Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015

Agentura chodba

Divadlo na Šalmaji
I letos se příbramské divadlo aktivně účastnilo Příbramské svatohorské Šalmaje. A protože se jedná o divadlo, tak byli samozřejmě všichni v kostýmech.

A letos s námi byli i herci:

Výroba míčku na žonglování. Stačil k tomu písek a nafukovací balónky. Mimochodem Ivaně Krmíčkové to žonglování šlo skvěle.

Zkoušela to i Danka Hassmannová. I když jen jednou rukou a vypadá to, že i jedním míčkem…

Letos se nemalovaly obličeje, ale probíhalo třpytkové tetování. Taky jsem si jedno decentní dala na ruku vytvořit. No co, vždyť přes to budu mít rukáv!

Obchoďačka Vlaďka Bernatová rozdávala programy

Ivana s Petrem zvali do divadla i v restauraci

Vůbec největší atrakcí byly chůdy.

Ivanko, Vy jste nám ale vyrostla!

Hanko, s tím se nebojuje! Na tom se chodí!

Velkým překvapením pro mě bylo, že Hanka Kratochvílová chodila! A v kostýmu a v botech s podpatky!

Ale co se divím! Chůdy zvládaly děti i jejich rodiče! Některé samy, některé s pomocí…

Nová herecká posila, se na jevišti představila, jako Čuřil
V hereckém souboru příbramského divadla máme nového člena. Je jím Filip Müller a vidět jste ho už mohli ve Škole základ života, kde má roli Ády Čuřila. A protože o něm nic nevím, tak jsem se šla zeptat. A servítky jsem si rozhodně nebrala, ať hned zpočátku ví, kdo je Blažková. K jeho dobru nutno připsat, že odpověděl na všechny otázky a rozhodně se necítil ani zaskočený. Teda, alespoň to tak vypadalo.

B. Kolik je Vám let?
M. Dvacet.

B. Kde jste studoval?
M. Pražskou konzervatoř. A teď jsem přerušil pátý ročník.

B. Jak jste se tady ocitl?
M. Už nějaký čas jsem se na různých přehlídkách, kde jsem působil jako herec nebo režisér, potkával s Milanem Schejbalem. Dokonce mě připravoval i ke zkouškám na konzervatoř. Před časem jsem se ho ptal, jestli by neměl v Příbrami nějakou práci. Tehdy mě odmítl, ale potom se ozval, že odchází Vojta Záveský a že by v jednom představení potřeboval náhradu. Což jsem samozřejmě velice rád přijal. Na konci sezony mi nabídl smlouvu na dva roky s tím, že mě potom možná vyhodí…, že se uvidí (smích).

B. Vy jste říkal, že jste hrál i režíroval. Kde? A co?
M. Když jsem nastoupil na konzervatoř, tak jsme si hned se spolužáky, v tom prvním nadšení, že jsme ti velký herci a svět nám leží u nohou, říkali, že bychom už taky chtěli něco zkoušet a hrát. Tak jsem se toho ve druhém ročníku, jako nezodpovědná vůdčí osobnost ujmul a založili jsme takový poloprofesionální soubor. A takhle už fungujeme asi pět nebo šest let.

B. A kde hrajete?
M. Asi tři roky jsme fungovali, jen tak na volné noze v Toušni, kde máme ten soubor a kde byl prostor na zkoušení. A pak jsme hráli v Divadelním ateliéru, což je nové divadlo, které vzniklo v prostorách Domu dětí a mládeže v Praze 10. Ředitel mě vyzval, jestli tam nechceme udělat stálé divadlo, takže jsem si přizval ty svoje lidi udělali jsme si tam několik her. V současné době jezdíme jako zájezdové divadlo.

B. Jak se jmenuje?
M. Divadelní soubor Nová Generace.

B. Jaký je v tomto souboru Váš největší úspěch?
M. Asi hra „Postel aneb Život není pro děti“, to je moje autorské dílo a i moje režie.
B. Hodně začínajících herců se snaží umístit v prvním angažmá v Praze. Nevadí Vám, že Příbram není Praha?
M. Na jednu stranu ano, na druhou stranu ne. Praha má velkou výhodu, že se tam pohybuje hodně lidí z branže – filmoví nebo seriáloví režiséři a podobně. Ale na druhou stranu, a není to jen můj názor, první angažmá by měli mít herci v oblastních divadlech, kde je větš příležitost se vyhrát.

B. Máte sourozence?
M. O deset let starší sestru.

B. A sestra také nemá „normální“ povolání?
M. Ona je svým způsoben, taky trochu praštěná. Je sice inženýrka chemie, ale zároveň je bronzovou mistryní světa v hraní na air guitar.

B. Co to je?
M. To je neviditelná kytara.

B. Áha… Takže hraje na něco, co není…?
M. Přesně. Ona tu hru vlastně předstírá. Je dvojnásobnou mistryní České republiky a ve Finsku, kde se konalo světové klání, vybojovala bronz.

B. To jsem z toho celá paf! Mají alespoň Vaši rodiče normální zaměstnání?
M. Moji rodiče mají normální zaměstnání. Tatínek má stavení firmu a maminka dělá účetnictví. A aby to zase nebylo tak „normální“, oba dva hrají a režírují v amatérském divadle.

B. Takže se nehroutili, když zjistili, že chcete dělat herectví?
M. (smích) Nehroutili. Já jsem v podstatě hloupý člověk, a oni věděli, že je to jediná možnost, kterou v životě můžu dělat.

B. Jaká je Vaše nejhorší povahová vlastnost?
M. Já mám své špatné vlastnosti docela rád.

B. To klidně můžete. Ale vyjmenujte mi nějaké?
M. Jsem namyšlený, sobecký, sebestředný…

B. Jo, to už stačí… Jaké máte ty dobré?
M. Když je potřeba dokážu pomoct, jsem ochotný a občas i spolehlivý.

B. Co nejraději jíte, a co byste do úst nikdy nevzal?
M. Nejraději mám grilované kuře s bramborovou kaší anebo svíčkovou. Takovou tu od babičky. A do úst bych nikdy nevzal chobotnici.

B. A co si rád dáte k pití? Alkoholického.
M. Pivo nebo fernet citrus.

B. Tak trochu přitvrdím. Máte rád ženy nebo muže?
M. Ženy.

B. Máte přítelkyni?
M. Měl jsem.

B. Takže momentálně jste volný? Ptám se za naše mladé divačky.
M. Ano.

B. Věříte v Boha?
M. (smích) Věřím v strašně moc věcí v reinkarnaci, v minulé životy… Ale v otázkách víry se spíš ještě hledám. Dá se říci, že nedokážu věřit církvi, která vznikla, protože si nějaký panovník postavil hlavu nebo církvi, která hlásí „miluj bližního svého“ a její největší investice je do zbraní.

B. Váš nejhezčí zážitek?
M. Asi nejkrásnějším zážitkem bylo, když jsme měli premiéru té mojí inscenace „Postel aneb Život není pro děti“ a potom, co jsme dohráli, tak hlediště povstalo. To jsem zářil.

B. A ten nejhorší?
M. Ten se také týká práce. To mi bylo asi šestnáct let, kdy jsme se s první inscenací, kterou jsem režíroval, dostali na přehlídku v Hronově, kde nás docela chválili. A pak jsme šli na diskusní klub, kde nás brutálně sepsuli. To jsem tam byl sám proti kritikům, davu i vlastním hercům. Šel jsem tam jako namyšlený spratek, který očekává další chválu a okamžitě sekera za krk. To byl jeden z těch nejhorších zážitků.

B. Nastoupil jste po odchodu Vojty Záveského, který měl velkou fanouškovskou základnu. Není to pro Vás svazující?
M. Určitě nedokážu Vojtu nahradit. Vojta je osobnost, sám o sobě. Je to spíš taková výzva. Ne, nadarmo se říká: když jsou dvě cesty, tak si vyber tu těžší.

B. Jak by měl vypadat Váš ideální den?
M. Probudil bych se u moře, v nějakém honosném pokoji s výhledem na moře, vedle několika krásných nahých žen, s plným stolem jídla. A celý den bych nemusel nic dělat, jenom se koupat a… řekněme, vítat se se svými ženami.

Mikve – to byla síla!
Do Příbrami přijelo Národní divadlo Praha a bylo to vidět hned při příchodu k divadlu. Místo „malého“ Iveca, které pravidelně parkuje za divadlem, tam najednou stálo něco, jako kamion.

Celý technický štáb, který čítal několik desítek lidí, přivezl autobus. My většinou vyjíždíme se dvěma kulisáky, zvukařem, osvětlovačem, maskérkou, garderobiérkou a inspicientkou. Technické složky přijely hned ráno. Nejdříve se zjistilo, že se scéna bude muset upravit, aby se na jeviště vešla. Požadavky techniků z Národního, třeba, kde máme oponáře, vyvolávaly úsměv. Je to prostě úplně jiný svět, který funguje za zcela jiných podmínek. Ale nutno říci, že scéna byla pořádně náročná.

Židovská rituální lázeň mikve je místem střetávání různých přístupů k víře a životu i odkrývání osobních dramat osmi ženských protagonistek. A stačí, když nastoupí nová lázeňská, jejíž empatie a averze proti předsudkům je nejprve ženám protivná, ale nakonec v nich dokáže vyburcovat vzepření se proti svým osudům.

Já jsem si samozřejmě hru Mikve nemohla nechat ujít, i když mě trochu odrazovala téměř tříhodinová délka představení. Nakonec jsem nelitovala ani jedné minuty, protože jsem si v napínavém ději, vůbec neuvědomovala ubíhající čas. Chvílemi jsem ani nedýchala a občas polkla slzu. A podle reakcí publika jsem v tom nebyla sama. Byl to silný zážitek! A vy, co jste si ho nechali v Příbrami ujít, běžte si ho užít do Prahy. Opravdu doporučuji!

Dětský divadelní život
Prázdninově ztichlé divadlo, už začíná opět žít. Ožívá jak v zákulisí, tak i množstvím diváků. 23. září se opět rozeznělo i štěbetáním dětí Představení Na kouzelném paloučku od loutkoherecké skupiny Loudadlo se hrálo hned dvakrát. Navštívilo jej okolo pětiset dětí ze školek a 1. stupně základních škol. A tak jsem si ten „dětský divadelní život“ došla vyfotit.

A přesně takhle to má být!

Po prázdninách začínají v příbramském divadle Gazdinou robou
Jedno z vrcholných českých dramat Gazdina roba od Gabriely Preisové uvede příbramské divadlo ve své premiéře 10. října. Přestože hra vznikla roku 1899, je její téma podle Milana Schejbala stále aktuální: „Hlavní postava vezme osud do svých rukou, přes osobní a společenské okolnosti, kterými je tlačena. S těmito osobními tlaky a společenskými tlaky se ovšem setkáváme dodnes. Mají sice jinou vnější podobu, ale v jádru byly stejné tehdy a jsou stejné i nyní.“

Hlavní postavou hry je chudá dívka Eva jejíž lásce nepřejí společenské poměry plné starých zvyků a předsudků. Podle režiséra Adama Doležala je Gazdina roba příběhem, který dokáže oslovit a zaujmout diváky prakticky kdykoliv – jde o příběh jednoho osudu, jedné lásky a vášně, touhy a zrady, osamocenosti a smrti, příběh o tom, co vše může způsobit jedno nerozvážné mladické rozhodnutí.

V hlavních rolích uvidíte Ivanu Krmíčkovou, Jiřího Vojtu a Vladimíra Seniče. Dále hrají: Helena Karochová, Debora Štolbová, Anna Fixová, Kateřina Fixová, Martin Dusbaba, Petr Florián, Filip Müller a Jakub Parobek.

Příbramské divadlo opět pomáhá
Jednou za rok pořádá příbramské divadlo benefiční představení. Tentokrát se odehraje 29. října ve Dvoře Králové. A opět to bude Hrdý Budžes.

Jednou do roka si herci ani technici nevezmou za svoji práci honorář. Výtěžek půjde do Domova sv. Josefa v Červeném Kostelci, což je nestátní zdravotnické a sociální zařízení pro lidi nemocné roztroušenou sklerózou.

Kalendáře na příští rok jsou už v prodeji
Nové divadelní kalendáře na rok 2014 jsou už v prodeji. Koupit si je můžete na všech prodejních místech Divadla A. Dvořáka a před představením ve foyer. A stojí pouhých 55,- korun.

Richard Müller přijede do Příbrami bez kapely
Legendární slovenský zpěvák Richard Müller vymyslí vždy něco unikátního! Po třech vyprodaných turné po celém Česku a Slovensku se tentokrát rozhodl pro koncerty „a cappella“.
Pouze čisté hlasy a dechvyrážející forma interpretace. Skladby ve fantastických úpravách a bez jediného nástroje zazpívá s Richardem skupina Fragile. Vynikající zpěváci Braňo Kostka, Soňa Norisová, Jana Golisová, Helena Krajčiová, Svetlana Rymarenko, Slavo Košecký, Vilo Csontos a Kamil Mikulčík se na turné s několikanásobným Zlatým Slavíkem připravovali osm měsíců!

V rámci tohoto koncertního turné zajede i do Příbrami. Nenechte si proto 26. října ujít komorní divadelní večer plný největších hitů Richarda Müllera.

Divadelní kameloti
Divadlo má nové posily na roznášení programů. Od září se tohoto úkolu ujali studenti Gymnázia pod Svatou Horou. A lidé z divadla se ani nestačili divit, jakým tempem se roznos po městě udělal. Tři tisíce programů roznesli za dva dny.

Pokud byste měsíční programy chtěli mít ve své provozovně, nebo si je naopak vyzvedávat ve své oblíbené prodejně, napište na obchodní oddělení.

Divadelní fotbalisté dostali po dvou zápasech dresy!
Minulý měsíc jsem vám psala o divadelním fotbale, který jsme si užili v Křepenicích. Kluci samozřejmě nemají dresy, a tak hráli v zelených tričkách, které byly vyrobeny pro akci Divadlo patří dětem. Jsou jasně zelená, aby byli pořadatelé dobře vidět.

Ale během prázdnin, se vše změnilo. Kluci dresy mají: štrupny, trenýrky a dresy dokonce ve dvou barvách. Při jejich výběru se vycházelo z barev divadelního loga.

Takhle vypadaly, ještě bez potisku

V těch růžových si už dokonce
divadelní tým zahrál na turnaji v Horčápsku.

A pak mají černé.

Divadlo rozhodně tak bohaté není, aby mohlo financovat fotbalové dresy. Ale našli se Ti, kteří ho financovali. Náš dík patří firmám: Jaguár taxi a Rtisk.cz z Rosovic. Tyto firmy totiž celé dresy nechaly vyrobit a zaplatili!!!! Divadlo moc děkuje!!!

Teď mě tak napadá, co si asi vezmou na sebe divadelní roztleskávačky?

Zelenými tričky a oranžovobílými třapci rozhodně neoslní a vůbec nebude jasné, že patří k divadelnímu týmu!
Děvčata, co s tím uděláte?

Wabi Daněk zcela naplnil Déčko
V září byl hostem v D-klubu Wabi Daněk. Vstupenky byly rozprodány velice rychle.

Wabi zpíval a s ním celá kavárna. Jakby taky ne, když jeho písničky doslova zlidověly. Kromě zpívání jsme se zasmáli i při jeho vyprávění a recitaci vtipných básniček. A tady Wabi narazil… Příbramáci jsou také vtipní, a co se týká členek Klubu přátel klubu, které také na koncertě byly, o tom ani nemluvě. A právě ony během koncertu jednu složily. Anna Čiperová ji přečetla na mikrofon: „Dneska u nás zpíval Wabi a šly po něm všechny baby. Chlapi mu zas cpali rumy, Wabi radši hladil struny…“

A jak koncert v Déčku vnímal Wabi? Podívejte se na video: Wabi Daněk

Další podpisy na zdi
V září nám na podpisové zdi přibyly další dva autogramy. A dokonce manželské…

Miluše Šplechtová

Jan Hrušínský

Dalasův recept na hubnutí je náročný
Saša Dalas účinkuje v Déčku při „Hraní jen tak“. Je jedním ze dvojice Pedál.

A. Dalas vlevo

Kromě toho, že je muzikant, je také dobrodruh. To si takhle 13. dubna sbalil pár věcí a vyrazil sám na kole do Řecka. K hrůze jeho manželky dokonce bez mobilu. 2. května byl zhublý, ale zdravý v Příbrami. Celou cestu měl na kole kameru. Z toho širokého materiál vznikl zhruba 40 minutový film, ke kterému Saša sám namluvil komentář.

Pokud vás předcházející informace zaujaly, tak přijďte 11. října do D-klubu!

Na vlnách romantiky
… to je název koncertu kapely Jerry a dcerry + Martin.
Obsazení kapely tvoří Jiří Jerry Lienert, který skládá texty, hraje na kytaru a zpívá. Radka Lienertová zpívající a hrající na kytaru bodhrán, djembe, cajon (ne současně) a Dana Lienertová hrající na flétny a zpívající. S kapelou postupně začal hrát houslista Martin Lukeš.