První ročník dobročinného Hereckého bazaru měl velký úspěch, proto se divadlo rozhodlo v této činnosti pokračovat. Na Velikonoční pondělí 1. dubna si mohli návštěvníci ve foyeru zakoupit spoustu drobností a zúčastnit se aukce o vstupenky do Národního divadla na představení Sluha dvou pánů, do žižkovského divadla Járy Cimrmana nebo o tzv. „koně“ – kožené boty herce Michala Dlouhého. Jedna z hereček věnovala do aukce plesové šaty a zájemci se mohli utkat v nabídkách na první kytaru herce Vojtěcha Záveského nebo o Tylečkovici – pálenku doporučovanou dědem Vševědem. Dražbu moderovali členové hereckého souboru Petr Florián a Helena Karochová. Děti ze sdružení Bedna věnovaly do dražby ručně šitého dinosaura, ve kterém moderátor Petr Florián odhalil stegosaura Azora se dvěma mozky. Mezi zájemci o tohle zvířátko se strhla doslova bitva. Příznivci zdravého životního stylu se mohli protáhnout spolu s herečkou Petrou Duspivovou při lekci PortDeBras. Pro návštěvníky bylo připraveno občerstvení. Patronát nad akcí přijala herečka Jana Šulcová. Účast byla oproti prvnímu ročníku nižší, přesto se vybralo 17 175 Kč. Výtěžek z bazaru putoval do psího útulku v Lazci.[1]

Pro zájemce o divadelní práci pořádalo divadlo každé dva měsíce prohlídku, při které měli návštěvníci možnost nahlédnout do skladu kostýmů, maskérny, herecké šatny, projít se po jevišti a seznámit se s historií divadla. Prohlídky byly určeny všem zájemcům od deseti let. Jedné prohlídky se mohlo zúčastnit maximálně 15 návštěvníků a zájemci měli možnost rezervovat si místo.[2]

Film Dannyho DeVita Válka Roseových podle románu Warrena Adlera vypovídá o problémech manželů, kteří spolu nechtějí žít, ale ani jeden z nich nechce opustit dům, ve kterém společně žili celá léta. Hlavní role si zahráli Kathleen Turnerová a Michael Douglas. V roce 2013 se příběh Jonathana a Barbary Roseových objevil na příbramském jevišti v překladu a režii Ondřeje Sokola. Výpravu vytvořil Adam Pitra. Do hlavních rolí znesvářených manželů obsadil režisér Michala Dlouhého a Helenu Lapčíkovu. Jejich právníky ztvárnili Roman Štabrňák a Lukáš Král. Premiéra se konala 7. února. V průběhu uvádění došlo ke změně obsazení a hlavní roli Barbary převzala Kateřina Lojdová.[3]

Dramatika Neila Simona zná příbramské obecenstvo především díky komedii Drobečky z perníku se Simonou Stašovou v hlavní roli. Další hrou, která se objevila na repertoáru, byla komedie Rande s duchem. Inspirací se autorovi stal vztah americké dramatičky Lillian Hellmanové a autora detektivek Dashiela Hammetta, jejichž mimomanželský poměr trval 31 let. Spisovatelka Rose se po smrti svého přítele Walshe stáhla do soukromí. Přestala pracovat a peníze pomalu docházejí. Z nečinnosti ji dokáže vytrhnout pouze duch Walsh, kterého vidí jen ona. Na tzv. OFF-Broadwayi byla hra uvedena v roce 2003 a hned s ní byl spojen skandál. Neil Simon poslal představitelce Rose herečce Mary Tyler Mooreové před jednou z předpremiér dopis, ve kterém jí rozkázal, aby se naučila text, nebo z jeho hry vypadla. Dotčená herečka po přečtení dopisu údajně okamžitě opustila divadlo. Příbramskou inscenaci režíroval Milan Schejbal. Scénu a kostýmy vytvořila Kateřina Baranowska. Na hudbě spolupracoval Vojtěch Záveský, který ztvárnil i postavu Clancyho. Do rolí ústřední dvojice Rose a Walshe byli obsazeni hostující herci Eva Holubová a Oldřich Vízner. Postavu Arlene si zahrála Anna Fixová. Česká premiéra komedie Rande s duchem se uskutečnila 4. dubna.[4]

Středoškolský pedagog, spisovatel a scénárista Jaroslav Žák se do povědomí obyvatel zapsal zejména svými prózami Študáci a kantoři a Cesta do hlubin študákovy duše. Obě dvě se dočkali i své filmové podoby. V roce 2013 se nezbední studenti a jejich přísní kantoři objevili na příbramském jevišti. Inscenaci režíroval Milan Schejbal. Scénu a kostýmy navrhla Kateřina Baranowska. K dokreslení dobové atmosféry přispěly písně Jaroslava Ježka, Jana Wericha a Jiřího Voskovce a mnoha dalších autorů dobových „šlágrů“. Příbramská hra Škola základ života by se už dala považovat za muzikál. Hudební výstupy byly v režii samotných herců, kteří ve hře tančí, zpívají a hrají na hudební nástroje. V roli repetenta Ády Čuřila se alternovali Vojtěch Záveský a Filip Müller, Jindru Benetku hrál Jiří Vojta a postavu šplhouna Krhounka ztvárnil Petr Florián. Ředitele školy ztvárnil Robert Tyleček, seniora sboru Celestýna Matulku si zahrál Jaroslav Someš a idol studentek, fyzikáře Armanda Voříška hrál Vladimír Senič. Premiéra se konala 16. května.[5]

Dramatická tvorba Gabriely Preissové se vyznačuje detailní znalostí Slovácka a západního Slovenska. Hry Gazdina roba a Její pastorkyňa pronikly i na operní scénu. Publikum i kritikové byli po uvedení her pobouřeni a autorka se po jejich reakcích věnovala zejména beletrii pro ženy. Divadelní hry byly považovány za příliš provokativní. Příběh lásky chudé dívky a bohatého selského synka, vystavený pokrytectví a zbabělosti, režíroval Adam Doležal. Scénu a kostýmy vytvořila Agnieszka Pátá. Tvůrci se snažili potlačit dobové reálie a soustředit se na základ, který je platný v jakékoli době. Do hlavních rolí Evy, Mánka a Samka byli obsazeni Ivana Krmíčková, Jiří Vojta a Vladimír Senič. Premiéra se konala 10. října.[6]

Co všechno může způsobit koupě netradičního obrazu, mohli diváci zjistit před koncem roku. V prosinci se na jevišti objevila hra francouzské spisovatelky Yasminy Rezy s názvem Obraz. Dodnes patří k jejím neúspěšnějším a nejhranějším hrám. O práva na filmovou verzi projevil zájem Sean Connery, ale autorka jeho nabídku odmítla. Film by ohrozil uvádění hry v divadle. Inscenaci režíroval Milan Schejbal. Scénu a kostýmy vytvořila Kateřina Baranowska. Do hry pro tři herce byli obsazeni Lukáš Typlt, Lukáš Král a Roman Štabrňák. Premiéra se konala 5. prosince. Pro diváky bylo představení zajímavé mimo jiné tím, že herecké výkony pozorovali ne z hlediště, ale přímo na jevišti. Do „hlediště“ ve tvaru poloarény se vešlo jen 60 diváků. Nezvyklá situace kladla jiný a větší nárok i na herecké výkony. Diváci viděli každý pohyb, každou situaci, do které se účinkující mohli dostat. Pro herce to byla rovněž nová zkušenost.[7]

V květnu se konal další ročník akce Divadlo patří dětem. Dne 26. května od 9 do 18 hodin byl pro děti a jejich doprovod připraven bohatý program uvnitř divadla i v okolí budovy. Sbor příbramských dobrovolných hasičů připravil pro děti tradiční lanovku z balkonu divadla, ukázky své techniky i vědomostní kvíz. Pro děti byla připravena pohádka Na pejska a kočičku, kadeřnický salon, vystoupení sportovního klubu Oxygen či strašidelná stezka.[8]

V roce 2013 nenaděloval Mikuláš dárečky v kině, ale na malé scéně divadla. Po pohádce Na pejska a kočičku, pomohli oba hlavní hrdinové Mikulášovi rozdělit dárky mezi děti. Rodiče si přinesli balíčky opatřené celým jménem dítěte a mohli Mikulášovi napovědět, zač by měl jejich ratolesti pochválit či pokárat.[9] Od Mikuláše byl už jen krůček do Vánoc a i na ty pamatovalo divadlo se svým programem. Dne 14. prosince byl pro děti připraven pohádkový program v divadle i v kině. Na velké scéně se hrála pohádka Tři zlaté vlasy děda Vševěda, na malé scéně čekala na děti pohádka Vánoční skřítek. V kině se promítal film Šmoulové. Ve foyeru divadla byly pod velkým vánočním stromem připraveny dárky pro děti, občerstvení a živá hudba. V estrádním sále si mohli malí návštěvníci vyrobit vánoční dekorace, svíčky ze včelího vosku. Probíhal tu tradiční jarmark a výstava betlémů. Přednáškový sál se proměnil v módní salon, kde si parádnice a parádníci mohli nechat namalovat nehty, obličej či vytvořit třpytkové tetování. Před divadlem probíhal prodej ryb.[10]

Prodej elektronických vstupenek se dostal do povědomí návštěvníků a od března 2011 bylo prodáno téměř 4 000 vstupenek v hodnotě skoro 600 000 Kč. Divadlo začalo přemýšlet o další možnosti. Podle vzoru pražské hromadné dopravy, kde si cestující mohli zakoupit jízdenku prostřednictvím mobilního telefonu, by rádo prodávalo vstupenky pro mobilní telefony. Systém byl uveden do provozu od 1. prosince. Pořizovací cena se vyšplhala na 25 000 Kč.[11]

Filmový klub si své příznivce našel. Velký zájem o promítání projevili studenti a vyslovili přání mít vlastní filmový klub. Gymnazisté si přáli promítání každých čtrnáct dní. Činnost filmového klubu pro studenty byla zahájena v září promítáním filmu Amadeus. Vedle sebe tak působily dva filmové kluby.[12]

V roce 2013 opustili angažmá v příbramském divadle herci Vojtěch Záveský a Petra Duspivová. Do penze odešel herec Vladimír Mrva. Novými posilami hereckého souboru se stali Filip Müller, který dokončoval poslední ročník konzervatoře, Martin Dusbaba z kladenského divadla Lampion a Eliška Dohnalová.[13]

Fotografie: Milan Kabelka, Ivo Mičkal a Anna Fixová

[1] Periskop, roč. 24, č. 12-13/2013.; Též: Příbramský deník, č. 79, 4. duben 2013, s. 2.

[2] Periskop, roč. 24, č. 15/2013.

[3] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Válka Roseových.; Tamtéž: měsíční program – únor 2013.; Též: Periskop, roč. 24, č. 5/2013.; Příbramský deník, č. 1, 2. leden 2013, s. 1.; Tamtéž: č. 44, 21. únor 2013, s. 3.

[4] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Rande s duchem. Tamtéž: měsíční program – duben 2013.; Též: Příbramský deník, č. 78, 3. duben 2013, s. 2.

[5] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Škola základ života. Tamtéž: měsíční program – květen 2013.; Též: Příbramský deník, č. 111, 14. květen 2013, s. 3.

[6] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Gazdina roba. Tamtéž: měsíční program – říjen 2013.; Též: Příbramský deník, č. 230, 3. říjen 2013, s. 1.

[7] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Obraz. Tamtéž: měsíční program – prosinec 2013.; Též: Periskop, roč. 24, č. 47/2013.; Příbramský deník, č. 284, 6. prosinec 2013, s. 1.

[8] Periskop, roč. 24, č. 18/2013 a 20/2013.; Též: Příbramský deník, č. 118, 22. květen 2013, s. 3.

[9] Periskop, roč. 24, č. 45/2013.

[10] Periskop, roč. 24, č. 46/2013.

[11] Příbramský deník, č. 218, 18. září 2013, s. 3.; Tamtéž: č. 286, 9. prosinec 2013, s. 1.

[12] Příbramský deník, č. 221, 21. – 22. září 2013, s. 1.

[13] Příbramský deník, č. 232, 5. – 6. říjen 2013, s. 1.