Agentura chodba

Tak vás všechny opět vítám v divadelním světě. Doufám, že jste všichni odpočinuti a plni nových zážitků. Ale to počasí… Opět se mi potvrdilo, že budeme na počasí remcat, ať je jak chce. Já byla z počasí nadšená! Teplo (i když občas tropické) má prostě v létě být. Stačí si zvyknout, že je naše kůže neustále vlhčena potem, a pak už to jde. Ale to bych ani nebyla já, abych taky neremcala. A samozřejmě na výši teplot. Mně se teda nejedná o ty venkovní, ale bytové. Mám opravdu slunný byt, kam jde sluníčko od rána do zhruba 17 hodin. Stažené žaluzie vůbec nepomáhaly. I když mám velký větrák, teplota vzduchu se několik týdnů pohybovala okolo 32 stupňů. No, spěte v tom!!!  A přes den byla kůže smáčena potem, i když jsem se vůbec nehýbala. A zapnout v tomto vedru sporák nebo troubu…?
Takže shrnuto: prázdniny jsem si opravdu užila. Zeleninu, po tom množství salátů nemůžu už ani vidět. Byt vypadá jako po nějakém nájezdu a pokud si chci vzít něco čistého na sebe, vytahuji to z koše na žehlení. Ale zase jsem si odpočinula. Vůbec jsem se nevyspala, ale zase jsem přečetla spoustu knížek. Ale bude líp! Už začínám uklízet, vařit i spát. Teplota v bytě mi na konci srpna klesla na 26!

Nejoblíbenější jsou…
Před posledním představením se vyhlašovaly výsledky divácké ankety. Ceny pro vítěze ankety jsou opět z dílny Kateřiny Baranowské. Letos ale změnily svou podobu na vtipnou keramickou plastiku.

Výsledky už byly zveřejněny, takže malá rekapitulace:

Nejoblíbenější herečka:
1. Helena Lapčíková
2. Helena Karochová
3. Petra Duspivová

Nejoblíbenější herec:
1. Vojtěch Záveský
2. Lukáš Král
3.Roman Štabrňák

Nejoblíbenější premiéra:
1. Cizinec
2. Dáma s kaméliemi
O 3. a 4. místo se s naprosto shodným počtem hlasů se dělí inscenace Dům Bernardy Alby a Bez roucha.

Cenu převzal Froggy neboli Lukáš Typlt

Nejoblíbenější inscenace:
1. Brouk v hlavě
2. Hrdý Budžes
3. Drobečky z perníku

Cenu přebírá dramaturgyně Kateřina Fixová

I letos se do vyhlášení ankety zapojila Herecká asociace. Její prezident Jiří Hromada předal ocenění, ale i malou finanční hotovost, vítězi s nejvyšším počtem hlasů. Stejně jako vloni poblahopřál Vojtovi Záveskému.

Vítězové Ankety 2012

Pak se losovali vítězové z řad diváků. Celkem přišlo 1247 hlasovacích lístků. Z nich 58% tvořili obyvatelé Příbrami. Na druhém místě bylo nejbližší příbramské okolí. A na 3. a 4. místě se se shodným počtem hlasů umístilo Berounsko a Praha. Panečku, ta Praha mě  potěšila!!! Nebylo to náhodou nějak naopak – že Příbramáci jezdili do Prahy?! Ale teď jezdí Pražáci za divadlem do Příbrami…. No to je paráda!

Všech 1247 hlasovacích lístků přivezl v kolečku Vojta Záveský. No, jak by ne, vždyť právě tohle kolečko byla jeho rekvizita v Cizinci.

Jako vždy vítěze losoval pan ředitel. A jako vždy mu se čtením musela pomoci jeho asistentka Hanka.

Společnými silami vylosovali a oznámili, že dvě vstupenky na hru Škola základ života vyhrává Tereza Krejčíková z Příbrami a dvě vstupenky na hru Národního divadla Mikve získala Gabriela Lojínová z Dlouhé Lhoty.

Jako vždy ani jedna z výherkyň nebyla zrovna v divadle přítomna. Ale ještě zbývala naděje na první cenu, kterou byl poukaz pro dvě osoby na čtyřdenní zájezd. Výherce si mohl vybrat, zda chce zájezd vodácký, cyklistický, turistický, lyžařský, apod. Vítěze přišel osobně vylosovat majitel Cestovní kanceláře AJV Příbram Jan Vondrášek.

Všechny naděje padly. Ani výherce první ceny Tomáš Petránek z Příbrami v divadle zrovna nebyl. Dosud se ani jednou nepodařilo předat cenu hned při losování. A protože s tím divadelníci trochu počítali, a ceny předávat chtěli, dalo si obchodní oddělení práci a udělalo lístečky na každé sedadlo v divadle.

Moderátorka Anna Čiperová, když se rozhlédla po hledišti, zůstala stále skeptická.  „Při naší smůle se určitě trefíme na těch pár volných míst, které v hledišti vidím.“ Naštěstí se její obavy nenaplnily. „Máme vítěze. Už ho vidím!“

A tak si poprvé v historii ankety přišel vítěz na jeviště pro cenu. Převzal si dvě vstupenky na Školu základ života.

A teď už jenom poslední rozloučení před prázdninami…

---

I jeden lístek může znamenat výhru

Hlavní cenu si musel Tomáš Petránek přijít převzít do divadla. A přesně tak, jako to bylo u vítězů v minulých ročnících, nechodí Tomáš do divadla příliš často. Do slosování mu šel pouze jeden jediný anketní lístek.

Co říkáte výhře? „ Jsem velmi potěšen, ale hlavně překvapen.“
S kým pojedete na zájezd? „Určitě s manželkou.“
Zájezdy jsou tématické, jaký si vyberete? „To se nejdřív musím poradit s manželkou.“

 

Klub přátel divadla se na svém červnovém setkání rozloučil s Petrou Duspivovou a Vojtou Záveským. A samozřejmě v Déčku.

A ačkoli oba dva nějaký rok znám, byla beseda s nimi pro mě překvapením.  U Vojty je známé, že je šoumen, takže bavení lidí je jeho přirozená vlastnost. Na veřejnosti celkem tichá Petra se opravdu v povídání rozjela. A byla s ní legrace. A navíc oba dva klidně zabrousili i do svého soukromí.

Dozvěděli jsme se i o jejich plánech do budoucnosti. Pozorně poslouchala i Katka Fixová a Milan Schejbal…

… i členové Klubu

Petra se také podepsala na zeď. Vojtův podpis už tam je.

Takhle pohromadě jsou asi naposledy

---

Červnová prohlídka divadla
Jak už jsem se několikrát zmiňovala, prohlídky divadla se konají často a bývají zaplněné. Z této červnové prohlídky mi Anna Čiperová poslala řadu fotek. „Fotografie mi poslali účastníci prohlídky a některé mě opravdu zaujaly. Docela nám zdokumentovaly divadlo. “

Tak jsem jich několik vybrala (posláno jich bylo daleko víc). Pokud si je pozorně shlédnete, tak máte za sebou velký kus prohlídky.

Počasí nám nevadí!

„Ještě není tak pozdě, nechcete to odpoledne zakončit v D-Klubu?“ Naprostá většina chtěla. A tímto okamžikem se začínají dít věci!!! Čtěte dále…

---

Vznikl další klub přátel

Do D-klubu šli téměř všichni účastníci prohlídky a téměř všichni zůstali do pozdních hodin. A tam to přišlo. Takhle to vidí Anna Čiperová: „Všem se líbila prohlídka i D-klub. Ptali se na různé věci ohledně provozu divadla. Nakonec jsme si uvědomili, že se z nás začíná stávat parta lidí, kteří si mají co říct, ale hlavně – umí se společně zasmát. A právě tady byla vyřčena myšlenka – založíme Spolek přátel D-klubu. Báječné, na tom bylo, že to nebyla moje iniciativa, ale založit klub vzešel od této skvělé party. „ Ještě ten večer byla zvolena předsedkyně klubu, které ostatní předali kontakty na sebe. „Samozřejmě jsem se stala členkou, ale i když ten večer byl opravdu skvělý, příliš jsem nevěřila, že se opravdu znovu sejdeme.“

Anna se velmi mýlila. Pozvánka od předsedkyně přišla!

A tak se sešli. A děly se věci. Spolek přátel D-Klub se přejmenoval na Klub přátel klubu. Mají předsedkyni, místopředsedkyni, tiskovou mluvčí, pokladníka, pracovnici pro propagaci a řadu dalších důležitých postů. Začaly se vybírat členské příspěvky a bude se prý zakládat profil klubu na facebooku.

Mezitím se členem stal i pan ředitel Bednář nebo vedoucí obchodního oddělení Hana Kratochvílová. Nejmladší člen Lukáš navštěvuje základní školu a chce být hercem. Anna se smíchem komentuje fotky: „Ono to skoro podle vzhledu vypadá, že jsme jedna velká rodina. Příbuzné zde sice také máme, ale jinak jsme se všichni opravdu poprvé potkali tady v Déčku. A navíc to vypadá, že tu nejsou žádní chlapi. Jsou sice v menšině, ale jsou! Na prvním setkání jsme rozhodně nebyli všichni.“

 

Přesný počet členů neznám, protože už na prvním setkání se přidala celá řada dalších zájemců. A jak tuto první schůzku hodnotí Anna Čiperová? „ Byla jsem naprosto zaskočena tou veškerou iniciativou. V duchu jsem si říkala, jak jsem vůbec mohla pochybovat, že to tihle lidé nemyslí vážně!? A hlavně už hodně dlouho se mi nestalo, abych se prosmála celým večerem. Pro mě to byla báječná relaxace smíchem. Už se těším na další setkání.“

Jan Víta a Hanka Rysová

Z vyprávění vím, že hvězdou večera se stala garderobiérka Jindřiška Carbochová. Nikdy na bowlingu nebyla a tím je jasné, že ho nikdy nehrála. A hned excelovala. Do kapsy klidně strčila i pravidelné hráče, kteří se mezi kuželkami a s koulí v ruce, cítí ve svém živlu.

Jindřiška za svůj výkon dostala diplom. (Určitě jí doma zaujímá čestné místo)

---

Zelená invaze v Křepenicích

Že je v divadle docela slušná parta, svědčí i další akce. Ale musím začít zeširoka. Vloni se kluci v divadle domluvili, že zkusí dát dohromady fotbalový tým a přihlásí se na turnaj v Horčápsku, který se pravidelně koná u příležitosti festivalu Kačeři. Ještě před koncem sezóny v červnu, se domluvili, že je děvčata přijedou podpořit. Bohužel turnaj se koná v srpnu, což je doba dovolených, takže to holkám nevyšlo.  Zvukař Vláďa Motyka to tehdy na mých stránkách samozřejmě okomentoval: „Žádná podpora! To bylo pro nás opravdu velkým zklamáním!“ Ale i přes toto zklamání si plánovali další turnaje. „Kačery bychom si chtěli příští rok zopakovat. Ale turnajů je celá řada. Proč to nezkusit!“ Mimochodem dopadli dobře. Skončili na 4. místě. Což na kluky, kteří fotbal aktivně nehrají a společně nejsou sehraní, je opravdu úspěch.

Na jaře přišel Vláďa za Annou Čiperovou: „Dohodli jsme se, že se na konci června přihlásíme na turnaj do Křepenic. A to ještě nejsou prázdniny a nějaké fanynky bychom potřebovali. Opravdu stačí, když vás pojede pár a zakřičíte – divadlo do toho! Zkus něco domluvit…“

A co na to Anna? „Tato skoro pokorná prosba, byla pro mě výzvou. Nejprve jsem obešla děvčata z kanceláří, pak z občerstvení a děvčata s dílen se přihlásila sama. Bylo to neuvěřitelné, ale sešlo se nás jedenáct! Prostě taková fandovská jedenáctka.“ Kluci nemají dresy, a tak budou hrát v zelených tričkách, které byly vyrobeny pro akci Divadlo patří dětem. Jsou jasně zelená, aby byli pořadatelé dobře vidět. Tak bylo naprosto jasné, že ve stejných tričkách pojedou i děvčata. Rekvizitář Jarda našel ve skladu několik třapců pro roztleskávačky. Chybějící počet si děvčata vyrobila z krepáku. A vůbec, přistoupily k celé akci naprosto vážně. Začaly se scházet na pravidelných schůzkách. A to ve vší tajnosti. Rozhodně nechtěly, aby se kluci dozvěděli, jak se na ně chystají. První záležitostí byly pokřiky. Když pokřiky vymýšlí banda holek, které fotbalu vůbec nerozumí, stává se z toho dost humorná záležitost. A tak musel pomoct i šéf provozu Jan Víta, který byl jako jediný muž do plánů zasvěcený, protože ho holky prostě potřebovaly. Jet bez transparentů, no to přece nemá cenu!!! Honza nejen, že jejich výrobu zařídil, ale i pomohl s vymýšlením provolávacích hesel. No, řekněte, jak mají holky vymyslet pokřik na situaci, kdy naše kluky někdo fauluje? Z Honzy hned vypadlo: „Ten kdo hraje nečistě, nesmí víc už na hřiště!“  Pokřik byl okamžitě odsouhlasen: „No jo pokřik máme, ale holky poznáme vůbec ten faul?!?!  A pak přišel nácvik pohybů. Pověřena jím byla Petra Farkašová, kterou vídáte za divadelním barem. „Ale Petro, žádné pyramidy!“ „Já jsem schopná pouze předpažit, vzpažit a upažit!!“ Divadelní zkušebna při nácviku bouřila smíchem.

Všechny přípravy se opravdu podařilo udržet v tajnosti. Když se Vláďa zeptal Anny, jestli teda na zápas někdo přijede, odpověděla stroze: „Ale jo, asi tři nebo čtyři můžou.“

V sobotu 29. června se hned ráno nasedá do několika aut. Přes veškeré přípravy se objevují obavy. “Holky nebudeme v těch Křepenicích dělat ostudu?“ „Jakou ostudu? Vždyť jsme přece z divadla, tak to divadlo předvedeme!“

V Křepenicích děvčata raději obešla celé hřiště, aby nebyla mezi diváky. Ani je nenapadlo, že když jsou naproti, budou je mít diváci na očích. A divadelním klukům spadla čelist. A což teprve, když zjistili, že přijel i ředitel! A což teprve, když vytáhly třapce!

Začal zápas a holky jedou!

Dáme góla dáme! Všechny týmy roztrháme!

… náš brankář je boží! Váš útok se složí!

Holky nasazují těžký kalibr:

Děvčata si v Křepenicích vysloužila spoustu obdivu. A to i přesto, že měla pořádnou konkurenci!

A kluci jedou:

Jedním z nejlepších hráčů divadelního týmu byl brankář Luboš Pružina. Povedl se mu i doslova husarský kousek, kdy vystřelil míč ze své brány, přes celé hřiště, a ten skončil v bráně soupeře!

Fanda: „Góóóól!!!!!“

Ale tento pokřik nezněl zase tak často. Kluci si to začali víc užívat, než hrát…

Na vlastňák, přece nemůže křičet: Nevadí, nevadí, divadlo to napraví!

Říďo, my se polepšíme! Fakt!

Petra Farkašová odhodila třapce: „Já už se na to nemůžu dívat, Když podpora, tak podpora.“ A …. Vrhla se na hřiště následována Danou Sauerovu. Holky opravdu hrály!!! Daně nevadila ani sukně.

Petro, úžasný výkon. Co tě k tomu vedlo? „Kluci potřebovali opravdu podporu. I ze strany žen. Aby věděli, že jsme stále na jejich straně. A obě jsme se přesvědčily, jak je to na hřišti strašně těžké. Budeme teď fandit o to víc!“

Tréning mezi zápasy (Libor Jeník, Vladimír Motyka)

Odpočinek hráčů

Odpočinek roztleskávaček

Všechny roztleskávačky naprosto odboural telefonický rozhovor Edity Kubelkové (první zleva). Otázky pokládané na druhé straně se daly jasně vytušit:

Ne, nejsem doma.
….
V nějakejch Křepenicích
…

No, na fotbale!
…

Co bych tady asi dělala? Roztleskávačku!

Na fotbalovém turnaji se objevila i známá tvář. Janek Kroupa se s divadelním týmem ochotně vyfotil. Dole uprostřed je brankář domácího týmu, který se stal naším velkým fanouškem. „Byli jste nejlepší fanynky, které jsem kdy viděl.“

Turnaj se blíží ke konci. Divadelní tým hraje poslední zápas.

Petra Farkašová s roztleskávačkami nacvičovala. Jak jsi spokojená s jejich výkonem? „Já jsem moc spokojená. Holky do toho daly sto procent. Dokonce si vymýšlely svoje sestavy nad rámec těch nacvičených. Jsou úžasný!“

Jak byli s podporou svého týmu spokojeni fotbalisté?
Fanda Brůček: „Tak to jsme ještě nikdy nezažili! Byli jsme z toho v takovém tranzu, že jsme skoro všechno prohráli…“
Libor Jeník: „Tady byla nějaká podpora?“ Víc říct nestačil, roztleskávačky se na Libora vrhly. Z toho chumlu se jenom zoufale ozývalo: „To byl žert! To byl jenom žert!“
Vláďa Brož: „Chvilička odmlky, chvilička odmlky, chvilička odmlky a veliké HURÁ! Prvoligové týmy, jako je Sparta a Slávie by mohly být rádi za takovouto fanouškovskou základnu.“
Vláďa Motyka: „Barcelona by se z toho posr….“!

A ještě jedno ocenění roztleskávačky dostaly: „Jako rozhodčí celého turnaje můžu potvrdit, že nejlepší fanynky přejeli z příbramského divadla!“

Divadelní tým skončil na šestém místě. Za ním byly už jenom Zvírotice. Ale nikdo zklamán nebyl.

Fanda Brůček: „Odvedli jsme výborný výkon. Dali jsme do toho 30 až 100 procent. A byli jsme nebezpečným soupeřem pro všechn týmy.“
Libor Jeník: „Já jsem naprosto spokojený. Odvedl jsem absolutní maximum. Vůbec celý tým pracoval na sto procent. A ty prohry? To bylo všechno podplacený…“

Za roztleskávačky to naprosto přesně vyjádřila Hanka Rysová: „Kluci se snažili. Byli to maximální výkony. Myslím, že byli nadšení, že jsme je přijeli podpořit. Moc se nám to líbilo.“

Tak zase někdy příště. Na turnajích v obcích celého Příbramska. Přijďte nás také podpořit!

---

Bylo jich pět a byli na vodě!

Nepřipomíná vám to něco? Bajza? Obecná škola? Inscenace Bylo nás pět má už derniéru na divadelních prknech sice za sebou. Ale zároveň pokračuje – na vodě!

Vláďa Motyka – chce to mít ty správné palubky!

Bylo jich pět a vyrazili do Březnice. Přehlídka všemožných plavidel se v červnu konala na Vlčavě.

A už jsme se odrazili od břehu.

A zdatně se plní úkoly

Bylo jich pět a byli úspěšní. Skončili na 3. místě!

---

Prokopská pouť měla divadelní zastoupení

Na letošní Prokopské pouti zpívala i naše Danka Sauerová. Pracuje v obchodním oddělení a zpívá skvostně.

Danko, jsme pyšní!

---

Není servírka, jako servírka

Ředitel Petr Bednář se občas vsází se svojí zástupkyní Annou Čiperovou. Většinou sázky bývají o láhev dobrého vína. A většinou zástupkyně prohrává. Poslední sázka těch dvou, však slibovala jinou výhru. Ten kdo prohraje, musí po dobu jednoho týdne vařit výherci kávu.

Anna Čiperová to už viděla širokoúhle a barevně: „Jsem o své výhře přesvědčena a už to vidím naprosto přesně, jak každé ráno zaklepe pan ředitel na dveře mé kanceláře a pokorně se zeptá: Paní Čiperová, dáte si svou dnešní ranní kávu?“

Dopadlo to jako obvykle. Čiperová prohrála! „Přestože prohrávám často, prohrávám nerada. Tak jsem si řekla, že si tu svoji prohru užiju a šla za děvčaty z krejčoven.“

Pane řediteli, jak se podle Vás, Anna vypořádala se svojí prohrou? „Jak jinak, než s úsměvem. Nic jiného jsem ani od ní nečekal. Velice jsem ocenil její kostýmní kreativitu. Ale na druhou stranu, já jsem si už sháněl smokingové sako a motýlka…“

Příbramské divadlo hrálo v Praze i pro Ostraváky

Jak jste si mohli přečíst, během června si sice v divadle užili spoustu legrace, ale zároveň pracovali do úplně posledních červnových dní. Ve dnech 27. – 30. června odehrálo příbramské divadlo na pražských prknech Drobečky z perníku. Poprvé ve své historii tak mělo Divadlo Ungelt na své letní scéně hosta.

Scéna Drobečků se musela kvůli menším rozměrům pražského pódia zmenšit. A musela proběhnout i zkouška. Ale všechno vyšlo.

První diváci

Všechna čtyři představení byla téměř vyprodána.

Vstupenky se prodávaly přes prodejní síť, takže si je mohli koupit diváci po celé republice. A také toho využili. Přijeli například z Ostravy nebo Olomouce. A byli nadšeni.

Teď už jenom děkovačka.

V divadle je zase o jednu slečnu méně

27. července se z naší obchoďačky Danky Sauerové stala paní Hassmannová. K tomuto kroku se se svým Jaromírem rozhodli po šesti letech.

B. Dano, můžete nám představit svého muže?
H. V chlapském těle se stále skrývá malý kluk.

B. Čím je Jaromír?
H. Pracuje jako kuchař.

B. No to je dobrý. Vaří doma?
H. (smích) Moc ne.

B. On je také muzikant?
H. Na kytaru hraje dlouho. Ale až když jsme byli spolu, tak si splnil svůj sen a začal bubnovat.

Společný koncert v D-klubu

B. Jak jste se poznali?
H. Na dětském táboře, kde dělal vedoucího a já praktikantku.

B. Budu trochu drzá… Musela jste se vdávat?
H. (smích) Nemusela.

B. A plánujete mimčo? Aby o Vás divadlo hned nepřišlo…
H. Necháváme tomu volný průběh.

Svatba proběhla venku v areálu Svaté Hory.

Počasí bylo úžasné. A to doslova. Slunce a naprosto modrá obloha. Hned po obřadu začaly z této modré oblohy padat kapky deště Všichni udiveně zvedali hlavy k obloze: „Proboha, z čeho prší?“ Bylo to až takové magické…

Daně to moc slušelo

 

A společně krásně ladili

Rukou společnou a nerozdílnou…

Dano a Jaromíre, moc blahopřejeme!

---

Suprový zážitek v D-klubu
Porci syrové a autenticky znějící muziky prohnilé Ameriky 50. let naservírovalo St. Johnny trio, tedy jedna z formací kolem kytaristy a zpěváka Honzy Stehlíka. V této sestavě ho doprovodil baskytarista Milan Schmidt a jeho potomek Lukáš Schmidt.

St. Johnny je jediná kapela v ČR hrající jump blues styl s velmi autentickým zvukem, kterého dosahuje i díky původní zvukové aparatuře z padesátých let. St. Johnny (Jan Stehlík) založil kapelu v roce 2005, inspirován svými cestami po USA.

Jan Stehlík                                                                                        Milan Schmidt

To co má Lukáš Schmidt mezi nohama, není bedna, ale hudební nástroj cajón, s velmi zajímavým zvukem.

Trio diváky nadchlo. Kdo dorazil, určitě nelitoval. Byl to hudební zážitek.

Pokud jste o tuhle hudební lahůdku přišli, máte zřejmě ještě šanci. Příští rok na podzim, do Déčka St. Johny zřejmě opět zavítá.

---

Uninvited a jazz?

Divadelní klub byl otevřen i o prázdninách. A ani během těchto dvou měsíců nechyběl program. Nebude to trochu hazard? Zeptala jsem se v červnu Anny Čiperové: „Je pravda, že o prázdninách se toho v Příbrami příliš neděje a možná právě proto, že to ostatní pořadatelé berou jako hazard. Ale přece celé město nebude na dovolené ve stejném termínu! Já naopak doufám, že program v Divadelním klubu Příbramáci uvítají. Ale jestli mé naděje nepadnou, se mě zeptejte až v září.“

Je září, a tak se tedy ptám: „O prázdninách zel klub prázdnotou. Ale mé naděje přesto nepadly, protože prázdnota se během koncertů změnila v naprosto naplněný prostor. A potěšilo mě to zvláště proto, že o těchto prázdninách se konečně v Příbrami něco kulturního dít začalo.“ A když byl D-klub prázdný, nebudete mít příští prázdniny otevřeno pouze na koncerty? „(smích) Zeptejte se mě někdy v červnu.“  Zeptám.

V červenci tom v Déčku doslova rozjel Uninvited. Podle mě dost tvrdá kapela. A protože už mám nějaký křížek na hřbetu a nevyznám se ve stylech – takže chvíli alternativa, chvíli rock…

Když Anna Čiperová domlouvala koncert se Šimonem Puškárem, tak ho požádala, zda by v Déčku trochu nezjemnili, nebo nezjazzovali… „Jasně zjazzujeme“, odpověděl v klidu Šimon.  O pár dní později mu se smíchem zatelefonovala: „A nezjazzujete to tak, abych Vás zahrnula do série Jazzování?“ „Jasně. Klidně to nazvěte Jazzování.“

No, jazzování to rozhodně nebylo… Ale jinak naprostá pecka!

Martin Moravec                                                                              Šimon Puškár

Radek Hasák                                                             Wrána

---

Pozdně letní hudební večer nabídl hned dvě kapely – Mband a Pe & Pe and Pe.

Mband je vokálně instrumentální kapela, která hraje gospel songy, tradicionály nebo spirituály.

 

 

Co k tomu říct? Jejich vokály a zvlášť hloubka hlasu Oldy Zemana mě vždycky dostanou.

Josef Lukeš                                                              Vojta Maršík

Olda Zeman                                                                           Václav Lukeš

Trojice zkušených muzikantů Pe & Pe and Pe hraje muziku s prvky irského folkloru a amerického bluegrassu.

Název kapely jsou počáteční písmena jejich jmen – takže Petr, Petra a Petr.

Petr Ježek                                                                                          Petr Košumberský

Petra Fabiánová zaujala nejen hrou na housle, ale i svým hlasem.

Publikum bylo spokojeno

---

Ředitel slavil narozeniny v Déčku

Prázdninový program v Déčku mělo zakončit Hraní jen tak s duem Pedál. A hned od začátku to byl zvláštní večer. Nejdříve se na poslední chvíli omluvil „Pe“ (Petráň), takže zůstal jen „dál“ (Dalas), s tím, že to snad utáhne. Ale nemusel. Nakonec hrálo trio – Dalas, Hassmann a Siřinek.

A postupně se další přidávali – Dana Hassmannová si zazpívala. A Petra Havlíková sedla za piano nebo udávala rytmus hliníkovými lžícemi.

A postupně přicházeli další návštěvníci. A chodili hlavně kvůli řediteli Petrovi Bednářovi, který ten den slavil své 55. narozeniny. Dárky i gratulanti stále přibývali…

Jako, kdyby ten dort byl pro ředitele

Mezi dárky se objevil i Taťka Šmoula

Krasohledění 2013

Každoročně zahajuje kulturní sezónu v Příbrami „Krasohledění“. Pořádají ho společně Divadlo A. Dvořáka, Galerie Františka Drtikola   a Základní umělecká škola. Letos je tento pestrý týden zaměřen na různé kulturní spolky a kluby.

Začíná se 12. září v restauraci U Pletánků. V režii má tento večer Spolek ve čtvrtek.

Čtvrtečáci pořádají společně s divadlem „5 minut slávy“, kam zvou zájemce, kteří si třeba do šuplíku píší básničky, povídky, fejetony, nebo si jenom tak doma brnkají nové melodie. A těmto lidem poskytnou v Déčku pódium a mikrofon – a pět minut slávy je jejich. Pořadatelé Krasohledění se obrátili na členy Spolku ve čtvrtek, aby oni sami předvedli, co v nich je. A jak je znám, tak to určitě bude stát zato! Tento večer byste si neměli nechat ujít!!!

Hned druhý den zajděte do Galerie Františka Drtikola. Kočovné divadlo Ad Hoc je seskupením hudebních a divadelních nadšenců, kteří část svého volného času věnují prknům, která znamenají svět. Divadelní soubor Ad Hoc nemá žádnou domovskou scénu a vyskytuje se nepravidelně v různých menších divadlech a klubech po celé republice. Členové souboru jsou studenti i pracující lidé z různých měst i krajů, které dohromady pojí přátelství a radost z divadla.

A jen tak mimochodem, členem souboru je i známý příbramský muzikant Zdeněk Melín. Na co jiného jít v pátek 13., než na divadlo plné písniček a legrace?

A v galerii stále zůstáváme. A na galerii dávám velký důraz. Rodinné muzicírování se opravdu koná v Galerii Františka Drtikola. Údaje na plakátech v tomto případě neberte v úvahu. No, co! Chybička se vloudila! Rodinné muzicírování představí rodiny, které rádi zpívají – Spolu a pro radost. Musí být zastoupeny alespoň dvě generace. Přijďte si je poslechnout 17. září. A nezapomeňte – do galerie!

18. září nás čeká hudební lahůdka v podobě tří vynikajících muzikantů – Michala Prokopa, Luboše Andršta a Jana Hrubého. Koncert se na malé scéně v divadle.

A Krasohledění zakončí Problém. Což je současná hra slovenské autorky Zuzy Ferenczovej. Je to hra o mladých lidech a jejich problémech. Je to hra pro mladé lidi i pro jejich rodiče. A je to hra, kterou hrají mladí lidé – Divadelní spolek Gymnázia pod Svatou Horou. Už jsem jí viděla a půjdu zase. Nechci toho příliš prozrazovat, ale slibuji vám 20. září na malé scéně silný zážitek!

Místo aby si studenti užívali prázdniny, pilně na malé scéně zkoušeli

---

Wabi v Déčku

V září nás v D-klubu potěší Wabi Daněk. Jeho písničky se už řadu let zpívají po hospodách i u táboráků. Recitál se uskuteční 16. září.

Prostředí D-klubu  Wabi zná a personál Déčka se už na Wabiho těší. Doufám, že vy také.

---

V Déčku se opět rozezní tóny klavíru

Po prázdninách opět začínají Večery s tóny klavíru. Do Déčka se tak vrací Jakub Šelmeczi. Hrát k dobré pohodě bude 10. a 23. září.

---

Němé grotesky se vrací

Po prvním úspěchu se opět do D-klubu vrací němé grotesky. Jejich promítání je doplněno klavírním doprovodem Jaroslava Slepičky. A je to fajn zábava.

---

Jaké byly prázdniny?

Jako každé prázdniny, jsem poslala maily členům hereckého souboru i vedení divadla, aby prozradili, jak trávili své dovolené.
Tak, tady to máte…

Debora Štolbová
V červenci jsem byla na jihu Francie a ještě není ani září, a už je mi tady v Praze zima… Fotka je cestou zpátky z divadelního festivalu v Ramatuelle.

Petr Bednář
Letos jsem na svých poznávacích toulkách projel Normandii a kousek Bretaně. Krásný  barevný a drsný kraj, proslavený Calvadosem, mořskými plody, a drsnou i slavnou historií. Konečně jsem se dostal do Giverny do domu a zahrady Clauda Moneta, a s pietou postál u jezírka, kde maloval své proslavené lekníny. Mont St. Michel je opravdu zázrak západu a člověk jen v pokoře nevěřícně kroutí hlavou, když vidí ten zázrak za vycházejícího slunce. Opačné pocity ve mně naopak vyvolala návštěva Arromanches, Omaha beach, a pak především návštěva hřbitova Vierville sur Mer. Tady mezi více jak tisíci kříži, mě napadla slova mého oblíbeného básníka J. Préverta : …jaká pitomost je válka… Jinak vše bylo zalité růžovým vínem a sluníčkem, a jako vždy ve Francii, úsměvy místních lidí.

Ivana Krmíčková
Měla jsem letos příležitost podívat se do Londýna a do města Turku ve Finsku. Posílám fotky (z londýnských galerií a parků a krásné finské přírody), ty myslím mluví za vše. Bylo tam nádherně a těžko se mi ta místa opouštěla.

Finsko – nádhera, bylo vidět téměř až do jedenácti hodin  večer a západy slunce z paluby motorového člunu uprostřed moře mezi ostrovy
byly neuvěřitelné. 🙂

Petr Florián
S kolegyní a dlouholetou kamarádkou, herečkou Hanou Baroňovou, jsme byli loni s naší autorskou pohádkou v Turecku (kde jsem mimo jiné dostal na divadelním festivale cenu za hlavní mužský, zahraniční výkon) a jelikož se pohádka moc líbila, tak jsme letos vyrazili do Indie. Cestovali jsme od 30. července do 25. srpna – Kašmír (Srínagar), Ladakh (Mulbekh, Leh), Mumbai, Goa, Agra, Jaipur a Delhi. Odehráli jsme celkem 9 představení. 4 z nich ve výšce 3 500 nad mořem (těžko se dýchalo při samotné chůzi natož při hraní). Ujeli jsme cca 7 900 km a na cestách jsme strávili cca 87,30 hodin. Létali jsme letadly, jezdili vlaky různých kategorií, stopovali jsme, navštívili místa, kam turisti nezavítají. Představení mělo takový úspěch, že nás ve všech školách zvali na příští rok 😀 S organizací nám pomáhala naše kamarádka Alice Koudelková a představení v Delhi (plus ubytování) nám zařídila česká ambasáda.

(Petr mi poslal spoustu úžasných fotek Indie a života v ní. Pokud by vás zajímaly, napište mi. Ráda se příště o ně podělím)

Kateřina Fixová
Letos to bylo stejné, jako v loni…

Vojtěch Záveský, Petra Duspivová
O prázdninách jsme navštívili Norsko a věnovali se převážně meditaci. Snímek zachycuje jogínské cvičení „Slet vran“, během kterého se  k nám připojil neznámý domorodec a posléze nás ubytoval na své  farmě na ostrově Nord Hidle. Plni síly posíláme pozdravy a přejeme vše dobré do nové sezony.

 

Robert Tyleček
Moje prázdniny začaly pracovně, neboť týden po oficiálním ukončení naší sezóny, jsem se studenty Gymnázia pod Svatou Horou v Příbrami měl premiéru hry bratří Čapků „Ze života hmyzu“, kterou jsem pro ně upravil a režíroval. Začátkem července jsem si jel s několika kamarády na týden provětrat hlavu a protáhnout tělo do Nízkých Tater. Po návratu jsem většinu časupendloval mezi Ostravou a Příbramí… Na Ostravsku jsem se setkal se svými přáteli, dvakrát jsme vylezli na „kultovní“ beskydskou Lysou horu (tedy ne hned po  sobě), několik dní jsem strávil se synem… A průběžně jsem četl různé divadelní hry a vybíral z nich vhodné monology k přípravě dalších uchazečů o studium herectví. Taky už přemýšlím nad dvěmi hrami, na jejichž realizaci jsme se domluvili na  GPSH v příštím roce.

Hana Kratochvílová
(Hana mi poslala toto foto bez jediného komentáře. Tak si přemýšlím, kde asi o té dovolené byla…?)

---

Personální test
Na prázdniny jsem vám připravila 15 fotografií zaměstnanců divadla. Měli jste si tipnout, jaké jsou jejich profese.

Takhle je to správně:

 1. Zvukař Břetislav Doležal

2. Manažerka marketinku Renáta Špínová
(samozřejmě, že jako správná odpověď se bere – zajišťování akcí a sponzorů, apod.)¨

3. Zástupkyně ředitele a pracovnice pro styk s veřejností Anna Čiperová

 4. Herečka Helena Lapčíková
(Bylo pro mě překvapením, kolik z vás, ji poznalo. Podle mého názoru, byla
pořádně maskovaná)

5. Zvukař Vladimír Motyka a mzdová účetní Eva Vítová

6. Rekvizitář Jaroslav Polák

7. Herec Lukáš Typlt

8.  Osvětlovač Petr Ejem, zvukař Vladimír Motyka a vedoucí obchodního oddělení Hana Kratochvílová

9.Tak to byl chyták! Všichni jste ho poznali – herec Petr Beleš. Ale Petr není zaměstnancem příbramského divadla, nýbrž Žižkovského divadla Járy Cimrmana. A zde se neživí jako herec, ale jako šéf provozu! Ale za příbramské herectví mu samozřejmě dáváme jedničku!!!

10. Inspicientka Anna Šmídová

11. Vlásenkářka a maskérka Marie Kosová

12.Osvětlovač Stanislav Polesný

13. Obchodní oddělení Vladimíra Bernatová
(Protože prodává vstupenky, myslela jsem si, že ji všichni poznáte, ale asi mátl ten kostým)

14.Vedoucí kina a pokladník Petr Rybka

15. Personalistka a asistentka ředitele Hana Čapková (uznávám i jméno Koprdová , které nosila do léta
loňského roku) a provozní manažer Jan Víta

Fotografií bylo celkem 15, ale osob jste měli poznat 19. Byla jsem upřímně překvapena, že poznáte i pracovníky, kteří rozhodně na jevišti nestojí. A někteří byli docela slušně „maskovaní“. Já jsem touto soutěží „zavařila“, měla jsem před sebou papíry a pečlivě u každého dělala čárky. U posledních dvou odpovědí jsem počítala dokonce 3x. A marně. Máme totiž dvě výherkyně Bedřišku Vajnerovou a Alenu Kepertovou! Milé dámy blahopřeji a máte můj obdiv – obě jste poznaly 15 zaměstnanců divadla!

Vyhráváte dvě vstupenky na představení Mikve, které v Příbrami uvede Národní divadlo Praha.
(A já jdu rychle volat do obchodního oddělení, protože s touto variantou jsem nepočítala a zamluvené mám pouze dvě vstupenky!)

---

Já jsem úplně vypsaná, takže – krásné září!

 

Fany Blažková                             fanyblazkova@centrum.c