Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015

Agentura chodba

V prosinci se toho dělo opravdu hodně. Tak začnu pěkně postupně, podle data:

Mikulášská nadílka

Po dvou letech, kdy byla mikulášská nadílka na malé scéně, se Mikuláš a jeho společníci opět vrátili do kina. Tentokrát v obsazení: Mikuláš – Lukáš Typlt, anděl – Eliška Dohnalová a čert – Martin Machata (vedoucí kina a estrádního sálu).

Po krátké sérii animovaných pohádek, přišlo konečně na rozdělování dárků (ty přinesli rodiče). A děti musely samozřejmě za dárek zazpívat nebo zarecitovat básničku. A šlo jim to.

Celá nadílka proběhla hezky v klidu. Když se někdo hodně bál, musel se čert uklidit pěkně dozadu a andělská Eliška všechny uklidnila.

A svůj zážitek si z mikulášské nadílky přinesla i zástupkyně ředitele Anna Čiperová. Tu jsem hned po nadílce potkala, jak se každému chlubí Brumíkem (to je taková piškotová mňamka pro děti).

B. Copak? Vy jste taky dostala nadílku?
Č. Dostala. Ale ne od Mikuláše. Ten mě naopak pěkně vystresoval (smích).

B. Mikuláš a vystresovat?!?! To ne?!?!
Č. Tak já jsem si za to trochu mohla sama. Když bylo po nadílce a Mikuláš konstatoval, že už všichni mají dárky, tak jsem špitla, že já ne. A to jsem neměla říkat…

B. Aha, já už tuším… Mikuláš si Vás zavolal k sobě…
Č. Kdyby jenom to. Lukáš si vzpomněl, jak jsem asi před třemi lety musela slibovat pod dohledem čerta, že už budu hodná. Tak jsem téměř oddeklamovala: Ano, polepšila jsem se. Poslouchám pana ředitele, chodím brzo do práce a pozdě z práce a mám uklizený pracovní stůl…

B. No, jestli je to pravda, tak je to hezké…
Č. O pravdě raději pomlčme. Když mě Mikuláš ještě vyzval, abych něco zarecitovala, tak jediné co mě napadlo, byl Erben. Naštěstí jsem vynechala Polednici a Kytici – už se slyším, jak recituji na mikulášské nadílce – „zemřela matka a do hrobu dána….“ Ale on Vodník taky není nic veselého. Tímto se dodatečně všem dětem i rodičům omlouvám za traumatizující zážitek.

B. A co ten Brumík?
Č. No, ten mi to všechno vynahradil. Mikuláš mi slíbil dárek až příští rok. A když jsem sešla z pódia, tak ke mně přiběhl chlapeček, v ruce držel toho Brumíka a povídá: „To máš za to, že už ses polepšila.“ No uznejte, že to by rozhodilo i pořádného tvrďáka! Myslím, že tohohle Brumíka rozhodně nesním.

Tohle je ten malý dárce a jmenuje se Dan. “Daníku, ještě jednou moc děkuji. Takovou radost, už mi dlouho nikdo neudělal.“

Jak se točí upoutávka na ples?

Po odchodu Vojty Záveského, který natáčel upoutávky na Divadelní ples, přišel s návrhem Filip Müller. A přišel za Annou Čiperovou s tím, že potřebuje prostory a lidi. Prostory problémem nebyly, ale lidi ano. Potom si Anna Čiperová vzpomněla na gympl a zavolala Tomášovi Bílkovi. A v tu chvíli nebyl problém ani s lidmi. A ani s rekvizitami. Filip potřeboval pro všechny bílé masky. Kdo myslíte, že je vyráběl a nechal si patlat sádru na obličej?!?

Okolo třiceti gymnazistů se „obětovalo“ a mikulášský večer a skoro i noc strávili v divadle. Byl to vůbec hektický den. V divadle probíhala hlavní zkouška Balady pro banditu. Hned po ní běželi někteří herci do maskérny připravit se na Mikuláše, a hned po mikulášské nadílce pospíchali do estrádního sálu na natáčení upoutávky. Můj obdiv má Lukáš Typlt, který stihnul úplně všechno. Natáčelo se v estrádním sále, v divadelním foyer a v D-klubu. Natáčení v Estráďáku trvalo nejdéle a vůbec jsem nezáviděla děvčatům, která ve společenských šatech, v nedostatečně vytopeném sále, pěkně mrzla. Ale zase se užila i spousta legrace.

Vozík, který sloužil k pohybu kameramana Vládi Motyky, se dal využít i jinak…

Zimu mezi natáčením zachraňovaly bundy a studené víno…

V Déčku, to už bylo jiné kafe! Krásně teploučko! A Lukáš Typlt si natáčení užil: panáky, ženy, zpěv…

V klipu účinkuji i já!!!! (ve svém maňáskovém ztvárnění.) Teda, pokud mě umělci nevystřihnou…

A tohle už jsou fotky na památku zbytku týmu.

A ti, kteří ještě nebyli unaveni, v Déčku poseděli. A samozřejmě se zpívalo.

A protože bylo před premiérou, hádejte, jaké písničky tvořily repertoár? Doufám, že neočekáváte kvalitu?! Myslím toho mobilního videa.

Opět jsem se přesvědčila, že tahle partička z gymplu je úžasná. Divadelníci si už dávno zvykli, že když je potřeba, zvedne se telefon a … Jenom za poslední dva měsíce – soutěže mezi derniérami Rychlých šípů, Noc divadel, účinkování na Hippies párty, soutěže pro děti na akci Vánoce v divadle, výroba masek, natáčení upoutávky na Divadelní ples… A to nám ještě roznášejí po obchodech měsíční programy! A je pravděpodobné, že jsem ještě na něco zapomněla!

Jestli je naše současná mládež taková, tak o naši budoucnost nemám strach!!!!

A jak to velké natáčení dopadlo? Výsledek se dozvíte až u zprávičky o Divadelním plesu!!!

Balada pro banditu

Novou premiéru inscenace Balada pro banditu jsem si nemohla nechat ujít. No a…? Velmi příjemné překvapení! První co divák vidí je scéna. Její strohost umocňuje ocelová konstrukce. Kostýmy, kdy Eržika má blonďaté dredy a kérku, a Nikola koženou bundu a Vageryčová paruku, která mi zapadá někam k Rumburakovi… Připadá vám to divné? Ne, není. Všechno do sebe dokonale zapadá a dotváří atmosféru. Výtvarnici Agnieszku Pátou mám ráda a opět mě nezklamala.

Další pochvala patří Martinovi Packovi za choreografii, která opravdu vyniká. Ve chvíli, kdy Ivana Krmíčková ve výrazně červené sukni tančí okolo otráveného Nikoly a ten klečí pouze v kruhu světla, jsem měla „husinu“.

Živá kapela na jevišti, notoricky známé písničky, které jsou trochu zrockované a herci…. Ne, nebudu psát o hercích (zpěvácích) – přijďte se podívat!

Ale něco by nám mohli prozradit i děti ze Základní školy v ulici 28. října, které byly na veřejné generálce:

-Divadlo se mi moc líbilo. Jenom bych vyměnila kostýmy. Byla jsem i na premiéře a šla bych na to znovu.
Eliška Klírová

-Divadelní představení se mi velice líbilo, ale nejvíce mě zaujaly písničky, kterými bylo představení doprovázeno.
Zuzana Kuníková

-Myslím si, že představení bylo velice dobře obsazeno. I když jsem ze začátku moc nechápala děj, představení se mi velice líbilo.
Tereza Vandasová

-12. 2014 jsem se se školou zúčastnila divadelního představení Balada pro banditu. Celé představení bylo velmi pěkné, hlavně písničky, které herci zpívali. Kostýmy bych ale více zvýraznila. Doufám, že další představení bude tak pěkné jako toto.
Petra Slavíková

-Divadelní představení se mi velice líbilo. Vůbec jsem nečekala, že představení je zpívané, ale některým textům písniček jsem neporozuměla a nepochopila jejich význam. Já mám muzikály moc ráda. V divadle jsem byla ještě na Tartuffovi, ale Balada pro banditu se mi líbila daleko více. Taktéž i herecké obsazení, bylo skvělé vidět někoho známého z televize. Na toto představení bych klidně šla znovu.
Aneta Špirková

-Toto divadelní představení se mi velmi líbilo. Herci si vedli úžasně a neudělali žádnou chybu. Kulisy i kostýmy byly krásné, jelikož jsou z jiné doby, na kterou nejsme zvyklí. Úplně nejvíc se mi zalíbil Pavel Batěk, kterého znám už z jiných filmů či seriálů. Klidně bych na představení šla ještě jednou, protože ti herci byli prostě úžasní.
Barbora Vaněčková

-Představení se mi celkově velmi líbilo. Všechny herce bych známkovala na výbornou, odvedli skvělou práci a hezky se na ně koukalo. Nejvíce jsem ocenila obsazení hlavních postav (Pavel Batěk a Anna Fixová). Další věc, která se mi velmi líbila, byla hudba a písničky v průběhu celého představení. Jediné, co bych mohla vytknout, byly kulisy, jelikož se mi zdálo, že si s nimi nikdo moc práce nedal. Z divadla jsem si odnesla příjemný dojem a nevadilo by mi, kdybych se na představení podívala znovu.
Ivana Pilousková

Do divadla (myslím budovu) chodím docela často. V době zkoušek Balady pro banditu byly všude zapnuté odposlechy, takže písničky zněly všude – po chodbách, na dílnách, v kancelářích… Postupně jsem se naučila všechny texty a začala si je podvědomě notovat. Když jsem si uvědomila, že si u míchání polévky notuji „zabili, zabili…“ a při žehlení „ani tak nehoří …“. Zarazila jsem se! To notování bylo opravdu podvědomé. Co když si takhle notuji v MHD nebo v supermarketu!?!? Začala jsem se kontrolovat. Úlevu mi přinesly „Vánoce v divadle“, kdy živá kapela hrála všechny ty vánoční vypalovačky. Při „purpuře“ a „rolničkách“ jsem si oddechla: konečně se „bandity“ zbavím. Úleva trvala do okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že nad plechem s cukrovím z mých úst zní „bylo tu, není tu, havrani na plotu…“!
Varování: je to fakt návykové!!!

A ještě jeden sebemrskačský dodatek: V tomhle měsíci jsem vám chtěla přinést i rozhovor s Pavlem Baťkem. Právě teď, s uvedením Balady pro banditu, by se hodil! A Pavel byl dokonce ochotný mi ho poskytnout před premiérou, kdy je většina herců nervózních. No, kdyby byl ten rozhovor zveřejněn, tak byste se dozvěděli, že Pavel Batěk nemá trému před premiérou, ale až před dalšími reprízami. Seděli jsme v Déčku a já jsem se ještě přesvědčovala, zda mám zapnutý diktafon. Měla. Na konci měsíce jsem začala rozhovor přepisovat – končil v Pavlově dětství! Ono je docela dobrý, když se ten diktafon po návratu z toalety znovu zapne, že jo!?! Pokorně jsem psala Pavlovi omluvu s dotazem, jestli ještě někdy… se mou… v Déčku…? Dostala jsem odpověď: To nevadí. Tak spolu zase posedíme, ….ale klidně to může být na pokračování… 🙂 Tak příště zase kousek.

Když vydržíte, tak si přečtete rozhovor s Pavlem Baťkem už v listopadu!!!!

Video: Balada pro banditu

Poděkování sponzorům

Na druhou premiéru (tentokrát byly dvě premiéry) a společné setkání, pozvalo vedení divadla všechny sponzory a přátele divadla.

Ředitele Petra Bednáře jsem se zeptala, proč vůbec tato akce? „Chtěli jsme udělat takový malý společenský večer. Abychom se všichni společně setkali a poznali, a abychom jim mohli poděkovat. A hlavně jsme naše sponzory chtěli ujistit, že bez jejich pomoci, by se chod divadla nedal posouvat dál.“
A to se myslím povedlo!

Podívejte se na reportáž: video

Vánoce v divadle

Ačkoliv se na tuto akci v divadle vždycky těším, tak letos na mě zaměstnanci divadla trochu přenesli svou nervozitu. Vánoce v divadle mají být pohodovou adventní akcí pro celou rodinu. Vždycky to tak bylo. Až na loňský rok, kdy přišlo o zhruba tisícovku návštěvníků více, než roky předcházející. O pohodě nemohla být řeč, všude byly návaly a fronty. Letos se tomu pořadatelé snažili předejít. Stromy s dárky byly dva, soutěže se rozšířily i na balkón v estrádním sále a divadelních i filmových představení bylo sedm. Přesto panovaly obavy…, které se naštěstí vůbec nenaplnily. Letos byly Vánoce v divadle opravdu pohodovou adventní akcí.
Takhle to vypadalo:

Děti si mohly zasoutěžit. Sympatické bylo i zapojení rodičů.

Nejvíce se děti mohly vyblbnout u výroby různých vánočních dekorací. Za každý výrobek dostalo děcko razítko do kartičky. K dostání dárků stačila pouhá čtyři razítka. A možností k vánočním činnostem bylo nepočítaně.

K vánočním zvykům patří lití olova. Z odlitku se prý dá předpovědět budoucnost…

Při žádných akcích pro děti nemůže chybět salón krásy. Malovaly se obličeje, nehty, dělalo třpytkové tetování, vplétaly barevné prameny vlasů…

Ale zkrášlit se mohly nechat i maminky. A to od kosmetiček firmy Mary Key.

Samé vánoční pecky hrálo hudební uskupení KMČ (Kdo má čas). A samozřejmě byly i tanečky. A tančil i sněhulák.

Samozřejmě, že hned po příchodu chtěly děti okamžitě získat ona 4 zázračná razítka a jít si pro dárek. Je to asi tak správně, protože až po vyzvednutí dárku si mohly v klidu vychutnávat další činnosti. Jak už jsem psala, stromy byly dva a dárků opravdu hodně.

A pod stromkem nastala obrovská dilemata: „Co si mám vybrat? Opravdu si mohu vybrat, co chci?“ Dámy, představte si, že máte před sebou 30 šatů. Jedny hezčí než druhé, všechny ve všech velikostech. A někdo řekne: jedny si vyber! A zdarma! No, chápete ty děti?!?! Já naprosto. Také se pracovnice divadla snažili dětem pomoct. Už v předcházejících řádkách jsem chválila rodiče, jak se zapojovali do her i tvoření společně s dětmi. U dárků se najednou hodně rodičů změnilo: „Tohle si neber! Vezmi si támhleto auto“! Nebo dokonce: „Jdi to okamžitě vrátit! Ostatní hračky jsou dražší!!!“ Nechtěla bych být na místě děvčat z divadla, protože bych asi reagovala tak, jak nemám. Naopak, se mi líbila jedna maminka, jejíž dcera si vybírala dárek. Zrovna jsem stála u stromku a maminka si sama pro sebe špitala: „Proboha, tamtu panenku si neber!“ A protože jsem jí zaslechla, zeptala jsem se proč? A maminka mi se zoufalým výrazem špitala: „Ona tu samou dostane pod stromeček. Ať si alespoň nevezme tu ve fialových šatech!“ Co myslíte, že si dcera vybrala? Samozřejmě panenku ve fialových šatech. A maminka si jenom povzdechla: „No, chtěla jí. Tak jí musím vysvětlit, že Ježíšek ví, jak moc jí chtěla, a nadělil ji rovnou dvakrát.“ Tak tahle maminka má u mě jedničku s hvězdičkou!

Akci doplňovala výstava betlémů.

Ale také vánoční trhy, které mě každý rok nadchnou, i když tam nějakou tu korunu utratím.

Spousta pohádek se hrála na malé i velké scéně, ale promítaly se i v kině. Asi největší úspěch měly Zimní příhody včelích medvídků.

Divadlo už dlouho spolupracuje s příbramskými rybáři. Letos jste si při odchodu mohli koupit pstruhy. A byl o ně zájem. Rybáři nestačili jezdit pro nové.

Věřím, že kdo přišel, nelitoval.

Reportáž: Vánoce v divadle

Silvestr v divadle

Je už několik let pravidlem, že na Silvestra uvádí příbramské divadlo hned dvě představení.

A také je už několik let pravidlem, že před každou inscenací je pro diváky připravena silvestrovská anketa. Letos byly tyto otázky:

Pokud byste si nebyly úplně jistí (čemu nevěřím), tak správně je to takhle: 1. b), 2. c), 3. a)

Ale mě nejvíce zajímalo, co budou psát diváci na čtvrtou otázku!

Letos se začínalo ve 14 hodin na malé scéně, inscenací Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka. Hlediště bylo plné a atmosféra skvělá.

Ivana Krmíčková, která provází celou hrou, si vzala na starost i anketu. Prvního výherce vylosovala Eliška Dohnalová .

Eliška vylosovala pana Petera Chovance. Mimochodem divadlo má rád, jako sůl.

Druhý výherce byl také muž. Rozpačitý Svatopluk vylosoval pana Karla Nekolného. I tento divák má rád divadlo jako sůl.

Třetí výherkyní byla konečně žena , Dana Fenclová. A Ivanku Krmíčkovou potěšilo, že má ráda divadlo jako kamaráda.

Výherci si v taškách odnesli propagační předměty divadla, jako tričko, kalendář, ročenku nebo propisku. V závěru ředitel Petr Bednář a umělecký šéf Milan Schejbal popřáli divákům do nového roku a šampíčko vyšlo i na některé diváky.

s14

V 17 hodin Škola základ života. Diváci, kteří zaplnili i velkou scénu si vyžádali dva přídavky.

Ankety se tentokrát ujal Lukáš Typlt a první výherkyní se stala Jitka Ptáčková. Divadlo má ráda jako zábavu.

V dalších losování přišly Lukášovi ochotně pomoct Ivana Krmíčková a Lenka Vahalová.

Společnými silami vylosovali Františka Brnušáka. František má rád své divadlo jako ropu.

A posledním výhercem se stal Jaroslav Bouda jr., který má své divadlo rád jako jablka. Doufám, že neměl na mysli kyselá jablíčka.

A samozřejmě opět přípitek a přání do nového roku.

Ještě se vrátím k těm anketním lístkům, kde mě opravdu zajímaly odpovědi na 4. otázku: Jako CO máte rádi naše divadlo? Tak jsem se dovolila a mohla si anktení lístky probrat. Rozhodně jsem nečetla všechny, to bych ty svoje stránky psala ještě 3. ledna. Vzala jsem to jen namátkou. Nejčastější odpověď byla jako sůl. Tvořila určitě nejméně 80% odpovědí. Ale byly i takovéto odpovědi:

jako svíčkovou
jako nutkání
jako rum
jako dobře praženou kávu
jako kyslík
jako sám sebe
jako hodně
jako čokoládu
jako koření života
jako Fangalo

Mně se nejvíce líbila odpověď Zuzany Míčkové: Jako manžela – stále překvapuje. Tak jsem si nejdřív řekla, že to bude taková moje výherkyně a nabídnu jí vstupenky do divadla. No jo, znám sice jméno, ale to je všechno…. A tak vyhlašuji pátraní. Pokud někdo Zuzanu znáte nebo pokud tyto stránky bude moje výherkyně přímo číst, napište mi. Jsem docela zvědavá, jak se bude celá situace vyvine.

Divadelní ples 2015

Divadelní ples se tradičně koná poslední sobotu v lednu. Tentokrát to vychází i na poslední lednový den, a to 31. ledna.

Hlavní dění bude jako obvykle v Estrádním sále, kde nám k tanci i poslechu zahraje kapela Pepeto.

Letošním plesovým hostem je Bára Basiková.

V divadelním foyer se bude hrát v jazzovém rytmu a to s bandem Sunday Afternoos Jazzman.

V D-klubu dochází ke změně – bude hrát Los Trumberos, což je band hereckého souboru.

A samozřejmě tombola. A o půlnoci v divadle kulturní vložka. Tentokrát si budeme moct vychutnat elektrické smyčcové trio Inflagranti.

Celý večer moderuje a bude pravděpodobně i kouzlit Roman Štabrňák.

A ještě časy: ples začíná ve 20 hod. Na Estrádním sále i divadelním foyer končí program ve 2 hod. Ale v Estráďáku poté přichází DJ Bery, který nás bude bavit až do 4 hod. Program v D-klubu s příbramskými herci začíná ve 22 a končí ve 3 hod.

A ještě jedno upozornění: letos poprvé můžete koupit vstupenky i přes internet!

A tady je ta slíbená upoutávka: ples

Ach ta láska!

To byl název dalšího koncertu našich herců, aneb kapely Los Trumberos! (Zdeňkovi Dočekalovi se omlouvám, ale opravdu nešel vyfotit z jiného úhlu).

Nejen, že se všichni k tomuto tématu oblékli, ale i veškerá výzdoba klubu byla z jejich rukou. Anička Fixová, dotáhla v detailech svůj kostým k dokonalosti.

Byly samozřejmě i duety.

Obzvlášť se čekalo na duet Katky Fixové a Petra Floriána, kteří od prvního koncertu, kdy si dali Duhovou vílu, připravovali jednu pecku za druhou. Nezklamali ani nyní – Čau lásko! Dokonce strhli i ostatní.

Tradicí se už také stalo, že při těchto koncertech vystoupí host z řad zaměstnanců. Tentokrát velmi překvapila umělecká tajemnice Katka Baslová, která si dala duet s kytaristou Petrem Belešem.

Takové srdíčkové balónky – to je věc!

A tanečky…

Sborové zpěvy pokaždé „přinutí“ zpívat i diváky. Ano zpívali jsme. Až na závěrečnou píseň! To bylo těžké – účinkující si dali Věrné milování!

Herecké koncerty jsou velmi oblíbené. Svědčí o tom i fakt, že tento byl už několik dní před jeho konáním vyprodán!

Jsou známi výherci i téma koncertu

Na koncertu ještě zůstanu, protože se losovalo. A dokonce dvakrát.

To první losování vyhlásila Anička Fixová. Herecké koncerty jsou vždy tématicky zaměřeny. Poslední dvě témata byla léto a láska. Anička vyzvala přítomné, aby na srdíčka (která byla hustě poházena po stolech) napsali téma, na které by měli herci připravit další koncert. A ten, koho vylosují, získá na tento koncert dvě vstupenky zdarma. Do soutěže se zapojilo celé Déčko a tuplák se pěkně plnil.

Na srdíčkách se objevovaly náměty jako: cestování, smrt, úsměv, divadlo, krize středního věku, škola, chlast, ješitnost, písničky z pohádek nebo vlastní tvorba. Převažovaly muzikálové písničky, ale myslím, že některá z těchto témat by dala účinkujícím pěkně zabrat. Anička Fixová, ale měla šťastnou ruku a vylosovala téma: radost! Divačka Petra má na příští koncert vstupenky zdarma!

Další bude někdy koncem jara… Tak sledujte moje stránky… Bude to radostný koncert!!!

A došlo k dalšímu losování. A to k losování účtenek, které návštěvníci D-klubu vhazovali se svým jménem a kontaktem do tupláku. Mohli tak činit od konce srpna, takže účtenek bylo opravdu hodně. Začalo se losovat od třetí ceny, což byla moje placatka. K vylosování prvního výherce požádala Anna Čiperová Kačenku (dceru naší barmanky Hanky).

Kačka vylosovala Michaelu Plockovou. Ta si svoji výhru přišla převzít hned po Vánocích 27. prosince. A z nabízených placatek si vybrala slivovici.

Druhého výherce losovala Anna Fixová. A podařil se jí kousek, který se nestává: vylosovala výherce, který byl přítomen!

Otakar Votava si odnesl poukázku na konzumaci v Déčku v hodnotě 300 korun. A měl upřímnou radost.

A výherce, který získá první cenu, vylosoval Filip Müller.

Výherkyní první ceny, poukázky na konzumaci v Déčku v hodnotě 500 Kč se stala Věra Poplšteinová. No, dalo trochu práci se s ní zkontaktovat, mailovou adresu musela Anna Čiperová trochu luštit, ale podařilo se. Věra si přišla poukázku vyzvednout 29. prosince.

Všem výhercům blahopřeji a věřím, že své výhry užijí k blahu svého těla.

Duo Klímovi

Duo Klímovi mělo už v Déčku koncertovat v listopadu, ale vyšší moc, je vyšší moc. Jsem moc ráda, že se náhradní termín našel tak brzy.

Klíma Duet je multi-instrumentální, převážně však houslové rodinné duo syna Richarda a otce Lukáše Klímových. Housle jsou sice jejich základním nástrojem, ale ani pro jednoho není problém sáhnout do strun nebo na klávesy.

Kromě klasické hudby, jazzových standardů, rocku a několika vlastních skladeb se zaměřuje hlavně na kompozice francouzských jazzových houslistů Jean-Luc Pontyho a Didier Lockwooda a také na muziku anglické progresivně rockové kapely Emerson, Lake and Palmer. Nejsou jim však cizí ani písničky ve stylu folk a country, které Vám rádi na požádání zahrají. Předpokládám, že tento koncert, bude jedním z vrcholů hudební nabídky D-klubu. Tak si ho nenechte ujít. 20. ledna od 19 hod. Vstupenky k dostání v D-klubu.

Poslechněte si muzikantské mistrovství Klímových:
Klímovi 1
Klímovi 2

Krásné oči, ohyzdné obrazy

Do Déčka Vás ještě pozvu na divadlo. Hra krásné oči, ohyzdné obrazy hovoří především o moci slova. Proto je na plakátu použitý citát E. A. Poa: „Rána bičem způsobuje podlitiny, ale slova drtí kosti.“

„Krásné oči, hnusné obrazy“ je hodinová aktovka o homosexuálním kritikovi, který si pozve domů mladíka, s nímž se seznámil na vernisáži. Z mladého muže se vyklube mstitel dívky, která spáchala sebevraždu po tvrdé kritice svých vystavených obrazů. Ukazuje se, jak se z neúspěšného malíře stal módní kritik, který v hodině pravdy na sebe vychrstne všechnu špínu své vystrašené duše.

O autorovi: Mario Vargas Llosa (1936), peruánský spisovatel žijící v Anglii, je vedle Kolumbijce G. Garcíi Márqueze a Mexičana Carlose Fuentese největším žijícím spisovatelem Latinské Ameriky. Do češtiny byly přeloženy jeho romány Město a psi, Zelený dům, Tetička Julie a zneuznaný génius, Válka na konci světa a Pantaleónova ženská rota. Hru Krásné oči, ohyzdné obrazy napsal Vargas Llosa pro soutěž evropských rozhlasových stanic (1993), v níž obdržel 1. cenu. Překladatel Miloslav Uličný uvedl: „Hru jsem přeložil roku 1993 na objednávku Českého rozhlasu, vysílána byla koncem r. 1993 nebo počátkem r. 1994. Domnívám se, že je bez problémů hratelná i na divadle.“

Hru nastudovalo Malé svatohorské divadélko. Proč právě tato hra a proč právě tento soubor, jsem se zeptala Anny Čiperové: „ Krásné oči, ohyzdné obrazy jsem už viděla a hra se mi moc líbila. Ostatně jako další hry Malého svatohorského divadélka. Jejich dramaturgie nabízí velmi hodnotné scénáře, s napínavým dějem a většinou s překvapivým koncem. Naprosto jasnou ukázkou byl krátký dialog otce a syna, který předvedli na Hippies party. Měla jsem jediný problém, jak hru přenést na malé pódium v Déčku. Ale po rozhovoru s profesorem Tomášem Bílkem jsem zjistila, že problém vlastně neexistuje. Velmi se na toto klubové představení těším.“

Tak to já také. Jenom dodám, že hru režíroval příbramský herec Robert Tyleček. Doufám, že se pan režisér zajde podívat!

V D-klubu se hraje 28. ledna, a pozor, už od 18 hod.

Přijde chlápek na Silvestra do hospody a dává si jednu minerálku za druhou. Obsluha se ptá:
To máte takovou žízeň?
Ale ne. Pohádal jsem se se ženou, tak piju na zlost!
To se stává. Ale obvykle to hosté řeší něčím tvrdším.
Já vím. Ale co mám dělat, když jsem abstinent!

Jo, jo, v každé situaci lze najít řešení. A já Vám do nového roku přeji, ať vždycky naleznete to správné a bezbolestné a trochu humorné řešení.

A hlavně pamatujte: Boží mlýny melou pomalu… Ale je to seriózní firma!!!

Mějte skvělý rok!

Fany Blažková fanyblazkova@centrum.cz

Divačka Petra má na příští koncert vstupenky zdarma!