Na kafíčku s Blažkovou

Michal Dlouhý

Mohl bych udělat kariéru jako hodinový manžel

B. Co se Vám vybaví, když se řekne dětství?
D. Volnost, svoboda, bezstarostnost, brácha, rodina…

B. Byl jste vzorňák nebo spíš zlobidlo?
D. Byl jsem sveřepej a dost živej. Prostě ten, kterého vyhodili ze školky… Takže to mluví samo za sebe.

B. A co základka?
D. Tam už mě nevyhodili, i když jsem měl díky natáčení, strašně moc absencí. A to se táhlo až na střední školu. Rozhodně jsem nepatřil mezi slušňáky.

B. Brácha herec, Vy jste už točil jako dítě, měl jste vůbec klučičí představy o povolání?
D. Ale jistě. Popelář, kosmonaut a Karel Gott.

B. A proč ten Karel nevyšel?
D. No, Karel pořád ne a ne uvolnit to místo…

B. A kdy došlo k tomu, že ani popelář, ani kosmonaut, ani Karel?
D. Někdy v sedmé třídě, kdy se vypisovaly dotazníky o našem povolání. V té době už brácha hrál Na Zábradlí, kde jsem trávil hodně času. A taky jsem propadal z matiky, fyziky a chemie. A na konzervatoři tyhle předměty nebyly. A druhý obor jsem měl uměleckého truhláře. Rád jsem pracoval se dřevem a zůstalo mi to dodnes.

S bratrem Vladimírem

B. Vy s tím dřevem ještě dnes pracujete?
D. Mám dílnu, kterou by mi mohl kdejaký řemeslník závidět. Všechno, co je možné v dílně mít, tak to mám. Hrozně rád kutím. Myslím, že bych se mohl okamžitě živit jako hodinový manžel.

 B. Ale takový chlapi jsou nedostatkový zboží!!!
D. Já vím. Předpokládám, že bych na tom mohl udělat i velkou kariéru…. Ale zatím se pořád držím toho herectví.

B. Zalitoval jste někdy?
D. Zatím ne. Ale když jsem byl v Činoherním klubu, tak jsem tam měl období, kdy jsem dělal dvaatřicet představení do měsíce, a to se mi už začínalo to herectví přejídat. A tak jsem si udělal takovou hezkou  roční pauzu, kdy jsem se odvzdušnil a vrátil se zpátky.

B. Jak jste se dostal k hostování v Příbrami?
D. V Příbrami jsem hostoval snad se vším, v čem jsem hrál. Samozřejmě jsem nemohl chybět na slavné premiéře Zdeňka Duška, když tady dělal Dalskabáty a můj kamarád má tady kousek chalupu, takže přes Příbram jezdím docela často. A teď bylo velmi příjemné, když nás oslovil Milan Schejbal, jestli bychom nechtěli toto představení zkusit v Příbrami. Původně se hrálo v Divadle Na Jizerce, kde bylo předčasně ukončené. Takže to byla hezká výzva.

B. Jak se Vám zkouší s místními herci?
D. Kromě Romana Štabrňáka, který hrál i v té původní verzi, jsem ostatní neznal. A musím říct, že jsou naprosto úžasní. Tohle se vidí málokdy, musím smeknout.

Mezi zkoušením…

B. Jaká je Vaše nejhorší povahová vlastnost?
D. Povahová vlastnost? Jemná nedochvilnost… A mým nešvarem je kouření.

B. A jaká je ta nejlepší?
D. To by měli hodnotit jiní… Ale dá se říci, že velmi ctím lidi kolem sebe. To znamená, že když něco vzniká, tak musí být příjemná atmosféra, lidi na sebe musí být hodní, mít se rádi a musí je to bavit. To je půlka celého úspěchu. Proto se vždycky snažím udělat co nejpříjemnější a nejpřátelštější atmosféru.

B. Co nejraději jíte, a co byste nikdy do úst nevzal?
D. Nejsem příliš vyhraněný. Nemusím ryby a mořské potvory, ale to neznamená, že bych je nepozřel. A ještě jsem neochutnal mušle. Jinak upřednostňuji české klasické jídlo.

B. A co sladké?
D. Mám takové cykly, kdy nekouřím. A v této době sním veškeré sladké. Což se samozřejmě objeví na váze, takže to pak dalších pět let shazuju. Ale domácí sladké jím i v době, kdy kouřím. Třeba domácí mramorová bábovka, kdy je hutná a mastná… mňam.

B. Umíte si uvařit?
D. Umím. Myslím, že herci jsou docela gurmáni a zkoušky si obohacují vlastními výrobky.

B. A co si rád dáte k pití? Myslím alkohol.
D. Samozřejmě v normálním provozu si dám maximálně pivko. Ale jinak už řadu let mám rád těžká červená vína.

B. Cestujete rád?
D. Když byl čas, tak ano. Navíc jsem si vzal ženu, která také ráda cestuje. Teď už máme krásné dvě dcery, pětiletou a dvouapůlletou, a ten cestovatelský čas se nám pozastavil. Ale určitě zase budeme časem pokračovat.

Michalova rodina: manželka Zuzana, dcera Karolínka, Michal a dcera Anička

B. Je nějaká země, kde jste nikdy nebyl, a kterou byste
chtěl navštívit?
D. Nikdy jsem nebyl v Číně a vůbec v asijských státech. A klidně bych to vzal přes Rusko, protože to by mě také zajímalo.

B. Uměl byste žít natrvalo v cizí zemi?
D. Já jsem podnikl dva tříměsíční výjezdy kvůli jazyku. Jeden na Nový Zéland a jeden na Tomago. Bylo to úžasný. I co se týká lidí a atmosféry. Ale přece jenom ta česká krajinka je nenahraditelná. Asi by mi bylo smutno.

B. Jak moc Vás oslovuje móda?
D. Na módu jsem machr. Proto jsem si vzal svoji ženu, aby mě oblíkala.

B. Byl byste schopen nakoupit v sekáči?
D. Ale to jo. Já i dokonce občas rád nakupuju. Ale když ten nákup přinesu domů, žena se na to podívá a řekne, abych to nosil na chalupě. A přitom jsem dva roky spolupracoval s firmou Pietro Filipi a dva roky jsem dělal pro Alpine Pro, takže jsem určitý přehled měl.

B. Věříte v Boha?
D. Přímo v Boha ne, ale věřím, že NĚCO nad námi je. Miluji vesmír a odmala mám nesplnitelný sen, vidět naši planetu z vrchu.

B. Co si myslíte o současné politické situaci?
D. Na to není odpověď. Musel bych být negativní a já se snažím uvažovat pozitivně. Bohužel je odrazem nás. My jsme voliči, my jsme si to rozhodli a my budeme mít to, co jsme chtěli.

B. Jak by měl vypadat naprosto ideální den Michala Dlouhého?
D. Úžasný den by byl, kdybych se pořádně vyspal. Ráno bych vstal odpočatý do společnosti své krásné rodiny, pak si pustil zprávy, kde by se hlásily samé dobré věci. Chtěl bych mít pocit, že na účtu je nějaká taková částka (a nemusí být velká), která zabezpečí potřeby rodiny a všichni kolem mě by byli zdraví. Takový den bych si užil.