Na kafíčku s Blažkovou

Jan Kraus

S Bohem mám svou soukromou linku

B. Co se Vám vybaví, když se řekne dětství?
K. Kromě naší rodiny, která na mě vždycky působila jako pevnost a působí tak na mě dodneška, se mi vybaví také komunismus, a pak se mi vybaví dobrodružství. Bydleli jsme na Letné, přímo proti parku a v něm jsem strávil většinu dětství. Tam se opravdu zažívala velká dobrodružství. Jediný rušivý element mého dětství byla škola.

B. Nepředpokládám, že byste byl zrovna vzorňák…
K. Noooo, ale učil jsem se dobře. Samozřejmě řadu malérů jsem měl. Patřil jsem k těm, trvale podezřelým, takže když byl nějaký malér, tak se hned ukázalo na mě. Často nespravedlivě, ale zrovna tak často spravedlivě.

B. Vy jste hrál už jako dítě. To jste chtěl být hned od dětství hercem?
K. Já jsem si nevybral dodneška. Tím, že jsem začal brzy hrát, tak se mi ztratila možnost výběru. Já jsem toho i několikrát nechal. Poprvé v osmnácti letech, kdy jsem hodně hrál v divadle. Už tehdy jsem toho nechal a 15 let jsem vůbec divadlo nedělal. Pak jsem se nechal přemluvit k návratu. I když v té době jsem se živil keramikou…

B. Vy jste dělal keramiku?
K. Za komunismu jsem se živil keramikou, abych nemusel moc filmovat. Filmování mi strašně leze na nervy. S Janou jsme dělali asi pět let malosériovou výrobu. V roce 1990 jsem opět nechal divadla a začal jsem podnikat. A docela dobře. A pak jsem si, tak trochu ze stesku napsal hru Nahniličko a nechal podnikání. Ale do filmu mě jen tak nedostanou. Divadlo je geniální vynález. Divadlo má blízko i k televizi. Já bych navrhnul každému, kdo chce dělat v televizi v oblasti dramatické tvorby, zábavy i publicistiky, alespoň rok praxe v divadle. Oni pořád mluví o divácích a nikdy je neviděli.

B. Vy máte praxi i v té televizi. Začínal jste pořadem s politiky, nyní máte svou talk show. Nelákalo by Vás, zvláště v dnešní době, opět si dát nějaký pořad s politiky?
K. To nejde. Tehdy to byl takový zkušební model a ta šablona se vyčerpala velmi rychle. Navíc lidi se na ně už nechtějí dívat. Divák se podívá na politika a odskakuje od televize. Politik je, pokud jde o diváka, zabiják.

B. Zažil jste někdy politika se smyslem pro humor?
K. Já je tak neznám, abych si troufl to hodnotit. Znám je velmi povrchně. Bylo by fajn, pokud by dobrý politik měl ještě smysl pro humor. Ale protože u nás nenajdete dobrého politika, tak je už úplně jedno jestli má smysl pro humor nebo ne.

B. Tak půjdeme od politiky k příjemnějším věcem. Třeba k jídlu. Co nejraději jíte a co byste nikdy do úst nevzal?
K. To, co bych do úst nevzal, se váže k dětství – rýžový nákyp. A nejím jahodovou zmrzlinu. To mě uráží, jak říkám od mala…

B. Proč Vás jahodová zmrzlina uráží?
K. Nevím… Mně to vždycky přišlo jako něco nesnesitelného. Jinak nejím moc ryby. Třeba lososa vůbec nemusím. Mám rád klasickou českou kuchyni a chutná mi i italská.

B. Umíte si uvařit?
K. To umí každý blbec. Ale proč bych to dělal?!

B. Co si rád dáte k pití? Myslím alkohol.
K. Whisku. Ale piju hrozně málo.

B. Jaká je Vaše nejhorší povahová vlastnost?
K. Nejhorší a zároveň nejlepší vlastnost je, že jsem strašně netrpělivý. Všechno to podstatný, co mělo nějakou cenu, jsem udělal z netrpělivosti. A ty největší škody jsem taky napáchal z netrpělivosti.

B. Věříte v Boha?
K. Jo. Věřím odjakživa. Ale mám s ním svou soukromou linku.

B. Co Vám říká móda?
K. Módu chápu jako ženský pojem.

B. To znamená, že o Vaši garderobu se stará žena?
K. Taky. Ale nejde ani tak o módu, jako spíš o kvalitu. Když už si mám pořídit nové šaty, tak ať jsou kvalitní. Nejde o módu. Nemůžete samozřejmě nosit sako s úzkými klopami v době, kdy se nosí široké a podobně. Chlap, který hodně kouká na módu je divnej. Já mám rád pořád stejné oblečení už dvacet let. Černé džíny a vůbec černou barvu.

B. Je nějaká země, kterou toužíte poznat?
K. To ani nemám. I když trochu mě to táhne ke Kolumbii, kde mám sestru a nikdy jsem tam nebyl. Ale je to dlouhá cesta letadlem, což mě odrazuje a sestra jezdí sem. Jinak mě cestování moc nebere.

B. Takže žít v jiné zemi byste nemohl?
K. Mohl, ale nepotřebuju. Ale když jsem naštvanej, tak si říkám, že přejedu německou hranici a usadím se v prvním městečku za hranicema. Nikdo mě tam nezná a v Praze jsem za dvě hodiny.

B. Co se týká spánku, jste sova nebo skřivan?
K. Já jsem ultra sova. Jsou dvě věci, které nechci. Jít spát a vstávat.

B. Jak by měl vypadat naprosto ideální den Jana Krause?
K. Nic nedělat. Válet se. A raduju se z toho nic nedělání.