Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015

Agentura chodba

Noc v příbramském divadle

Mezi více jak 117 soubory z 30 českých a moravských měst se letos zapojil do Noci divadel i ten náš, příbramský. Tak se třetí listopadovou sobotu ve více než deseti státech Evropy otevřela divadla veřejnosti. A poprvé se letos otevřely dveře i Divadla A. Dvořáka Příbram. Při jejím plánování spojili svoje síly Divadlo A. Dvořáka a Gymnázium pod Svatou Horou. A rozhodli se, že společnými silami uspořádají nejen noc, ale celý den. Gymnázium začínalo už ve 13:30 hod. a večer na něj navázalo divadlo. Víte, jak vypadá taková noc v divadle? Takhle:

Tak jste se podívali, jak tráví herci noc v divadle a můžete domů… (a pak, že ta příprava Noci divadel dá pořádnou práci…)

Tato fotografie opravdu vznikla o Noci divadel, ale uprostřed programu. Začínalo se jako všude jinde, v 19 hod. společným potleskem, který patřil divadlu, jako takovému. V Příbrami se tleskalo před uvedením inscenace Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka.

Program na sebe nenavazoval, takže si zájemci museli vybrat, o co budou mít zájem. V 19:30 hod. začala prohlídka divadla. Zájemci se podívali například do skladu kostýmů, maskérny nebo i do provaziště nad jeviště. A někteří si na jevišti vyzkoušeli i herecké role. Doufám, že je naprosto jasné, že tento „herec“ právě deklamuje: „Být, či nebýt, to je oč tu běží.“ Dánský kralevic Hamlet, jak vyšitý, že jo?!

O hodinku později, ve 20:30 hod. začaly na jevišti veřejné korepetice k nově chystané premiéře Balada pro banditu. Diváci si mohli sednout, jak do hlediště, tak i na jeviště.

Je jasné, že nejen herci, ale určitě i jiné profese, neradi předvádí na veřejnosti nehotovou práci. Ale nakonec celé korepetice proběhly s úsměvem a notoricky známou písničku „Zabili, zabili chlapa z Koločavy“, jejíž text herci rozdali všem přítomným, si opravdu všichni zazpívali.

Noc divadel se opravdu uzavírala v noci. Scénické čtení začínalo v D-klubu ve 22 hodin. Před začátkem se ještě řešily technické problémy, například s reflektorem. No, nevím, jak si s tím nový osvětlovač Filip Müller poradil. Všimněte si jeho nadšeného a uspokojeného výrazu…

Příbramští herci rozesmáli celé Déčko. Komedie s psychologickým zaměřením opravdu pobavila. Scénické čtení má obrovskou výhodu – jsme téměř vtaženi do děje, hlavně tím, že herci jsou doslova na dosah. Sedí s námi i u stolů, takže, když se chrstne sklenice vody do obličeje, jsou samozřejmě zasaženi i diváci. A protože někteří měli v tu dobu za sebou už několik hodin práce, docházelo i k humorným přebreptům. Myslím, že některé vejdou do historie příbramského divadla. „Já nemám pomalou ejakuaci!!! Moje evakuace je normální!!!“ Autor: Jiří Vojta.

Noc divadel nebyla pouze o zábavě, ale i pomáhala. Výtěžek z dobrovolného vstupného na představení Gymnázia pod Svatou Horou a Divadla A. Dvořáka v Příbrami byl věnován občanskému sdružení Czech Hospital, které jej předá panu učiteli působícímu v pákistánské horské vesničce Arandu. Díky příbramské Noci divadel se tak podařilo získat finanční prostředky na celoroční plat pana učitele Muhhamada Anwarema v celková částce 4.574 Kč.

Video: Noc divadel ___________________________________________________________________________________

Hrdý Budžes opět pomáhal

Je už známé, že se příbramské divadlo jednou v roce podílí na benefičním představení. Tentokrát Příbramáci přijali pozvání společnosti Portimo, o.p.s. do Kulturního domu v Novém Městě na Moravě. Tato společnost podporuje děti, mládež i dospělé v nepříznivé životní situaci, a to prostřednictvím sociálních služeb, které respektují jedinečnost každého člověka, jsou profesionální a diskrétní. Celodenní program Na jedné lodi, na vlně svobody, byl večer zakončen benefičním představením Hrdého Budžese.

Dokonce byla vyhlášena soutěž:

JEDNA VOLNÁ VSTUPENKA NA HRDÝ BUDŽES MŮŽE BÝT VAŠE! Máme pro Vás tři nedělní otázky:
1. Divadelní hru Hrdý Budžes nastudovalo Divadlo v Dlouhé Praha nebo Divadlo Antonína Dvořáka Příbram?
2. Představení Hrdý Budžes mělo v letošním roce svou 300., 500 nebo 600. reprízu?
3. Miluška Voborníková, kterou má tak ráda Helenka Součková ve hře Hrdý Budžes, je zpěvačka na první, druhé nebo třetí fotce?

Uzávěrka vašich odpovědí je 11. 11.v 11 hod., kdy z došlých odpovědí vylosujeme výherce „volňáska“.

Tak s touto soutěží by Příbramáci určitě problém neměli!

Hrdý Budžes se odehrál před nabitým sálem a měl tradičně velký úspěch.

Celodenní akce přinesla společnosti Portimo 150 tisíc!

Balada pro banditu

Slavný muzikál o velké lásce a ještě větší zradě, o mužích, v kterých se zabydlel vztek a o ženách, které ten hrozný vztek umí z těch mužů vylíbat a vykousat a vyhladit.

Za první světové války Nikola zběhl a skrýval se v lesích v okolí svého rodiště na Podkarpatské Rusi. Hned od počátku svého příběhu byl rebelem s přirozenou touhou po svobodě, vymykal se všem konvencím. Stal se zbojníkem z vlastní vůle, ale i z nutnosti. Jeho nedostatek peněz mu nejdřív nedovoloval, aby si mohl vzít svou milovanou Eržiku. Peníze pro Eržičina otce se tedy rozhodl získat za každou cenu. Ovšem v loupení se nezastavil, pokračoval od malých krádeží k velkým lupům, za stálého pronásledování četnictvem, kterému unikal až do chvíle, kdy byla na jeho dopadení vypsána vysoká odměna. A pod vidinou velkých peněz, ale i vyhnutí se vlastnímu trestu se mu zpronevěřili dokonce jeho dobří přátelé a společníci! Jak mohli?! Dnes již legendární muzikál, jehož mnohé písně zlidověly, napsal Milan Uhde na motivy románu Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník. Společně s hudebním skladatelem Milošem Štědroněm vytvořili dílo trvalé hodnoty, které poprvé spatřilo světlo světa v brněnském Divadle na provázku v roce 1975 a o tři toky později bylo také zfilmováno.

I v příbramském divadle se ke zbojníku Nikolovi vrátíme s láskou a se vší úctou a pokorou k síle příběhu o veliké lásce a zradě, stejně jako k písničkám, které nás stále znovu těší a dojímají. Věříme, že stejně jako vás. V naší inscenaci nebude chybět ani živá kapela.

Dá se říct, že kouzlo postavy Nikoly Šuhaje spočívá v téměř hmatatelném prolínání reality a legendy. A já doufám, že Balada pro banditu bude mít u diváků alespoň takový úspěch, jako Na skle malované.

Hrají: Pavel Batěk, Lukáš Král, Martin Dusbaba, Vladimír Senič, Lukáš Typlt, Jaroslav Someš, Robert Tyleček, Petr Florián, Filip Müller, Anna Fixová, Kateřina Fixová, Ivana Krmíčková, Matěj Voda, Lenka Vahalová, Petr Beleš, Šimon Knápek a Jiří Vojta.
Režie: Milan Schejbal

A premiéry jsou dvě ( na jednu se prostě všichni nevejdou): 11. a 12. prosince!

Za Mikulášem do kina

V prosinci nás toho čeká opravdu hodně. V divadle můžete oslavit Mikuláše, Vánoce i Silvestr. Ale vezmu to hezky popořadě. Nejdříve vás pozvu do kina, a to 5. prosince. Po krátkém pásmu animovaných pohádek bude Mikulášská nadílka (dárky pro své ratolesti, dobře popsané jménem, přinesou rodiče). Tentokrát si udělali čas členové hereckého souboru – Lukáš Typlt a Eliška Dohnalová (doufám, že je jasné, kdo je kdo…) a v roli přímo čertovské bude Martin Machata vedoucí kina a estrádního sálu. Začíná se v 17 hodin.

Z minulých ročníků:

Vánoce v divadle

Po Mikulášské nadílce nás čekají tradiční Vánoce v divadle – sobotní den pro celou rodinu. A samozřejmě, vše se točí kolem Vánoc.

Děti si mohou vyzkoušet řadu činností, jako je zdobení perníčků, výroba přáníček, vánočních ozdob z hoblin, z keramiky, vaty apod. Lítí z olova, vyrobit si svíčku a jiné… Já myslím, že úplně nejhezčí vánoční dekorace je ta, kterou si sami vyrobíme. Pokud ji vyrobí naše děti, tak je úplně super!

Za každý výrobek dostane malý autor do své kartičky razítko, a když nasbírá čtyři, může si vybrat pod vánočním stromkem dárek. A ty jsou opravdu hezké.

A samozřejmě nebude chybět parádění – lakování nehtů, malování na obličej, třpytkové tetování, ale i řada her a soutěží, spousta vánočních písniček s živou kapelou, výstava betlémů, atd.

Já se už moc těším na vánoční jarmark. Vždycky tu nakoupím nějaký dárek nebo udělám radost sobě.

Protože jsme v divadle, tak musí být i pohádky. Na Velké scéně od 11 a 14 hodin „Zimní příhody včelích medvídků“.

Na Malé scéně v 10 hodin „Panáček Malíček“ a v 15 hodin „Vánoční hra“.

Zajít můžete i do kina. Pohádka „Jak vycvičit draka 2“ se bude promítat dokonce třikrát – v 10, 12:30 a 15 hodin.

A před divadlem se jako každý rok budou prodávat ryby. Na kapry je ještě brzy a po zkušenostech z minulých let se příbramští rybáři soustředí hlavně na pstruhy.

Tak si naplánujte sobotu 13. prosince. Vánoce v divadle se konají od 10 do 17 hodin.

Pojďte k zubaři nebo do školy

A už jsem u Silvestra. Silvestrovská představení se stala velmi oblíbenými. Dokonce tak, že už se několik let hrají dvě. Letos budou prvním představením oblíbené Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka, od 14 hodin na Malé scéně.

Na Velké scéně se bude od 17 hodin hrát Škola základ života.

Nedílnou součástí silvestrovských představení se stala i silvestrovská anketa. Diváci dostanou lístky se třemi anketními otázkami. Není to nic těžkého. Protože je Silvestr, otázky by neměly být vědomostní, ale spíše humorné. No, uvidíme, co druhé patro divadla vymyslí! Navíc ke každé otázce budou tři možnosti, takže stačí jednu zaškrtnout. Po každém představení se tři anketní lístky vylosují a výherci si odnesou domů, jako dárek, nějakou drobnost.
No a večer můžete jít do D-klubu!

Jasmine a Jan Maxmilián

V listopadu se nám narodila dvě divadelní miminka. A je to hezká dvojice – holka a kluk!
9. listopadu se v Praze v Podolí ve 23:33 hodin narodila Jasmine. Měřila 47cm a vážila 2,9kg. A narodila se herečce Deboře Štolbové.

B. Deboro, bylo to plánované nebo nečekané miminko?
Š. Miminko jsme si přáli. Ale někdy člověk může plánovat a pokud není shůry dáno… Nám se to splnilo velmi rychle

B. Jaké jste chtěli pohlaví?
Š. Na tom nám vůbec nezáleželo.

B. Při vybírání jména – shodli jste se s manželem?
Š. Ano, jméno Jasmine se nám oběma líbilo.

B. Byl manžel u porodu?
Š. Nebyl, ale doprovázel mě až do poslední chvíle a pak hned po porodu.

B. Jasmínka se narodila ve znamení Štíra, na internetu jsem si přečetla: Malý Štír je čestné dítě, které intuitivně chápe, co je dobré a co špatné. Má smysl pro své povinnosti a pro disciplínu. Fascinuje ho všechno, co je zakázané, a pokud chcete něco ukrýt před jeho bystrým zrakem, budete mít nejspíš co dělat!
Co říkáte na tuto charakteristiku?
Š. Zatím to moc posoudit nejde, ale některé drobné náznaky tady jsou. 🙂

_________________________________________________

Jan Maxmilián se po pečlivém výběru porodnice, narodil v Hořovicích. Maminka Helena Lapčíková dodává: „A dobře jsme udělali. Myslím, že díky vysoce profesionálnímu a také lidskému přístupu paní doktorky Jany Křenkové i celého zdravotního týmu, který se porodu účastnil, mohl Janíček se svými mírami 56 cm a 4.920 kg přijít na svět přirozenou cestou.“

Téééda Heleno, jak se vám to povedlo. Můj starší syn vážil 4, 250 kg a dal mi pořádně zabrat. Klobouk dolů!

B. Bylo to plánované nebo nečekané miminko?
L. Janíček je plánované a vroucně očekávané miminko.

B.Jaké jste chtěli pohlaví?
L. Nad pohlavím jsme vůbec nespekulovali. Žádnou prioritu jsme neměli. Zkrátka jsme se těšili na naše miminko. A vyklubal se z toho kluk.

B. Při vybírání jména – shodli jste se s manželem?
L. Shodli. Po nějakém čase. 🙂 Jan, je pokračováním rodové tradice mého manžela a já jsem si zvolila Maxmiliána. Nakonec to jde krásně dohromady. 🙂

B. Byl manžel u porodu?
L. Manžel si od začátku přál být u porodu, a tak jsme se připravovali společně. Začali jsme kurzem Lamaze, kde jsme získali spoustu užitečných informací, i to jak může muž u porodu pomoci a nepřipadat si nepatřičně, nebo navíc. A můj muž mi byl velkou oporou.

B. Jste drobná žena, jak se Vám povedlo Jana takhle vykrmit? Byl porod (vzhledem k jeho váze) hodně těžký?
L. Porod byl poměrně rychlý. V pět jsem se vzbudila, v šest jsem zjistila, že mám kontrakce už po pěti minutách, v 8.45 jsme byli v porodnici a před polednem byl Janík na světě. 🙂 Celý průběh byl až neskutečně hladký a vlastně krásný. Trochu drámo nastalo až v samotném finále, což byla otázka posledních cca 5 až 10 minut. Ale znáte to….bylo to takových těch pár minut, jako na divadle, když se něco přihodí na jevišti, musíte řešit danou situaci a každá minuta je neskutečně dlouhá…! Chlapeček se zasekl ramínkem v porodních cestách. A opět musím vyzdvihnout práci paní doktorky a všech zúčastněných. A co se týká jeho velikosti… :), tak jsem ho nevykrmovala, jak by se mohlo zdát! :)) Jedla jsem po malých dávkách, ono se mi tam toho už ani moc nevešlo, a zdravě. Taky jsme chodili celé léto na tůry po horách a plavat…. zkrátka já nejsem moc lenošný tip. No a vidíte. Přišel na vizitu pan primář a říká: ,,No jo to je genetika,, podíval se na mě, pak na manžela a říká: ,, Tak který z Vás to má v rodině?,, Je to v mé rodině a jak se říká u nás: ,, geny nevyčůráš,, 🙂

B. Honzík se narodil první den ve znamení Střelce. Přečetla jsem si: Dítě ve Střelci je hravé a nepřekonatelně zvědavé. Má rádo pohyb a hry všeho druhu, ale hlavně ty, kde může uplatnit své logické myšlení. Baví jej zkoumat, jak co na světě funguje….
Takže bych to shrnula – chytrý, ale živý… Co říkáte na tuto charakteristiku?
L. Taková charakteristika zní super…. Ale ať si je jaký chce! Je náš. 🙂

Blahopřejeme rodičům, Jasmínce a Janíčkovi přejeme hodně zdraví a krásný a šťastný život. Mimochodem maminky mají skvělé a to je fajn vklad! (Omlouvám se tatínkům, ale ty neznám…)

Už máte divadelní placku?

Divadlo má nové placky. Takové ty placky, které se nosí připnuté na svetrech a tričkách. No, dívala jsem se na ně trochu s rozpaky. Ono se to fakt nosí? A pak jsem jednou přišla do D-klubu a tam asi třetina návštěvníků měla připnuté divadelní placky. Dokonce i tu mojí. Jo, jo, i já mám svou placku, takovou růžovoučkou…

Musela jsem dojít za říďou: „Placky jsem znovu objevil při posledních prezidentských volbách a i já jsem jednu se svým kandidátem hrdě nosil. Od té doby mám pocit, že placky zase jedou a to nejen v politických kampaních. Uvědomil jsem si, že je najednou potkávám všude – v divadlech, muzejích… A tak jsme se jako divadlo přidali. První sérii jsme věnovali členům Klubu mladého diváka, ale jsou série i další. V současné dobé máme v prodeji čtyři a na další dvě se připravují návrhy.“

Já vidím, že máte připnuté rovnou dvě. „Myslím si, že v současné době nosit placku je docela in a já osobně je mám rád. Jaký bude další jejich osud, jestli každá nová premiéra bude mít tu svou, jestli tam budou v budoucnosti tváře herců anebo jestli stejně tiše odejdou, jako přišly, to se uvidí.“

Tak jo. Asi jsem už stará. Tak si půjdu taky jednu koupit, alespoň tu, se svojí podobenkou. A pokud byste je také chtěli mít, tak stojí 20 korun a koupit je můžete v pokladně, obchodním oddělení, ve foyer před představením a v D-klubu.

Hippiesácký klub

Začíná se výzdobou.

Tak nevím, proč ty dva vítězně zvednuté prsty byly zrovna na dveřích tolalet…

Poslední odpočinek předtím, než to vypukne.

Základem všeho dění hippies bylo odlišit se a vyjádřit tím svůj postoj ke světu. Být jiní než ti obyčejní lidé, kteří se od rána do večera ženou za prací, při nejlepším makají i v noci, aby jim náhodou něco neuteklo. A to se v Déčku povedlo! Prostě jsme se odlišili a osvobodili.

Už jenom tím, že na sebe vezmete kostým, popřípadě paruku. Nepřijdete v civilním oblečení, neposadíte se s očekáváním: A teď nás bavte! Už samotný kostým svým způsobem osvobodí a stáváte se sami aktéry zábavy. A to v Déčku platilo na sto procent.

Největšími hvězdami byli Vlaďka a Jirka, kteří přijeli i hippiesáckým autem – Tlustou Bertou!

Přestože, to byla hippies party, začalo se vážně a kulturně – scénickým čtením. Jako vždy nám pomohlo Gymnázium pod Svatou Horou. Nebyla to celá hra, ale řekněme taková patnáctiminutovka.

Hippies popírali všechny konvence. Ale s nimi se můžeme prát i v dnešní době a i v samotných rodinách. Když takový dospívající syn revoltuje, proti vlastnímu otci, protože rodiče jsou nemožní, a on přece ten svět změní… Kolik z nás to doma v pubertě našich dětí zažilo?!

Naprosto úžasný výkon podali Tomáš Bílek (otec) a Jan Cvačka (syn). Jejich dialog byl strhující a závěr nečekaný. Velký potlesk si zasloužili.

K době hippies patřily i náramky přátelství, což byly drhané náramky z bavlnek. V Déčku měly korálkové a rozdaly se všem návštěvníkům.

Ale musím říct, že i návštěvníci přišli se svými nápady. Kouřili se „jabčáky“! To prostě hippiesák Aleš přinesl plnou síťovku jablek, které na požádání rozdal a obyčejnou dřevěnou tužkou v nich udělal otvor. Na jedné straně se vložila cigareta a přes celé jablko šel kouř. A šlo to lehce – vyzkoušela jsem si to. A zkoušeli to i nekuřáci!

Někteří návštěvníci byli tak kreativní, že přinesli i drogy! No, co co?!!! Jsme v době hippies!!! Šňupal se koks i hérák. A taky jsem vyzkoušela…

( S tou moukou to šlo špatně…)

I lístečky poházené po stolech byly dílem návštěvníků.

Anna Čiperová v průběhu večera vyzvala barmana Ondřeje, aby přivedl tajnou návštěvu, která se ukrývá v kuchyni – americkou hippiesačku Clare. Clare byla fešanda, akorát trochu záplatovaná.

Samozřejmě pod „záplatami“ byla buď čísla, nebo vyplazený jazyk. A někdo měl štěstí a někdo neměl…

Lístek stál 10 korun a jen se po nich zaprášilo. Clare byla v obležení. I když ty poslední lístky se musely pořádně hledat. Clare je měla na neobvyklých místech…

Výdej tomboly způsobil také hodně smíchu.

Před kým bych smekla, byla muzika. Lucka Slámová, Vojta Steiner a Jan Zikán (jinak hudební uskupení Pípl Rajen) byli prostě dokonalí. Všechny písničky od Beatles až po Mišíka. Díky nim, měl celý večer ty správné grády!!!!

A samozřejmě, že nás zvedli ze židlí.

Prostě taková klidná a tichá hippies párty!

Černošské spirituály zněly v Déčku

Let´s Go! je název mezinárodní vokální skupiny zpívající a cappella (bez nástrojů) výhradně americké spirituály, které jsou předchůdci nejen gospelu, ale veškeré současné populární hudby.

Nejen dlouholeté zkušenosti s těmito písněmi na stovkách koncertů a vzájemné přátelství, ale zejména právě láska ke spirituálům spojila Lee Andrew Davisona (rodáka z Oklahomy), Oldřicha Zemana, Veroniku Mannovou, Tomáše Ludvíčka a Marka Šlechtu a inspirovala je k vytvoření nového programu.

Tomáš Luvíček Oldřich Zeman

Marek Šlechta Veronika Mannová

Lee Andrew Dawison

Černošský spirituál je svou hudební formou nejen základem všech moderních hudebních stylů, ale svým obsahem vypráví život každého z nás. Myslím, že všichni, v naprosto vyprodaném Déčku, to právě tak cítili.

Za láskou přijďte do D-klubu

V pořadí již třetí večer, v němž se naši herci představí coby zpěváci a hudebníci. Koncerty jsou vždy zaměřeny tématicky. Po Vánocích a létu přijde tentokrát na řadu láska.

Účinkují členové hereckého souboru Divadla A. Dvořáka Příbram a jejich hosté. A samozřejmě herecká kapela Los Trumberos.

V D-klubu 8. prosince od 18 hodin!

Malá vzpomínka:

Tak je zase jeden rok pryč… To je fičák!!!!

Přeji Vám, abyste Vánoce, ať už je prožijete jakkoliv a kdekoliv, měli s kým sdílet. Osamělost je podle mě to nejhorší, co může člověka potkat. A proto Vám i do příštího roku přeji pevné zdraví a vedle sebe někoho, kdo vás vezme za ruku nebo kolem ramen. Abyste měli s kým jít do divadla, do kina nebo na koncert. Abyste společně seděli u počítače a četli starou Blažkovou…

Vaše Františka Blažková fanyblazkova@centrum.cz