Denisa, 8let
  Jak se ti líbí pohádka?
  Ano. Líbí.
  A kdo se Tobě nejvíc líbí?
  Mně se nejvíc líbí královna.
  A kdo nelíbí?
  Taky král.

 

 

 Terezka, 4 roky
  Jak se ti líbí pohádka?
  Jo, líbí.
  A kdo nejvíc?
  Nejvíc ta princezna.

 

 

   Nelinka 5 let,  Elizabet, 10let                        
   Holky, jak se vám líbí pohádka?             A nejméně?
  Jo.                                                                        Král.
  Hodně.                                                               Mně taky král. 
  A kdo se vám líbí nejvíc?
 Princezna.
  Mně taky.
    
  

  Marunka,  3 roky
  Jak se ti líbí pohádka?
  Líbí.
  A kdo se ti tam líbí?
  Mickey Mouse
  Jó Micky. A kdo se Ti líbí v téhle pohádce?
  Nevím.

 

  Kryštůfek, 5 let
  Jak se Ti líbí pohádka?
  Dobře.
  A kdo se Ti líbí nejvíc?
  Všechno.
  A kdo se Ti nelíbí?
  Všichni se mi líbí.

 

 Tak jednoznačně je nejoblíbenější princezna a hned po ní královna. A jakpak by ne? Obě jsou krásné, chytré a hodné.  A děti si vůbec nezískal král. Vždyť je to taky pěkný morous a lakomec.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pokud jste nestihli červnovou premiéru, určitě vám doporučuji, abyste si nenechali Tři zlaté vlasy děda Vševěda ujít. Je to rodinné představení, kde dobro vítězí nad lidskou zlobou a chamtivostí a zlo je po zásluze potrestáno.  V pohádkách se to totiž stát může!

 

 

 

 

 

 

 

---

Brouk v hlavě to vyhrál na celé čáře

Sezonu ke konci června ukončilo představení Cizinec. A těsně před jeho začátkem proběhlo už tradiční vyhlášení divácké ankety.  A protože šlo o nejoblíbenější inscenaci, herečku a herce za rok 2011, na hlasovacích lístcích se objevila jména, která už mezi členy hereckého souboru nenajdete (Filásková, Kalina), ale zároveň jména nová, která se ještě v Příbrami nestačila ani ohřát (Krmíčková, Král). Musím říct, že na výsledky byli v divadle všichni zvědaví. Pro vítěze byly jako vždy, kromě květin, připraveny keramické kachle z dílny Kateřiny Baranowské.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nejoblíbenější herečkou se stala Petra Duspivová. „Mám z té ceny opravdu radost, chtěla bych divákům poděkovat, jsem ráda, že chodí do divadla a že si najdou čas na to, aby si sedli a vyplnili nějaký anketní lístek, což já osobně dělám hrozně nerada a zato jim hrozně děkuju. Je hezké, že se za tou sezónou udělá takováhle tečka a já navíc o sobě často pochybuju a říkám si, má to vůbec smysl? A pak když člověk dostane takovouhle cenu, tak i kdyby minimální, ale nějaký smysl to má.“

 

Na druhém místě se umístila Helena Karochová, třetí obsadila Radka Filásková.

 

Nejoblíbenějším hercem diváků je Vojtěch Záveský. „Vítězství jsem nečekal, opravdu ne, a o to je to příjemnější.  I když závazné. Vždycky jsem býval ve všem druhý nejlepší i ve sportu, a to je taková lepší pozice, když člověk nemusí pořád potvrzovat tu kvalitu jako jednička. Bylo mi líp, když byl Zbyšek jasný vítěz a já si mohl v klidu dělat své, než když jakoby musím plnit nějaké očekávání jako ten první.“

 

 

 

 Na druhém místě je Zbigniew Kalina a třetí obsadil Lukáš Král, který v době vyhlášení ankety nebyl členem příbramského souboru ani rok.

 Novinkou ve vyhlašování cen, byla cena pro nejúspěšnější premiéru roku 2011, kterou se, zcela přesvědčivě, stala inscenace Brouk v hlavě. Cenu přebíral režisér Milan Schejbal.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nejoblíbenější inscenaci roku 2011 mohli diváci volit z 24 titulů. První místo si opět získal Brouk v hlavě. Častokrát se nestává, aby se premiéra umístila mezi prvními třemi. Brouk v hlavě vyhrál. Je to příjemné překvapení.
Stříbro vybojoval Hrdý Budžes a bronzovou příčku obsadily Drobečky z perníku.

 

 

 

 

 

 

 

 

Letošní ročník byl ozvláštněn přítomností presidenta Herecké asociace Jiřího Hromady. „Několik divadel dělá podobné ankety a Herecká asociace se chce do udílení cen zapojit.  Certifikát Herecké asociace, který je spojen i s menším finančním darem, bych rád předal absolutnímu vítězi, tedy tomu, kdo dostal největší počet hlasů,“ uvedl Jiří Hromada. Navíc dodal, že příbramské divadlo je úplně prvním divadlem, kde se cena uděluje.
Absolutním vítězem tedy tím, kdo získal cenu Herecké asociace, byl Vojtěch Záveský s 416 hlasy. Ale měl to o chlup. Jeho kolegyně Petra dostala pouze o dva hlasy méně.
A co na absolutní vítězství říká Vojta: „ Ocenění Herecké asociace si moc vážím. Myslím si, že cílem je, aby třeba i menší a lokální divadlo mělo na chvilku pocit, že se o něm ví.“

 

 

 

 

 

 

 

---

Herci vítězili a diváci vyhrávali

U ankety ještě chvíli zůstanu.  Ceny si odnesli i diváci.

 To už právě Helena a Hanka přináší kolébku s 1246 hlasy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

S přicházejícími anketními lístky si divadlo vlastně dělá takovou statistiku, odkud diváci do Příbrami jezdí. Protože anketní lístek je možné získat pouze se vstupenkou v Příbrami, jsou výsledky každoročně příjemným překvapením. Letos se objevily lístky ze Studence, Nového Města nad Metují, Kadaně, Mariánských Lázní, Ústí nad Orlicí, Karlových Varů a dalších měst.

 Losovali se tři výherci a pěkně odzadu. O vylosování výherce třetí ceny byl požádán náhodně vybraný divák. Ten vylosoval Janu Dvořákovou z Bohutína. A Jana vyhrála dvě vstupenky na představení Oněgin byl Rusák.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

O výherce druhé ceny se postaral umělecký šéf Milan Schejbal. Ten vylosoval Tomáše Kratochvíla z Příbrami, který mohl v létě jet na venkovní představení Partičky na Konopišti.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

První cenu losoval ředitel Petr Bednář. A jak z fotografií vidno, přistupoval k tomu velmi odpovědně i s dohledem kameramana. Vylosoval Janu Malou z Dobříše. Ta vyhrála zájezd do Řecka od cestovní kanceláře Iríny Tours.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Anketní lístek vyplnila jenom kvůli kolegyni

Zájezd do Řecka od cestovní kanceláře Iríny Tours vyhrála sympatická Jana Malá z Dobříše. V divadle ji přijal ředitel Petr Bednář, a já jsem mohla být přítomna, takže jsem si Janu trochu vyzpovídala.

                                                                                         

 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

B. Co jste říkala, když Vám z divadla zavolali?
M. Já jsem to už slyšela od studentů ve škole a od kolegyň. Ale smála jsem se tomu.  Do této doby jsem příliš nevěřila regulérnosti žádných soutěží. 

 B. A když Vám zavolali z divadla, tak už jste věřila?
M. Z počátku se mi opravdu moc věřit nechtělo.  Ale teď už věřím a mám velkou radost.

 B. S kým pojedete?
M. Vezmu sebou maminku.

 B. Jak často chodíte do příbramského divadla a kolik jste vyplnila anketních lístků?
M. Do příbramského divadla jezdím ráda, ale anketní lístek jsem vyplnila pouze jeden.  A ještě to byla velká náhoda.

 B. Jaká náhoda?
M. Oslovila mě kolegyně ve škole, že se uvolnil jeden lístek, jestli nechci jet do divadla. V divadle mi půjčila propisku se slovy: koukej to vyplnit, ať jedeš do Řecka.

 B. Takže nebýt kolegyně…
M. (smích) Je to vůči kolegyni dost nespravedlivé.

 V tuto dobu je už Jana z Řecka doma. A my to víme, protože poslala do divadla pohled. Děkujeme!

---

 Zdravé tělo-zdravý duch

Je všeobecně známo, že Petra Duspivová  miluje tanec, cvičení a vůbec pohyb. Myslím, že mu věnuje zrovna tolik času, jako herectví. A já se dokonce občas obávám, že časem u Petry pohyb zvítězí nad divadlem. A protože v Praze působí, jako cvičitelka, kde vede různé kurzy, požádaly ji ženské z divadla, jestli by necvičila i s nimi. A Petra samozřejmě souhlasila. A tak se jednou týdně sejdou ve zkušebně dámy různých profesí, věku i fyzických kondic,  a cvičí s Petrou Port de bras.  Když jsem se byla podívat, vypadalo to hodně jednoduše. Dámy dělají pomalé a ladné pohyby, skoro jako by pomalu tančily. Tak jsem se také na jednu hodinu přihlásila. To, co vypadá hodně nenáročně, mi dalo pořádně zabrat. Ale i ve svém věku jsem to zvládla. Na hodinu jsem si k nelibosti všech přítomných vzala foťák. Ale dámy, můžete být klidné… Fotit neumím ani statické věci, natož pohyb. Takže jste úplně rozmazané.

 

 

 

 

 

 

A kromě foťáku jsem si vzala i diktafon. No, musím se smířit s tím, že s touto technikou nejsem oblíbená… Tak jsem se několika holek zeptala, proč chodí cvičit, a co jim to dává.

Eva Vítová, mzdová účetní
1. Protože mě to baví.
2. Na nic nemyslím a krásně relaxuji.

Hana Koprdová, asistentka a personalistka
1. Abych byla hezká holka. 🙂
2. Protáhnu si celé tělo a hlavně krční páteř.

 Edita Kubelková, malířka dekorací
1. Abych něco pro sebe dělala.
2. Protažení celého těla.

 Alena Zápotočná, garderobiérka
1. Moc se mi to líbí.
2. Krásně si narovnám tělo a cítím se o hodně lépe.

 Helena Šůnová, propagace
1. Aby mě nebolela záda.
2. Mám ze cvičení výborné pocity, pomáhá mi to.

 

A zeptat jsem se zašla i cvičitelky Petry Duspivové:    
  B. Co říkáte výkonům divadelních děvčat?
  D. Super. Já jsem hlavně nadšená z toho, že chodí, a že je to baví.

  B. Jak dlouho, už cvičíte?
  D. Začali jsme na začátku května, takže dva měsíce. Přes prázdniny si      dáme  pauzu a doufám, že potom budeme pokračovat.

   B.Takže neklesá jejich počet?
  D. Naopak. Jejich počet přibývá.

  B. Dělají pokroky?
  D. Dělají. Já myslím, že každý, kdo začne pravidelně cvičit, ucítí změnu.

  B. A nemají připomínky, že už je moc honíte?
  D. Já dávám důraz na ty správné věci, to znamená, že někdy méně,   znamená více. Raději méně a důkladně.

 

---

 

 

 

 

 

 

 

 

B. Co bylo pro vás nejtěžší?
K. Asi poutkování vousů.

 B. A co nějaký zážitek, nebyl by?
K. Zážitkem bylo třeba to, že jsme odlévali obličej Karlu Rodenovi. Poprvé jsem přitom pracovala se silikonem.

 B. Dozvěděla jste se nějaké nové metody, které jste při své praxi dosud nepoužívala?
K. Dozvěděla jsem se hodně nového. Kromě práce se silikonem, třeba to, že jizva se dá vyrobit z vaty, což je pro praxi v divadle dobrý poznatek, protože je to levné.

 

 

 

 

 

 

 

 

Takový kurs na soukromé škole není jen tak. Končí závěrečnými zkouškami a to jak ústními, písemnými i praktickými. A Maruška to všechno měla za 1. Takže obdržela dva certifikáty. A dobrá asi opravdu byla, protože během studia dostala nabídku do Filmových laboratoří Barrandov nebo  na práci  pro muzikál. Ale Maruška je hodná holka, a proto zůstává v příbramském divadle.

 

 

 Příbramské divadlo to v Ostravě rozbalilo

Tak jsem se pozvolna dostala do července. To je měsíc, na který se všichni divadelníci těší. Konečně je volno!!! Tentokrát nebylo, alespoň pro některé. Divadlo se rozhodlo vyhovět požadavku pořadatelů jednoho z největších festivalů u nás Colours of Ostrava, a zahrát na festivalu Hrdého Budžese.  Tým Hrdého Budžese, když byl v dubnu na zájezdě v Ostravě, si šel prohlédnout celý areál přestavovaného plynojemu. Do posledního okamžiku, se kolem hraní v Ostravě objevovala celá řada otazníků i pochyb. Celým tým – technici i herci vyjeli do Ostravy už v pátek, takže měli čas si festival užít. A jak je znám, dělali i spoustu ptákovin a recesí. Potom už stačilo se projít divadlem a posbírat drby. Takže tady jsou:

 Festivalové vteřiny

– Plastové kelímky byly zálohovány 50 korunami, takže si je všichni hlídali a kelímky se nikde neváleli.

– První den přijel tým do Ostravy v 16 hodin. A přestože byli všichni po cestě unaveni, vydrželi na festivalu do 4 hodin ráno.

 

 

 

 

 

 

– Inspicientka Anička a zvukař Břéťa nastoupili do tramvaje. Jízdenky jim vůbec nešly ve strojku cvaknout. Po nich nastoupili další cestující a také se marně snažili cvaknout jízdenku. V tom okamžiku Břéťa vytáhnul kartičku z hotelu a s kamennou tváří prohlásil: „Kontrola jízdenek!“ A chudáci cestující překotně vysvětlovali, že strojek opravdu nefunguje.  Nejdřív se začali smát ti, kteří si všimli, jak těsně předtím zápasil se strojkem sám Břéťa. A pak i ostatní…

 – Celý vlek, který jsme táhli za autobusem, vyjel výtahem až do patra, kde jsme hráli. Takže kulisáci vykládali přímo u jeviště.

 –  Naši technici jsou zvyklí na nečekané situace a umí i improvizovat. Když nastoupili asi o 15 minut později, než bylo v rozpisu (nástup měl být v 8 hodin), místní technici už nervózně přešlapovali na místě, že se to nemůže stihnout. Naši kluci nechápali – hrajeme, přece až ve 12 hodin. Klíííídek!

 

 

 

 

 

 

 

 – Když tým nastoupil do haly plynojemu, tak jim rozlehlý prostor vzal trochu dech. (Inspicientka Anička: „Ty jo, já jsem se normálně lekla“).

 – V noci jezdili na hotel taxíkem. Do taxíku mohli pouze čtyři pasažéři, jich bylo pět.  Nechápali, jak nasedli, ale najednou se taxík rozjel a všichni se zmateně rozhlíželi, koho nechali venku. Pak si všimli, jak na ně z podlahy koukají velké oči. Řidič Karel zděšeně prohlásil: „Ježíši, tady snad leží ten kocour ze Shreka!“ Žádný kocour! Bára se dobrovolně, aby se vešli, nacpala na podlahu.

 – Inspicientka Anička šla s herečkou Marcelou. Po kamínkách se jí špatně šlo, a tak mířila na trávu. A dva kluci si to okomentovali: „Podívej, jak ta děvčice špatně jde…“ „ To se nediv, když má takovéhle štekle!“ (Anička měla tenisky, ale nesla svých 186 cm.)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

– Anička má se svou výškou dost zážitků. V sobotu se v areálu ztratila. Bloudila asi půl hodiny, a bylo jí skoro do breku. Zastavil jí kluk, který jí byl výškou asi k prsům, a hned se zajímal, jestli je na festivalu sama. Anička vyhrkla, že je tady s partou. A z ogara vypadlo: „Hmm, škoda. Ale jsi ženská, viď?!“

 – K našim řidičům Karlovi a Michalovi se přitočily dvě dívky a začaly si s nimi živě povídat (od někoho jsem slyšela výraz koketovat). Kluci se jen rozplývali.  Ostatní je po očku pozorovali, a pak to Anička nevydržela a vyrazila směrem ke čtveřici a přísným hlasem spustila: „No, co je, kluci?! Nejdřív mi slibujete svatbu a pak se mi chystáte být nevěrný! „ Děvčata se rychle rozloučila a kluci nějakou dobu s Aničkou nemluvili.

 – Týmy techniků, které měly službu v jednotlivých halách, toho příliš nenaspaly. Proto zajásali, když zjistili, že Hrdý Budžes má vlastní zvukaře i osvětlovače. Znamenalo to pro ně, že si můžou na tři hodiny zdřímnout. Nezdřímli! Začali se dívat na představení a vydrželi až do konce. Prý jim to stálo za to!

 

 

 

 

 

 

 

– Většině vadily fronty. Na všechno. Na WC i na pivo.

 – V Ostravě potkávali naši Příbramáci jiné Příbramáky a řada jich byla i na představení.

 – Předposlední festivalový den měla Bára Hrzánová besedu. Sál byl plný. Přišlo si jí poslechnout okolo 500 lidí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tím končí festivalové vteřiny, protože pak…
… pak přišel poslední festivalový den. Hrdý Budžes měl začít přesně v poledne. Jaké bylo překvapení týmu, když ráno před osmou přišel před plynojem, a tam stály stovky lidí. Řada jich prý před vchodem nocovala. Se stoupajícím časem jich byli přes dva tisíce. Tlačili se ke vchodu, i když většině muselo být jasno, že se do sálu nedostanou. Celý náš tým se shodl: To jsme ještě nezažili!

 Ano, ti všichni, chtějí vidět Hrdého Budžese

 

 

 

 

 

 

 

 Sál se pomalu začíná plnit

 

 

 

 

 

 

 

Sál byl zaplněn až pod střechu. Původně komorní představení, se hrálo pro 1500 diváků. Odhad je, že další tisícovka se do sálu nedostala.

Před představením byla trochu nervozita

 

 

 

 

 

 

 

A pak se už hrálo:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Je dohráno a celá hala najednou vstává, jako jeden člověk. Aplaus trvá! Škoda, že jsem to na vlastní oči neviděla a neslyšela.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hned po skončení festivalu dostala vedoucí obchodního oddělení Hanka Kratochvílová dopis. Otiskuji ho v plném znění:

Hezký den,
chci Vám i Vašemu divadlu velmi moc a ze srdce poděkovat za spolupráci, krásné představení a za účast na Colours of Ostrava. Snažili jsme se vám vytvořit takové podmínky, aby vše klaplo k dokonalosti. Snad se nám to podařilo. Dlouhý standing ovation a bulící lidé z techniky a produkce v zákulisí, kdy slzy skrýval málokdo, se natrvalo zapíší do historie Colours.  Prosím poděkujte ještě jednou všem hercům, paní Báře, technikům a vedení Vašeho divadla za báječné představení a za vstřícnost.

Jiří Moravčík
Colours of Ostrava

P.S. a velké poděkování samozřejmě patří i Vám osobně, moc hezky se s vámi spolupracovalo

 Pokud Vám to ještě nestačilo, tak se podívejte na divadelní facebook. Zvukař Vláďa Motyka celý zájezd točil a úžasně sestřihal. Mě to video dojalo.  Nechci, aby to vypadalo nabubřele, ale tohle je reprezentace města, jak má být! Jsem ráda, že k tomuto divadelnímu týmu taky trochu patřím.

---

 Další „divadelní“ svatba

V červenci byla ještě jedna událost. Z asistentky ředitele a personalistky Hany Koprdové se 21. července stala Hana Čapková.  Se svým manželem Tomášem chodila pět let, takže už bylo na čase.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

B. Já budu trochu drzá… „Musela“ jste se vdávat?
Č. (smích) Nemusela. Chtěla.

 B. A plánujete…?
Č. V srpnu jsme si pořídili takové miminko… štěně labradora. Takže zatím máme o zábavu postaráno.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Milá Hanko, blahopřejeme a přejeme hodně štěstí!

 

 

 

 

 

 

Hance do nového života přijel popřát i ředitel se svojí zástupkyní.

---

 Do tohohle divadla se musíme podívat – tvrdí fotbaloví fanoušci

V srpnu se u obce Horčápsko konal festival Kačeři. Organizátorům pravidelně pomáhá i divadelní zvukař Vláďa Motyka.  Během festivalu probíhá i fotbalový turnaj. A právě v této souvislosti Vláďu napadlo, že by divadlo mohlo sestavit vlastní tým. „Zpočátku jsem si myslel, že se klukům moc chtít nebude, ale nakonec jsem byl překvapen“.  Do týmu se kromě zvukaře Vládi, přihlásili kulisáci Milan, Vláďa, Martin a truhlář Vláďa.  Zbytek týmu doplnili o hosty. Místo dresů oblékli divadelní trička a tým s názvem Divadlo Příbram s odhodláním vyrazil. „Ono to odhodlání zase nebylo tak velké. Nikdy jsme spolu nehráli, nikdo z nás pravidelně netrénuje.“  A zrovna tak k nim přistupovali i diváci a ostatní týmy. Prostě to byli naprostí outsajdři. Přepokládám, že jejich hlavním cílem bylo, aby z osmi družstev nebyli osmí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
Snahy Martina Lacka (vpravo)

A pak se začalo hrát, a ti outsajdř, k vlastnímu překvapení a k překvapení ostatních, postoupili až do zápasu, kdy se hrálo o 3. místo.  A vůbec to nevypadalo špatně, protože až na tento rozhodující zápas přijela i velká posila Vojta Záveský. Ten, ale nakonec žádnou posilou nebyl. Během druhé minuty zápasu si zvrtnul kotník a pokračoval pouze fanděním.  Zápas byl o nervy. Skončil nerozhodně 1:1. Takže se kopaly penalty.  V té době se z řad diváků ozval výkřik: „Tak do tohohle divadla se musíme podívat!“ Bohužel, penalta to rozhodla, v neprospěch divadelního týmu.  „Čtvrtého místa nelitujeme. Hráli jsme o medaili, a to byl pro nás dostatečný úspěch,“ prohlásil Vláďa Motyka. A ještě jeden úspěch si může tým Divadlo Příbram připsat. V naší bráně chytal šéf reklamní agentury, s kterou divadlo spolupracuje, Lubomír Pružina. A právě Lubomír byl vyhlášen nejlepším brankářem turnaje.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Fenomenální útok Vládi Motyky

Jedno ale nevyšlo. Během plánování turnaje, slíbila děvčata z divadla, že přijedou fandit, a že to teprve Horčápsko uvidí mažoretky! Bohužel byla doba dovolených, takže to holkám nevyšlo. Vláďa to samozřejmě okomentoval: „To bylo pro nás opravdu velkým zklamáním!“

 

 

 

 

 

 

 

Vláďa Brož si zahrává s vykloubením nohy

 

Jak to tak vypadá, tým Divadlo Příbram, tímto turnajem nekončí. Alespoň Vláďa si to myslí: „Kačery bychom si chtěli příští rok zopakovat. Ale turnajů je celá řada. Proč to nezkusit!“

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

Tak držíme palce! A vy děvčata z divadla, byste v tom kluky neměly nechávat!

 

---

 Změny v hereckém souboru

 Herecký soubor zaznamená od nové sezóny několik změn.  Odchází herec Jan Novák a nastupují dva nováčci. Prvním je  Roman Štabrňák.  Ten už si v Příbrami zahrál v D ´Artagnanovi  a v současné době září v dvojroli ve hře Brouk v hlavě.  Samozřejmě, že mě zajímá, co ho táhne na oblast? „Já si myslím, že divadlo je jenom jedno: a to buď dobrý, nebo blbý. A je jedno, jestli je to velké pražské divadlo nebo divadélko v malém městečku. Dalším důvodem je osoba Milana Schejbala, který mi před lety, ještě co by studentovi DAMU, dal možnost zahrát si na profesionální scéně v Divadle ABC.  A teď jsem dostal od Milana nabídku do Příbrami. Řekl jsem mu, že pod takovým šéfem bych nemohl dělat, a on mi odpověděl, že momentálně horšího herce nesehnal. A tak jsme si plácli.“  Kde jste byl předtím v angažmá? „Byl jsem v Městských divadlech pražských, a pak jsem se rozhodl jít na volnou nohu. Hostoval jsem v Divadle Na Jezerce, Studiu Rubín, Divadle Palace, Studiu Dva. V Praze hostuji stále na několika scénách, což bych si chtěl zachovat.“  Není svazující jít opět do pracovního poměru, i když na dobu určitou? „Do jisté míry je to svazující, ale na druhou stranu okysličující, protože poznávám jiné lidi a jiné prostředí. „ Pokud se chcete o Romanovi dozvědět víc, otevřete si rubriku „Co je doma, to se počítá“.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---

 

Dělání, dělání…

Přes prázdniny se v divadle i pracovalo. Kromě údržby, malování a podobně se konečně předělával bar ve foyer u estrádního sálu.  Takhle to probíhalo:

 Takhle vypadal bar všechny léta

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 A takhle na konci června

                                                                                                   

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Teď, už je hotovo (ale ty mříže to kazí)

 

---

Polní pošta staré Blažkové

 Tento měsíc nebudu odpovídat na Vaše dotazy, ale dovolila jsem si udělat výběr z vašich dopisů. Je to samá chvála. Ale přísahám, žádnou kritiku jsem nedostala!

 Dobrý den,
jako výhru v divácké anketě 2011 jsem od Vás obdržela 2 vstupenky na představení Oněgin byl Rusák.
Tímto velice děkuji za nádhernou cenu, moc se těším.
S pozdravem
Dvořáková Jana

 

Dobrý den,
chtěla bych Vám i všem ostatním z příbramského divadla poděkovat za krásný čtvrteční večer – přiznávám, že jsem se poněkud přemlouvala, abych do divadla vyrazila, ale už předávací ceremoniál mi zvednul náladu a po něm následující Cizinec mě dostal – skvěle zpracovaný příběh a kdybych měla vybrat nejlepšího herce, nejde to – byli všichni výborní, Lukáš Král a jeho vypravěčská etuda, dojemný Vojta Záveský (mimochodem džilion už je u nás doma oficiálně uznaná jednotka množství :-), srdečná paní Karochová – a zvláštní zmínka pro R. Tylečka – nikdy jsem ho neviděla v záporné roli a tady byl tak odporný a „na ránu“, že jsem se doma znovu šla podívat do programu, zda to opravdu hrál on – vůbec mi to k němu nešlo. Takže ještě jednou díky všem.
Přeju vám všem krásné prázdniny a na podzim na shledanou v hledišti (a na jevišti).
Zuzana Křížová

 

Milá Fany,
dnes mi přišel mail s programem na říjen a to jsem zajásala: Drobečky z perníku se budou hrát v Uhříněvsi, což je od nás coby kamenem dohodil a zbytek došel pěšky. Konečně budu mít příležitost představit část našeho souboru taky
mému milému, který se zatím zdráhá dojíždět za divadlem do Příbrami. Až uvidí, pochopí 🙂
Abych se ještě vrátila k červnu (teď mi to připadá strašně dávno…) – po dlouhých třech měsících jsem se zase posadila do hlediště a nadšeně sledovala Cizince. Tedy co ten Lukáš Král dostává za role – napřed Kamil a teď tohle! Je skutečně obdivuhodné, s jakým textem si dokáže poradit. Jeho umístění v anketě je naprosto zasloužené! A gratuluji mu k němu, stejně jako ostatním vítězům.
Musím se přiznat, že po té dlouhé odmlce jsem při roztažení opony na zlomek vteřiny zažila pocit absolutního štěstí. Ono to vlastně taky není na škodu, dopřát si divadlo jen občas, je potom vzácnější a ty pocity mnohem intenzivnější. Člověk musí na všem najít to pozitivní.
A těším se nejen na říjnové Drobečky v Uhříněvsi, ale i na Tvé pravidelné rubriky!! Doufám, že sis léto užila jak se patří a že se nám zase svěříš s nějakou neskutečnou příhodou, které přitahuješ jako magnet 🙂
Alena Kepertová
 

Dobrý den,
velmi bych Vám všem chtěla poděkovat za pořad Partička, který jste včera hostili v příbramském divadle. Byl to krásný a veselý zážitek. Všichni byli naprosto skvělí. Doufám, že zase brzy je do Vašeho divadla pozvete. Tímto Vám všem v divadle i v kině chci poděkovat za mnoho pěkných představení, jako je Jak jsem vyhrál válku atd. Do divadla v Příbrami jezdím velmi ráda, i když jsem až z Rakovníka. Přeji Vám všem krásné léto a zase se budu těšit na mnoho pěkných představení.
S pozdravem Kejřová.    

 

 Milá Blaženko,
tímto emailem bych Ti chtěla jménem mých studentů ubytovaných na Domově mládeže při SZŠ a VOŠZ chtěla předat nadšení, které máme z posledního představení v sezóně Cizinec. Mí svěřenci se vyjádřili přímo takto: „Tak to bylo vážně hustý.“ Zase další útok na bránici. Jsou super. Vyřiď to prosím Lukáši Královi, Vojtovi Záveskému, Ivance Krmíčkové, Helence  Karochové, Vláďovi Seničovi, Lukáši Typltovi a Robertu Tylečkovi. Musela jsem je vyjmenovat všechny, byli úžasní.  Velký dík také patří Aničce Čiperové, panu řediteli Petru Bednářovi a hlavně Hance Kratochvílové, že nám umožnili s divadlem spolupracovat. Tobě samozřejmě také, že o náš píšeš.  Velmi nám to zpestřilo školní rok.
Užívejte divadelní prázdniny a mějte se fajn.
Klára Nováková

 

V červnu, nám také přišla odborná recenze na inscenaci Každý den Šťastný den, tak ji přidávám.
Doslova herecký koncert, v němž si zaslouženou pozornost mezi sebe rovným dílem dělí všichni jeho aktéři – Bára Hrzánová, Helena Lapčíková, Libor Jeník a Zbigniew Kalina. Díky zodpovědnému přístupu celého realizačního týmu, pod vedením režisérky Lídy Engelové, se podařilo vytvořit frašku tak, jak podle mého názoru má, fraška vypadat.
A sice s vědomím, že divák je zde na prvním místě a je třeba bavit jeho a ne sebe, jak se to tu a tam některým hereckým souborům stává. Moje dnešní recenze asi nebude zcela košer, protože já osobně byl z této inscenace doslova a do písmene nadšen! Herci vás od prvního okamžiku přímo přikovají do sedadel a upoutají vaše oči a uši jen jedním směrem – na jeviště. Z toho se do hlediště line neviditelná aura hereckého umění. Zbigniew Kalina, z něhož čiší herecký kumšt a poctivá dřina, Bára Hrzánová jež nemá nejmenší problém přesvědčit vás, že skutečně miluje současně dva muže rovným dílem, Helena Lapčíková, která umí zahrát potlačované emoce a city tak, že by oblbla i doktora Plzáka a v neposlední řadě Libor Jeník, jehož usedlý a přesto v krizi se vzepnuvší manžel je skutečný a ne jen hranou postavou na jevišti. Nemá cenu dále plýtvat superlativy. Snad jen, že hra jako celkem působí velmi svěže a kompaktně, že všichni zainteresovaní odvedli poctivou práci. Scéna, kostýmy, rekvizity, hudba i světla. Vše funguje plynule a harmonicky a velkou měrou se tak podílí na jedinečném divadelním zážitku. Pokud na inscenaci „Každý den šťastný den“, v nastudování Příbramáků nepůjdete, budete do smrti litovat.
Pavel Klejna

 Tak tomu já říkám recenze!!!  Pane Klejno, celé příbramské divadlo děkuje, že nám děláte výborné jméno v odborném světě.

 

---

Jaké byly prázdniny?

 Jako každé prázdniny, jsem poslala maily členům herecké souboru i vedení divadla, aby prozradili, jak trávili prázdniny. Docela mě mrzelo, že se jich ozvalo tak málo.

 Debora Štolbová
Byla jsem ve Francii, a pak pár dní v horách. Moře mi chybí, jela bych hned znova.

 

 

 

Petr Bednář
Milá Fanny,
tak jako každé léto – nejdříve týdenní poznávací zájezd po Francii. Tentokrát Francie jižní – Provence, např. St. Tropez, Avignon, Marsaille a mnoho dalších měst a malebných vesniček. Fantastický byl zážitek z atmosféry v ulicích Avignonu během známého divadelního festivalu. V St. Tropez jsem si zatancoval před legendární četnickou stanicí, a pak především všudypřítomná rozkvetlá levandulová pole. Z kulinářských zážitků pravá bujabéza (bouilabaissa) v Marseille a vyhlášený aperitiv pastis. Pak týdenní pobyt na řeckém ostrově Kos, v letovisku poblíž hlavního města. Krásné moře s celodenním příjemným větříkem, skopové na sto způsobů a nenahraditelná retsina. Takže léto jak má být.

 

 

Robert Tyleček
V červenci jsem byl s dcerou v italské Kalábrii, čemuž ještě předcházel týden ve slovenských horách. V srpnu jsem pak pobyl delší dobu na Ostravsku-Lysá hora, chata v Oderských vrších, setkávání s přáteli. Fotky ještě nemám hotové.

 Vladimír Mrva
Letos to opravdu nějak uteklo… Přečetl jsem několik knížek (některé následně doporučím), polknul pár lopatek medikamentů (jak už to vyžaduje prázdninová údržba), byl jsem taky na několika divadelních představeních (Vlak Lustig – Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (olomoucké divadelní léto nabídlo v srpnu komedii – Když se zhasne), výlety za „krásnem“ (Lednice, Wien, okolí Olomouce) a  podnikl jsem cestu do jižního Maroka…tuhle destinaci doporučuju už teď!!!

 

 

Kateřina Fixová
To jsem já (vlevo) a moje sestra, na jediné fotce, kterou z léta mám.

 

 

 

_

 

 

---

Přeji Vám lehký návrat do práce, dětem do školy a všem velké těšení se na divadlo!!!!

 

Vaše Fany Blažková                      fanyblazkova@centrum.cz