Na kafíčku s Blažkovou

Pidrmanová Jana

Jsem ráda, že jsem z DAMU neutekla

Co se Vám vybaví, když se řekne dětství?
Rodina. Rodiče, bráška i prarodiče. Samé příjemné pocity, spokojenost, bezstarostnost a láska.

Byla jste zlobidlo nebo vzorňák?
Já jsem byla velký zlobidlo. Byla jsem hodně vzdorovité dítě. A myslím si, že naši se mnou měli velké starosti.

Čím jste chtěla být jako malá holka?
Vždycky jsem si hrála na učitelku a na herečku. Ale v pubertě mě to přešlo a pak se ta herečka znovu vrátila.

Jak se vrátila?
(smích) Já jsem chtěla být psycholožkou. Ale protože jsem nevěřila, že se na školu dostanu, tak jsem si dala přihlášku i na DAMU. A ono to vyšlo.

Co říkali Vašemu výběru rodiče?
Bylo to překvapení. Ale když už jsem se na školu dostala, tak byli nadšení. Rozhodně mi to nerozmlouvali.

Nezalitovala jste někdy svého výběru?
Na škole jsem s tím hodně bojovala. Nebyla jsem na herectví vůbec připravená a najednou jsem se ocitla v prostředí, na které jsem nebyla zvyklá. Hodně dlouho jsem z toho byla vyjukaná. Škola byla vlastně zatím ta nejtěžší fáze v tom mém hereckém životě. Ale ten boj stál zato. A jsem ráda, že jsem neutekla.

… A navíc jste se téměř hned dostala do Národního divadla. Jaké to je v tomto věku?
Ať si člověk myslí, co chce, je to hřejivý pocit. Národní divadlo má skvělý soubor, střídají se tu úžasní režiséři.

Co nejraději jíte, a co byste do úst nikdy nevzala?
Já jsem do nedávna nesnášela játra. Ale to už jsem překonala. A játra byla posledním jídlem, které jsem nejedla. Před časem jsem byla v Thajsku a thajská kuchyně je teď pro mě takový favorit.

Jaká je Vaše nejhorší povahová vlastnost?
Asi trochu ta vzdorovitost. Ale taky dokážu ustoupit (smích).

A ta nejlepší?
(smích) Já nevím jak to říct… zní to debilně… Prostě chci říct, že mě dělá šťastnou, když je mé okolí spokojené.

Prozradila jste, že jste byla v Thajsku, z toho usuzuji, že ráda cestujete. Je nějaká země, kterou byste chtěla hodně poznat?
Těch zemí je hodně. Ale vždycky jsem hodně chtěla poznat Ukrajinu. Ale nemám sebou kumpána, který by se mnou jel a byl pro tuto zemi nadšený. A samozřejmě k současné situaci, bych tu cestu ještě odložila.

Mohla byste žít natrvalo v cizí zemi?
Představit si to umím, ale samozřejmě s prací je to hodně problematické. V současné době se neumím vzdát divadla. Ale kdybych dělala… (smích) třeba toho psychologa, tak bych si to představit uměla. Ale zase nevím, zda bych tam vydržela až do konce života.

Jak moc Vás ovlivňuje móda?
Moc ne. A to vůbec neberu jako klad. Spíš lituju, že to v sobě nemám… A když si náhodou koupím něco hezkého, co mi sluší, tak samozřejmě radost mám. Ale většinou mi to musí vybrat někdo jiný… (smích)

Jak by měl vypadat Váš naprosto ideální den?
Zrovna dneska jsem nějaká nastydlá, tak už si představuji, jak se z toho vyležím. Postel, dobrý čaj se zázvorem… Tak to je v téhle době, představa ideálního dne.