Na kafíčko s Blažkovou

Marcela Holanová

Dny, kdy nemůžu pracovat, jsou pro mě smutný

B. Co se vám vybaví, když se řekne dětství?
H. To se mi vybaví moje maminka, která mě velmi přísně vedla. A vybaví se mi i chudoba, protože jsme byly samy. Peněz bylo po málu, tak jsme hodně jedly to, co dala zahrada. Takže když se řekne dětství, tak se mi vybaví kompoty. A dodnes je mi při tom vybavení špatně od žaludku. Kompoty nikdy!!!

B. Byla jste hodná holčička nebo zlobidlo?
H. Byla jsem absolutní zlobidlo. Zlobila jsem doma, ve škole, všude. O hodné holčice nemůže být ani řeč.

B. A čím to zlobidlo chtělo být?
H. Zpěvačka. Už jako malá holčička. Maminku jsem tím nesmírně zlobila. Až se jednoho dne tak rozčílila, že mě za ruku odvedla k opernímu pěvci panu Kočímu, který jí řekl, že mám talent, ale musím se hodně učit. A protože to řekl odborník, tak maminka rozhodla, že přestanu dělat všechny ty svoje blbosti a začnu na sobě pracovat. Takže jsem se učila šest let zpívat a jsem za to té své mámě vděčná.

B. Když jste skončila základní školu, co bylo potom?
H. Šla jsem na ekonomickou školu, kterou jsem nedokončila, protože jsem dostala nabídku jít zpívat do kapely. Okamžitě jsem ze školy vzala dráhu rovnou za muzikou.

B. Zalitovala jste někdy svojí volby?
H. Ne. Nikdy. Já mám tuhle práci strašně ráda.

B. Co nejraději jíte a co byste do úst nikdy nevzala?
H. Nikdy neříkej nikdy… Kdybych měla takový hlad, že by mi hrozila smrt, tak bych snědla i tu sladkou rýži. Takové ty nákypy. Brrr…

B. A kompoty…
H. Jasně. A kompoty. Ale ta sladká rýže je horší.

B. A co máte ráda?
H. Teď se asi budete smát, ale já mám ráda rýži. Dám si jí ráda v jakékoliv podobě. Samozřejmě kromě té sladké.

B. A k pití? Myslím alkohol.
H. Já už tři roky nepiju. Ale na hlasivky je dobré pivo, takže maximálně jednou za dlouhý čas malou desítku.

B. Jaká je Vaše nejhorší povahová vlastnost?
H. Těch bude! Nevím, jestli je to povahová vlastnost, ale bývala jsem hodně žárlivá. Taky mám sklony k lenosti. Ale zase když mám dobrý impuls, tak opravdu jedu a lenost jde stranou. A pak jsem taky velký puntičkář. To je většinou opravdu neoblíbená vlastnost. Zvláště pro moje okolí. Když jsem s kapelou tak prudím, prudím a prudím. Když jsem dělala svoje poslední CD, tak jsem tam měla dva muzikanty, kteří byli stejní prudiči, jako já. Co Vám mám říkat, to CD jsme točili opravdu dlouho…

B. A jaká je ta nejlepší?
H. Já si myslím, že do života je docela dobré, umět si ze sebe udělat srandu. Znám spoustu lidí, co se berou vážně a jsou strašný opruz pro okolí. Já se opravdu vážně neberu a v mnoha případech mi to i v životě pomohlo.

B. Věříte v Boha?
H. Moje maminka vždycky říkala, každý má Boha v sobě a podle toho by se měl řídit. To znamená, že člověk by měl žít tak, aby nikomu vědomě neubližoval. A podle toho se řídím.

B. Cestujete ráda?
H. Já jsem hodně cestovala, ale poslední dobou to zanedbávám. Po mamince jsem zdědila barák a tím pádem skončilo moje cestování. Místo toho, jet někam za teplem, tak kupuju dlažbu, támhle vím, že by bylo třeba udělat nové okno…

B, Jaké jste sluneční znamení?
H. Jsem Blíženec.

B. Takže dva v jednom?
H. Ano je nás víc a pereme se se sebou. Jedna je smutná, druhá veselá, a když to dáváte dohromady, tak je to docela záhul.

B. Jaký máte vtah ke zvířatům? Máte doma nějaké mazlíčky?
H. Mám dva pejsky. Jezevčíky. A oba se mnou spí v posteli.

B. Je něco ve Vašem životě, co byste chtěla změnit?
H. To bych chtěla!!! Chtěla bych, aby mě bylo pětadvacet. Ale s těmi zkušenostmi, co mám dneska.

B. Jaký by měl být ideální den, hned od rána, Marcely Holanové?
H. Pokud by měl být ideální, tak nesmíme začít ráno. Takže bych vstala časně ráno, kolem jedenácté, lehká snídaně. Pak se hned rozjela za svojí kapelou a makala. Potom koncert, mezi dobré lidi, kteří Vám dají najevo, že se jim moje práce líbí. To by bylo pro mě ideální.

B. Pro Vás by byl ideální den, den pracovní?
H. Mě to nabíjí. Bývávaly doby, kdy jsme jezdili i dvojáky (dva koncerty za den) a remcali jsme. Co, bychom dneska za to dali. Dny, kdy nemůžu pracovat, jsou pro mě hrozně smutný.