V roce 2014 překonalo divadlo hranici 1000 předplatitelů. Předplatné si zakoupilo celkem 1249 diváků. Největší zájem byl o skupiny Něco navíc, S a Generálky. Kromě obrovské skupiny předplatitelů mělo divadlo ještě 270 členů Klubu mladého diváka. Další metou ředitele divadla Petra Bednáře se stalo pokoření čísla 1500 předplatitelů.[1]

Tradiční Divadelní ples se v roce 2014 konal již posedmé a opět nabídl širokou paletu různých stylů a žánrů. V estrádním sále vystoupila kapela Pepeto, která se podílela i na úspěšné akci Divadlo patří dětem. Nechyběla herecká vystoupení. Hlavním hostem programu byl zpěvák Josef Laufer. Milovníci jazzu zamířili do foyeru divadla, kde k tanci nebo jen k poslechu hrál Big Band Příbram. V komornějším prostoru D-klubu vystupovala skupina K.M.Č. O půlnoci se velká scéna rozezněla vystoupením gospelového souboru Gospel Time. Ples moderoval člen hereckého souboru Jiří Vojta. Vstupenky se daly zakoupit v rozmezí od 210 do 250 Kč.[2]

Do povědomí veřejnosti se zapsal i Velikonoční bazar v divadle a v roce 2014 proběhl už třetí ročník. O tom, kam poputuje výtěžek akce, mohli lidé rozhodnout v internetové anketě. Hlasování se zúčastnilo přes 300 respondentů a vybrán byl Domov fauny Hrachov. Kromě velkého psího útulku se organizace zaměřila i na chov přestárlých a týraných koní, kteří zde v poklidu dožívali svůj život. Kromě prodeje a nákupu se herci zaměřili i na doprovodný program. Petr Florián si pro návštěvníky připravil taneční kurz s prvky break-dance a hip-hopu. Herečka Debora Štolbová, kromě jiného i zkušená maskérka, připravila zábavu hlavně pro dámskou část návštěvníků. Dámy se mohly nechat profesionálně nalíčit a zkrášlit. Velikonoční bazar se tradičně konal o Velikonočním pondělí, které připadlo na 21. duben. Zájemci se mohli zúčastnit dražby a získat např. housle s podpisem herce Lubomíra Lipského, které si zahrály ve filmu Limonádový Joe. I přes nízkou účast se podařilo pro Domov fauny Hrachov získat 11 515 Kč.[3]

Vyšetřovatel pojistných podvodů Cecil Winston Briggs patří ke špičce ve svém oboru. Dokáže se vcítit do myšlení zločinců a odhalit jejich podvody. Ovšem, až do chvíle, než padne do rukou hypnotizérovi. Od té doby sám porušuje zákon a co je horší, vyšetřuje své vlastní zločiny. Ale není v tom sám. Zhypnotizována byla i šéfka pojišťovny Betty Ann Fitzgeraldová. Komedii Woodyho Allena Prokletí nefritového škorpióna v překladu a úpravě Ondřeje Sokola režíroval Milan Schejbal. Scénu a kostýmy navrhla Agnieszka Pátá. V hlavní roli vyšetřovatele Briggse vystoupil hostující herec Bohumil Klepl a jeho nadřízenou si zahrála Anna Fixová.[4] Hypnotizéra Voltána Polgára ztvárnil Martin Dusbaba. Premiéra se uskutečnila 6. února.[5]

Mezi nejznámější díla francouzského spisovatele Stendhala patří román Červený a černý, který vyšel v roce 1830. Příběh vypráví o chudém mladíkovi Julienovi Sorelovi, velkém obdivovateli Napoleona, který touží vyniknout nad možnosti své doby. Pro svůj cíl neváhá použít ani prostředky ne vždy čisté.[6] Příbramskou inscenaci režíroval Martin Vokoun. Scénu a kostýmy vytvořila Agnieszka Pátá-Oldak. Hudbu složil Petr Zeman. Do hlavní role Juliena Sorela byl obsazen Jiří Vojta. Luisu de Renal ztvárnila Helena Lapčíková a Matyldu de la Mole si zahrála hostující Barbora Jánová. V roli Madam Dervillové účinkovala hostující herečka Jana Šulcová. Příbramská inscenace je vystavena tak, že se odehrává v hlavě Juliena Sorela těsně před jeho popravou. Nově se objevuje také fiktivní postava Pana N, který je alter egem Juliena. Premiéra se konala 27. března.[7]

Herecký soubor si pro diváky připravil netradiční zážitek v podobě scénického čtení. Na programu byla hra A. je někdo jiný. Kdo byla A.? Mladá, šťastně vdaná žena, která byla nalezena mrtvá. Její nejbližší okolí si klade zásadní otázku: Proč? Scénické čtení se konalo v prostorách D-klubu. Účinkovali Anna a Kateřina Fixovy, Ivana Krmíčková, Martin Dusbaba, Petr Florián a Jiří Vojta v režii Martina Vokouna. Představení se konalo 16. dubna. Herci plánovali zařadit scénické čtení dvakrát do roka. Střídalo by se s hudebními vystoupeními, která si v D-klubu už vyzkoušeli.[8]

Molièrova hra Tartuffe si brala na paškál pokrytectví a přetvářku. V roce 1664 se odehrála premiéra první verze. Vyvolala bouřlivé reakce. Proti hře se ozvala církev i šlechta a hra byla hned po svém uvedení zakázána. Aby se znovu mohla vrátit na jeviště, musel autor udělat několik ústupků, zejména u jejího konce. V roce 1667 byl upravený Tartuffe hrán pod názvem Podvodník. Znovu byl zakázán pod hrozbou exkomunikace pařížským arcibiskupem. O dva roky později měla premiéru další verze a zaznamenala rekordní tržby. Stala se nejhranější hrou v historii Comédie Française. Svatoušek a schopný manipulátor Tartuffe si našel cestu i na příbramské jeviště. V překladu Františka Vrby a režii Daniela Hrbka se v titulní roli objevil Lukáš Král. Scénu vytvořil Karel Glogr a kostýmy Jozef Hugo Čačko. Premiéra se konala 29. května.[9]

Po prázdninách si do divadla našla cestu přímo interaktivní komedie Kazimíra Lupince a Sonyi Štemberové Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka. Svatopluk Novák je vynikajícím dentistou. Má však jednu slabinu. Je nerozhodný. Proto byl dán prostor divákům, aby mu v důležitých situacích pomohli a vyřešili jeho dilema. Měli tak možnost ovlivnit, jakým směrem se příběh bude vyvíjet. Komedii režíroval Milan Schejbal. Výpravu vytvořili Jan Víta a Milan Schejbal. Nerozhodného doktora Nováka si zahrál Petr Florián. Premiéry se uskutečnily 19. a 25. září.[10]

Muzikálový příběh Nikoly Šuhaje loupežníka, inspirovaný románem Ivana Olbrachta, ožil v 70. letech 20. století na jevišti brněnského Divadla Husa na provázku. Autorem textu byl Milan Uhde, tehdy zapovězený autor. Oficiálně se autorství připisovalo režisérovi první inscenace Zdeňkovi Pospíšilovi. V roce 1978 byl podle této divadelní hry natočen stejnojmenný film v režii Vladimíra Síse. Příbramskou inscenaci Balady pro banditu režíroval Milan Schejbal. Scénu a kostýmy vytvořila Agnieszka Pátá-Oldak. Choreografii sestavil Martin Pacek. Do role Nikoly byl obsazen hostující Pavel Batěk. Jeho milou Eržiku ztvárnila Anna Fixová. Představení doprovázela živá hudba. Premiéry Balady pro banditu se uskutečnily 11. a 12. prosince.[11]

Na představení Obraz se dosud mohli dostat pouze předplatitelé. Kapacita „hlediště“ umístěného přímo na jevišti byla omezena pouze na 60 osob. Ve dnech 17. a 18. února se dostalo i na diváky, kteří předplatné neměli. Vstupenky se dostaly do prodeje.[12] Jedinečnou možnost, jak si užít představení Obraz dostali diváci, kteří zavítali do Galerie Františka Drtikola v Příbrami. Divadlo přijalo pozvání ředitelky galerie Hany Ročňákové a představení Obraz se uskutečnilo přímo mezi uměleckými díly v prostorách galerie. Představení bylo naplánováno na 29. duben od 19 hodin.[13]

Květen už tradičně patřil dětem. Konala se oblíbená akce Divadlo patří dětem. V estrádním sále byly pro návštěvníky připraveny modely letadel s ukázkami mistrů ČR pod záštitou Klubu LMK Příbram. Děti si mohly vyzkoušet simulátory, házedla nebo autodráhu. Přednáškový sál se proměnil ve fotografický ateliér. Zájemci se mohli zvěčnit s klauny, obrovskou veverkou či s opičákem, kterého diváci znali z představení Stráže! Stráže! Nachystány byly i kostýmy a nebyl problém proměnit děti v malé prince či princezny. Divadelní foyer a salonek se změnil v kosmetický salon pro malé i velké. Kosmetičky firmy Mary Kay prováděly líčení holčiček i maminek a k dispozici byla také manikérka. Nechyběly ani pohádky a filmy. Na velké scéně se hrála pohádka O princezně, Luciášovi a makových buchtách. Na malé scéně čekali na děti hlavní hrdinové pohádky Na pejska a kočičku a do kina mohli malí návštěvníci zajít na Lego příběh. Spousta zábavy čekala na návštěvníky i venku. Divadlo Koráb Brno přivezlo pohádky Sindibádova dobrodružství a Kocour v botách. Připraveny byly ukázky vojenské techniky, výcviku služebních psů, kolotoč, zorbovací koule ad. Celým dnem provázela hodná kouzelnice Elvíra. Vstupné se kupovalo za 60 Kč. Celkový počet návštěvníků se vyšplhal na 4400.[14]

Dne 19. června se vyhlašovaly výsledky divácké ankety o nejoblíbenějšího herce, herečku a inscenaci. V kategorii hereček zvítězila Anna Fixová. Nejoblíbenějším hercem se stal Roman Štabrňák. Nemohl cenu převzít osobně a tak pověřil jako svého zástupce herce Michala Dlouhého. Ten se vzápětí vrátil na jeviště ještě jednou, protože inscenace Válka Roseových, ve které ztvárnil hlavní mužskou roli, zvítězila v kategorii nejoblíbenější premiéra i v kategorii nejoblíbenější inscenace divadla. Cenu převzala i představitelka hlavní ženské role Helena Lapčíková. Absolutním vítězem ankety se s 1504 hlasy stala Anna Fixová a získala tak i cenu od herecké asociace.[15]

Originálním způsobem se divadlo rozloučilo s inscenací Rychlé šípy 2 – Sněhová mise. Ve spolupráci s Gymnáziem pod Svatou Horou vznikla myšlenka, jak by každý divák, který derniéru navštíví, mohl vykonat dobrý skutek. Stačilo přinést libovolné množství žaludů či kaštanů a odevzdat je gymnazistům ve foyeru divadla. Na diváky čekal také doprovodný program s názvem Modrý život Rychlých šípů odkazující na jednotlivé epizody ze života Rychlých šípů. Návštěvníci si tak na počest Bratrstva kočičí pracky mohli hodit krysou, zahrát si na černé jezdce, vytvořit vlastní komiks, vyzkoušet dovednosti při vázání uzlů nebo zachránit Červenáčka ze skály. Derniéra hry Rychlé šípy 2 – Sněhová mise se konala 12. října.[16]

V roce 2014 se příbramské divadlo poprvé zapojilo do celostátní akce s názvem Noc divadel. Konala se 15. listopadu a začala v 19 hodin společným potleskem. Na malé scéně mohli návštěvníci zhlédnout představení Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka a velká scéna nabízela otevřenou korepetici Balady pro banditu. V kině se od devíti hodin promítalo pásmo krátkých animovaných filmů, po kterém následoval dokumentární film Divadlo bláznivých dramat Borise Rösnera. Součástí programu byla prohlídka zákulisí divadla a scénické čtení v D-klubu. Ve foyeru divadla byla instalována výstava prací žáků Základní školy v ul. 28. října na téma Co ukrývá divadlo. Program Divadla A. Dvořáka Příbram navazoval na odpolední program Malého Svatohorského divadélka Gymnázia pod Svatou Horou. Obě divadla spojil společný projekt. Výtěžek z dobrovolného vstupného obou organizací byl věnován občanskému sdružení Czech Hospital, které ho předalo učiteli působícímu v pákistánské horské vesničce Arandu. Výtěžek ze vstupného pomohl získat prostředky na celoroční plat učitele.[17]

Závěr roku patřil opět dětem. Divadlo si pro malé návštěvníky připravilo vánoční jarmark. V sobotu 13. prosince čekaly na malé návštěvníky dva vánoční stromečky s hromadou dárků a bohatý doprovodný program. Parádnice si vyzkoušely služby manikérky. Nechyběla ani dílnička, kde si mohly děti vyzkoušet např. výrobu slaměných ozdob. A koho program zmohl, nabral nové síly u občerstvení.[18]

Foto: Ivo Mičkal

[1] Periskop, roč. 25, č. 7/2014.; též: Příbramský deník, č. 1, 2. leden 2014, s. 1.
[2] Periskop, roč. 25, č. 1/2014.; též: Příbramský deník, č. 7, 9. leden 2014, s. 1.
[3] Periskop, roč. 25, č. 14 a 16/2014.; též: Příbramský deník, č. 93, 19.-21. duben 2014, s. 1.; Tamtéž, č. 95, 23. duben 2013, s. 1, 3.
[4] Periskop, roč. 25, č. 5/2014.
[5] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Prokletí nefritového škorpióna.
[6] Periskop, roč. 25, č. 13/2014.
[7] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Červený a černý.; též: Příbramský deník, č. 74, 28. březen 2014, s. 2.
[8] Periskop, roč. 25, č. 14/2014.
[9] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Tartuffe.; Též: Periskop, roč. 25, č. 22/2014.; též: Příbramský deník, č. 125, 30. květen 2014, s. 2.
[10] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka.
[11] SOkA Příbram, fond Divadlo Antonína Dvořáka Příbram, divadelní program k inscenaci Balada pro banditu.
[12] Periskop, roč. 25, č. 6/2014.
[13] Periskop, roč. 25, č. 13/2014.
[14] Periskop, roč. 25, č. 20-21/2014.; též: Příbramský deník, č. 120, 25. květen 2014, s. 1.
[15] Periskop, roč. 25, č. 25/2014.
[16] Periskop, roč. 25. č. 38/2014.; též: Příbramský deník, č. 235, 7. říjen 2014, s. 1.
[17] Periskop, roč. 25, č. 43 a 45/2014.
[18] Příbramský deník, č. 292, 15. prosinec 2014, s. 1 a 3.