role a udělení historicky prvního skleněného krasohledu významné příbramské kulturní osobnosti. Držitelem skleněného krasohledu se stal výtvarník a spisovatel Jan Čáka. Následovalo promítání filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku s Josefem Hlinomazem. Dále se mohli návštěvníci těšit na besedu s Jaroslavem Krčkem ze souboru Chairé, která se konala v knihovně. Součástí oslav bylo představení Hrdý Budžes a beseda s autorkou Irenou Douskovou a herečkou Bárou Hrzánovou. Zájemci o historii mohli navštívit přednášku PhDr. Daniela Doležala Nahlédnutí do historie příbramské kultury. Součástí oslav výročí divadla byla výstava Půlstoletí příbramského divadla nejen ve fotografii, kterou připravila Galerie Františka Drtikola. Vernisáž se konala 17. září a výstavou prováděl herec Pavel Nový. Jeho provádění se setkalo s nadšenými ohlasy, protože ke každé fotografii nebo osobě měl připraven příběh. Závěr Krasohledění připadl na 20. září. Divadlo připravilo na tento den program s názvem Jak se dělá divadlo – neboli den otevřených dveří. Během hodinového programu měli návštěvníci možnost prohlédnout si divadlo od dílen až po provaziště, vyzkoušet si paruky v maskérně, čekaly na ně ukázky triků z pohádky Tři veteráni a spousta zajímavostí z historie divadla.[10]

Komedie Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete patří k nejhranějším hrám Williama Shakespeara. Role Violy a Malvolia jsou považovány za jedny z nejprestižnějších rolí shakespearovského repertoáru. Hra vznikla nejspíše v roce 1601. Kombinuje v sobě humor, převleky, souboje, ale i povzdech nad prchavým mládím. Příběh o lásce hlavní hrdinky Violy a potrestání pýchy majordoma Malvolia režíroval Milan Schejbal. Scénu a kostýmy vytvořila Kateřina Baranowská. Hudbu složil Dalibor Gondík. Pro nastudování byl zvolen překlad Martina Hilského, který je částečně v próze a částečně ve verších. Proto se herci před prvními zkouškami setkali s profesorem Hilským, který s nimi text rozebral a zaměřili se na výslovnost veršů a práci s nimi. Režisér Milan Schejbal měl původně v úmyslu obsadit do hry i ředitele divadla Petra Bednáře, ale nedošlo k tomu, kvůli jeho pracovní vytíženosti. Roli Violy ztvárnila Petra Duspivová, pyšného Malvolia si zahrál Zbigniew Kalina. Premiéra se uskutečnila 8. října.[11]

Před koncem roku se na jeviště dostal konverzační příběh z pera královny detektivek Agathy Christie Korunní svědek. Divadelní kritici považují Korunního svědka za její nejlepší hru. Autorka musela nastudovat mnoho materiálů o soudních přelíčeních a konzultovat detaily s odborníky. Problém vyvstal se závěrem hry. Agatha Christie napsala pro divadelní hru jiný konec, než měla povídka. Byla přesvědčená, že pro divadlo se hodí víc. Dokonce odmítla dát souhlas s uvedením hry, pokud by producenti trvali na původním konci. Hlavní linií příběhu je soudní proces Leonarda Volea, který byl obviněn z vraždy. Jeho obhájce Sir Wilfrid Robarts stojí proti žalobci Myersovi. Manželka Leonarda Volea se nijak nesnaží, aby byl její muž osvobozen. Jak to může dopadnout? Pro příbramské divadlo upravila inscenaci Kateřina Fixová a Jiří Fréhar, který hru i režíroval. Scénu navrhl Ivo Žídek a kostýmy Květuše Kovářová. Do role obviněného Leonarda Volea byl obsazen Jiří Vojta. Roli Sira Wilfrida Robartse, Q. C. ztvárnil Zbigniew Kalina. Premiéra se konala 3. prosince.[12]

Zajímavým počinem divadla bylo zajištění několika představení slovenských souborů, která se konala v rámci 14. ročníku festivalu Slovenské divadlo v Praze. Už v únoru se diváci mohli přijít podívat na ruskou klasiku Mesiac na dedine I. S. Turgeněva v podání bratislavského divadla Astorka Korzo 90.[13] Toto představení bylo z důvodu nemoci nakonec přeloženo na květen.

Do druhého ročníku vstoupilo Studio herecké tvorby, u jehož zrodu stáli herci Robert Tyleček a Jan Novák. Herecké kurzy pro veřejnost byly určeny pro všechny zájemce o divadlo od 14 let i pro budoucí studenty herectví, kteří se tak mohli připravovat k přijímacím zkouškám. Účastník kurzu získal schopnost pohotově reagovat, improvizovat a orientovat se v novém kolektivu.[14]

Dne 28. dubna byl slavnostně zahájen XXXXI. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka. Organizace byla opět svěřena příbramskému divadlu. Festival zahájil koncert Evy Urbanové a Plzeňské filharmonie. Koncerty se konaly v prostorách Divadla Antonína Dvořáka Příbram a Galerie Františka Drtikola Příbram. Cena vstupenek se pohybovala od 100 do 200 Kč.[15]

Akce Divadlo patří dětem se stala každoroční součástí divadelního života. V roce 2009 navázalo divadlo spolupráci s jineckým dělostřeleckým oddílem, který předvedl návštěvníkům ukázky techniky. Dobrovolní hasiči připravili pro malé návštěvníky lanovku a soutěže, např. stříkání na plechovky. Nechyběly ani ukázky hasičské techniky. Na děti čekala řada divadelních představení, tradiční Peklo pod točnou jeviště velké scény, módní salon, laserová střelnice a mnoho dalšího. Velkým lákadlem bylo přistání vrtulníku, který si návštěvníci mohli prohlédnout. Programem provázelo šest klaunů. Oproti loňskému roku se atrakce rozšířily i na louku před budovou gymnázia. Kolem kulturního domu vedla trasa vláčku. Kvůli obrovskému rozsahu akce musel být omezen nebo uzavřen provoz v okolí kulturního domu.[16]

Od 1. září se proměnil systém rezervací vstupenek. Dosud platilo, že pokud si divák nevyzvedl rezervovanou vstupenku sedm dní před představením, rezervace propadla a vstupenka se mohla vrátit zpět do prodeje. To ale způsobovalo problémy. Představení se zdála být vyprodaná, ale pokud rezervace propadly, bylo v hledišti velké množství volných míst. Proto byl systém rezervací upraven. Od 1. září platila rezervace vstupenky sedm dní od zarezervování. Pokud nebyla do uplynutí této doby vyzvednuta, rezervace propadla a vstupenka se vrátila zpět do prodeje.[17]

Udělování Vrtíků bylo obvykle spojeno s premiérou nové hry. V roce 2009 došlo k výjimce. V rámci oslav 50 let existence divadla se předávání cen konalo 12. října jako samostatná akce. Ačkoli obvykle nezahrnují Vrtíci herce, kteří mají své ceny Thálie, v rámci oslav byly výjimečně ceny uděleny i členům hereckého souboru. Průvodní slovo pronesl ředitel divadla Petr Bednář a jeho zástupkyně Anna Čiperová. Lukáš Typlt, Debora Štolbová, Milena Kleinerová a Kateřina Fixová zazpívali šansony. Proběhl křest knihy Mgr. Václava Trantiny k historii divadla, která shrnuje 50 let jeho existence a obsahuje bohatý obrazový materiál. Kniha byla zcela v divadelním duchu pokřtěna mastixem – lepidlem, kterým se lepí např. vousy. Divadlu přišla požehnat i sama Thálie v podání Petry Duspivové. Vrtíkem byla oceněna herečka Eva Vojtová, která byla v angažmá od počátku divadla, a herec Jaroslav Pešice. Další oceněnou byla marketingová pracovnice Lydie Kotová, která působila od počátků divadla v jeho náborovém centru. Svého Vrtíka si odnesla scénografka Jarmila Křížková. Ocenění získala režisérka Marie Lorencová a Josef Mára, který začínal v divadle jako scénografický krejčí a působil zde i jako vedoucí provozu a v dopravě.[18]

V listopadu se divadlem rozezněl šanson. Po dvou prvních ročnících, které se konaly ještě v Praze, se třetí ročník Mezinárodního festivalu šansonu přesunul do Příbrami. Ve dnech 5. – 7. listopadu měli návštěvníci možnost navštívit představení domácích i zahraničních šansoniérů. Posluchačům se představil švýcarský šansoniér Hervé Chavanon, polští interpreti Antoni Muracki, Marta Meyer a Elzbieta Okupska, německý zástupce šansonu Frank Viehwegh a zástupkyně Francie a Rumunska s maďarskými kořeny Enikö Szilagyi. Českou republiku zastupoval nestor českého šansonu Rudolf Pellar, písničkář Jaromír Nohavica a Jiří Dědeček a jedna z nejvýznamnějších českých šansoniérek Marta Balejová. Festival moderovala herečka Taťána Medvecká.[19]

Dne 4. července zemřel herec, textař, scénárista a režisér Jiří Žák, který v příbramském divadle působil v letech 1962-2000. V období let 1995-2000 byl také jeho uměleckým šéfem. Během života vytvořil 250 rolí jak na divadle, tak ve filmu.[20]

Autor fotografií Ivo Mičkal

[1] Příbramský deník, č. 16, 20. leden 2009, s. 2.
[2] Příbramský zpravodaj, roč. XII., leden 2009, s. 5.; též Příbramský deník č. 17, 21. leden 2009, s. 3.; Tamtéž, č. 23, 28. leden 2009, s. 2.
[3] Příbramský deník, č. 37, 13. únor 2009, s. 3.
[4] Periskop, č. 13/2009.; též Příbramský deník, č. 83, 8. duben 2009, s. 3.
[5] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, program k inscenaci Tři veteráni.; též Příbramský deník, č. 35, 11. únor 2009, s. 3.; též Periskop, č. 6/2009.
[6] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, program k inscenaci Saturnin.; též Periskop, č. 14/2009.
[7] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, program k inscenaci Misery.; též Příbramský zpravodaj, roč. XII., květen 2009, s. 3-4.; Periskop, č. 15/2009.
[8] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, program k inscenaci Ať žije Bouchon!; též Příbramský zpravodaj, roč. XII., květen 2009, s. 5-6.; Periskop, č. 21/2009.; Příbramský deník, č. 112, 15. květen 2009, s. 3.
[9] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, program k inscenaci Rychlé šípy 2. Sněhová mise.
[10] Periskop, č. 34, 35-36/2009.; též Příbramský deník, č. 215, 14. září 2009, s. 18.
[11] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, program k inscenaci Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete.; též Periskop, č. 39/2009.
[12] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, program k inscenaci Korunní svědek.; též Periskop, č. 47/2009.; Příbramský deník, č. 281, 3. prosinec 2009, s. 1.
[13] Periskop, č. 7/2009.
[14] Periskop, č. 37/2009.
[15] Příbramský deník, č. 48, 26. únor 2009, s. 3.; Tamtéž, č. 92, 20. duben 2009, s. 3.
[16] Příbramský deník, č. 116, 20. květen 2009, s. 3.
[17] Periskop, č. 34/2009.
[18] Periskop, č. 39/2009.; též Příbramský deník, č. 240, 14. říjen 2009, s. 1.
[19] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, program k Mezinárodnímu festivalu šansonu.; též Příbramský deník, č. 256, 3. listopad 2009, s. 3.
[20] Periskop, č. 28-29/2009.