V roce 2012 se v Příbrami udělovala cena Thálie. Nejednalo se o divadelní cenu, ale o sladkou odměnu za tipovací soutěž, která probíhala mezi zaměstnanci divadla. Předplatitelů opět přibylo a mezi zaměstnanci se tipovalo, kolik předplatitelů bude celkem. Vítězem se stává ten, kdo se nejvíce přiblíží skutečnému číslu prodaných permanentek. V roce 2012 dosáhl počet předplatitelů čísla 911 a nejblíže se se svou odpovědí dostal ředitel divadla Petr Bednář. O sladkou Thalii se rozdělil se svými podřízenými. Počet předplatitelů se zvýšil oproti loňskému roku o 79 diváků.[1]

Rok 2012 přinesl novinku ve vyhlašování výsledků ankety o nejoblíbenějšího herce, herečku a inscenaci. Posledním představením divadelní sezóny se 21. června stala inscenace Cizinec.[2] Před představením proběhlo vyhlášení vítězů ankety. Nejoblíbenějším hercem a herečkou a zároveň majiteli keramických kachlí se stali Vojtěch Záveský a Petra Duspivová. V kategorii nejoblíbenější premiérové představení zvítězila komedie Brouk v hlavě. Stejná inscenace se na prvním místě umístila i v kategorii nejoblíbenější inscenace vůbec. Předávání cen se zúčastnil prezident Herecké asociace Jiří Hromada, který vyhlásil a předal cenu udílenou Hereckou asociací u příležitosti 20. výročí cen Thálie. Tato cena se předává pouze v divadlech, která mají vlastní divácké ankety a vítězem se stane herec či herečka s nejvyšším počtem diváckých hlasů. V Příbrami se 416 hlasy zvítězil Vojtěch Záveský. Petru Duspivovou předstihl o pouhé dva hlasy. Příbramské divadlo se stalo prvním divadlem, kde byla cena Herecké asociace udělena. Ze shromážděných hlasovacích lístků se následně losovali tři výherci z řad diváků. Hlavní cenou se stal zájezd v hodnotě deset tisíc Kč. Další výherci získali vstupenky na úspěšná představení.[3]

V březnu se na jevišti divadla objevila hra Reného de Ceccaty Dáma s kaméliemi podle románu Alexandra Dumase ml., v překladu Jiřího Žáka. S nápadem na dramatizaci románu přišel v roce 1999 herec a režisér Robert Hossein, po svém nástupu do funkce uměleckého šéfa v divadle Marigny na Champs-Elysées. Zkoušení probíhalo v utajení. Tisk neměl žádné informace o připravované premiéře. Tajemstvím obestřená inscenace přilákala pozornost diváků a lístky byly v mžiku vyprodány. Premiéra se konala v říjnu roku 2000. O necelých dvanáct let později se příběh kurtizány Markéty Gautierové dostal i na příbramské jeviště. Inscenaci režíroval Milan Schejbal. Scénu a kostýmy vytvořila Jana Zbořilová. Hudbu složil Ondřej Brousek. V hlavní roli Markéty Gautierové hostovala Sabina Laurinová. Postavu Armanda Duvala ztvárnil Jiří Vojta. I přes herecké zkušenosti se Sabina Laurinová přiznala, že má před premiérou trému. Nejtěžší podle ní bylo, aby se postava Markéty projevovala energicky hned od počátku vstupu na jeviště. Premiéra se konala 1. března.[4]

Co všechno může člověku projít, když ho ostatní považují za cizince, poznal Charlie, hlavní hrdina hry Larryho Shue Cizinec. K napsání hry Cizinec inspirovaly autora jeho vlastní zážitky z cestování po Japonsku. Hra byla Asociací amerických divadelních kritiků označena za nejlepší hru sezony 1983/1984. V roce 2012 se Cizinec představil příbramskému publiku v režii Pavla Ondrucha. Scénu a kostýmy navrhla Zuzana Mazáčová. Do role Charlieho, kterého všichni považují za cizince, byl obsazen Lukáš Král. Jeho přítele Froggyho, zodpovědného za to, že je obyvateli domu považován za cizince, který neovládá jejich řeč, ztvárnil Lukáš Typlt. Obyvatele domů si zahráli Vojtěch Záveský, Helena Karochová a Ivana Krmíčková. Záporné postavy ztvárnili Vladimír Senič a Robert Tyleček. Premiéra se konala 19. dubna.[5]

Pro děti nastudovalo divadlo pohádku Tři zlaté vlasy děda Vševěda v režii Milana Schejbala. Scénu a kostýmy vytvořila Kateřina Baranowska. Hudbu složil Tomáš Alferi, texty písní napsal Vítek Herzina. Hlavní roli Plaváčka, kterému osud určil za manželku princeznu, ale cesta k ní nebyla jednoduchá, ztvárnil Jiří Vojta. Děda Vševěda hrál Robert Tyleček a závistivého krále si zahrál Vladimír Senič. Premiéra proběhla ještě před prázdninami 17. června.[6]

Hra španělského básníka, dramatika, malíře, herce, režiséra a literárního teoretika Federica Garcíi Lorcy s názvem Dům Bernardy Alby odráží osobnost autora víc, než by se mohlo na první pohled zdát. Narodil se ve španělské Andalusii. Celý život se potýkal s konvencemi svázanou společností. Nikdy se netajil svou homosexuální orientací. Dům Bernardy Alby byla jeho poslední hra. Na obrazu uzavřeného ženského světa zobrazil konflikt jedince s konvencemi společnosti a boj za svobodu. Hru končící slovy „smrti je třeba hledět přímo do očí“ dopsal měsíc před svou smrtí. V červenci 1936 byl ve věku 38 let po dlouhém mučení popraven falangistickou skupinou sympatizantů nastupujícího generála Franka. Ve hře Dům Bernardy Alby padne jméno Antonio Benavídes, který byl vůdcem Lorcovy popravčí čety. Hru Dům Bernardy Alby v překladu Antonína Přidala v Příbrami režíroval Martin Vokoun. Scénu a kostýmy navrhla Agnieszka Pátá. Hudbu složil Petr Zeman. Postavu Bernardy ztvárnila Helena Karochová. V roli Marie Josefy vystupovala hostující Jana Šulcová. Dcery Bernardy ztvárnily Helena Lapčíková, Petra Duspivová, Debora Štolbová, Ivana Krmíčková a Anna Fixová. Premiéra se konala 11. října.[7]

Na závěr roku si divadlo připravilo komedii anglického spisovatele a dramatika Michaela Frayna Bez roucha (za scénou). Komedie z divadelního prostředí, v originále pod názvem Noises Off, dávala divákům možnost nahlédnout pod pokličku divadelního představení. V překladu Jaroslava Kořána ji v Příbrami režíroval Milan Schejbal. Scénu navrhl Pavel Purkrábek a kostýmy vytvořila Kateřina Baranowska. V roli režiséra představení Lloyda Dallase vystupoval Roman Štabrňák. Členy hereckého souboru a zaměstnance divadla si zahráli Helena Karochová, Jiří Vojta, Kateřina Fixová, Lukáš Král ad. Premiéra se konala 13. prosince.[8]

V lednu se sál velké scény zaplnil příznivci sportu. Dne 10. ledna proběhlo v příbramském divadle vyhlášení cen Nejúspěšnější sportovec roku. Večerem provázel moderátor Radek Šilhan. Součástí programu byla vystoupení zpěváků Bohuše Matuše a Moniky Agrebi, kouzelníka Pavla Dobeška a nejúspěšnějších sportovců a týmů regionu. Ceny sportovcům předaly významné osobnosti regionu, např. manažer volejbalového oddílu Miroslav Peterka, prezident HC Příbram Petr Jaroš či místostarosta města Příbram dr. Ivan Šedivý. Mezi oceněnými byli např. fotbalista Aleš Hruška (1. FK Příbram), cyklistka Anna Drdová (CK Příbram) či kolektiv aerobiku Sportklub Oxygen Příbram.[9]

Únor patřil již 33. půlročníku Příbramského huntíku Zdeňka Hejkrlíka. Příznivci hudby si na malé scéně divadla mohli vychutnat představení pravidelných účastníků Bylo nás šest nebo Přelet M. S. Nováčkem mezi účinkujícími byla skupina Cluaran hrající irskou a keltskou hudbu. Festivalem provázel Jaroslav Straka. Huntík jakožto předkolo Porty přinesl výběr kapel, které postoupily do semifinále soutěže. Odborná porota vybrala skupiny Ašpak, Bylo nás šest, Cirkus Hulata, Jerry a dcerry, Michaelu Macourkovou z Řevnic, Petra Vašinu z Příbrami a jako náhradník byl vybrán Jiří Řehulka z Rosovic. Zájemci o hudební vystoupení měli možnost navštívit koncerty v sobotu 18. února od 13 hodin.[10]

Představení Hrdý Budžes mělo svou premiéru v roce 2002. Nikdo nepředpokládal, že se setká s takovou oblibou. A přece. 20. března 2012 se odehrála 500. repríza hry Ireny Douskové Hrdý Budžes. Celý večer měl proto slavnostní ráz.[11]

V dubnu připravilo divadlo pro veřejnost akci s názvem První velikonoční dobročinný bazar. S nápadem na uspořádání bazaru přišli členové hereckého souboru. Výtěžek z prodeje byl věnován nízkoprahovému zařízení pro děti a mládež Bedna v Příbrami. V prostorách divadla si každý z herců vytvořil vlastní prodejnu, kde nabízel návštěvníkům své zboží. Zapojili se domácí i hostující herci. Součástí programu bylo i hudební vystoupení herce Vojtěcha Záveského známého pod uměleckým jménem Vojtaano. Prodávalo se i po telefonu. Výtěžek bazaru pro Bednu dosáhl částky 22 000 Kč.[12]

Tradiční akce Divadlo patří dětem se konala 27. května. Od 9 do 18 hodiny byl pro rodiče s dětmi připraven bohatý program za vstupné 60 Kč. Pro děti byla připravena soutěž na doma. Úkolem bylo vytvořit klaunovi Bublinovi kamaráda – z papíru, z látky nebo třeba ve formě obrázku. Soutěžící měli čas zaslat svůj výtvor do divadla v týdnu od 14. do 20. května.[13]

Září přineslo již čtvrtý ročník festivalu Krasohledění. Na organizaci se opět podílelo divadlo, Galerie Františka Drtikola a Základní umělecká škola na náměstí TGM. Předchozí tři ročníky se zaměřovaly na výročí některé z pořádajících organizací. V roce 2012 se návštěvníci vrátili v čase až do 70. let, do dob Husákovy vlády. S představením Oněgin byl Rusák, navazujícím na příběh Hrdého Budžese, v Příbrami hostovalo pražské Divadlo v Dlouhé. Zážitek to byl o to vzácnější, že Divadlo v Dlouhé s tímto představením na zájezdy nejezdí, ale po jednání s vedením divadla se povedlo domluvit jedno zájezdové představení na pondělí 10. září. Ve středu 12. září se ve foyeru velké scény konala přednáška ředitele Státního oblastního archivu v Praze PhDr. Daniela Doležala, Ph.D. s názvem Příbram v období normalizace. Součástí programu festivalu byla výstava Petra Síse Zeď – o životě za železnou oponou a koncert žáků ZUŠ na náměstí TGM. Krasohledění zakončil v neděli 16. září Olda Říha s kapelou Katapult, který návštěvníky pozval do estrádního sálu na čaje 70. let, při kterých si mohli zavzpomínat na začátky Katapultu v Příbrami.[14]

Na závěr roku přichystalo divadlo pro děti oblíbenou akci Vánoce v divadle. V sobotu 15. prosince se všechny prostory kulturního domu zaplnily dětmi. Od 10 do 17 hodin byl připraven bohatý program. Téma Vánoc v divadle se týkalo tří sněhuláků, které mohli návštěvníci potkat při procházení po divadle. O sněhulácích vyprávěla pohádka, která na děti čekala na velké scéně v deset hodin dopoledne a v jednu hodinu odpoledne. Děti se mohly dovědět, jak vypadají Vánoce tří sněhuláků. Kino promítalo pohádku Zvonilka: Tajemství křídel. V estrádním sále probíhala výroba vánočních dekorací, jarmark základních škol a výstava betlémů. Ve foyeru estrádního sálu se konaly soutěže se sněhulákem. V Přednáškovém sále si děti mohly namalovat dřevěné vánoční ozdoby. Nechybělo ani oblíbené malování na obličej. Na každém stanovišti získávaly děti razítko a po nasbírání čtyř razítek si mohly u stromečku ve foyeru velké scény vybrat dárek. Před divadlem probíhal prodej ryb a stromků.[15]

V roce 2012 z hereckého souboru odešel Jan Novák a přišli herci Roman Štabrňák a Petr Florián.[16]

Foto: Ivo Mičkal

[1] Příbramský deník, č. 53, 2. březen 2012, s. 3.
[2] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, měsíční program červen 2012.
[3] Periskop, roč. 23, č. 26-27/2012.; Též: Příbramský deník, č. 150, 27. červen 2012, s. 1.
[4] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Dáma s kaméliemi.; Též: Periskop, roč. 23, č. 9/2012.; Příbramský deník, č. 52, 1. březen 2012, s. 1.
[5] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Cizinec.
[6] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Tři zlaté vlasy děda Vševěda.; Též: Příbramský deník, č. 140, 15. červen 2012, s. 2.
[7] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Dům Bernardy Alby.; Též: Příbramský deník, č. 237, 10. říjen 2012, s. 3.
[8] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Bez roucha (za scénou).
[9] Periskop, roč. 23, č. 2/2012.; Též: Příbramský deník, č. 7, 9. leden 2012, s. 1.; Tamtéž, č. 8, 10. leden 2012, s. 3.
[10] Periskop, roč. 23, č. 7 a 8/2021.; Též: Příbramský deník, č. 39, 15, únor 2012, s. 3.; Tamtéž, č. 43, 20. únor 2012, s. 3.
[11] Příbramský deník, č. 67, 19. březen 2012, s. 1.
[12] Příbramský deník, č. 79, 2. duben 2012, s. 1.; Tamtéž, č. 86, 11. duben 2012, s. 3.
[13] Periskop, roč. 23, č. 18.; Též: Příbramský deník, č. 118, 21. květen 2012, s. 1.; Tamtéž: č. 124, 28. květen 2012, s. 3.
[14] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, měsíční program září 2012.; Též: Periskop, roč. 23, č. 34/2012.
[15] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, měsíční program prosinec 2012.; Též: Periskop, roč. 23, č. 49-50/2012.
[16] Příbramský deník, č. 230, 2. říjen 2012, s. 3.