Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015

Agentura chodba

Čiperka je v Hvězdných manýrech
Premiéra Hvězdných manýrů je za námi. Bláznivá fraška odehrávající se v luxusním apartmá hotelu v Palm Beach v roce 1942. V hotelu se koná benefiční akce, na níž mají zazpívat dvě hvězdy první velikosti. Problém je v tom, že se navzájem k smrti nenávidí a základní podmínkou jejich vystoupení je nevidět tu druhou. Ředitel hotelu se o to se vší energií a vůlí pokouší, ale nakonec, jak už to ve správné frašce bývá – nic není tak, jak být mělo: Obě zpěvačky se ubytují ve stejném apartmá, nepřipouštějíce diskusí. Claudii a Athénu si zahrály Helena Karochová a Kateřina Fixová a jsou to opravdu hvězdy se všemi svými vrtochy.

Asi dva dny před premiérou jsem se ocitla v zajímavém hloučku – režisér Milan Schejbal, herečky Kateřina Fixová, Helena Karochová a zástupkyně ředitele Anna Čiperová.

B. Milane, nemáte obavy, že se herečky do té hry tak položí, že jim hvězdné manýry zůstanou?
Milan: Já bych byl rád. Alespoň by se něco dělo. Když ony jsou holky kamarádky a já zkouším mezi ně vrhat jedovaté šípy a ono se to většinou obrátí proti mně. Vzniká napětí mezi mnou a Káčou, nebo mezi mnou a Helčou, ale mezi nimi ne.
B. A jaké jsou vlastně ty vaše manýry?
Katka: Manýry jsou to, co ostatní dovolí. A mně dovolí v podstatě všechno. A hlavně jsem na chlapy.
Helena: Ve své roli komanduji celé své okolí, ráda si přihnu, a mám psa! A pes se jmenuje Čiperka.

V divadle Anně Čiperové nikdo neřekne jinak, než Čiperka.

Milan: (smích) On tam původně ten pes nebyl…
Helena: Pes byl uveden ve scénáři jako Čipera. Ale to prostě nešlo…
Milan: Musím říct, že už na první čtené zkoušce se ozvalo: Udělej z toho zdrobnělinu… A už to zůstalo.
Anna: Ale zřejmě se má dobře, majitelka ho má ráda.
Helena: Majitelka ano, ale ti ostatní… Jednají s ním jako se smetákem.
Milan: A je to pes. Je to ten Čiperka. My jsme nechtěli, aby Tě v tom někdo poznal.
Anna: A je Čiperka alespoň hezký?
Helena: Je. Má červenou mašličku a takový rozkošný červený jazýček…
Milan: Je Ti dost podobný.

Anna se s Čiperkou opravdu identifikovala a takhle si vyšla na premiéru.

Těsně před premiérou zažili herci ještě jedno překvapení. Tento dort, jim upekly rekvizitářky. I s Čiperkou!

Příbramský Huntík Zděňka Hejkrlíka slavil 20. výročí

První festiválek se konal v listopadu 1995. Jana Hejkrlíková k němu uvádí: „Původní myšlenka byla představit na jedné scéně příbramským posluchačům muzikanty z Příbramska a okolí, které jsme potkávali hrát na akcích a v hospůdkách. Časem se nám na festiválek začali hlásit i muzikanti z jiných krajů a to také díky možnosti postupu na oblastní kolo Porty. Máme velkou radost, že o vystupování na festiválku je i po dvaceti letech velký zájem.“

Tento ročník byl věnován především Zdeňkovi. Na pódiu malé scény na něho zavzpomínala i Anna Čiperová.

A já …. Já vzpomínám pořád. Nevím, zda se mezi čtenáři najdou ti, kteří pamatují, že Zdeněk k mým zprávičkám kreslil humorné komiksy. Dost často si brával na mušku pana ředitele. Mám je všechny uložené a před Huntíkem jsem nějaké vytiskla a poprosila děvčata z obchodního oddělení, zda by nainstalovaly na malé scéně malou výstavku.

A vám je také chci připomenout!

Drobečky z perníku slaví

Několik běžných životních situací, které musí řešit alkoholička právě propuštěná z léčení, její nedospělá dcera a stále neúspěšný herec, čekající na příležitost, která nepřichází. Tragikomický příběh s nadějeplným koncem. To je inscenace Drobečky z perníku. Simona Stašová získala za roli Evy Mearové Cenu Thálie 2007.

Tato hra měla premiéru 4. října 2007 a 17. března 2015 se odehraje už 200. repríza. Přijďte se podívat!

Katapult to v Příbrami pořádně rozjel

Koncert skupiny Katapult byl vyprodaný. Příbramáci mají pro tuto kapelu prostě slabost. A já musím říct, že kluci z kapely jsou fakt bouráci. V Příbrami byli už okolo šesté hodiny ráno. A proč tak brzy? Přijeli rovnou z koncertu v Ostravě.

Okolo třinácté hodiny se na jejich facebooku objevily fotky a text: Lehkoživkové v akci. Po nočním přejezdu z Ostravy do Příbrami vystěhováno, osm hodin do koncertu. Čest práci! Vaši Buldozeři!

Dali pár hodin spánku v autě a na šatně a šli se připravit na večer. Kdo na koncertu byl, tak mi dá jistě zapravdu – byla to bomba! Více jak tříhodinový rockerský nářez. Z jeviště vyšli, jako by vyšli ze sprchy. Nechápu, jak takové tempo můžou vydržet!!!

A pro fanoušky mám upozornění: s Oldou Říhou jsem dělala rozhovor. A fakt stál za to. Ještě teď jsem z toho celá vyvalená. Nechci slibovat termín (znám se), ale plánuju ho na příští měsíc! Tak sledujte mé stránky.

Na Apríla v zeleném
Mám pro Vás pozvánku i na duben. Dokonce dvě. Obě akce jsou hned ze začátku měsíce, a to asi svoje stránky nebudu mít ještě hotové (znám se). Každoročně se v D-klubu slaví Zelený čtvrtek. Ale tentokrát vznikl problém. Zelený čtvrtek vychází na 2. dubna a to je v divadle premiéra. A proto jsme se rozhodli udělat tento tematický večer den předem, takže 1. dubna bude akce Škaredě zelená středa aneb apríl trochu jinak.

Bude samozřejmě zelené pivo, tombola, na kytary zahraje osvědčené duo Pedál aneb Vláďa Petráň a Saša Dalas.

Jsem zvědavá na obsluhu baru. Co asi nasadí po vodnících a komandu rychlého nasazení?

O návštěvníky strach nemám. V loni přišli opravdu všichni v zeleném a dostali za to panáka Peprmintky. Na panáka sice stačily tři věci zelené, ale někteří to vzali z gruntu včetně ponožek a spodního prádla. A někteří byli opravdu kreativní. A že nemáte doma nic zeleného? Tak zajděte do sekáče. Jóóó, a taky můžete být oblečeni škaredě. Myslím opravdu škaredě!

Navíc na škaredou středu se nikdo nesmí mračit, jinak mu to zůstane po celý rok. A to v Déčku nehrozí!

Umění vraždy

Druhou akcí, jak už jsem prozradila je další premiéra. Jako obvykle budou dvě – 2. a 3. dubna. A protože tento měsíc se mi vůbec nic nedaří, nepodařilo se mi sehnat naše dramaturgyně. No stává se, nikdo není dokonalý!!!

Takže mám jenom upoutávku z divadelních webovek. Komediální thriller současného amerického autora nás zavede do haly ne právě tradičního domu, ne právě tradičních manželů… Jack a jeho žena Annie jsou malíři, Jack dokonce velmi slavný. Právě čekají na svého galeristu Vincenta, kterého pozvali na večeři. Kromě malířských pláten je v místnosti jakási nádrž plná vody, která slouží Jackovi jako relaxační prostor. Od okamžiku, kdy Vincent dorazí, se rozjíždí rychlý sled bizarních situací. Zatímco Jack je v jednu chvíli zavřený ve své nádrži, navrhuje Annie Vincentovi, že spolu spáchají zločin. Vincent zprvu odmítá, ale když se dozví pravdu o Jackových obrazech, nakonec souhlasí se vším. Čeká, že všechno půjde hladce – tak, jak to Annie navrhla. Jenže do hry vstupuje ještě irská pomocnice v domácnosti Kate, která dosud dělala vše pro to, aby získala povolení k trvalému pobytu. A tak se všichni dočkáme neuvěřitelných překvapení!

Z prvních zkoušek:

Špejbls Helprs budou mít koncert v kulturáku

Původním záměrem skupiny bylo prezentovat díla rozličných autorů světové i domácí scény a bavit tím hlavně sebe a návštěvníky svých vystoupení. Ovšem záhy po nastudování několika písní kultovní australsko-skotské formace AC/DC bylo jasné, že právě tato muzika, při jejímž poslechu většina z nich prožívala své první rockerské sny již v období povinné školní docházky, je jejich srdcím nejbližší.

Od ledna 2014 hraje kapela v tomto složení: Petr Průša – zpěv, Petr Kollert – sólová kytara, Ivan Eis nebo Zdeněk Melín – doprovodná kytara, Martin Skala – basová kytara a Marek Stark – bicí nástroje. Z tohoto místa patří velké poděkování za dlouholetou spolupráci našemu bývalému členu Petru Kopsovi (basová kytara).

Kluci z kapely ke svému repertoáru uvádějí: „Třebaže jsme si dobře vědomi skutečnosti, že originál AC/DC nenahradíme, pevně věříme, že znalcům udělá naše vystoupení radost, a že se možná z ostatních méně znalých posluchačů stanou další příznivci této světové legendy.“

No já nevím… Slyšela jsem i několik názorů, že jsou lepší než originál!!! Přijďte se přesvědčit 24. dubna. A proč to píšu už teď? Protože vstupenky jsou už v prodeji!!!!

Romanika nás nadchla

Hosté až ze Slovenska vystoupili v našem D-Klubu. Duo Kraicových rozšířil ještě kytarista Stanko Počaji.
Tak jsem přemýšlela, co vám napsat o koncertu slovenské skupiny Romanika, aby to nevyznělo moc emotivně nebo uměle. Nakonec jsem si vypůjčila recenzi od Antonína Kocábka z časopisu Týden.

„Slovenské duo Romanika počítám k největším osobním objevům roku 2010. Uhrančivý, temperamentní a v každém případě nevšední hlas Iky Kraicové upoutá už při prvním kontaktu a lze ho bez zaváhání zařadit do kvalitativní roviny někam mezi Radůzu a Dagmar Voňkovou – s tím, že občas se k nim přidá Hana Hegerová. Výrazný a osobitý projev navíc podporují živelný dojem z širokého žánrového záběru, všudypřítomná procítěnost i schopnost předávat silné emoce.
Přeskakování mezi dryáčnickým folkem, živelným folklorem i šansonově zamyšlenými kavárenskými náladami probíhá stejně suverénně, jako se vynořují a zase mizí prvky romských tradic (Ika prý za objevení svých pěveckých schopností vděčí Idě Kellarové) či latinskoamerických vlivů. Koncertní odevzdání se a posluchačův pocit, že si zpěvačka nenechává rezervy a jde do interpretace po hlavě a se vší silou, se úspěšně podařilo dostat i na nahrávku. Písně dua Romanika jsou nespoutaně divoké i intimně citlivé, nadčasové a zcela nevhodné pro ty, kteří se stydí za své emoce.“

Podepisuji každé slovo a jsem přesvědčena, že i všichni, kdo na koncertu v Déčku byli. Nadšení zvukaře Vládi Motyky vydrželo ještě několik dní po koncertu: „To byla bomba! Já jsem si to zvučení doslova užil!“

Pět minut slávy

Pět minut slávy je už tradiční akcí, kterou pořádá divadlo společně se Spolkem Ve Čtvrtek. Je to vlastně nabídka pódia a mikrofonu těm, co píšou, skládají muziku … prostě nějak tvoří a zatím to na veřejnosti neměli možnost moc předvést.
Večer moderoval Libor Michvocík.

Únorová Pětiminutovka nabízela:
Kytaristy Josefa Mrkáčka a Tomáše Rosu. „Před takhle velkým publikem hrajeme poprvé, a tak se dopředu omlouváme.“ Omluvy byly naprosto zbytečné. Kluci byli báječní.

Tomáš Rosa Josef Mrkáček

Pokud by vám byl Pepa Mrkáček odněkud povědomý, tak to není náhoda. V divadle brigádničí jako uvaděč.

S kytarou nastoupil i Jan Zykán alias Blair. Všechny skladby si skládá sám, a to kromě češtiny i v angličtině a němčině. Prostředí D-klubu není Janovi cizí. Společně s Vojtou Steinerem nás úžasně bavili na Hippies party.

No a Danku Hassmannovou už není vůbec třeba představovat. Pracovnice obchodního oddělení zpívá často. V Déčku zasedla za klavír a zazpívala své vlastní skladby.

Jako host přijel z Mladé Boleslavi Ruda Hancvencl, který předvedl divadelní kus Hvězdné dálky – aneb Galaktická roztržka čili kterak Impérium úder nevrátilo. Loutková hra byla ve verších a pobavila celé Déčko.

…. a to bylo všechno…

Osamělé večery Dory N.

Musím konečně nakrájet to zelí!“ říká si celý večer Dora N., bývalá industriální učitelka v Jičíně. Dnes se k tomu ale ne a ne dostat! Pod nůž se jí pořád pletou vzpomínky na její matku, naši slavnou spisovatelku. Proč se jim tak dlouho vyhýbala? A proč nesnáší pohled do zrcadla? A jaké to vůbec bylo, žít pod jednou střechou s Boženou Němcovou, ve studeném pokoji, kde vlhkem zplesnivěla i postel? Jak viděla Dora její milence a jak unášela neskutečnou chudobu před její smrtí.

Kdybych měla hezkou a bohatou dceru, věru bych Vám ji hned dala, ale ta moje Dora není velmi pěkná, má jen to, co umí, a k tomu dobré srdce.
Úryvek z dopisu Boženy Němcové na Slovensko, vystihuje vše. V D-klubu byste slyšeli spadnout i špendlík. Naprosté ticho provázelo herečku Martu Falvey Sovovou po celou dobu jejího hraní a na závěr bouřlivý potlesk, kdy si i někteří diváci stoupali u stolů.

Husinu na rukách a silný zážitek – to jsem si odnášela.

St. JOHNNY opět v Příbrami
Jan Stehlík, Pavel Plánka – bicí, Zdeněk Wimpy Tichota – basa

St. JOHNNY je jediná kapela v ČR hrající jump-blues 50. let. St. JOHNNY (Stehlík Jan, 1975, Plzeň) založil kapelu v roce 2005, inspirován svými cestami po USA. Jeho syrový pěvecký projev, stylová hra na kytaru a záliba ve starých aparátech jsou zárukou autentického bluesového zvuku jeho kapely. V jeho repertoáru najdete jak vlastní tvorbu, tak i osvědčené bluesové standardy. St. JOHNNY vystoupil v roli předskokana bluesových legend Charlieho Musellwhitea, Lurrieho Bella, Paula Lamba, Any Popovic a dalších. Dále doprovázel amerického zpěváka a kytaristu Brenta Moyera na jeho Evropských turné. Kapela vystupuje doma i v zahraničí (Rakousko, Německo, Polsko, Srbsko, Maďarsko, Slovensko) a vydala tři CD.

St. JOHNNY už v Déčku hráli. Pro velký úspěch, byla po dvou letech kapela pozvána znovu. Tak nezapomeňte 19. března od 19 hod.!

Ukázka 1

Ukázka 2

Ukázka 3

Další podpisy

Monika Timková

Jakub Štáfek (Matěj Jordán se mi přes mobil nepovedl)

Mám kočky. Dvě. Jsou fajn. Okamžitě se vrhají ke dveřím, jakmile sáhnu na kliku. Tiché vítání s třením o nohy je příjemné. V bytě se mi neobjeví moucha, komár, pavouk ani octomilky. O jejich likvidaci se postarají lépe, než nejlepší přípravky na světě. Umí být samy v bytě a jsou čistotné a nenáročné. V noci klidně spí, stočené buď v mých nohách, nebo na židli. To všechno je fajn, až na jednu věc. Mé kočky mají v hlavě budík! Úderem šesté hodiny mě začínají budit! Snažím se je zahánět, omotávám si hlavu polštářem. Vždycky zvítězí. A vůbec nerozeznávají všední den a víkend. Já jsem založením sova, v šest ráno chci spát! Ale vysvětlete jim to! Zkoušela jsem domluvu i křik. Pak jsem se rozhodla, že i když mě vzbudí v šest, budu je krmit až v osm. Po týdnu jsem to vzdala. Nejen, že musím dokonale naštvaná v šest z postele, ale neustále zakopávat o kočky, které se motají úplně všude (i na záchodě) pod nohy, mě fakt nebaví. Říká se, že v jakém rozpoložení ráno vstanete, takový budete mít den. Už se vůbec nedivím, že mám poslední dobou kolem sebe černý svět. Pořád přemýšlím, co s tím? Ale dneska jsem se už rozhodla. Až přijdu domů, tak jim to řeknu:

„Daruji dvě kočky dobrému člověku. Zn. Musí to být skřivan.“

Tak mě tak napadá, nešlo by to udělat i s manželem? Jenom nad tou značkou se musím ještě zamyslet…

Vaše Fany Blažková fanyblazkova@centrumc.cz