Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015

Agentura Chodba

Višňový sad
Višňový sad je divadelní hra Antona Pavloviče Čechova napsaná roku 1900. Hořká, sociálně kritická komedie (s prvky tragédie) byla poprvé uvedena v Moskvě 30. ledna (podle tehdejšího ruského kalendáře 17. ledna 1904) k autorovým 44. narozeninám, půl roku před jeho smrtí. Višňový sad je posledním autorovým dílem, psal jej v době, kdy byl těžce nemocen tuberkulózou. Hra je obrazem zániku nižší ruské šlechty (např.: Raněvská, Gajev), tedy „starého Ruska“ a krizí tradičních hodnot; rozmáhání nové, podnikatelské třídy (Lopachin), tedy modernosti, povrchnosti a dravosti; a svým způsobem i o příchodu ruského revolučního proletariátu. Zachycuje tedy období konce 19. a začátku 20. století na ruském venkově.

Z první čtené zkoušky:

Je to příběh o konci světa tradičních jistot a pevných morálních hodnot, po kterém nastupuje věk pragmatismu a bezohlednosti. Všeobecně známý příběh točící se kolem prodeje jednoho zanedbaného panství a zmarněných a současně tak komických osudů jeho obyvatel. Vypráví o síle a únavě ze světa, o cti a podvodech, o trapnosti, nadějích a iluzích, o touze dorozumět se a také – především – o lásce.
Tragikomedie o konci jedné éry a počátku nové – jiné nebo jen další…?! Téma stále živé, téma stále současné…
Hlavní postavu noblesní, půvabné a vnitřně zranitelné Raněvské ztvární v režii Milana Schejbala Sabina Laurinová.

Něco začíná a něco končí…
… tak už to bývá. S novými premiérami přichází i derniéry.Výstižné je to u Sabiny Laurinové, která se nám v říjnu představí v roli Ljubov Andrejevně Raněvské ve Višňovém sadu, se tentýž měsíc rozloučí s rolí Markéty Gautierové v Dámě s kaméliemi. Sabina byla za tuto roli nominována na Cenu Thálie 2012 za mimořádný jevištní výkon.

Přijďte naposledy s hlavními představiteli prožít dojemný romantický příběh kurtizány, která poznala pravou lásku, ale kvůli pokrytecké morálce společnosti i vinou svého podlomeného zdraví ji nemohla naplno prožít. Derniéra 3. října.

V říjnu bude ještě jedno loučení – se třemi přáteli a jedním obrazem. Marek, Boris a Ivan – tři přátelé se scházejí pravidelně už patnáct let a užívají si mládeneckého života. Pouze výjimečně se jeden druhému svěří s důležitými osobními problémy. Ale tentokrát je to jiné, protože Ivan má před svatbou a přišel si pro psychickou podporu. Jenže Boris si koupil obraz…!!! Zdánlivě „obyčejná věc“, jako je obraz, může narušit dlouholeté přátelství…

Inscenace Obraz má ještě jednu zvláštnost – diváci sedí na jevišti. Kamarády v podání Lukáše Krále, Romana Štabrňáka a Lukáše Typlta uvidíte naposledy 28. října.

Podzim na Malé scéně
V říjnu se také můžeme těšit již na 2. ročník přehlídky divadel malých forem. Akce nazvaná Podzim na malé scéně bude zahrnovat tři představení pro dospělého diváka a jedno pro děti. Jde o pořady, které se kvůli intimnosti provedení nehodí na velké jeviště.

Přehlídku začíná 6. října Divadlo v Rytířské, inscenací Smlouva. Bravurní tragikomedie o muži, jenž si sám najme vlastního vraha. Vedle takřka detektivní zápletky nabízí především znamenitý herecký materiál pro dva muže, kteří spolu vedou napínavý a zároveň zábavný dialog. Tento dialog v režii Petra Kracíka vede Miroslav Etzler a Karel Zima.

Buranteatr přijede 14. října s inscenací 39 stupňů. Hitchcockův film mistrně převedl na jeviště britský herec a scénárista Patrick Barlow v roce 2005. I když divadelní představení nemůže konkurovat filmu svou velikostí a výpravností, stejně nepřijde divák zkrátka. Jeviště je sice chudé a více než 30 postav ztvární pouze 5 herců, ale rozhodně nebude nouze o napínavé akční scény, klasická klišé detektivních příběhů a především spoustu komických situací, jak je vymyslel sám mistr napínavých vyprávění Alfred Hitchcock.

V režii (u nás už několikrát hostujícího) Mikoláše Tyce se představí: Michal Isteník, Petr Jarčevský, Petr Tlustý, Pavel Novák, ale především naše Ivana Krmíčková.

20. října nás čeká Divadlo Viola a Malý princ. Malý princ je jednou z nejznámějších knih světa. Je pohádkovou alegorií o přátelství, moudrosti, životě a smrti. Klíčem k tajemství moudrosti autora, Antoina de Saint Exupéryho, může být i korespondence mezi jím a jeho matkou. Na večer čtení z Antoinových dopisů a vyprávění z Malého prince vás zvou herci Daniela Kolářová a Tomáš Pavelka. Sedí ve vyřezávaných křeslech, mezi nimi na stěně visí obraz písečné duny, světla se přenášejí s různou intenzitou z jednoho na druhého a náladu dokresluje hudba Jiřího Stivína. Nic víc. Jen hlas a intonace obou herců, pohledy cudně úsměvné, smutné i rozhořčené, mimika s jemnými gesty rámují zamyšlené dopisy jednoho pilota, který miloval svou matku, létání, psaní a život. Naprostý minimalismus. Druhá půlka se nese na stejné vlně. Jen obraz písečné závěje vystřídá galaktický snímek zářící hvězdy, na které bydlí Malý princ. Tento blonďatý chlapec během svého putování po vesmíru navštíví i pilota ztroskotaného na poušti a zavede ho do pohádkových tajů svého nitra. Herci si prohodí místa. Dalo by se očekávat, že Pavelkovi připadne role ztroskotance na poušti a Kolářové Malý princ. Ale tak to není. Oba se o hlavního hrdinu dělí. Jejich obraty a posunky jsou tak křehké, že oba s postavou splynou. Jako by tím snad i dokazovali, že Malý princ nemá jednu jedinou tvář. Daniela Kolářová nezklame ani jako Princova růže. Jen těžko by něco dokázalo tak skvěle podtrhnout její vnější pichlavost jako nonšalatní a mírně nadutý akcent, pro Kolářovou tak typický.

Do podzimní divadelní přehlídky byla tentokrát zařazena i pohádka. A to jediná pohádka z pera slavného anglického romanopisce Charlese Dickense, která patří do zlatého fondu moderních pohádek. Vychází z tradice literárního realismu, kterého byl Dickens dvorním představitelem. Čarovná rybí kostička je příběhem Alenky a jejího chudého otce krále – přes všechny své bláznivé peripetie – vlastně zcela uvěřitelným. A jelikož byl Dickens ke všemu Angličan, můžete se těšit i na velkou dávku typického anglického humoru. To vše v režii a výpravě Markéty Sýkorové, která svou dramatizaci doplnila i o řadu krásných písniček.
Pohádka je vhodná pro děti už od 4 let a podzimní přehlídku uzavře 1. listopadu.

Video: Podzim na Malé scéně

V divadelním foyer vznikne galerie
Výstavy v divadelním foyer se už staly tradicí, ale do této doby neměly žádný koncept. A tak se divadlo rozhodlo spojit s odbornicí – s ředitelkou Galerie F. Drtikola Hanou Ročňákovou, která bude kurátorkou výstav. „S vedením divadla jsme se dohodli, že budeme v novém cyklu výstav představovat profesionální výtvarníky, ale pouze ty, kteří mají život a tvorbu spojenou s divadlem.“

Prvním výtvarníkem, který se nám představí, bude potomek slavného rodu Vojtů-Jurných, Jan Vojta. Je to vnuk slavného herce Jaroslava Vojty, který samozřejmě celý život přicházel do kontaktu s divadlem. Vystudoval scénografii. Na výstavě se představí nejen jeho práce pro divadlo, ale i obrazy nebo práce, které vznikly ve spolupráci s reklamními agenturami.
Navíc je propojen s naším regionem, už řadu let žije u Smolotel.

Zahájení výstavy Jan Vojta- obrazy, kresby, grafiky proběhne před premiérou Višňového sadu 22. října v 18,30 hod. a potrvá do 10. prosince.

Vilém Čok & Bypass
Hudebník, textař, skladatel, showman, konferenciér a příležitostný herec Vilém Čok přijede do Příbrami. V roce 1978 založil pražské punkové trio Zikkurat, než v únoru 1981 uskutečnil svůj životní přestup do legendárního Pražského výběru. Po zákazu Pražského výběru v roce 1983 hrál se skupinou Moped. V roce 1986 zase začal koncertovat s Výběrem a byl hostujícím zpěvákem a baskytaristou skupiny Stromboli, kterou založil kytarista Výběru Michal Pavlíček (Vilém složil text a nazpíval píseň Ó hory). Na konci 80. let založil skupinu Nová růže, která je velmi dobře hodnocena. Po jejím rozpadu vytvořil skupinu Delirium tremens. V roce 2003 začal opět koncertovat Pražský výběr, než se definitivně rozpadl roku 2006. V současné době Vilém Čok koncertuje se svojí kapelou s názvem Vilém Čok & Bypass.

Předskokanem bude pražská rocková kapela Dilated, která vnikla na přelomu roku 2008/2009, kdy se trio Kosák, Kléňa a Lucinka po rozpadu původní sebranky DDT (vznik 2003) rozhodlo pokračovat ve staronových kolejích vlastní tvorby převážně hardrockové muziky s nádechem metalu, grunge a dalších stylů. Dilated nejde zaškatulkovat, a oni sami se neradi škatulkují, protože v jejich muzice nejsou žádné hranice.

Dalším hostem bude příbramská rocková kapela Výčep. S největší pravděpodobností byla založena v létě roku 1990. S pravděpodobností ještě o něco větší k tomu došlo v jedné z četných příbramských restaurací. Jelikož o nebytnosti vzniku takovéto skupiny již tehdy nikdo nepochyboval, stačilo v podstatě vyřešit jen některé technické záležitosti, kupříkladu kdo na co bude hrát. V tomto ohledu bylo moudře rozhodnuto losem. A dnes už je to naprosto jasné.

Tohle vypadá na pěknou akcičku. Jedno je jisté. Všude, kde se zjevil Vilém, čišelo to provokací a stylem „jít svou cestou“. Našel k tomu prakticky vždy ochotné spoluhráče a kamarády, kteří s ním do vlaku naskočili. Takže si nenechte ujít tento koncert v pátek 16. října v Estrádním sále.

Pískomil se vrací
V Estrádním sále bude v říjnu zábava pro rodiče i děti. Kapela Pískomil se vrací hraje živou energickou hudbu, při které se nenudí ani rodiče. Parta, která produkuje „rokenrol pro děti“, dokáže vykouzlit na pódiu atmosféru pravého rockového koncertu, kde se na pódiu nebojí s Pískomilem řádit i ti nejmenší. Písničky s vtipnými a nápaditými texty jsou zábavné, kladou důraz na interakci s dětmi a nenechají je v klidu sedět. Pískomil na koncertě naučí děti nový originální tanec, ukáže, jak se pořádně skáče do kaluží nebo jak správně fandit nejlepšímu kamarádovi. Členové této kapely se dříve podíleli na repertoáru i živých koncertech projektu Kašpárek v rohlíku.
Tak seberte celou rodinu a v neděli 18. října – hurá na koncert!

Podívejte se, jak to dovedou Pískomiláci roztočit: Pískomil

Country bál
V sobotu 24. října si oblečte džíny, nasaďte stetsony a kolty zavěste nízko u pasu… No a pak už klidně můžete vyrazit na Country bál.

Stejně jako v loni hraje Bonanza, uvidíte ukázky lasování a country tanců. Ty se ostatně můžete i naučit. Největší zájem byl o „rodeo Bull“. I ti, kteří zpočátku váhali, si nakonec elektrického býka vyzkoušeli. Letos si to můžete zopakovat.
Takhle to vypadalo loni:

Hedvika si pospíšila
Dana Hassmannová z obchodního oddělení čekala miminko v říjnu. Ale malé Hedvičce se už asi nechtělo čekat a na tento svět se vypravila o celý měsíc dřív. Narodila se nečekaně 2. září ve 4:05 hod. a měřila 41cm a vážila 1,710 kg.

B. Bylo těhotenství plánované?
H. V podstatě ano. Ale nechali jsme tomu volný průběh, když to vyjde, tak to vyjde. Na nic jsme nijak nespěchali a nijak extra neřešili…a ono šup…vyšlo to v podstatě na poprvé 🙂

B. Chtěla jsi víc holčičku nebo kluka? A co manžel?
H. No, popravdě, nejdřív jsme byli tak nějak přesvědčení o tom, že to bude kluk. Asi jsme si to i přáli (oba, i když manžel samozřejmě víc 😀 ). Malá nás nechala napjaté do poslední chvíle, protože na ultrazvuku nám vždy ukázala tak maximálně záda nebo nožičky u sebe. Ale pak začalo víc nasvědčovat, že to bude holčička. A já jsem ráda! A manžel? Ten je nadšen, že je zdravá a naše 🙂

B. Jak jste se shodli s manželem na jménu?
H. Když jsem oznámila, že to bude Hedvička, tak byl nejdřív zaskočen, ale přijal to nakonec dobře.

B. Vzhledem k tomu, že Hedvička byla velmi rychlá, byl manžel u porodu?
H. Byl se mnou a já jsem za to nesmírně ráda. Nedokážu si představit, že bych ho tam neměla! Byl pro mě neskutečnou oporou. Poněvadž jsem nakonec ale rodila císařem, na sále už nebyl. Ale s malou Hedvičkou vlastně strávil její první minuty na tomto světě, na rozdíl ode mě. Mě šili a Hedvičku mi pak jen ukázali, a protože byla moc malinká, tak mi jí odvezli do Hořovic, kam jsem se za ní dostala za tři dny

B. Hedvika se narodila ve znamení Panny. Přečetla jsem si: Dívka či chlapec narozený ve znamení Panny má potřebu dokonalosti ve všem, co dělá. Pokud svého ideálu nedosahuje, může to negativně ovlivňovat jeho/její sebevědomí. Potřebuje hodně povzbuzování a citové náklonnosti. Dítě narozené ve znamení Panny je obvykle poslušné. Ve škole bude dobře prospívat a učitelé ho/ji budou chválit pro jeho/její chytrost, přesnost, ukázněnost a umírněnost. Co na to říkáte?
H. No, nechme se překvapit, jestli to bude sedět 😀

Na konci září, kdy tyto stránky píšu, váží Hedvička už 2,20 kg a má se čile k světu. Milá Hedvičko, tak jen tak dál. Ať se Ti na tomto světě moc líbí.

Nečekaná návštěva
Ke konci září jsme hráli Válku Roseových. Jaké bylo moje překvapení, když jsem v maskérně objevila naprosto nečekanou návštěvu.

Ano, Helena Lapčíková se se svým synem přijela podívat na kolegy. Jeníček byl už při narození výjimečný svými mírami- 56 cm a 4.920 kg. Teď je to natolik čilé dítě, že v deseti měsících už úplně suverénně běhá. Samozřejmě, že byl hned obklopen divadelními děvčaty a ani trochu se nestyděl. Jeníček vůbec působí jako vyrovnané a spokojené dítě.

Helena také vypadá naprosto šťastně: „Užívám si to. Mateřství mě naplňuje.“

Tak Vám Heleno, přejeme, abyste si chvíle se synem i nadále užívala, ale na druhou stranu se těšíme na Váš návrat na jeviště.

Sedlčanští ochotníci přijeli na Válku
Na Válku Roseových se přijeli podívat i sedlčanští ochotníci. Líbilo se jim nejen představení, ale líbilo se jim i v Déčku!

Společné foto s Jonathanem a Barbarou Roseovými i právníkem Goldsteinem.

Dalibor Gondík a Jazz G vyprodali Déčko
Již podruhé tito skvělí a cenami ověnčení muzikanti naplnili D-klub skvělým jazzem.
Kromě Dalibora (bicí), ještě Jazz G tvoří: saxofonista Tomáš Křemeňák, basista Antonín Šturma, pianista Jiří Pešek a trumpetista Miroslav Surka. Naposledy jmenovaný se ještě v září do Příbrami vrátil – doprovázel Karla Gotta.

Jazzový rytmus zvedl ze židle i některé diváky.

Kromě naprosto skvělé muziky, hrály tenhle večer dost velkou roli i košile! Dalibor přišel v bílé košili s tím, že má ještě v šatně červenou, ale že si jí přece jenom netroufl vzít. Samozřejmě, že publikum „přinutilo“ Dalibora, aby se o přestávce převlékl. Přišel do sálu s rozpačitou otázkou: „Tak co…?“ Divačkami byl okamžitě upozorněn, že to není červená, ale růžová barva. Některé to dokonce upřesnily na fuchsiovou. No jo, barvy prostě dělají chlapům potíže. Dalibor se v ní asi opravdu cítil nesvůj. „No, na příště si musím pořídit jinou barvu.“ A pak přišel z publika návrh k výměně. Na kterou Dalibor okamžitě přistoupil. Takže se chlapi hned na místě svlékli a košile vyměnili. Vypadalo to, že tento „obchod“ proběhl ke spokojenosti obou stran.

Podívejte se na reportáž: Jazz G

Podpisová stěna se zaplňuje

Josef Zíma

Ochotně se v Déčku podepisoval i svým fanynkám a vyfotil se s naší barmankou Hankou

Radek Holub
Nejdřív si dlouho vybíral místo, ale jakmile spatřil podpis své Báry, hned měl jasno.

A vyfotil se i s fanoušky

Bernard Blues Band
V říjnu přijede do Déčka kapela až z Karlových Varů. Je složená z rockových a jazzových muzikantů karlovarského regionu: Miloslav Froněk (exNatural/Proměny), Jarda Krištofovič (Yardis Band, Blue Condition) Ivan Pelc (Blue Condition, JazzKvé). BBB vznikla v roce 2006.

Stylově hraje kapela městské/elektrické blues včetně rockových standardů s důrazem na feeling a expresivitu. Jak sami o sobě říkají: „Blues jako základní prvek moderní muziky – jazzu i rocku, je o nabíjení energií, volnosti improvizace a vlastní kreativity hlavně pak o pocitu… to nás baví a snažíme se přenést tyto nálady při koncertě na posluchače.“

Název kapely skutečně vznikl v jedné hospůdce čepující pivko Bernard. Původně to byl jenom název pracovní, ale už to zůstalo…

Poslechněte si ukázky, ať víte, na co 10. října jdete… BBB 1, BBB2

Tak jsem se tak při psaní o derniéře Dámy s kaméliemi, zamyslela nad nerovnou láskou kurtizány Markéty a Armanda, chlapce z „dobré“ rodiny. A vybavila jsem si také jednu Markétu. Rozvedená matka osmiletého syna a naprosto vytížená manažerka se musela pořádně ohánět. Na chlapy nebyl čas. Ve své osamělosti žila asi šest let, až si jednou řekla – dost, a podala inzerát. Z počátku to vypadalo beznadějně: „Já přece takovéhle neandrtálce nemám zapotřebí. Vždyť mi vlastně nic nechybí!“
Po čase jsem ji začala potkávat s úsměvem na rtech. Mezi neandrtálcema se objevil jeden civil. Po zhruba měsíčním cvrlikání do telefonu, se rozhodli poznat osobně. Za místo setkání nezvolili žádnou romantiku, ale autobusovou zastávku. Večer, před dnem D, pociťovala Markéta něco jako trému. Pro vyrovnanou ženu, znalou svých kvalit, pocit už téměř zapomenutý. V duchu si plánovala, co si vezme na sebe, aby byla pořádně sexy.
Ráno zaspala. V rychlosti na sebe hodila běžný pracovní kostým. Do práce jela taxíkem, na svém autě měla totiž botičku. Při vyběhnutí z taxíku ji lodička zajela mezi dlažební kostky a na celém jehlovém podpatku si odřela kůži od shora dolů. Ve výtahu si v rychlosti plánovala, že si před tou schůzkou musí stihnout koupit nové boty. Na veledůležitou poradu s firmou, která se měla stát jejich klientem, přišla pozdě. Firma se klientem nestala. Pořádně se pohádala se šéfem. Vyslechla si nemístné poznámky kolegyň na své boty a řešila problém dalších kolegyň, které se také pohádaly. Ne, se šefém, ale spolu. A to tak, že odmítaly sedět v jedné kanceláři. Pohledem na hodinky zjistila, že už boty koupit nestačí. Když v běhu zamykala kancelář, zazvonil telefon. Třídní učitelka se dožadovala, aby přišla do školy. Radeček opět nepřinesl peníze na školní výlet a utrhnul spolužákovi rukáv mikiny. Po dlouhém přesvědčování a omluvách učitelce slíbila, že přijde do školy zítra. Při vyběhnutí z budovy a pohledu na hodinky zjistila, že to prostě nestihla.To by musel být magor, aby na ni tak dlouho čekal. I sympaťáci mají své hranice. Nicméně k zastávce vyběhla. Pojede autobusem, když jí auto s botičkou parkuje před barákem. Na jednu stranu otrávená, že se rande odloží a ona si ty zvláštní pocity bude zažívat znova. Na druhou stranu byla ráda – není sexy, má odřené boty a místo aby ji zahaloval jemný opar drahého francouzského parfému, cítila svůj pot. Přibíhala k zastávce. Ta byla opuštěná až… až na osaměle stojícího muže, který na ni upřeně zíral. Snažila se posbírat zbytky důstojnosti a se zářivým úsměvem mu podala ruku: „Tak půjdeme na to kafe, ne?“ Muž pokrčil rameny: „Tak, jo.“ Je nějakej divnej. Jinej než v telefonu, ale zase je to fakt fešák, přemítala v duchu Markéta. A taky je moc tichej, vůbec nemluví, asi si mě představoval jinak… Nad nervózně míchající kávou, vyloudila další ze svých zářivých úsměvů: „Proč pořád mlčíš? Jsi zklamaný?“ „No, já bych se asi nejdřív představil.“ A stojící s napřaženou pravicí pronesl: „Já jsem Milan.“ Markéta zůstala mlčky sedět a jenom zírala na napřaženou ruku. Ten, s kterým měla mít rande, se jmenoval Václav… Příběh má i happyend – jsou spolu 9 let. Markéta dodnes děkuje osudu, že ve své zbrklosti oslovila na zastávce úplně cizího chlapa. Děkuje osudu, že jí dal tak jasně najevo, že Václav nebyl ten pravý. Václav totiž neměl trpělivost a ze zastávky odešel. Jo, a k Radečkovi přibyla Natálka.

Příběh, který jsem vám vyprávěla, má v sobě obrovskou dávku optimismu a naděje – toho pravého/ pravou můžete potkat zcela nečekaně a opravdu kdekoliv. Třeba v divadle…

Krásný podzim vám všem přeje Fany fanyblazkova@centrum.cz