V roce 2010 se ve dnech 4. února až 11. dubna konala jarní část již XV. ročníku přehlídky České divadlo, kterého se účastnila mimopražská profesionální divadla. Představení byla simultánně překládána do znakové řeči a součástí přehlídky bylo předání cen Českého divadla za rok 2009. Na scénách pražských divadel mohli návštěvníci vidět 11 inscenací. Jedním z účastníků bylo příbramské divadlo, které návštěvníkům předvedlo Shakespearovu komedii Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete. Vystoupení se konalo v Divadle pod Palmovkou.[1] Příbramské divadlo se s představením Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete zúčastnilo i 13. ročníku divadelního festivalu Stochovská Thálie v Domě kultury ve Stochově. Přehlídky se účastnila amatérská i profesionální divadla. Největším lákadlem programu se stalo představení příbramského Hrdého Budžese, na které se diváci dotazovali už v minulých ročnících.[2]

V únoru proběhla premiéra dramatu Zlomatka od současného italského dramatika, režiséra a prozaika Maria Gelardiho. Příběh o tom, jak je přijímána homosexualita, byl inspirován rozhovorem, který Mario Gelardi vedl se svým známým. Když jeho známý přiznal svou orientaci rodině, měl štěstí, že byla bez problémů přijata. Napadlo ho při tom, jak by to asi vypadalo, kdyby se do stejné situace dostal syn z chudé rodiny z periferie. V soutěži mladých talentů v roce 2002 získala Zlomatka nejvyšší ocenění. Příbramskou inscenaci režíroval Milan Tomeš. Výpravu vytvořila Kateřina Hájková. Do hlavních rolí matky Anny a jejího syna Diega byli obsazeni Milena Kleinerová a Vojtěch Záveský. Inscenace Zlomatka byla nastudována u příležitosti významného životního jubilea Mileny Kleinerové, které oslavila v roce 2009. Premiéry hry Zlomatka se uskutečnily 11. a 25. února na malé scéně.[3]

Týden po první premiéře Zlomatky přišla na řadu další premiéra. Na jevišti se objevila hra Milana Kundery Jakub a jeho pán. Pocta Denisi Diderotovi. Autor se volně inspiroval Diderotovým románem Jakub Fatalista, který měl pro něj mimořádný význam. Hru napsal v Čechách v letech po invazi a poprvé ji vydal ve vlastním překladu v Paříži v roce 1981. Inscenaci režíroval Milan Schejbal. Scénu a kostýmy navrhla Kateřina Baranowská. Hudbu vytvořil hostující Dalibor Gondík, který zároveň ztvárnil i roli Jakuba. Roli pána si zahrál Lukáš Typlt. Premiéra se konala 18. února.[4]

V dubnu došlo na jevišti malé scény ke zmatení. Odehrála se premiéra hry pro čtyři herce od současného australského dramatika Andrewa Bovella s názvem Zmatení jazyků. Svým pojetím se vymykala všemu, nač byli diváci dosud zvyklí. Podle slov režiséra Martina Vokouna dostali diváci největší dávku zmatení hned na začátku hry a postupně si skládali jednotlivé střípky. Zvláštností hry bylo, že pracovala se střihem. Na jevišti se současně odehrávaly i čtyři různé situace a stříhalo se světlem i zvukem. Výsledný efekt působil jako filmový střih. Důraz byl proto kladen na dobré technické vybavení divadla.[5] Zmatení jazyků se hrálo po celém světě a bylo oceněno cenou AWGIE, kterou každoročně uděluje svaz australských spisovatelů nejlepší divadelní hře. Podle hry vytvořil autor filmový scénář pro film Lantana. Výpravu vytvořila Agniezska Pátá jako host. Pohybovou spolupráci měly na starosti Eva Severinová a Petra Duspivová, která ztvárnila i jednu z hlavních rolí. Divákům se dále představili Lukáš Typlt, Helena Lapčíková a Jiří Vojta. Premiéra se konala 8. dubna.[6]

Před divadelními prázdninami měla svou premiéru komedie Jaroslava Vostrého Tři v tom. Jaroslav Vostrý vytvořil hru pro Činoherní klub, jehož byl spoluzakladatelem. V letech 1965-1972 byl jeho uměleckým šéfem. Po nuceném odchodu se jeho dramata schovávala za jména kolegů. Tři v tom zaštítil svým jménem Jiří Menzel. Autor si vybral námět z okruhu commedie de l’arte. Příběh dvou dcer a jejich služky, které zjistí, že jsou všechny v jiném stavu a snaží se to utajit před svým otcem a pánem. V Příbrami se režie ujal Martin Pacek. Jako choreograf kladl velký důraz na pohyb a pro ten bylo v komedii Tři v tom prostoru víc než dost. Režisér dával volnost i pro nápady herců. Jeho záměrem bylo, aby se hra neustále vyvíjela a nezůstala zakonzervovaná.[7] Scénu a kostýmy vytvořila Samiha Malehová. Otce Ubalda ztvárnil hostující herec Jaroslav Someš. Jeho dcery Ardelii, Lucindu a služku Colombinu hrály Radka Filásková, Helena Lapčíková a Petra Duspivová. Trojici nápadníků ztvárnili Jiří Vojta, Vojtěch Záveský a Vladimír Senič. Premiéra proběhla 10. června.[8]

Po prázdninách si divadlo připsalo na své konto další českou premiéru. Dne 21. října se na jevišti objevila hra estonského dramatika, herce a režiséra Jaana Tätteho Každý den šťastný den! Své herecké zkušenosti a chuť bavit publikum promítl autor do řady živých a výrazných postav, které touží utéct banalitě života, kde vládne přetvářka a konvence. Absurdní a černou komedii ze života, pro čtyři herce, režírovala Lída Engelová. Scénu a kostýmy vytvořil Ivo Žídek a hudbu složil Zdeněk Zdeněk. Divákům se představili hostující herci Bára Hrzánová a Libor Jeník a domácí Helena Lapčíková a Zbigniew Kalina.[9]

Dobrodružství gaskoňského hrdiny D’Artagnana v úpravě Jeana-Loupa Dabadieho a Jérôma Savaryho se na jevišti poprvé objevilo v roce 1988 v pařížském divadle Théâtre National de Chaillot a od té doby se dostalo na jeviště celé Evropy. V České republice se mušketýři poprvé utkali s kardinálovými gardisty v roce 1993 v Mostě. Před koncem roku 2010 se D’Artagnan a jeho přátelé mušketýři dostali i na příbramské jeviště. Jde o jednu z nejnáročnějších inscenací, která se v Příbrami objevila. V příběhu vystupuje 80 postav, které ztvární 30 herců. Inscenaci v překladu Jiřího Žáka režíroval Milan Schejbal. Scénu a kostýmy vytvořila Kateřina Baranowská. Hudbu složil Jan Řehák a na nácvik šermu dohlížel Karel Basák. Do role D’Artagnana byl obsazen Jiří Vojta. Trojici mušketýrů Athose, Porthose a Aramise ztvárnili Vladimír Senič, Jan Novák a Vojtěch Záveský. Zlotřilou Mylady si zahrála Helena Lapčíková. Kromě členů příbramského souboru se na jevišti objevila i řada hostů, např. Roman Štabrňák jako sluha Planchet, Jaroslav Someš v roli D’Artagnanova otce či Čestmír Gebouský jako prohnaný kardinál Richelieu. Vybírali se především herci, kteří v Příbrami byli v angažmá, nebo s ním už spolupracovali. Premiéra se konala 16. prosince.[10] Členové klubu přátel divadla dostali možnost nahlédnout pod pokličku příprav nové inscenace. 30 členů se mohlo přijít podívat na zkoušku.[11]

V Galerii Františka Drtikola se na začátku roku konala výstava věnovaná práci scénografky Jarmily Křížkové. V příbramském divadle působila téměř třicet let. Návštěvníci si mohli prohlédnout ukázky kostýmů, trojrozměrné modely návrhů scén a fotografie z představení. Slavnostní vernisáže se zúčastnili ředitel příbramského divadla Petr Bednář se svou zástupkyní Annou Čiperovou a členové hereckého souboru, např. Rudolf Leitner, Pavel Nový či Vladimír Mrva.[12]

Z důvodu výpadku daňové výtěžnosti bylo město při schvalování rozpočtu nuceno snížit příspěvky téměř všem příspěvkovým organizacím. Dotklo se to i divadla a vedlo k několika opatřením nejen v samotném divadle. Od 1. dubna začalo kino promítat pouze od čtvrtka do neděle se zachováním dětských víkendových představení. Divadlo nechtělo přistupovat ke zvýšení vstupného a hledalo úspory jinde. Byly omezeny náklady na propagaci prostřednictvím regionální televize a TV Fonka, měsíční programy zeštíhlily. Úspory se hledaly i při výrobě kostýmů a rekvizit, ale tak, aby divák při představení nic nepoznal. Omezení se bohužel dotkla i počtu zaměstnanců.[13]

Dne 13. června připravilo divadlo bohatý program pro děti. Konal se další ročník akce Divadlo patří dětem. Herecký soubor si pro děti připravil pohádku Zázračný pramínek, která se hrála na velké scéně od 10 do 15 hodin. Ve foyeru divadla vznikl kosmetický salon a cukrárna. Pod točnou mohli děti navštívit strašidelný labyrint a v estrádním sále byly pro návštěvníky připravené soutěže, vystoupení mažoretek nebo hudební laserová show. Kino promítalo celý den animované pohádky. Venku před divadlem předváděli záchranáři, městská policie a vojenští veteráni ukázky své práce a techniky. Návštěvníci viděli i seskok parašutistů. Za divadlem stála hasičská lanovka a plošina. Zájemci se mohli projet i na koních.[14]

Ve dnech od 10. do 19. září se konal druhý ročník kulturního festivalu Krasohledění, zaměřený na oslavy 110. výročí otevření veřejné knihovny v Příbrami. Své síly znovu spojily kulturní organizace působící v Příbrami. Krasohledění zahájil starosta města Josef Řihák předáním ceny Krasohled osobnosti příbramské kultury. V divadle se 14. září konala beseda s hercem Pavlem Novým s názvem Divadelní návraty a večer si návštěvníci mohli užít představení divadla Ypsilon Vinobraní v Ypsilonce aneb Dožínky operety. Kino si připravilo promítání pohádek Jana Drdy Dařbuján a Pandrhola a Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert. Knihovna vypsala soutěž pro děti s názvem Namaluj pohádku. Obrázky posuzovala porota, jejímž členem byl ilustrátor dětských knih Jiří Fixl. Krasohledění zakončil 19. září koncert absolventů ZUŠ Příbram s názvem Vážno nevážně.[15]

Mezi nejúspěšnější hry příbramského divadla patří Hrdý Budžes, který se přiblížil 400. repríze a 99. repríza čekala v listopadu na představení Drobečky z perníku.[16]

Pro předplatitele připravilo divadlo několik změn. Divadelní sezóna už nezačínala v září, ale v lednu a trvala až do prosince. Prodej předplatného se posunul už na listopad, protože bývá jedním z oblíbených vánočních dárků. Předplatitelé měli možnost zamluvit si znovu místa, která měli v roce předešlém. Novinkou bylo přidání skupiny předplatného s názvem Retro. Zahrnovala pět nejoblíbenějších představení příbramského souboru.[17] Přibyla také skupina předplatného Generálky, kterou bylo možné zakoupit za 215 Kč.[18]

Novou službu zaznamenali i diváci zajišťující hromadné objednávky vstupenek ať už pro firmy či jednotlivce. V případě zájmu jim byl zasílán divadelní program emailem vždy o měsíc dříve. Měli možnost přednostní rezervace vstupenek a jejich dovezení přímo k objednavateli.[19]

Pro kino dokázalo město sehnat dotaci ze Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie ve výši 800 000 Kč. Cílem bylo pořídit zařízení pro digitální projekci. Celkové náklady projektu se vyšplhaly na 2 171 844 Kč. Projekt zajišťovala firma AV MEDIA a. s. Příbramské kino tak bylo schopno promítat nejen ve formátu 35 mm s vícekanálovým zvukem Dolby Digital, ale především v digitální projekci 2D-DCI. Od té chvíle mohlo být označováno jako D-Cinema.[20]

Pro školy vydalo divadlo DVD s názvem Jak se dělá divadlo. Patnáctiminutový pohled do zákulisí obsahoval neobvyklé záběry a neotřelý komentář herců. DVD bylo sice určeno především školám, ale za 49 Kč si ho mohl pořídit každý zájemce.[21]

Autor fotografií: Ivo Mičkal

[1] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, Program k jarní části přehlídky České divadlo 2010.

[2] Příbramský deník, č. 245, 21. říjen 2010, s. 7.; Tamtéž, č. 250, 27.-28. říjen 2010, s. 6.

[3] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Zlomatka.

[4] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Jakub a jeho pán.; též Příbramský deník, č. 41, 18. únor 2010, s. 5.

[5] Periskop, č. 14, 17/2010.

[6] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Zmatení jazyků.

[7] Periskop, č. 29-30/2010.

[8] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Tři v tom.

[9] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Každý den šťastný den!.

[10] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci D’Artagnan.

[11] Příbramský deník, č. 286, 10. prosinec 2010, s. 2.

[12] Periskop, č. 6/2010.; Též Příbramský deník, č. 43, 20.-21. únor 2010, s. 7.

[13] Příbramský deník, č. 79, 3.-5. duben 2010, s. 2.

[14] Příbramský deník, č. 120, 25. květen 2010, s. 3.

[15] Příbramský deník, č. 211, 10. září 2010, s. 9.

[16] Příbramský deník, č. 260, 9. listopad 2010, s. 3.

[17] Periskop, č. 41/2010.

[18] Příbramský deník, č. 268, 19. listopad 2010, s. 2.; Tamtéž, č. 272, 24. listopad 2010, s. 2.

[19] Periskop, č. 48/2010.

[20] Periskop, č. 45/2010.

[21] Periskop, č. 14/2010.