Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015
Agentura chodba
Divadelní ples 2015
Divadelní ples se, jako vždy, rozjel poslední sobotu v lednu. A jako vždy nabídl bohatý program téměř ve všech prostorách. Hlavní program probíhal v estrádním sále, kde ředitel Petr Bednář společně s moderátorem celého večera Romanem Štabrňákem ples zahájili. Ředitel s maskou – ve stylu video pozvánky.
Předtančení ve stylu bosa novy předvedly členky taneční školy Ivany Bouší.
Hlavní kapelou na estrádním sále bylo Pepeto. Což je šestičlenná kapela z Roudnice nad Labem, složena převážně z absolventů konzervatoře. U nás už vystupovali, na loňském plese a na akci Divadlo patří dětem. Jejich muzika „vyhnala“ návštěvníky na parket hned s prvními tóny.
Roman Štabrňák přísně kontroluje rozdělování lístků do tomboly. Ty se prodaly během chvíle.
První cenu vždy předává oficiálně pan ředitel. Moderátor většinou vyhlašuje číslo vítězného lístku hodně dopředu. Každý rok trvá, než se výherce najde. Letos se našel na první dobrou, hned po prvním Romanově vyhlášení. Týdenní zájezd pro dvě osoby do Chorvatska od Cestovní kanceláře AŠA vyhrála sympatická Michaela Wallenfelsová. Blahopřejeme.
Bubenická show Marimby, to bylo něco pro mě. Kluci prošli s bubny všemi prostory a na Estrádním sále začínali za úplné tmy se svítícími paličkami. Podupávám si do rytmu ještě teď, když to píšu.
O Romanovi Štabrňákovi je známo, že je nejen skvělý herec, ale i kouzelník. Takže svými kouzly bavil i diváky.
Ale pak si k sobě zavolal zástupkyni ředitele Annu Čiperovou. Ta, ho hned zkraje přesvědčila, že umí taky kouzlit, když nechala zmizet šátek v dlani a zase ho z dlaně vyčarovala. Pro mě to nebylo nic nového, protože jsem Annu viděla kouzlit, když v létě moderovala akci Divadlo patří dětem, jako kouzelnice Elvíra.
Jenže pak přišlo něco, co muselo samotnou Annu hodně překvapit, a nám divákům lezly oči z důlků. Roman jí vyzval, aby vlezla do bedny, která stála za ním. Anna trochu protestovala, ale Roman byl neúprosný. A pak to začalo, nejprve bednu „přeřízl“ v půlce ostrým kovovým plátem. A pak v různých částech protknul bednu válci. Vrcholem bylo, když s polovinou bedny odjel stranou. Do těch částí by se nevešel ani malý pes, natož Čiperová. A téměř hororově vypadala, její ruka, která byla vystrčena z bedny a mávala šátkem.
Hned poté, co vylezla z bedny živá, jsem se za ní běžela: Jak jste to dokázala? „Mě se neptejte. To musíte za Štabrňákem. Myslím, že si mě spletl s dvacetiletou hadí ženou, co umí stát na ušním lalůčku!“ Vypadá to, že jste na něj naštvaná… „To si pište. Ale než ho přetrhnu, tak ho nechám domoderovat ten ples.“ Jak se vůbec cítíte? „No, myslím, že se mi ještě nějaké vnitřnosti nevrátily na svoje místo.“ Fakt jste tak naštvaná? „(smích) To víte, že ne. Ale musím přiznat, že to byl pro mě zážitek a adrenalin, který bych přirovnala k seskoku padákem.“
Hlavním hostem večera měla být Bára Basiková. Ano, píšu v minulém čase. Bára den před plesem onemocněla opravdu ošklivou chřipkou. Nemožné se stalo skutečností, divadlo operativně ze dne na den zajistilo náhradu – Václava Noida Bártu. A byla to dobrá volba. Nikdy jsem na plese neviděla takové šílení. Pódium bylo obležené fanynkami, které fotily a natáčely na své mobily o sto šest. A co teprve, když Noid mezi ně skočil z pódia.
V zákulisí se nejen Noid, ale i jeho manželka Gábina, která s ním přijela, ochotně fotili, a to i s obsluhou barů!
V předsálí galerie mělo své sídlo Fotostudio F4. Zde se mohli návštěvníci vyfotit, jak ve svých plesových róbách, tak v připravených divadelních kostýmech. Fotografie byly samozřejmě ihned k dispozici a byl tam pěkný fofr.
Od druhé hodiny přejal vládu nad estrádním sálem DJ Bery. A diskotéka končila až ve čtyři hodiny nad ránem.
V divadelním foyer byli jako vždy příznivci jazzu. K tanci a poslechu hrál Sunday Afternoon´s Jazzman.
Divadelní klub ovládla kapela Los Trumberos, což je band hereckého souboru. Byl o ně obrovský zájem, Déčko po celou dobu plesu praskalo ve švech. I v tom malém prostoru se tančilo. A herci to taky pěkně protáhli – hráli až do půl čtvrté.
A ještě půlnoční překvapení. Tentokrát na velké scéně divadla vystoupilo dívčí elektrické smyčcové trio Inflagranti. Holky dostaly nejen mě, ale i celé hlediště. Aplaudovalo se ve stoje.
A to je úplně všechno. Šmytec! Tak zase za rok!
Video: ples
Příbramské divadlo bavilo pardubické diváky
Pardubice se již popatnácté stanou hlavním městem smíchu! Východočeské divadlo bude totiž od 26. ledna do 2. února 2015 hostit GRAND Festival smíchu, který je svým zaměřením zcela unikátní, protože se věnuje výhradně komediálnímu žánru, jenž je na jiných festivalech opomíjen. Diváci budou moci během jednoho týdne zhlédnout sedm nejlepších komedií, které v minulém roce vznikly na jevištích českých a moravskoslezských divadel.
Mezi nejkvalitnější komediální inscenace, které se utkají o titul Komedie roku 2014, byly vybrány nadčasová komedie o lásce Mnoho povyku pro nic pražského Divadla v Dlouhé, cirkusové Zkrocení zlé ženy Činoheráku z Ústí nad Labem, singles groteska Můj romantický příběh Divadla Petra Bezruče z Ostravy, nekorektní politická fraška Listopad pražského Divadla ABC, bláznivé Prokletí nefritového škorpióna podle filmu Woodyho Allena v podání Divadla A. Dvořáka Příbram, groteskně-satirická komedie Mrtvé duše Městského divadla Brno a lehce morbidní Lháři domácího souboru.
Soutěžní komedie tradičně ohodnotí odborná porota. Alternativou odborné poroty bude stejně jako v minulých ročnících studentská porota sestavená tentokrát studentkami Univerzity Pardubice a Slezské univerzity Opava. Své hlasy odevzdají i sami diváci. Hlavní cenou festivalu pak bude titul Komedie roku 2014, dále budou předány Ceny odborné a studentské poroty, Cena diváků a Ceny za nejlepší ženský a mužský herecký výkon.
Nefritového škorpióna hraje příbramské divadlo v Pardubicích 30. ledna. A když jsem se podívala na stránky pardubického divadla, tak jsem užasla – je úplně vyprodáno!
Samozřejmě moc držím palce, aby Prokletí nefritového škorpióna zabodovalo. Ale zase na druhou stranu, když je příbramská inscenace zařazena mezi sedm nejlepších komedií roku 2014, to je už velký úspěch!
P. S. Máme odehráno a ke mně se okamžitě dostala perlička z Pardubic. Co, perlička, pořádná jiskra! Ke konci představení Nefritového škorpiona je ohňostroj. Byl i v Pardubicích. Rozdíl byl pouze v tom, že ohňostroj přešel v oheň! Bob Klepl a Filip Müller během děje hasili kulisy kýbly s vodou. A protože nemohli tak vysoko dostříknout, vlezl si Filip na úzkou a vratkou barovou stoličku. A výsledek? Obrovský divácký aplaus. Jo, a pardubické divadlo stále stojí!
Babovřesky 3 i s Troškou
Kritiky neuznávaný a diváky milovaný režisér Zdeněk Troška jezdí do Příbrami pravidelně. Nejinak tomu bylo i před příbramskou premiérou filmu Babovřesky 3.
A nepřijel sám – přivezl sebou rovnou šest hereček, které ve filmu hrály- Růženu Havlovou, Miriam Kantorkovou, Jindřišku Kikinčukovou, Janu Altmanovou, Pavlu Bečkovou a Terezu Bebarovou. Už od 18 hodin, stály na podpis dlouhé fronty.
Všichni se celou hodinu, nejen ochotně podepisovali, ale i fotili. Před filmem byla se všemi beseda, a jak známo, Zdeněk Troška je výborný vypravěč, takže doufám, že se diváci pobavili.
Pojďte s námi za pohádkou
Zaměstnanci divadla se už dlouhodobě snaží, aby do něj mohli přijít opravdu všichni. Cena na naše představní ve výši 160 korun, je lidová. Seniorské předplatné stojí 258 korun a začaly se zpřístupňovat i veřejné generálky za padesátku. Na akci Divadlo patří dětem, se zvou děti z ústavů a dětských domovů. Na 29. ledna je připraven další projekt „Pojďte s námi za pohádkou“. O co se jedná, jsem se zeptala vedoucí obchodního oddělení Hany Kratochvílové: “Prostřednictvím Azylového domu Příbram a Farní charity Příbram zveme děti a jejich rodiče ze sociálně slabších rodin. Na Malé scéně jsme pro ně připravili pohádku Strakaté bajky.“ Pro jak staré děti je pohádka určena? „Pohádka je určená pro děti předškolního věku, tak od čtyř let a děti základních škol. Zhruba z prvních až čtvrtých tříd.“
Pohádka Strakaté bajky je o třech českých komediantech, kteří procestovali celou Francii a teď přijeli k Vám se svým představením „Strakaté bajky.“ Kratičkými bajkami inspirovanými mistry Ezopem a Jeanem de La Fontaine, Vás nejen pobaví, ale přinesou Vám i mravní ponaučení. Komedianti pohotově střídají role i kostýmy zvířátek, na jejichž charakterech nastaví dětem zrcadlo lidských vlastností. Každá bajka končí ponaučením jasně pochopitelným pro dětského diváka.
Díky příbramské firmě JMZET, s.r.o., která představení sponzorovala, mohli jít rodiče s dětmi do divadla úplně zdarma.
Hvězdné manýry
Jak už napovídá název nové inscenace příbramského divadla, podíváme se pod pokličku soukromí dvou velkých hvězd. Bláznivá fraška odehrávající se v luxusním apartmá hotelu v Palm Beach v roce 1942. V hotelu se koná benefiční akce, na níž mají zazpívat dvě hvězdy první velikosti. Problém je v tom, že se navzájem k smrti nenávidí a základní podmínkou jejich vystoupení je nevidět tu druhou. Ředitel hotelu se o to se vší energií a vůlí pokouší, ale nakonec, jak už to ve správné frašce bývá – nic není tak, jak být mělo: Obě zpěvačky se ubytují v tom nejluxusnějším apartmá, nepřipouštějíce diskusí. Komplikace by teoreticky mohla zahladit Murphy, Athenina asistentka a Pippet, Claudiin asistent, problémy ale narůstají ve chvíli, kdy Murphy v jednom hotelovém poslíčkovi pozná svého bývalého milého a špatně doručené růže zase falešně vzbudí city v Pippetovi… Do toho je tu ještě jeden pes omylem vyhozený z balkónu, slídivá novinářka z místního bulváru – a máme co dělat s plnokrevnou komedií. Udržet mezi excentrickými dámami odstup se sice nakonec nepodaří, skutečný důvod jejich vzájemného vztahu se však nakonec – jako překvapení – dozvíme.
A protože bulvárek, ten mě opravdu zajímá, tak jsem začala po divadle šounit, abych zjistila nějaké konkrétní manýry těchto dvou dam. A dozvěděla jsem se: Jedna miluje bílé růže a k smrti (téměř doslova) nenávidí červené. Skutečně, kdyby jí je někdo přinesl, jde mu o život!!! Navíc miluje svého psíka, o kterého se stará líp, než o dítě.
Ta druhá zas nenechá na pokoji jedinou mužskou prdelku – prostě se otočí za každým chlapem! A úplně nejraději si prohlíží SVÉ fotografie. V příbramském divadle si tyto dvě rozmarné hvězdy zahrají Helena Karochová a Kateřina Fixová. Autor hry je sám herec, který v této hře hrál Pipeta (u nás ho hraje Filip Müller). Titul je úspěšný, jak v Americe, tak západní Evropě. V české republice se bude hrát poprvé. Že by proto, že už i do našeho showbyznysu dorazily hvězdné manýry? Autor žije na Floridě a obdivuje a miluje americké komedie ze 40. let, vlastně na jejich počest tuto hru napsal. Takže když si nějakou pustíte, hned budete vědět, na čem jste.
Jinak obsazení je domácí, kromě Jarky Zimové Leufenové, se kterou se ale známe, protože s naším souborem spolupracovala jako choreograf. A pak Monika Timková, kterou známe z vánoční pohádky Princezna a písař. A ve skutečnosti je ještě hezčí, než v té pohádce. Fakt.
A opět jsou dvě premiéry – 12. a 13. února!
Už víme, kolik má divadlo abonentů!
Lednové čekání na počet předplatitelů byl hodně napínavý. Čím se leden blížil ke konci, tím byl ředitel nervóznější a častými telefonáty do obchodního oddělení, nenechával dělat děvčata ani svou práci.
Ale je konec, vše je sečteno a podtrženo. Největší zájem byl o premiérové a seniorské předplatné. Celkový počet předplatitelů se ZVÝŠIL o 49. Loni jich mělo divadlo 1251, letos je hezký zaokrouhlený počet 1300! Ale k tomu zaokrouhlenému počtu dopomohl sám ředitel. Původně se číslo ustálilo na 1297. A říďa pořád chodil a opakoval – „Jenom tři, už jenom tři, aby to bylo hezky zaokrouhlené!“ Poslední dny ztratil nervy, šel do obchodního a koupil tři předplatné!!! Ty pak odvezl jako dárek do Pečovatelské služby Příbram pro jejich klienty. Tak doufám, že jim udělal radost. A říďa je taky spokojený. Má to zaokrouhlené!
Hlasování do letošní ankety začíná!
Od 1. února bude každý návštěvník divadla dostávat od uvaděček anketní lístek, ve kterém může zvolit svoji oblíbenou herečku, herce, inscenaci a premiéru. Volit můžete mezi šesti herečkami, devíti herci, pěti premiérami a dvaceti inscenacemi, které se hrály v loňském roce. Anketní lístky můžete hned vyplnit a dát do schránek ve foyer. Nebo je v klidu vyplníte doma a odevzdáte na jakémkoliv prodejním místě. Naposledy můžete svůj hlas odevzdat 12. června. Slavnostní vyhlášení vítězů proběhne v červnu (termín ještě není znám), před posledním představením sezóny. A nezapomeňte vyplnit i své jméno a adresu, anketní lístky jsou slosovatelné!
Vláďa Motyka dokumentaristou
Lidi z divadla mám ráda. Jsou tím prostředím správně švihlí a většina je multifunkčními profíky. Třeba takový zvukař Vláďa Motyka. Stejně jako se zvukem, to umí i s kamerou a střihem. Je velký příznivec kapely E!E, točil pro ně dokonce upoutávky. Jedna z nich se natáčela v divadle. V loni zemřel člen kapely Petr Bakaler, zvaný Bakča. Už na jeho pohřbu padla myšlenka natočit o Bakčovi dokument. Měl ho ukázat ve všech jeho tvářích, jako punkáče, muzikanta, indiána, tatéra a člověka milujícího svou rodinu. “Měl jsem dost archivního materiálu, tak jsem oslovil kluky z Éček, kteří se toho hned chytli“, říká Vláďa Motyka. „Začali jsme hned točit. Z počátku trochu bezhlavě, až během natáčení jsme začali tvořit scénář. Nakonec jsme natočili dvaapadesátiminutový dokument.“ A kde ho můžeme vidět? „Zatím je neveřejný a promítá se po různých akcích. Ale co je nedůležitější, že se mi sami ozvali z filmového festivalu Finále Plzeň, že by ten dokument chtěli do soutěže, abych se přihlásil.“ Doufám, že jste dokument přihlásil? „Přihlásil. A ještě mi bylo sděleno, že i kdyby se do soutěže nedostal, že ho promítnou mimo soutěž.“ Téééda! Co to pro Vás znamená? „(smích) Šok. O nějakém festivalu jsem vůbec nepřemýšlel. Tohle bylo tak překvapující, že teď už bych se nebál, přihlásit ho i jinam.“
Tak držíme palce!!!
Zamyšlení nad (ne)úrovní maturitních plesů
Tradovalo se, že pronájmy estrádního sálu na maturitní plesy jsou vysoké. Mělo to svůj důvod. Přesto se ceny snížily. Podle mého názoru je to špatně. A klidně mi teď všichni budoucí i minulí maturanti nadávejte. Maturitní plesy bývají takovou docela slušnou pohromou.
-Například takový vnitřní ohňostroj (nájemci ho samozřejmě nenahlásili), jehož významnou složkou bylo něco, co připomínalo olej! Byl úplně všude a na botách se skvěle roznášel.
-Celá taneční plocha polepená hvězdami. Z těch parket prostě dolů nešly. Musela se objednat speciální firma.
-Dialog mezi vedoucí občerstvení a studenty: „Ukažte mi, co máte v tom pytli?“ „Co je ti do toho?“ „Na ples se běžně s pytlem nechodí. Zavolám ochranku.“ Pytel byl plný tvrdého alkoholu. „To sem nosit nemůžete!“ „My jsme si to tady pronajali a je to teď naše. A ty nám do toho nebudeš kecat.“ „Ano pronajali jste si to. A v té smlouvě je zákaz nošení jídla i nápojů. Odložte si ten pytel v šatně.“ „No ty si dobrá! A co s tím asi potom budeme dělat?! Vždyť jen toho tvrdýho je za dvanáct táců!“ „Jenom tvrdého? Vy máte ještě něco dalšího?“ „No víno a nealako.“
-Další dialog mezi barmankou prodávající občerstvení a studenty. Velmi stručný dialog! Studenti přišli k pultu, sebrali celý tác s chlebíčky. „Počkejte! To nemůžete! Ty chlebíčky se platí!“ „Klídek, ten tác vrátíme!“ Tác opravdu vrátili…
-Na běžný ples (např. Divadelní, Rybářský, atd.) stačí „ochranka“ ve dvou lidech a celý večer nemá „do čeho píchnout“. Na maturáky se běžně najímá sedm členů. Mám v živé paměti (tak dlouho to zase není), kdy pár jedinců rozbouřilo celý sál. Nestačila ochranka a nestačila ani policie, která musela zavolat pomoc. „Pár facek“ slízly i dámy, které se snažily utéct.
Občas slyším stížnosti, že ze strany divadla nemají maturitní plesy tu správnou úroveň. Ano nemají… Ale být po mém, ještě bych přitvrdila – nápoje do plastových kelímků!
A to vůbec nemluvím o úklidu po těchto plesech. Po tom posledním, který měla v lednu Střední integrovaná škola, jsem si udělala pár fotek.
Tohle není záležitostí pouze Střední integrované školy. Tohle je standardní stav. A některé jsou ještě horší. Dělat tady uklízečku vyžaduje nejen kvalitní koště a čisticí prostředky, ale i silný žaludek. Prostě některé práce bych nechtěla dělat ani za „zlaté prase“.
A tak jsem si na závěr položila otázku: Proč se toto stává pouze při plesech maturitních? Jasnou odpověď neznám. Ale dohaduji se …
Rodinná i hudební pouta Klímových
Koncert Lukáše a Richarda Klímových nezklamal. Byla to hudební lahůdka. Oba jsou skvělí hudebníci. A i když jsou jejich základním nástrojem housle, nevyhýbají se ani kytarovým strunám nebo klávesám. A všechny dokážou vystřídat během jedné skladby. Zrovna tak rozmanitý je jejich repertoár – od Pink Floydů po Dvořákovu Humoresku.
Tohle není horor, to je Pontyho skladba Zamilované slonice.
Diváci si vytleskali tři hudební přídavky.
Krásné oči ohyzdné obrazy
Malé svatohorské divadélko uvedlo v D-klubu hodinovou aktovku o homosexuálním kritikovi, který si pozve domů mladíka, s nímž se seznámil na vernisáži. Z mladého muže se vyklube mstitel dívky, která spáchala sebevraždu po tvrdé kritice svých vystavených obrazů. Ukazuje se, jak se z neúspěšného malíře stal módní kritik, který v hodině pravdy na sebe vychrstne všechnu špínu své vystrašené duše.
Gympláci si poradili i s malým jevištěm. A dovezli si veškerou techniku, takže jsem se při vstupu do Déčka nestačila divit všem těm světelným rampám.
Přestože jsem už hru viděla, znala děj i překvapivý konec, stejně jsem po jejím skončení potřebovala pár okamžiků na její vydýchání. Je to silný příběh a Zuzka Kubátová, Michal Moravec a Tomáš Bílek byli skvělí.
Přišel se podívat i režisér tohoto představení příbramský herec Robert Tyleček.
V Déčku zahrají hosté ze Slovenska
Romanika to je nevšední multižánrový hudební projekt plný vášně a energie. Název je složený ze jmen dvou hlavních protagonistů Roman + Ika.
Charismatická zpěvačka a kytaristka Ika Kraicová je často přirovnávána k Zuzaně Navarové, Szidi Tobias, Radúze nebo Idě Kellarové. Silný ženský element v textech a divoké rytmy vyvažuje hluboký a jazzově kultivovaný zvuk kontrabasu, na který hraje Ikin životní partner Roman Kraic. V jejich hudebním provedení se střetávají šansonové nálady, pouliční kabaret, jiskřivé čardáše a world-ethno. Většinu textů napsala slovenská básnířka Eva Luka, držitelka mnoha literárních ocenění. „Vo výbere autorky textov som mala šťastnú ruku, pretože jej texty sú hotové piesne, kvalitatívne nielen na úrovni poézie, ale najmä dokonale vystihujú moje vnútorné rozpoloženie a temperamentovú škálu,“ říká Ika Kraicová.
Významný český hudební kritik Jiří Černý označil debut Iky Kraicové za plný úchvatných písní o temném ženství. Osobitou zpěvačku nazval Jiří Černý talentem a její hlas popsal slovy: „Silný, hegerovsky pevný alt stupňuje až k napětí. Dechu má jako lokomotiva, místy má blízko k vlku, smutně vyjící na měsíc.“
V D-klubu 20. února, od 19 hod.
5 minut slávy
Další pokračování pořadu, který pořádá společně Příbramské divadlo a Spolek ve čtvrtek. Od Čtvrtečáků jsem se dozvěděla, na koho se máme těšit: „Takže zatím máme hudební vystoupení dua Tomáš Rosa a Pepa Mrkáček, Blaira: http://bandzone.cz/blair, Danku Hassmannovou a hosta z Jablonce – Rudu Hancvencla s divadelním kusem Hvězdné dálky. “
D-Klub, 26. února, 19 hod.
V Déčku se podepisuje a podepisuje
Emil Viklický
Jiří Lábus
Roman Štolpa
Tomáš Töpfer
Pavel Batěk
Václav Noid Bárta
Je příjemný večer, sedím v příjemné pražské hospůdce, v příjemné společnosti své kamarádky, kterou jsem rok neviděla. Čas pádí. A protože Jana na rozdíl ode mě (je o dost mladší) má chytrý mobil, najde mi dobu odjezdu autobusů na Příbram. Mně se jen tak odcházet nechce, zvolím čas až ve 22:10. V duchu si plánuju cestu – na Anděl to mám s přestupem, musím tak zhruba 45 minut před odjezdem vyrazit. Jedu tramvají, už jsem po přestupu. V tramvaji hlásí Zborovská, na hodinkách 22:05, na mém čele pot. Na Andělu tryskem vybíhám z tramvaje. No, tryskem je přehnaný, ale dělám, co můžu. Šílená stařenka s prudce naraženým baretem, batohem a vlající šálou se řítí pražskými ulicemi. Do odjezdu autobusu zbývají tři minuty. Abych překonala věk, prohulené plíce a strach, polohlasně si deklamuji: nadechnout nosem, vydechnout ústy! Výsledek je, že šíleně funím. Zaslechnu pískot a křik: „To dáš!!“ V té své nadzvukové rychlosti se stačím ohlédnout a partě puberťáků, sedící na zábradlí, ukázat dva vztyčené vítězné prsty. Vteřiny ubíhají a já se je snažím dohonit. Musí být na mě strašný pohled. Rozčiluje mě ječící hlas nějaké důchodkyně: „Panííííí, panííííí!!!“ Když ten vřískot neustává, tak se ohlédnu. Za mnou se řítí větší stařenka, než jsem já (utíká stejně rychle, jako já), s mojí šálou v ruce. V hlavě mi rychle proběhne: šála nebo autobus? Zvítězí soucit s tou dobrou ženou. Průpovídky čekajícího řidiče a potlesk celého autobusu, nekomentuji.
Plyne z toho poučení: Abys překonal sám sebe, nemusíš si stavět velké cíle!
Vaše Fany Blažková fanyblazkova@centrum.cz
Zřizovatelem divadla je město Příbram za podpory Ministerstva kultury ČR a Středočeského kraje
Sponzoři
