Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015
Agentura chodba
Umění vraždy
Inscenace typu Umění vraždy se ještě v příbramském divadle nehrála. Na jevišti jsou pouze čtyři postavy – manželé malíři Jack a Annie, galerista Vincent a služebná Katy. Velmi brzy se začne mluvit o vraždě… Ale bude vůbec někdo zabit? A pokud ano, kdo je vrah? Umění vraždy není klasická detektivka, nejsou zde žádní Colombové, Holmesové nebo Tomsové. Prostě žádný detektiv. Pouze tyto čtyři postavy. Díky naprosto skvělým světelným a zvukovým efektům, dostává hra hororový nádech. Velmi tomu přispívá i skvělá scéna Agnieszky Páté. A závěr je, jak jinak, překvapující.
Předkládám Vám jednu z recenzí, která Umění vraždy dobře vystihuje.
Další vraždu už s tebou nepáchám
Publikováno 14.4.2015 | Autor: Helena Herynková
Zabít manžela a zbohatnout. Ne, raději zabít manželku a zbavit se konkurence. Anebo ne, vůbec nejlepší bude zavraždit nejlepšího přítele a obchodního partnera. Kdo a proč nakonec zemře, prozradí mrazivá komedie Umění vraždy od amerického dramatika Joe DiPietra, kterou nyní nastudovali v Divadle A. Dvořáka v Příbrami.
Jack Brooks (Lukáš Král) a jeho žena Annie (Anna Fixová) jsou oba umělci. Jack je mnohem úspěšnější než jeho manželka, ale Annie je, alespoň na první pohled, se svou pozicí múzy a opatrovnice spokojena. Nebo je všechno trochu jinak? Manželé si pozvou domů na večeři svého přítele a také prodejce umění Vincenta (Petr Florián). Jenže z obyčejné večeře se velmi záhy stává složitá hra, která bude někoho stát život. Kdo se stane obětí dokonalé vraždy, to se divák nedozví až do samého závěru. Komedie Umění vraždy s prvky hororu a detektivky nabízí příběh plný slovního i situačního humoru, zvratů, nečekaných odboček a velmi překvapivého konce. Dokonce i zkušení luštitelé záhad a amatérští detektivové, pro něž není žádná knižní ani filmová vražda oříškem, užasnou nad propracovaností děje z pera Joe DiPietra.
V Divadle A. Dvořáka v Příbrami se do svěží, moderní a skvěle vypointované komedie pustili s vervou, pod režijním vedením Adama Doležala, jenž text hry přímo pro divadlo i velmi povedeně přeložil. Na hercích je přímo vidět, jak si užívají své role a také moc, s níž drží diváky natažené na skřipci napětí, pochyb a touhy po odhalení správného konce.
Lukáš Král vtiskl svému všestrannému umělci Jackovi přesnou míru hulvátství a vypočítavosti, dává divákovi na srozuměnou, že Jack je někdo, komu leží svět u nohou a všichni jsou tu jen a jen pro něj. Anna Fixová se zhostila role mazané manželky Annie s grácií sobě vlastní, předkládá divákovi cynickou, ironickou ženu, která konečně dostala šanci na velkou odplatu. Jenže, co když je to úplně jinak a Annie jen hraje hru, do které jí uvrtal její manžel? Nebo snad Vincent? Vincent je obchodník s analytickým mozkem a kalkulačkou v hlavě, kterého ale oba manželé dokonale vyvedou z jeho blazeovaného klidu. Vincent zpočátku přesně víc, co a kdy ho čeká. Vlivem události a všeho, co se v ten zpropadený večer odehraje, se však postupně mění v uzlíček nervů, aby nakonec zcela ztratil hlavu. Petr Florián podal svého Vincenta jako nevtíravě příjemného muže s jiskrou v oku a špetkou rošťáctví, díky nimž si především divačky budou přát, aby obchodník nebyl ten, kdo se stane obětí velkolepého plánu vraždy. Posledním dílkem do herecké skládačky je služka Kate, která velmi významně zamíchá kartami děje. V roli Kate se v alternaci střídají Eliška Dohnalová a Annette Nesvadbová. Důležitou složkou a vlastně dalším spoluhráčem se v této inscenaci stávají kostýmy a scéna, obojí z díly Agnieszky Páté-Oldak, která s Příbramí spolupracuje již poněkolikáté a její práce tak diváci znají. Scénografka v Umění vraždy plně využila prostoru velkého jeviště příbramského divadla a stvořila pravý umělecký ateliér plný drobností a artefaktů, které příjemně dotvářejí konečný dojem. Divák se tak ocitne na místě plném trochu strašidelných koláží, schovávaček, pomalovaných hlav, rozpracovaných obrazů, místě, kterému vévodí ohromná relaxační vana.
Kdo koho zavraždí a z jakého popudu? Kdo je pravým autorem Jackových děl? Co znamená v současné době umění a jak odlišit kýč od krásného uměleckého díla? Proč je hranice osobního vkusu tak kolísavá? To jsou jen některé otázky, které hra Umění vraždy pokládá. Divák si může být jist, že odpověď nebude rozhodně mentorská ani závažná, všechna vyústění jsou velmi vtipná, i když často krapet mrazivá.
Zvonek u dveří zvoní a Vincent právě vchází do dveří. Jestlipak ještě na konci večera vyjde ven, a když ano, tak v jaké podobě? To již prozradí hororová komedie v Divadle A. Dvořáka v Příbrami.
Tajemný hrad v Karpatech
Jo, to byla prča – jak by řekla stará Blažková! Tato slova jsem zaslechla mezi vycházejícím publikem po skončení hry Tajemný hrad v Karpatech. Musela jsem se smát. Ostatně rozesmátá už jsem ze hry byla. A souhlasím – byla to prča.
Opět Vám nabídnu jednu recenzi:
Baranowska může slavit, její tajemný hrad je dílo mezi nebem a zemí
pondělí 13. dubna 2015, 13:30, Tomáš Vašíček
Když se řekne Tajemný hrad v Karpatech, všem se vybaví jméno slavného spisovatele Julese Verna. V českých končinách navíc velmi dobře známe i film Tajemství hradu v Karpatech v režii Oldřicha Lipského plný zvučných jmen. Nyní se v Příbrami zrodila také jevištní podoba tohoto známého díla.
Výtvarnice a v tomto případě také režisérka Kateřina Baranowska může být maximálně spokojená. Tým, který dal hru dohromady, předvedl při premiéře místy až neuvěřitelný výkon. Navíc se ve hře plně uplatnil pěvecký a pohybový potenciál členů souboru, kterým je příbramské Divadlo A. Dvořáka velmi pověstné.
Zapomeňme však na verneovku i na český film. Motiv zůstal. Provedení, písně i část figur se liší a výsledek opravdu není převedením filmu na prkna, a to je dobře.
Má-li ostří dvě strany, pak příbramský tajemný hrad stojí na té straně hrany, kde je vše v pořádku. Trochu více a už by to bylo moc. Hra je vystavěná na maximum a naprosto přesně. Jednotlivé postavy mají ve scénáři tolik hlášek, že nestíháte poslouchat a sledovat vše, co se na jevišti děje. To vás přivede k myšlence, že na hru musíte zajít vícekrát. Každopádně se budete smát od počátku do konce, a to někdy tak moc, že smích nepůjde zastavit. Je neuvěřitelné, co vše se v jednu chvíli na jevišti děje.
Jiří Vojta jako hrabě Telek, Filip Müller alias jeho sluha Rocko, Vladimír Senič – lesník Ruprt, Eliška Dohnalová v roli Mirioty, snoubenky Ruprta a v roli Stilly, operní zpěvačky, Robert Tyleček, hrající svérázného starostu, Helena Karochová v pozici jeho ženy, Ivana Krmíčková jako její siamské dvojče, Martin Dusbaba, ztvárňující barona Gorce a Lukáš Typlt v dvojroli vynálezce Orfanika a hradní průvodkyně Boženy. Tahle skupina dělá ze hry show, která ale není lacinou fraškou.
Herecké umění nevymizelo. Představení je šťavnaté, tryská z něj humor několika druhů. Místy velmi chytrý, občas velmi svérázný až černý. Plno narážek, dvojsmyslů a tvrzení jakoby mimochodem. Není prostor na hodnocení všech aktérů. Avšak, představení potvrdilo známá fakta o příbramských hercích a herečkách: Eliška Dohnalová skvěle zpívá, Filip Müller je schopen se na jevišti fyzicky rozkrájet, je-li to potřeba a Martin Dusbaba nikdy nepřestane překvapovat. Navíc všichni rádi zpívají a nikomu z ansámblu nedělá větší problém náročnější taneční nebo obecně pohybová choreografie.
Ve hře je ale něco navíc – mám pocit, že každý herec i herečka do něj dávají kousek sebe, promítají tam svoje nápady. Dělají to, co je pro ně charakteristické – je dobře, že jim režisérka Kateřina Baranowska dala k určité míře improvizace prostor.
Gratuluji také dvojici Tomáš Alferi a Vít Herzina, kteří dali dohromady hudbu a texty písní. Poctivou a dobrou práci odvedl také Martin Pacek, který spolupracoval na hře z pohybového hlediska a Vít Peřina, který se ujal dramatizace. Každá součást inscenace má svůj smysl, vše šlape, hraje, jede. Představení je hravé, nabité, stříká z něj nadšení a je jasné, že více než kdy jindy žádná dvě provedení nebudou stejná. Je vidět, že i herci sami mají místy co dělat, aby vydrželi se nesmát.
Představení má potenciál být rodinnou komedií. Ne však pro děti od osmi let, ale spíše od dvanácti. Každopádně, jestli si myslíte, že už jste na jevišti viděli vše, příbramský Tajemný hrad v Karpatech vás vyvede z omylu.
A ještě si neodpustím sloupek Markéty Jankovské v Příbramském deníku.
Spousta švandy v malém divadle
Vychvalovat představení příbramského divadla je dnes už trochu zbytečné, aspoň co se prodejnosti vstupenek týká. Těžko totiž najdete volné místo už dlouho dopředu, ať je to domácí představení jakékoli. Na druhou stranu je prý chvála po potlesku jedinečnou odměnou. (Mimochodem, mě by potlesk nestačil.) Divadlo má za sebou dvě nové premiéry. Nejsem žádný recenzista divadelních představení, jsem jen obyčejný divák, který má v pátek večer co dělat, aby neusnul ve stoje, ale to, co jsem zažila při představení Tajemný hrad v Karpatech v přeplněném sále Malé scény, mě málem porazilo. Anna Čiperová z divadelního managementu mne ještě těsně před začátkem upozornila se zdviženým prstem, že tentokrát je to opravdu „hodně, ale hodně bláznivé“. No, tak jak hodně to může být bláznivé, aby to bylo zralé na odchod domů? Život je bláznivý, lidi ještě víc, tak co. S ohledem na ty, kteří tento skvělý děj ještě neviděli, nebudu příliš naznačovat. Jen musím říct, že jsem záviděla hercům, kteří snad musí být tak bezvadní i ve skutečnosti. Na tak malém plácku tolik legrace, to je opravdu záběr. Děj byl prošpikovaný dvojsmysly, momenty současného života, a nezapomenu na promítání němého filmu prostřednictvím projektoru natočeného starou páčkovou kamerou na stříbrné plátno… tedy na kus hadru. Myslím, že rozesmát současného diváka není lehké, ale předpokládejme, že bručouni do divadel nechodí. A režisérka Kateřina Baranowska má úžasný smysl pro humor.
Šílený baron Gorc slavil v Déčku
V den druhé premiéry Tajemného hradu v Karpatech slavil Martin Dusbaba narozeniny. A kde jinde, než se svými kolegy v Déčku. Při té příležitosti se také v Déčku podepsal (no jo, zase je to braný mobilem…)
Tak já Vám, Martine, taky dám jeden dárek. Vlastně ne já, ale divák Aleš. Vyjímám z jeho dopisu, který mi přišel po inscenaci Hvězdné manýry: Představení je velmi povedené, začínám uvažovat o členství v klubu Martina Dusbaby. Jeho pojetí ředitele (ale i Mageriho nebo barona Gorce v Tajemství…) je naprosto úžasné!!! Nejvíc mě ovšem dostal akrobatický způsob, jak dostal dotěrnou novinářku poprvé do skříně. No a Čiperka je taky vděčná role, teda :o) Budu vás všude chválit, ať je příště vyprodáno…
Divadlo patří dětem
Největší akcí, která se bude konat v květnu, je bezesporu Divadlo patří dětem. Myslím, že vám ji snad už ani nemusím představovat. Tak se zastavím jenom u novinek.
K velmi oblíbenému aquazorbingu přibyde letos další bazén s vodním autodromem. Sice se to jmenuje autodrom, ale soutěžit se bude v kachnách.
Když se řekne spálené sušenky, tak si většinou představíme, jak vytahujeme z trouby plech, na kterém jsou čtverečky sušenek s barvou, kterou mít rozhodně neměly. Ale na dětském dni budou Spálené sušenky s bubny. Brněnská dívčí kapela Spálený sušenky interpretuje tradiční taneční rytmy a melodie západní Afriky, které se v krajích svého původu dodnes hrávají při různých slavnostech. Své bubnování na djembe a basové bubny dundun, sangban a kenkeni doprovázejí hrou na perkuse a flétnu, často a rády také zpěvem a někdy i tancem. Rytmy ve vlastní tvorbě interpretují jako proud nespoutané energie a hravé radosti.
Dost prostoru bude věnováno dopravě. Například trenažér auta a motocyklu. Víte jaké reakce má člověk s alkoholem v krvi? Stačí si nasadit opilecké brýle a například kopnout do míče.
Určitě k největším atrakcím bude patřit otočný simulátor. Simulátor je výchovnou atrakcí, která podá důkaz každému, kdo si na vlastní kůži vyzkouší, jaké síly působí při převrácení vozidla a jak jsou bezpečnostní pásy velice důležitým prvkem bezpečnosti vozidla. Otočný simulátor slouží pro nácvik vyprošťování z převráceného vozidla a také asociuje stavy, které řidič zažívá při převrácení vozidla v případě nehody. Simulátor se s vámi otočí o 360 stupňů. No, kam se hrabe kolotoč!!!!
A také se dostaneme do Pravěku. Pravěcí lidé v chýších, s kotlem…. Raději se ani neptám, co se bude vařit v tom kotli, ale prý to bude výživné.
Divadlo Vysmáto mělo loni u dětí úspěch a proto je pozváno znovu. Toto divadlo kombinuje vystoupení loutkových postav s živými vstupy, zpěvem a hrou na kytaru. Ve svých příbězích slučuje starší lidovou a klasickou pohádkovou tvorbu s modernějším pojetím a komunikací s dětmi. To vše v hravém duchu přístupném těm nejmenším i těm starším divákům. Přidává špetku improvizace a veselých zážitků. Kontakt s diváky je bezprostřední!
Budou také divadelní představení. Na velké scéně Čtyřlístek v pohádce a na malé scéně pro starší děti Tajemný hrad v Karpatech. Do kina můžete za Pohádkami z hor nebo Tučňáky z Madagaskaru.
A také kolotoče a různé atrakce. Nově zvonková dráha a nafukovací dětské hřiště, mažoretky, tance (mimochodem i tanec s vějíři).
A samozřejmě krása – malování na obličej, třpytkové tetování, lakování nehtů nebo vojenská technika… a vůbec… To už všechno znáte.
Tak si udělejte čas v neděli 24. května od 9 do 18 hodin.
Rozárka miluje Baladu pro banditu
Tak jsem se takhle jednou bavila s Annou Čiperovou a ona mi říkala, že má dobrou náladu, protože dostala moc milý dopis. Tak jsem ho z ní vylákala.
Vážená paní Čiperová, ráda bych Vás požádala o laskavost. Moje jedenáctiletá dcera příští týden zhlédne již potřetí představení Balada pro banditu v příbramském divadle. Doma má CD z původního představení, takže hudba a písně z Bandity u nás znějí neustále. I díky představení má o divadlo zájem, na www stránkách zjišťuje program a další dění kolem divadla, což mě velmi těší. Vytvořila si notýsek, kam si nalepila důležité věci týkající se představení Balada pro banditu. Jelikož vidím, že její zájem je opravdu srdečný, mohla bych se zeptat a požádat, zda-li by bylo jen trochu možné, po představení 16. 4. dostat se do šatny a nechat notýsek podepsat herci a muzikanty? Vím, že po představení jsou herci unaveni, ale asi víte, jakou radost by dceři udělali. Děkuji za jakoukoli odpověď.
A co s tím uděláte? zeptala jsem se Anny. Počkám na ně po představení a odvedu je do šaten. Už jsem to projednala s herci. A tak jsem se rozhodla počkat taky. A samozřejmě bez foťáku!!! Ach jo, něco bych se sebou už měla dělat.
Rozárka je velmi tiché děvče a tak jen nenápadně stála na chodbě a čekala, až Anna Čiperová všechny sežene. A její notýsek – to je panečku věc. Ne, že by se každý mohl podepsat, kam chtěl, ale všichni měli svou nadepsanou stránku i nalepené fotky. Samozřejmě, že jsme všechny podpisy nestačili, ale Anna slíbila, že i ty ostatní se časem seženou.
Senioři se odvázali
Tohle představení Balady, na kterém byla Rozárka, bylo vůbec zvláštní. Hrálo se pro předplatitelskou skupinu – senioři. Teď budu „kopat“ do vlastních řad, ale ačkoliv jsem také seniorka, na představení určené pro tuto skupiny nechodím ráda. Na mě jsou moc vážní, důstojní. Několikrát se stalo, že jsem se úplně sama chechtala přes celé hlediště. Teď jsem stála na chodbě, když začal potlesk. Co, potlesk…? Bouření, volání „bravó“ a dokonce pískot na prsty!!! Asi jsem se zmýlila, tohle odpolední představení je pro Klub mladého diváka…. Stejně pochybovačný pohled jsem zaznamenala u Anny Čiperové. Ne, byli to senioři!!! Přidanou písničku celou protleskali ve stoje (i když mnozí z nich měli hůlky)!!!! Přála bych vám vidět obličeje herců, když vycházeli z jeviště – překvapení a mnohdy i dojetí, se zračilo téměř u všech.
Milá seniorská skupino, všichni herci i muzikanti – děkují!!!!
Červený a černý a Tartuffe se loučí
V květnu proběhnou hned dvě derniéry. A to velmi krátce po sobě. Tartuffe se naposledy odehraje 19. května. Hořká komedie o pokryteckém „svatouškovi“ Tartuffovi, který se dokázal vetřít do přízně váženého pana Orgona a omotat si jej kolem prstu natolik, že tento milující otec zapomene na skutečné blaho své rodiny a zaslepeně věří jen a jen slovům tohoto podvodníka! Připíše mu svůj dům, zaslíbí dceru a snad by mu dal i svou vlastní manželku za ženu… Chová se jako blázen, ale nepochybně by i vám doporučil, abyste si pořídili Tartuffa do domu.
A hned za dva dny – 22. května proběhne derniéra inscenace Červený a černý.
Velký romantický příběh, přibližuje životní pouť Juliána Sorela, okouzlujícího, chudého, ale chytrého a posléze i vzdělaného mladíka, který obdivuje Napoleona a nechce nic víc a nic méně, než se prosadit ve společnosti. Jeho cesta vzhůru z chudoby ale není přímá, naopak, je provázena velkými kompromisy a prostředky ne vždy čistými, úskoky i závistí. Julián prochází komplikovanými milostnými dobrodružstvími a vztahy, které poznamenávají nejen jeho, ale i životy jeho milenek, neobyčejných žen.
Přijďte se rozloučit
Špejbl´s Helprs bodoval
Špejbl´s Helprs je nejlepší revival kapely AC/DC. Je to kapela, která koncertovala na jevištích téměř po celé Evropě. V Příbrami má spoustu fanoušků, kteří jezdí pravidelně na její koncerty.
Přesto jsem k jejich koncertu v Estrádním sále byla skeptická. Teda spíš k návštěvnosti. Zbytečně. Estráďák byl příjemně plný (přes 400 návštěvníků) a Špejbláci to skvěle rozjeli. A publikum – od dětí po seniory!!!!
Naštěstí vedoucí estrádního sálu Martin Machata, na rozdíl ode mne, obavy neměl. Tak Martine jen tak dál. Už se těším, co chystáte dalšího…
Středa byla škaredě zelená
Každoročně se v D-klubu slaví Zelený čtvrtek. Jenomže letos vycházel na 2. dubna a to byl problém. Právě ten den probíhala v divadle premiéra. A tak se Déčkaři rozhodli akci posunout o den dopředu na Škaredou středu. A vznikla tak akce Škaredě zelená středa, aneb Apríl trochu jinak.
Za zelené nebo škaredé oblečení dostávali návštěvníci panáky Zelené zdarma. Ale hosté do škaredého nešli. Opět zůstali u zelené.
A co bylo škaredého? Pavouk na stěně…
… a obsluha!!! Tu od kompletní škaredosti zachraňovala pouze luční víla.
Pilo se samozřejmě zelené pivo a kaktusový džus. Jedli jsme zelené buráky a brambůrky. Velká slepice na baru byla plná „vajíček“ s tombolou.
A pak přišla ještě dražba. Velké vejce ukrývalo neznámou cenu. Vyvolávací cena 10 korun. A přesto, že návštěvníci vůbec netušili, co se draží, tak přihazovali. Vejce se nakonec vydražilo za 400 korun.
Nový vlastník vejce z něho překvapeně vyndal maličké tričko. Ale to bylo samozřejmě jenom jako… divadelní tričko ve skutečné velikosti se všemi připínacími plackami a dvěma vstupenkami na scénické čtení Sexuální perverze v Chicagu do D-klubu vzápětí přinesla obsluhující čarodějnice. A zřejmě se cena líbila, protože dražitel si tričko okamžitě oblékl.
A také se hrálo na kytary, zpívalo a tančilo.
Ale úplně nejlepší byl čarodějnický tanec!
Spousta legrace a fandění vyvolala soutěž ve vypití tupláku na čas.
Jestli si myslíte, že šlo o čistě mužskou disciplínu, tak jste na omylu. A dámy tomu daly ještě patřičné grády – před soutěží tam hodily panáka!
Došlo také k vyhlášení „nejlépe“ oblečených návštěvníků. Ti získali moji placatku. A tohle jsou absolutní vítězové.
Pořadatelé také chtěli ocenit tričko dražitele. No co, v divadelním tričku byl skvěle oblečen! Ale ten navrhl jinou návštěvnici – řekla bych „teroristku“. Je třeba ocenit, spousty vrstev oblečení, které postupně odkládala (samozřejmě, že ne všechny!)
A ještě k jednomu ocenění došlo. Celý večer pomáhala čarodějnické barmance, její Kačenka- žába. Ta samozřejmě nedostala placatku, ale plyšovou žábu a pastelky.
A to je všechno!
Sexuální perverze v Chicagu
Příbramští herci připravili další scénické čtení. Zážitek, který proběhne pouze jednou a už se nikdy nebude opakovat. Žádné reprízy. Pouze jedno jediné vystoupení. Možná i proto mám scénická čtení ráda. Je to zážitek toho okamžiku, který znovu nepřijde.
Sexuální perverze v Chicagu bylo už třetí scénické čtení. Kateřina Fixová k tomu řekla: „Vybíráme si komedie, které nás něčím baví, jsou blízké našemu přemýšlení a máme radost, že si to můžeme zkusit.“
Při scénickém čtení se jevištěm stává veškerý prostor v Déčku, rekvizity jsou ty, které jsou k dispozici, kostýmy jsou takové, co si herci sami zvolí. “Možná, že by s nimi scénograf nesouhlasil. Některé postavy by byly možná nahatější nebo úplně nahé… Do toho já je nutit nebudu… „ s úsměvem uvedla Kateřina. „Škoda“– zaznělo z publika.
Autor David Manet tuto hru napsal už před čtyřiceti lety. Přesto by se klidně mohlo říct, že je to současná hra. Problémy mladých lidí tehdy v Chicagu, by se klidně daly vydávat za problémy současné.
A o čem to vlastně bylo? O sexu, o mužském testosteronu, ale i o přátelství a obavách. A vůbec – měli jste přijít…
Renata Drössler „nepřekvapila“!
Po dvou letech se do D-klubu vrátila skvělá šansoniérka Renata Drössler. Dopředu naprosto vyprodaný klub, svědčí o tom, že tahle zpěvačka fakt umí. Já myslím, že už je úplně zbytečné popisovat její sílu hlasu, její emoce, které k šansonu patří, atd. atd. Já o téhle šansoniérce musím psát pouze v superlativech.
Koncert Renaty za klavírního doprovodu Michala Hájka, opravdu přinesl „výměnu energií!“. Posluchači nechtěli šansoniérku obrovským potleskem pustit z pódia a Renata byla dojatá.
Na podpisy cédéček se stála fronta a všichni Renatě děkovali za úžasný zážitek.
Svůj „díl slávy“ si užil i ředitel Petr Bednář, který Renatě složil texty k některým písničkám. A je pravda, že ředitelovy texty jsou opravdu dobré.
Ještě pozdě v noci dala Renata na svůj facebook fotky a text:
Děkuji za, teď už za včerejší, koncert v Příbrami. Po letech jsem zase zpívala s mým bývalým klavíristou Michalem Hájkem a publikum bylo zase fantastické! Děkuji!
V D-klubu se bude poprvé fandit
Já vím, že D-klub je v budově divadla. Já vím, že se tam konají koncerty, divadlo, cestopisné přednášky, atd. atd. Zkrátka kultůůůra…
No jo, jenže v divadle pracuje i dost chlapů. No a 1. května začíná Mistrovství světa v hokeji. A je fakt, že Češi jsou hokejový národ. Jen si vzpomeňte na Nagano. A co z toho vyplývá? Že už je v Déčku připravené plátno a uchycení na promítačku. A že prvního je sice státní svátek, ale Déčko bude otevřené. Že v neděli je v Déčku zavírací den, ale je další zápas, takže Déčko bude otevřené…. atd.
Ještě v době, kdy bylo Mistrovství daleko, jsem přišla do Déčka a nevěřila svým očím. U baru klidně seděli hokejisté v plné zbroji – Čech a Švéd. Promnula jsem si oči – to je konečná! Už jsem se opravdu zbláznila! Uklidnila jsem se v okamžiku, kdy jsem si všimla kamery na stativu a za ní Vládi Motyky.
No jo, kluci zase blbnou… Mýlila jsem se. Oni pracovali. Vznikala tady pozvánka na promítání Mistrovství v Déčku.
pozvánka: hokej
Němé grotesky budou s hudbou
Promítání němých grotesek už Déčko zažilo. Nebylo sice narváno, ale tak příjemně zaplněno. 25. května si to zopakujeme. Tato černobílá němá klasika je fajn, ale ty správné grády tomu dodává klavír. Ano, čekají nás němé grotesky za klavírního doprovodu Jaroslava Slepičky. Začíná se v 19 hod.
Vojtaano opět v Příbrami
Myslím, že všichni Příbramáci si pamatují Vojtu Záveského jako skvělého herce (několikanásobný vítěz ankety Nejoblíbenější herec), baviče, stand-up komika i muzikanta.
Originální tvorba, ve které se objevují prvky folku a blues, doplněné peprnými rapovanými texty. Kytara, zpěv, rap, i komediální čísla z pořadu Na Stojáka – to je Vojtaano s kytarou. Nevhodné do 15ti let. Vojtaano bude v D-klubu 28. května, od 19 hod.
Co říká Milan Schejbal?
Minule jsem zveřejnila fotku, která vznikla po představení Balady pro banditu. Je to foto, na kterém je i autor Milan Uhde. Otázka zněla: Co asi říká Milan Schejbal? Ale nějaké věty do úst jste mohli vložit komukoliv.
Bedřiška: Klucí, můžu se s Vámi vyfotit?
Alena: Prosím vás, schovejte mě v zadní řadě, jdou po mně fanynky!
Karel: Prosím vás na kolenou! Neříkejte před Uhdem, že chcete stávkovat!!!
Irena: ( L. Král) Ale to máte marný, šéfe! S policajtama se prostě fotit nebudete!!! Na to je zákon. Můj vlastní zákon!!!
Hana: (M. Uhde) To je pro mě nepochopitelné! Vy se tady jako šéf musíte doprošovat? To jsem dělat naposledy, když jsem byl zakázaný autor.
Josef: (R. Tyleček) Jo, viděti šéfa na kolenou, to je krásný pocit…
Pobavila jsem se. Všichni máte u mě vstupenky do divadla!!!
Tipujete nejúspěšnější premiéru
A protože mě vaše odpovědi fakt bavily, tak si dáme další soutěž. Tentokrát tipovací. V červnu nás čeká vyhlášení Ankety o nejoblíbenější herečku, herce, premiéru a inscenaci.
A moje otázka zní: Jaká premiéra loňského roku asi vyhraje?
Balada pro banditu
Červený a černý
Prokletí nefritového škorpióna
Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka
Tartuffe
Na vaše tipy se těším do 29. května.
…. A půjdete do divadla!!!! Všichni, kdo odepíšete!!! (Co, jsem to zase napsala…? Abychom nemuseli přidávat zvláštní představení, pro moje čtenáře…)
Květen je lásky čas… tak se toho držme!!!!
Vaše Fany Blažková fanyblakova@centrum.cz
Zřizovatelem divadla je město Příbram za podpory Ministerstva kultury ČR a Středočeského kraje
Sponzoři
