Na kafíčku s Blažkovou

Lenka Skopalová

Ještě že v tom hraju, alespoň na to nemusím chodit.

B. Co se Vám vybaví, když se řekne dětství?
S. Vybaví se mi Morava a Frýdek Místek, kam jsem chodila do základní školy a na gymnázium. A až když jsem nastoupila na JAMU, tak jsem odešla do Brna. Dětství jsem měla šťastné a ráda na něj vzpomínám. Pořád mám z té doby kamarády.

B. Byla jste jako dítě vzorňák nebo zlobidlo?
S. Asi spíš vzorňák. Teda, beru to z dnešního pohledu…

B. Měla jste v dětství svůj sen, čím byste chtěla být?
S. Neměla. Já jsem neměla jasno ani ve vyšším věku. Dokonce i na JAMU jsem se přihlásila díky kamarádovi, který nechtěl jít sám ke zkouškám. A vzali nás oba.

B. To jste nechodila ani nikam do dramatického kroužku?
S. Ne. Pouze na gymnáziu jsem hodně recitovala.

 B. Většina rodičů chce, aby jejich dítě mělo „normální“ povolání. Co na Váš výběr říkali rodiče?
S. Tatínkovi jsme to neřekli. Předpokládal, že půjdu studovat práva. Dozvěděl se to, až když mě na JAMU vzali a byl z toho dost rozhozený.

B. Zalitovala jste někdy své volby?
S. Zalitovala, protože je to povolání, kde jste závislá na spoustě lidí. A na náhodě a štěstí. Ale nicméně už jsem to dotáhla téměř do penze.

B. Míváte před premiérou trému?
S. Jsem velký trémista. Myslela jsem si, že to časem pomine, ale opak je pravdou. Bohužel tréma se nedá ovlivnit rozumem.

B. Většina herců je pověrčivých. Máte nějaký amulet pro štěstí?
S. Nikdy jsem neměla.

B. Chodíte do divadla jako divák?
S. Chodím, ale čím dál méně. Už jsem zpohodlněla. Vždycky si vzpomenu na Ninu Divíškovou, která se na sebe dívala do zrcadla a povzdechla si: „Ještě, že v tom hraju, alespoň na to nemusím chodit.“

B. Co nejraději jíte, a co byste nikdy do úst nevzala?
S. Jsem všežravec. Nemám ráda, když Češi v cizině říkají nad nějakým jídlem – fuj. Vychovávali jsme takto i syna, aby nejdříve ochutnal, anebo slušně odmítl. A to platí i o oblíbeném pokrmu. Záleží na tom, kde jsem a v jaké náladě. Jsem opravdu všežravec.

B. A teď mi prozraďte, jak to teda děláte se svou postavou?
S. Bohužel nic. Jsem hrozně líný člověk. Když jde do tuhého, tak se dokážu trochu omezit. Ale žádné diety! Ale při tomto povolání máme dost pohybu, tak stačí, když se člověk nepřejídá.

B. Co si nejraději dáte k pití? Myslím alkoholického.
S. Mám ráda pivo i víno.

B: A jakému vínu dáváte přednost?
S. Se stářím přišlo červené… (smích)
B. Jaká je Vaše nejhorší povahová vlastnost?
S. Mám jich hodně. Jsem náladová, prchlivá, vzteklá – tak trochu italská. Ale zase si myslím, že to není extrémní.

B. A ta nejlepší?
S. Vadí mi bordel. Tím nemyslím nepořádek. Vadí mi špína, hrozně. Asi jsem na to trochu přecitlivělá. Ale pořád to beru, jako svůj klad.

B. Takže Vy doma stále smejčíte?
S. To bych neřekla. Mně nevadí nepořádek ve smyslu, že ten byt žije. Bohužel mám jednu blbou vlastnost, že když je někde hodně papírů, tak je posbírám a vyhodím. Tím vyhazuji i to, co potřebujeme. Když nám opravovali byt, tak jsem někde našla ležet uzávěr od lepidla a samozřejmě vyhodila. Řemeslníci už automaticky chodili probírat odpadkové koše. (smích)

B. Věříte v Boha?
S. Mám ráda věřící lidi, ale bohužel jsem příliš racionální. Ale k víře mám obrovskou pokoru. A miluji kostely, uznávám Bibli, ale když jsem v úzkých, tak se nemodlím.

B. Máte nějakého čtyřnohého kamaráda?
S. Máme. Už druhého pejska. Preferujeme jezevčíky. Naší poslední jezevčici je už šestnáct let a jmenuje se  Dempirázi, což je v řečtině nevadí. Samozřejmě jsme ji počeštili a říkáme jí Dempi.

B. Jak jste na to jméno přišli?
S. Často jsme jezdili do Řecka a náš syn dost zlobil. A když jsem se omlouvala, tak vždycky řekli – dempirázi. Zalíbilo se nám to.

B. Dovedete si představit, že byste žila v cizí zemi?
S. Dovedu.

B. Je nějaká země, kde jste ještě nebyla, a kterou byste chtěla poznat?
S. Neznám Itálii. A nerada bych cestovala do Moskvy.

B. Teď jste mi trochu nahrála. Co říkáte současné politické situaci?
S. Je to katastrofa, o tom není pochyb. Je strašně špatné, když se nerespektují lidská práva.

B. Nemáte od té doby, co jsme zvonili klíči, pocit zmaru?
S. Ne. Není to zmar. Spíš zklamání, protože člověk si věci přikrášloval. Pochopitelně v té větší svobodě vylezly všechny ty hnusný lidský vlastnosti na povrch a bylo je víc vidět. Ale ty tady byly vždycky, pouze se o nich nemluvilo. Dnes je to více založeno na materiálních hodnotách, které nás vedou do háje.

B. Co Vám říká móda?
S. Nechodím na módní přehlídky, ale módu mám ráda. Spíš se zaměřuji na to, co se mi líbí, než to, co se má nosit. Ale beru to jako svoji chybu, nikoliv přednost.

B. Byla byste schopná nakoupit v sekáči?
S. To dělám léta. Ale dneska už tam málokdy něco najdu, anebo jsou hrozně předražený.

B. Jak by měl vypadat Váš ideální den?
S. Pro mě ideální den musí být v létě. Jsem člověk, který nemá rád zimu, ani nelyžuji. Vždycky se těším na léto. A je jedno, jestli jsem na chatě nebo u moře. A to už samo o sobě je ideální. A je úplně jedno, že musím třeba rýt zahrádku. Mám ráda pocit svobody. A pokaždé mi minimálně čtrnáct dní trvá, než vypnu. Takže abych to shrnula – teplo a pocit, že nic NEMUSÍM. Dělám pouze to, co chci.