Jak to vidí stará Blažková
Vydání Staré Blažkové do prosince 2015

Agentura chodba

U diváků boduje Anna Fixová, Roman Štabrňák a Válka Roseových

Tartuffe byl 19. června posledním předprázdninovým představením. Před touto inscenací proběhlo ještě vyhlášení Ankety za rok 2013. Tato soutěž o oblíbenosti příbramských herců a inscenací má už řadu let svůj neměnný průběh.

Jedinou změnou letos bylo to, že ceny nepředával ředitel Petr Bednář, ale umělecký šéf Milan Schejbal. Ředitel se tou dobou nechával opečovávat sestřičkami po operaci kyčelního kloubu. Milan Schejbal hned z počátku dal moderátorce Anně Čiperové najevo, že to nebude mít jednoduché:

„Děláš si soukromou tipovačku, jak to asi dopadne?“
„Dělám.“

„A tipoval jsi i letos?“
„Tipoval.“

„Tak se Tě po vyhlášení zeptám, kolikrát jsi se trefil…“
„Ano.“

„Byla to pro moderátorku radost?“ Zeptala jsem se Anny Čiperové: „(smích) Já jsem rozhodně počítala, že s Milanem to nebude „tradiční“. Smích by mě přešel pouze v tom případě, že by to Milan vydržel po celou dobu vyhlašování ankety. Což naštěstí neudělal. Takže radost to byla.“

Ceny pro vítěze byly opět z dílny výtvarnice Kateřiny Baranowské.

Nejdříve se vyhlašovala kategorie „Nejoblíbenější herečka“. Na třetím místě se umístila Helena Karochová, druhá byla Helena Lapčíková a nejoblíbenější herečkou za rok 2013 se stala Anna Fixová.

Milan Schejbal při předávání ceny opět začal vtipně: „Chtěl bych Tě upozornit, že ta cena je od diváků…“

Anna Fixová byla dojatá: „Chtěla bych moc poděkovat. Já jsem to opravdu nečekala (smích). Myslím, že se toto ocenění odvíjí od toho, jaké herec dostane role, a já jsem za minulou sezonu měla krásné příležitosti.“

V kategorii o nejoblíbenějšího herce jste hlasovali takto: Na třetím místě Jiří Vojta, druhý skončil Vojtěch Záveský, nejoblíbenějším hercem se stal Roman Štabrňák. Na jeviště přišel herec v kostýmu, který má ve Válce Roseových jako host na hostině Barbary. Zaslechla jsem, jak v hledišti zašumělo: Kdo je to?

Milan ho přivítal: „Romane, ty jsi nám nějak zhubnul.“ A pak to prasklo: „Já nejsem Roman Štabrňák“. Když si sundal paruku, všichni se smíchem a potleskem přivítali Michala Dlouhého. Ten hned vysvětlil, že ho Roman požádal, aby za něj cenu převzal. Michal vyndal několik barevných obálek. V té první byl dopis, který vyvolal hodně smíchu. A já z něho vyjímám:

-Vážení přátelé příbramského divadla, vzhledem k tomu, že dnes nemohu být s vámi, jelikož hraji představení v Praze, požádal jsem Michala Dlouhého, aby mě zastoupil. Míšo, děkuji Ti a jsem rád, že jsem to právě já, kdo Ti umožnil zažít, jaké to pro herce je, přebírat diváckou cenu.

-Chci poděkovat Milanovi Schejbalovi, že si mě před mnoha lety všimnul, a ty roky se mnou spolupracuje. Michale teď předej žlutou obálku.

Roman před předáním obálku otevřel. Obsah obálky a Michalův překvapený pohled vyvolal bouři smíchu a potlesk

-Ale hlavně chci poděkovat vám divákům. Bez vás, by naše práce vůbec neměla smysl. Velice si vážím toho, že jste moji práci takto ocenili. Beru to jako závazek a budu se snažit vás v budoucnu nezklamat.

Michal snad každou Romanovu větu vtipnou ironií glosoval. Z přebírání ceny o nejoblíbenějšího herce se tak stala velmi zábavná skeč.

Další kategorií byla Nejoblíbenější premiéra. Třetí místo – Rande s duchem, druhé – Škola základ života a na prvním místě, s náskokem 500 hlasů, skončila Válka Roseových. Cenu přišel převzít Jonathan Rose – Michal Dlouhý. Veliký a dlouhý aplaus napovídal, že diváci mají rádi nejen Válku Roseových, ale oceňují v roli Jonathana i Michala Dlouhého.

Anna se hned zeptala: „Z jakého důvodu podle Tebe, Válka Roseových takhle boduje?“ „Já si myslím, že je to sám život. Že se tam hodně lidí najde.“

Ale Michala čekala ještě jedna cena, od zaměstnanců divadla. „Ono se říká, že dnes se dá sehnat všechno. Nedá. Sehnat ten správný typ, správnou barvu… Dalo nám to práci. Milý Jonathane, my Ti do dalších let přejeme, aby Ti to stále tak hrálo, jako dosud. A tady máš od nás úplně nové červené Ferrari!“ Michal udělal pouze: Óóóchch…..

Poslední kategorií byla Nejoblíbenější inscenace. Což byl pro nás diváky oříšek, protože v loňském roce bylo na repertoáru neuvěřitelných jednadvacet inscenací. Na třetím místě skončil Brouk v hlavě, na druhém se umístila stálice příbramského divadla, inscenace Hrdý Budžes. Na první místo diváci opět umístili Válku Roseových. A kdo by měl převzít další cenu, než druhá část manželského páru – Barbara Roseová. Pro Helenu Lapčíkovou to byl významný okamžik. Válku Roseových má velmi ráda a teď bude muset roli Barbary na čas opustit. I ostatní svoje role. Na podzim jí začnou jiné starosti, než nové role. Ale jsou to starosti hezké – mateřské.

I pro Helenu Lapčíkovou měla Anna Čiperová dárek od divadelníků. „I se sehnáním tohoto dárku jsme měli problémy. Kontaktovali jsme řadu chovatelských stanic. Aby se Ti nestýskalo, tak od nás máš Mercedes. A je zatím živá…“

Již třetím rokem se do vyhlašování výsledků Ankety zapojuje Herecká asociace. Její prezident Jiří Hromada přišel na jeviště předat diplom i malý finanční obnos absolutnímu vítězi. Tomu, kdo získal nejvyšší počet hlasů. A ten získala Anna Fixová. Dá se říci, že to byl opravdu její večer.

Při vyhlašování výsledků Ankety získávají ceny i hlasující diváci. Losovalo se z bedny, která se používá v Gazdině robě, a jsou v ní ukryti herci. Dana Hassmannová, která na jevišti asistovala, měla asi určitě záměry… takhle jsem ji nachytala odpoledne na jevišti…

V „losovacím osudí“ bylo ukryto rekordních 1504 hlasovacích lístků. Hlavní cenu věnovala Cestovní kancelář AŠA a její majitelka Alena Šálová přišla na jeviště výherce vylosovat. „Netušila jsem, že se tady bude rozdávat Ferrari, tak jsem věnovala jen zájezd na Šumavu,“ řekla s úsměvem. Vylosovala Michaelu Lampírovou z Velké Lečice. Ta samozřejmě ten den v divadle nebyla. Jak Anna Čiperová zdůraznila, zatím nikdy se nepodařilo, aby vylosovaný divák převzal cenu, hned ten večer v divadle.

A protože pořadatelé výherce chtějí, tak bylo připraveno další, podstatně menší osudí, ve kterém byly lístečky s čísly jednotlivých sedadel. Tři vylosovaní diváci si odnesli vstupenky do divadla.

A to bylo z ankety všechno, pak už na jeviště vstoupil Tartuffe.

Výherkyně vyplnila pouze jeden hlasovací lístek

Hlavní cenu – zájezd na Šumavu si výherkyně Michaela Lampírová přišla převzít do divadla.

B. Co jste na výhru říkala?
L. Nejdříve jsem byla v šoku. Zrovna jsem jela autobusem, když mi paní z divadla volala. Měla jsem zrovna špatný den, tak mi to dost zvedlo náladu.

B. Kolik anketních lístků jste vyplňovala?
L. Právě, že jenom jeden.

B. Tak tomu říkám klika. Jeden jediný mezi 1504 lístky! Poukaz je pro dvě osoby, už víte, s kým pojedete?
L. Pro mě je to stále překvapení, ještě jsem o tom nepřemýšlela. Je pravda, že brácha mi říkal, že bych ho mohla taky někam vyvézt…

Touto dobou už má asi Michaela zájezd za sebou a já doufám, že se jí na Šumavě líbilo.

Tartuffe očima dětí

Děti ze Základní školy v ulici 28. října chodí do divadla pravidelně. Nic nevynechají. A dost často mi i píší. Co říkali na Tartuffa?

Divadelní představení Tartuffe se mi velice líbilo. Děj této divadelní hry mě tak zaujal, že bych na představení šla znovu. Obdivuji herce, protože i lechtivé scény zahráli skvěle.
Markéta Ševčíková

Divadelní představení se mi líbilo, zaujala mě část, kde na sebe křičeli.
Marcela Vltavská

Hra byla vynikající, líbil se mi hlavně výkon herců. Připadalo mi, že tuto hru prožívají více než ostatní hry. Vím, že je to hra, ale přesto jsem nepochopil hloupost pana Orgona (majitel domu).
Pavel Bartoš

Představení Tartuffe se mi líbilo nejvíce ze všech představení, na kterých jsme za celý školní rok byli. I když byl pro mě menší oříšek pochopit začátek a uvést si herce do správných postav, i tak jsem se ale nenechala odradit a postupem děje mi všechno došlo. Herci byli skvělí a rekvizity zajímavé.
Dominika Rydlová

Do divadla nechodím často a představeni se mi moc líbilo. Ze začátku jsem nemohla poznat, kdo je jedna postava, která sice nebyla na jevišti, ale furt ho jmenovali. Poté jsem ale hru pochopila, i kdo byl jmenovaný herec. Kostýmy byly hezké, dobře vymyšlené a namíchané i barevně. Dost mě štvaly ty zvoníci mobily, ale to je věc každého diváka. Dále mě zaujala postava, která mlčela a byla zahalena v černém. Z celého představení jsem byla hodně nadšená a jsem moc ráda, že jsem divadlo po dlouhé době mohla navštívit.
Nikola Pečená

Představení se mi zprvu zdálo nudné a zdlouhavé, ale poté příběh upoutal mou pozornost a začal být zajímavý. Byl zábavný, strhující a plný napětí. Na představení se mi líbilo, že mě dokázalo rozesmát. Můj celkový dojem jako diváka je kladný, kdybych měla možnost, sednu si do hlediště znovu.
Dominika Shrbená

Divadelní představení se mi líbilo, řekla bych, že bylo nejhezčí a nejvtipnější ze všech představení. Na začátku jsem to moc nechápala, hlavně kdo je kdo, ale po první půlce to bylo v pohodě. Ještě jednou, představení se mi moc líbilo, hlavně někteří herci.
Vendula Juráková

Hra se mi celkem líbila. Nejvíce se mi líbily vtipné situace. Naopak se mi nelíbilo, že celá hra byla ve verších.
Jan Hráský

Představení, na kterém jsme byli, se mi moc líbilo. Strašně se mi líbil text, jak byl zveršovaný, bylo to zajímavé. I herecké výkony opět na jedničku. Určitě si na toto představení vyjdu ještě jednou.
Gabriela Nagyová

Divadelní představení bylo moc pěkné a zábavné. Jsem rád, že jsem měl možnost na něj jít.
Michal Poslušný

Na divadle se mi líbilo, že mluvili ve verších. Moc se mi líbily kulisy, které byly nádherné. Výborní byli i herci, zvlášť Lukáš Král.
David Malý

Představení se mi líbilo, bylo zábavné a také mě zaujalo to, že se každá věta rýmovala.
Radek Zoul

Představení bych ohodnotila velmi kladně. Některé části hry mě pobavily a především mě zaujaly kulisy, které u jiných představení nebyly tolik zajímavé. Velké dík směřuje k hercům, kteří to zahráli na výbornou.
Sára Oktábcová

Poslední dobou si začínám myslet, že dobrých herců velice rychle ubývá a že už nejsou takoví, které bych si oblíbila a šla kvůli nim do divadla. Ale to není případ příbramského divadla. Pokaždé se nemohu dočkat, než uvidím další představení. Jako vždy jsou mé pocity ze hry kladné. Herci mají vždy vše perfektně vychytané a tím pádem pro diváka velice zajímavé. Líbí se mi, jak si pohráli s jednotlivými scénami a vždy ohromili svým smyslem pro humor a pro detail. Jediné, co situaci kazilo, bylo chování některých diváků, které bezohledně rušilo herce v jejich výstupu. Ale jako vždy se herci nenechali rozrušit a dál hráli své úžasné představení. A mé hodnocení? Proč není lepší známka než jednička? Dávám tedy tu nejlepší známku, jakou si jen můžete představit.
Martina Žůčková

Co se píše divadelním postavám?

U dětí z této školy ještě zůstanu. Ke konci roku dostali deváťáci ve škole úkol – napsat dopis své oblíbené divadelní postavě. Učitelé, společně s vedením divadla vybrali čtyři dopisy. Jejich autoři dostali vstupenky do divadla, které jim byly předány zároveň s vysvědčením na malé scéně.
Mě ty dopisy dostaly. Počtěte si…

V Příbrami 11. června 2014
Milý Fouqué,
nemám tušení, jestli tenhle dopis vůbec dostanete. Přestože je dnes na světě tolik složitých přístrojů, posílač zpráv do minulosti ještě vymyšlený nebyl. Dejme tomu, že tenhle dopis k Vám doručen byl, ať už jakýmkoliv způsobem. Ale proč Vám vlastně píšu? Možná si říkáte, kdo by Vám tak psal. Asi Vás zklamu, ale zamilovaný dopis v rukou nedržíte. To bych Vás nejspíše oslovila „Drahý Fouqué“. Píšu Vám proto, že si zasloužíte nehmotné, avšak veliké věci. Dík, pochvalu i upřímnou soustrast… Udělal jste věci, které jsou pro Vás asi samozřejmostí, ale i takové samozřejmosti můžou třeba zachránit život. Nabídl jste svému příteli nový život. Ale on ho odmítl. Není to Vaše chyba. To on odmítl novou práci, nové bydlení, jak už jsem řekla, odmítl nový život. Kdyby věděl, co se s ním stane, rozhodl by se jinak? Ne, nezměnil by to. Onemocněl láskou, na kterou žádný lék neexistuje.
Pokud jste dočetl až dokonce, tak Vám děkuji.
S pozdravem Patricie Aruťuňanová

Milý Červenáčku,
mám rád Rychlé šípy, tvoje vlastnosti jsou mi blízké. Jsi nejmladší, takže rozumím, že tvoje názory jsou pro partu na stupni důležitosti až poslední. Tvoje červená lodička, kterou nosíš na hlavě, se mi moc líbí. Někdy jsi vznětlivý, ale s tím si nelam hlavu, to já jsem někdy také. Občas tě zlobí tvoji kamarádi: Mirek Dušín, Jirka Metelka, Jindra Hojer a Rychlonožka, ale myslí to s tebou dobře, neměj obavy.
Obdivuji to, že umíš dobře kreslit a jsi ctižádostivý. Rád bych s tebou a s celými Rychlými šípy prožíval vaše dobrodružství.
V některých dílech tě kamarádi oslovují: „Pojď, hezký hochu.“ To nebude zřejmě nahodilé, že? Ale nechci tě trápit nepříjemnými otázkami.
Moc toho o tobě nevím, to se přiznávám, tak už ani nevím, co bych ti napsal. Snad jen ti přeji hodně štěstí proti Dlouhému Bidlovi a jeho partě.
Měj se moc pěkně, s pozdravem Michal Poslušný.

Milá Evuško!
Možná se ptáš, proč píšu zrovna tobě. Musím přiznat, že ty jako postava, osobnost a člověk jsi mě velmi zaujala.
Tvůj život nebyl příliš veselý, a já tě také velice obdivuji. I když si spoustu věcí v životě ustála, bohužel ti to nakonec nevyšlo, a přiznám se, že když jsem v představení viděla tvou smrt, dost mě to překvapilo a mrzelo. Na jednu stranu jsem si říkala, proč jsi to udělala, ale na druhou stranu jsem tě dokázala pochopit, málokdo by se asi v tvé situaci zachoval jinak.
Jako každý ani já nemám perfektní život bez jakýchkoli problémů. Samozřejmě asi nemůžu srovnávat tvé neštěstí v lásce a smrt tvého dítěte s mojí pětkou z matematiky nebo pohádání s rodiči. Někdy to nejsou sice jen hádky kvůli tomu, že jsem si neuklidila, jsou to i vážnější věci, ale o tom až jindy.
Chtěla jsem ti napsat, že jsi byla skvělá žena. S Mánkem jsem vám to moc přála, vaše láska byla upřímná a od začátku jste měli být spolu. Jen je škoda, že Mánek poslechl svou matku a vzal si místo tebe Maryšu. Stejně vím, že i přes děti, které s ní měl, ji nemiloval, miloval tebe, ale to jsi asi věděla sama. Možná vše mohlo dopadnout jinak a ty bys teď žila s Mánkem a měli byste třeba čtyři krásné zdravé děti.
Každý má nejspíš svůj osud a ten tvůj byl bohužel takový, jaký byl.
Spi sladce, Vendula Juráková.

11. 6. 2014 v Příbrami
Milý Walshi,
zajímalo by mě, jaké to vlastně je, být duchem…? Jestli je to jako v nejrůznějších pohádkách a příbězích, že většina duchů nedělá nic jiného, než v noci straší lidi, anebo je to vlastně úplně jiné…
Být duch určitě není jednoduché… Neustále se koukat na lidi, jak jsou šťastný anebo nešťastný, jak si společně povídají anebo třeba hrají. Určitě by mě zajímalo, jak jste tohle všechno pociťoval vy.
Říkám si, že bych si alespoň na jeden den chtěla vyzkoušet být duch, ale bála bych se, že bych to nezvládla. Taková ta bezmoc, že nemůžete udělat žádné gesto, povídat si anebo jenom prostě být u vašich nejbližších, je děsivá. Ale třeba je to fajn… Dělat si, co a kdy chcete, říkat všechno, co vás napadne, aniž by vás někdo slyšel, nikdo vás v ničem nekontroluje. Je to úplně něco jiného…Musí být báječné nemít nudný život jako většina smrtelníků jako jsem já.
Ještě toho máme určitě oba dva spoustu před s sebou a třeba se nakonec ještě někde potkáme, jakožto oba dva duchové a vy mi budete moct všechno podrobně říci…
S pozdravem Kristýna Dostálová

Tak nevím, co na to říkáte vy, ale mě téměř ukápla slza. A pak, že tahle generace je zkažená!!!! Zamyslete se nad tím, komu byste napsali vy, a hlavně co byste napsali. Já jsem se nad tím zamýšlela a vůbec to nebylo jednoduché.

Jen pro doplnění. Fouqué (Petr Florián) je z inscenace Červený a černý, Červenáček (Filip Müller) samozřejmě z Rychlých šípů, Eva (Ivana Krmíčková) je z Gazdiny roby a Walsh (Oldřich Vízner) je postavou z Rande s duchem.

Divadelníci na Vlčavě bodovali

Loni poprvé se lidé z divadla dali dohromady a utvořili tým, se kterým se v červnu zúčastnili Neckyády v Březnici. Tenkrát na výrobu plavidla použili část kulis ze hry Bylo nás pět. A vůbec si nevedli špatně – skončili na 3. místě.

Po letošní neckyádě jsem zašla vyzpovídat člena týmu, zvukaře Vláďu Motyku.

B. Loni jste byli třetí. Jaké byly ty letošní ambice?
M. V loni si většinou lidé mysleli, že jsme si jenom vzali kulisy z divadla. Že jsme to úplně sami nevyrobili. I když kulisy vyráběl divadelní truhlář Vláďa Brož, který byl také členem posádky, a my všichni jsme je museli usadit na plavidlo. Přesto jsme si řekli, že letos musíme udělat něco bombového bez použití divadelních kulis. Tak jsme vymysleli letadlo – dvouplošník. Posádka byla tudíž malá, ale měli podporu našich techniků, kteří s námi do Březnice jeli a museli nám pomoct dát plavidlo na vodu.

B. Jak dlouho jste ten letoun stavěli?
M. V podstatě dva dny. Stavěli jsme přímo na místě. Přijeli jsme v pátek ráno do Březnice a dělali do tmy, dokud jsme na to viděli. A druhý den jsme začali ráno a skončili až před začátkem závodu.

B. O co vlastně v neckyádě jde?
M. Musí se vyrobit co nejoriginálnější plavidlo bez pohonu. Pohon je ruční. Musí se uplavat určitá trasa a pak složit porotě pozdrav.

B. Jak to teda letos dopadlo?
M. Skončilo to remízou. Ale nakonec porota rozhodla, že první místo máme my.

B. Co jste s tím letadlem po závodě udělali?
M. Asi za dva týdny po neckyádě se v Březnici koná akce pro děti. A protože děti nás hned obklopily a všechny chtěly do letadla, tak jsme jim ten letoun věnovali. To už jsme udělali loni. Měli z těch kulis velkou radost. A z letadla ještě větší. Což byla radost i pro nás a ještě to vítězství, prostě dvojnásobná radost.

No my z vás taky máme radost!!!! Tomu se říká reprezentace divadla na jedničku!!!!

Jeviště může být i na vodě

Prázdniny sem, prázdniny tam, příbramské divadlo se 1. července vypravilo do Rychnova nad Kněžnou na Poláčkovo léto. To je divadelní festival, pořádaný na počest rychnovského rodáka, spisovatele a novináře Karla Poláčka.
Příbramské divadlo si na festivalu zahrálo dokonce dvakrát. Ve 14 hodin pohádku Na pejska a kočičku a večer ve 20:30 hod. Jak jsem vyhrál válku.
Festival probíhal v opravdu netradičních prostorách města, jako je Zámecká jízdárna, nádvoří Kolowratského zámku, nádvoří rychnovského pivovaru, přírodní amfiteátr na Studánce, Pelclovo divadlo, synagoga, zámecký chrám Nejsvětější Trojice a lovecký sál zámku v Kvasinách. My jsme si pohádku zahráli v Pelclově divadle a Válku na nádvoří pivovaru. A to bylo hodně zajímavé. Hrálo se na prknech, která byla umístěna nad vodní plochou, řvali do toho pávi i řehtačky. Ale postupně.
„Jeviště“ bylo opravdu nad vodou, a tak se musela celá hra dopředu vyzkoušet. Milan Schejbal je ve hře Jak jsem vyhrál válku zdatný „záskokář“. Já jsem se byla podívat na představení, když Milan zaskakoval za Romana Štabrňáka. V Rychnově to vzal za Dádu Gondíka.

Když už se hraje nad vodou, tak se to přece musí využít. Nebude se plechová vana pohybovat na jevišti jako loďka, ale spustí se rovnou na vodu!!!

Jenže, ouha! Do vany teklo! No jo v divadlech na vodu není zvyklá. Ale to by nebyli příbramští divadelníci, aby si neporadili… Vypůjčili si nafukovací člun!!! A Zbyšek Kalina to šel hrdinně vyzkoušet.

Zvládl to nejen na zkoušce, ale i při představení.

Součástí pivovaru byla i moštárna a palírna. A je přece dobré mít hereckou šatnu v palírně, ne?!

Zvukař Vláďa Motyka se usadil za bazénkem s rybičkami.

Osvětlovač Petr Ejem se pohyboval mezi Pelcovým divadlem a pivovarem na jednokolce.

Nejen během zkoušek, ale i před představením se ozývaly řehtačky. Podle místní tradice dva řehtači tímto zvukem zaháněli deště a krupobití.

A ještě jedna zvuková kulisa. Tu velmi hlasitě vytvářel páv Emil, který se svojí rodinkou obýval pivovarské nádvoří. Emilovi se vysloveně líbila hudba. Jakmile se během představení začalo hrát, páv začal řvát. Takže se samozřejmě improvizačně dostal i do textu hry.

V půl deváté se začalo hrát před naprosto plným hledištěm.

Přestávka

Ve druhé půlce se už opravdu setmělo.

A pak už velká děkovačka a velký potlesk. Ten krásný květinový koš je od pořadatelů.

Duchovní otec celého festivalu Jan Tydlitát předává Milanovi Schejbalovi kalendář města Rychnova nad Kněžnou.

Poláčkovo léto se opravdu povedlo. A ostudu Příbrami jsme neudělali nejen v Rychnově, ale ani v Praze.

Příbramské divadlo vyprodalo Ungelt do posledního místa

Loni mělo Divadlo Ungelt poprvé na své letní scéně hosta, a to právě příbramské divadlo. A protože se zadařilo, dostali příbramští divadelníci od ředitele Milana Heina pozvání i na letošní rok. Ve dnech 11. – 13. července odehráli Drobečky z perníku.
V obsazení byla jedna malá změna, za dovolenkujícího se Vojtu Záveského zaskakoval Filip Cíl. Hned první den, když odjížděla technika do Prahy, tekly z oblohy doslova provazy deště. Podle slov Dany Hassmannové z obchodního oddělení se dlouho nevědělo, zda se vůbec bude hrát. Asi půl hodiny před začátkem představení jako když utne. Udělalo se úplné jasno a diváci se rozhodně odradit nedali. Takhle se plnilo hlediště.

Všechna tři představení byla vyprodána do posledního místečka. Přišli se podívat i herečtí kolegové z Prahy, jako např. Chantal Poulain nebo Miroslav Táborský. A ačkoliv na letní scéně Divadla Ungelt jiná divadla nehrají, ředitel Milan Hein, který přijel Příbramáky pozdravit rovnou z letiště po příletu z Francie, přislíbil účinkování našemu divadlu i příští rok. Tak to asi byl spokojený, že jo?!

Podívejte se na reportáž: Drobečky

Vstupenky do příbramského divadla si můžete koupit i na Dobříši

Ano, příbramské divadlo má nové prodejní místo. Je to prodejna MARaCO s.r.o. Dobříš, Komenského nám. 417 (prodejna elektro naproti poště).

A moc hezký je fakt, že s tímto nápadem oslovil obchodní oddělení sám majitel prodejny. O prázdninách proběhl zkušební provoz a od září se už jede naostro.

Na Dobříši si tak můžete koupit vstupenky do divadla, kina, na akce v estrádním sále… Prostě na všechno, co se prodává v divadelní pokladně.

Kontakt a otevírací doba:
tel.: 318 522 701

po-pá 7:45 – 17:00
so 8:30 – 11:30

Natáčeli jsme na Dobříši: video

Divadelní děti se opět rozrostly

Asistentce ředitele a personalistce Hance Čapkové se narodila holčička Stella. Váha 3,31 kg a délka (není to výška?) 51 cm.

Na svět přišla 5. srpna ve 20,59 hod. Tři hodiny a jedna minuta scházely na to, aby Stella slavila narozeniny společně se svou maminkou. Ta se totiž narodila 6. srpna.

Hanku jsem trochu vyzpovídala:

B. Bylo těhotenství plánované?
Č. Ano, miminko jsme si přáli.

B. Jak jste vybírali jméno? Shodli jste se s manželem?
Č. Se jménem byl trošku problém :-). Pro kluka jsme měli vybrané jméno jednohlasně, ale na jméně pro holčičku jsme se stále nemohli shodnout. Nakonec jsem jméno vybrala já a na manželovi bylo zvolit, jestli bude s jedním, nebo dvěma „el“ 🙂

B. Jaké pohlaví jste si přáli?
Č. Klasicky – já holčičku, Tomáš chlapečka. Ale opravdu nejvíc ze všeho jsme si přáli, aby bylo miminko zdravé!

B. Stellinka se narodila ve znamení Lva. Jak jste s tímto znamením spokojeni? Já jsem si v horoskopu přečetla: Lvíče je veselé a hravé dítě, které dobře vychází se spolužáky, ve škole se mu daří, je oblíbené a brzo se naučí samostatnosti. Velmi rádo se však předvádí a potřebuje pozornost. Bývá obdařeno velkou inteligencí a přirozeným talentem vycházet s lidmi. Už odmalička může projevit vůdčí schopnosti. Když se toto dítě cítí podceňované, může vás trochu potrápit neposlušností. Ve skutečnosti mu však jenom chybí pochvala…
Č. Se lvíčátkem spokojeni jsme 🙂 Já jsem také lev a když už bychom měli věřit horoskopům, tak podle nich bych se lvem měla vycházet dobře. No a manžel už si to vycházení a zacházení nacvičil na mně, takže teď už jen na něj budeme dvě 😀

B. Já vím, že jste byla v zaměstnání ještě v červnu a teď máte příjemné “starosti“, ale přece jenom – nezasteskne se občas po kolektivu?
Č. Po našem divadelním kolektivu se mi stýská od té doby, co jsem doma. Ale kdykoliv se ocitnu v Příbrami, zajdu se za holkama a panem ředitelem moc ráda podívat.

Tak Ti milá Stellinko, přejeme hodně zdravíčka a radosti!

Stella odstartovala letošní „úrodu“ divadelních dětí. Do konce roku nás čekají ještě tři!!!!! Prostě rok 2014 je opravdu plodný!

Za zubařem do divadla

Ať máte zubaře rádi nebo ne, Svatopluka Nováka si pravděpodobně oblíbíte. Je vynikající dentista a čestný muž s pevnými morálními zásadami, jen trochu moc často upadá do rozpaků. Od toho jste tu ale vy, diváci, abyste mu pomohli se rozhodnout…Bláznivá komedie se odehrává v jedné zubařské ordinaci nejmenované kliniky, kde si zubaři originálně zpestřují běžný pracovní týden. Svým hlasováním budete mít možnost ovlivnit spád děje a to už stojí za trochu strachu v „čekárně“, nebo ne?

První čtená zkouška.

Interaktivní kousavé představení ve Vaší režii nabízí nová premiéra příbramského divadla Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka.

Tu základní režii měl Milan Schejbal a na jevišti uvidíte:

MUDr. Svatopluk Novák ………… Petr Florián

Sestra Janička ………… Eliška Dohnalová

MUDr. Hofman, primář ………… Vladimír Senič

MUDr. Jiřina Imrmanová ………… Helena Karochová

MUDr. Eva Plicková ………… Zdeňka Sajfertová, j h.

MUDr. Petr Kokeš ………… Filip Müller

Lucie Hajníková, medička ………… Ivana Krmíčková

Pacientka Špalková …………. Kateřina Zítková

Pacient Vrbovec ………… člen umělecko-technického provozu

Dvě nejdůležitější osoby – režisér a hlavní postava (Milan Schejbal, Petr Florián)

Ahoj léto!

V červnu měli v D-klubu herci svůj koncert. Tentokrát s názvem „Ahoj léto“. A jak si pamatuji z vánočního koncertu, herci rozhodně přípravu nepodcení. Nejen výběr repertoáru, choreografii, ale dají si záležet i na kostýmech a doplňcích. Pánové pestré košile, dámy letní šaty, slaměné klobouky nebo sluneční brýle s pestrými obroučkami. Květiny byly všude – na zápěstích, kotnících, ve vlasech, na mikrofonech, na kytarách, na pípě…

Příbramským hercům s vytvořením kapely pomohli i kolegové, kteří s nimi hrají ve Škole základ života. Celý koncert měl pod svojí taktovkou Zdeněk Dočekal.

Petr Florián si na písničku „Dva roky jezdím bez nehod“ vzal patřičné doplňky. Katka Fixová umocnila výsledný efekt.

K tomu ještě taneční kreace tria Ivana, Anna a Eliška.

Duet Lukáše a Dany „Where the wild roses grow“ doprovázely rozsvícené zapalovače.

Anička Fixová jako Marylin Monroe. Pouze nestála nad kanálem, a tak jí kolegyně k rozevláté sukni pomohly.

Oheň přímo uprostřed Déčka? Opékání chleba? Ano! A k tomu „Rosa na kolejích“…

Ivanka Krmíčková v záplavě bublin.

A jejich výrobci – Katka, Lukáš.

A to už je závěrečné defilé.

Koncert skončil, koncert začíná

Skvělým koncertem to ale v Déčku nekončilo. Někteří se zdrželi a ve hraní a zpěvu se pokračovalo.

Charleston v podání Elišky Dohnalové a Dany Hassmannové.

Rytmus se dá udávat jakýmkoliv způsobem.

Ten kdo neodešel, rozhodně nelitoval. V tuto chvíli si zapívali úplně všichni.

Cesta kolem světa

Divadelníci se rozhodli zpříjemnit dětem první školní den, pohádkou pod širým nebem na zahrádce Divadelního klubu. Cesta kolem světa je pohádkový zábavně-vzdělávací pořad, kdy děti procestují s kouzelným deníkem celý svět. Na cestě zažijí mnohá dobrodružství, hodně zábavy, ale dozví se i spoustu zajímavých věcí. Vstupné stálo pouhou jednu kačku!

Pohádka měla začít v 16 hodin. Hodinu před začátkem – venku déšť a 13 stupňů. A tak se musela velmi rychle najít alternativa. „Rozhodli jsme se, že se pohádka odehraje v D-Klubu. Stoly jsme dali na stranu a rozestavěli židle“, říká vedoucí obchodního oddělení Hana Kratochvílová. Neměli jste obavy, že počasí odradí rodiče? „Samozřejmě, že jsme obavy měli a jsem velmi ráda, že se rodiče počasím odradit nedali. Nakonec jsme museli přidávat židle, a ve finále bylo v Déčku pětapadesát dětí a rodičů.“

Petr Florián a Hanka Baroňová dokázali děti téměř okamžitě vtáhnout do děje. A když na konci udělali „mašinku“ s dětmi až před Déčko, nikomu už déšť nevadil.

Po skončení jsem se zašla za Petrem Floriánem zeptat, jak se jim v Déčku hrálo? „Bylo to naše první představení v sezoně a hrálo se nám naprosto skvěle. Já i kolegyně Hanka jsme si to užili 🙂 Děti i rodiče skvěle reagovali a spolupracovali při interaktivních pasážích, co víc si u interaktivní pohádky přát.“ Já jsem o Vás už psala hlavně v souvislosti, kdy jsi s Hankou loni procestoval Indii a hráli jste pro místní děti. Je rozdíl mezi dětským publikem v Česku a v Indii? „České děti reagují mnohem decentněji, i když se může zdát, že při představení dost hlučí. Děti v zahraničí (v Indii i v Turecku) jsou mnohem bezprostřednější a divočejší ve svém projevu. Například, když na konci hry děláme s dětmi vláček, české děti se zapojí poslušně za sebe, ale indické děti se na nás vrhly a každý chtěl být v kontaktu s hercem 😀 Někdy to bylo docela nebezpečné.“

Hana Kratochvílová si na konci pochvalovala: „Mám z toho velmi dobrý pocit a myslím si, že ho měly i děti. Řada rodičů nám při odchodu děkovala.“

Podívejte se na reportáž: Cesta kolem světa

Co se dělo v Déčku?

Za tu dobu, co jsem vám nepsala, se v Déčku odehrály tři koncerty. Takže to vezmu najednou. Fotky mnohdy řeknou víc, než slova.

Jana Koubková a Ondřej Kabrna

Jana Koubková se také podepsala na stěnu D-Klubu

M Band

Vojta Maršík, Olda Zeman, Josef Lukeš, Václav Lukeš

M Band si pozval hosta – Jiřího Šámala. Ten zvláštní ufounskej talíř se nazývá hang drum

4 Pete´s Sake

Petra Fabiánová, Petr Ježek, Petr Košumberský

Hostem „Péček“ byl Jakub Severin s kachonem

Dalším hostem nebo vlastně předskokanem byl Jakub Ročňák.

Tento koncert byl pro kapelu hodně sváteční – křtili nové CD „The Valley of Happiness“. CD pokřtila Anna Čiperová a použila k tomu čerstvou brdskou vodu a červené víno. Dobrá kombinace.

Petra pilně podepisuje nové CD.

V D- klubu vznikne nová třída

Pokusy, hrát v D-klubu divadlo už proběhly. Příbramští herci měli v těchto prostorách scénické čtení a bylo to moc fajn. A když máme září a začíná škola, tak se zvolila učitelská tématika.

Satirickou tragikomedii Vyučování dony Margaridy napsal Robert Athayde pro Annie Girardotovou. Pod režijním vedením Pavla Šťarala zahraje v Příbrami dominantní a náladovou učitelku Eva Přibylová. Za divadlem můžete do D-Klubu 10. září od 19 hod.

Jakub Šelmeczi Quartet

Po více jak roce se do D-klubu vrací Jakub Šelmeczi Quartet. Toto hudební uskupení vzniklo vlastně na „zakázku“ dramaturgie Déčka. Při svém premiérovém vystoupení měli takový úspěch, že si posluchači vyžádali pokračování. Já se ani nedivím. Složení quartetu je skvělé: Jakub Šelmeczi – klávesy, Jiří Matys – kontrabas, Jakub Ročňák – saxofon, Marek Stark – bicí. A hostující zpěváci Dominika Jíchová a Zdeněk Melín.

Tuto hudební událost byste si neměli nechat ujít – 16. září v 19 hod. v D-klubu

5 minut slávy

Společný projekt příbramského divadla a Spolku ve čtvrtek se opět vrací. Pořadatelé v něm dávají možnost všem, kteří si doma píší básničky, povídky, nebo písničky, tak zvaně do šuplíku. V Déčku dostanou pódium, mikrofon a mohou si užít svých pět minut slávy.

Tentokrát to bude ale trochu jiné. Stačí si přečíst jména účinkujících. To nejsou žádní začátečníci. Prý to bude trochu slavnostnější a netradiční a vůbec… Já o tom vůbec nic nevím a všichni mlčí jak šutry v Prachovských skalách. No nezbývá nic jiného, než se jít podívat! A to 25. září v 19 hod.

Jak bylo o prázdninách?

Martin Dusbaba

Dovolenou jsem strávil s rodinou, a to hlavně ve Francii. V Bretani a Paříži.

Jiří Vojta

Byl jsem se svou partnerkou na začátku prázdnin ve francouzské Akvitánii. Takže koupání v Atlantiku, dobré jídlo a pití, krásná příroda i města jako Cognac, Bordeaux, či La Rochelle. Z posledního zmíněného jsme si udělali výlet lodí k pevnosti Boyard, z něhož je mým nejvýraznějším zážitkem dvouhodinová snaha udržet v sobě obsah žaludku. Ke svobodnému cestování nám pomáhalo mé auto, stan a vařič. Cestou zpět jsme navštívili i působiště mé postavy z dramatu Červený a černý, město Besancon.

Bordeaux u Arcachonu

Fort Boyard

No a ještě fotky z ostravských Vítkovic a z projížďky na koních u Valašských klobouků.

Hana Kratochvílová

Určitě stojí za zmínku poslední den mé dovolené. K svátku jsem dostala od svých synů voucher na „jízdu života“. Svezení v závodním speciálu Jana Černého bylo skvělé. Přes počáteční strach, jsem všechno zvládla. A pokud to půjde… jedu znovu!

Eliška Dohnalová

Toto léto jsem se vydala na dovolenou do Bulharska. Nikdy předtím jsem tam nebyla a chtěla jsem poznat něco nového a musím říct, že jsem si to tam opravdu užila. Kromě krásných pláží, moře, sluníčka, památek, jídla a dalších zážitků mě ale na tom našem malém městečku, kde jsme bydleli, fascinovala jedna věc. Měli tam na ulicích obrovské množství kávových automatů, přestože o pěkné a útulné kavárny tu nouze nebyla. A co víc, lidé si vážně tu „automatickou kávu“ s chutí dávali. Takže kdyby někdo hledal místo, kde je opravdu velký výběr „kávy“ – jedině SOZOPOL! 🙂
Přikládám foto jako důkaz! 🙂

Petr Bednář

Jsou kolegové, kteří o prázdninách byli u moře, na horách či například v Americe. I já jsem k nim v minulých letech patřil a ve své naivitě tvrdil, že v červenci a srpnu je v divadle jen ten kdo má službu, jinak by si měl zažádat o hospitalizaci na klinice u pana Chocholouška. Život tropí hlouposti, a pánbůh trestá do tří vteřin – jako bych slyšel tetu Kateřinu ze Saturnina pera pana Jirotky. Na jaře jsem se po několika měsících chůze o berlích, a různých nevysvětlitelných pádech na naprosto rovném terénu odhodlal jít na rentgen kyčlí. Netušil jsem, že má celý rok rozpíchaná záda od zázračné akupunktury a elektrická léčba, za kterou by se nemuseli stydět doktoři ani v Přeletu nad kukaččím hnízdem, se vyklube v artrózu ve čtvrtém stádiu mých kyčlí. Konstatování pana MUDr. Myslivce bylo jednoznačné. „Vyberte si, na kterou kyčel půjdete první, ono je to v podstatě jedno. „ Kde nic není, ani smrt nebere“ – tím myslel stopové prvky mých chrupavek v daných kloubech. A tak jsem, spolu se svými esotericky laděnými přáteli vybrali termín, naštěstí se shodoval i s volným termínem v nemocnici v Příbrami a já nastoupil 21. května na měsíční dovolenou, o které se mi opravdu ani nesnilo. Ostatně nic jiného mi ani nezbylo, protože nemocenská u nás po dlouhodobější hospitalizaci bohužel neřeší vaší finanční stránku, ani Vám bohužel nepřidělí kostel, který by po Vašem nástupu do práce mohl být Vaším vedlejšákem, abyste stačil zaplatit vše, co jste si dokázal promarodit. Opravdu obdivuji po této stránce lidi, kteří jsou dlouhodobě nemocní, aniž skončí u armády spásy. Ale jinak dovča v příbramském špitále byla docela fajn. Poznal jsem opravdu hodně lidí a až na výjimky si jich opravdu vážím. Berle pomalu zapomínám na různých místech a musím se pro ně vracet, takže má dovolená splnila účel, a já se už pomalu připravuji na tu příští, protože jak říká pan MUDr. Myslivec a teta Kateřina – kde nic není ani smrt nebere.

Kateřina Fixová

Protože jsem se začátkem léta dožila šedesátin, tak jsem slavila. Nejdřív mejdanem, na který mi přišla blahopřát spousta kamarádů.

Dostala jsem neobyčejný dárek – novou podlahu v pokojíčku na chalupě.

A tak další parta kamarádů přijela na chalupu a slavilo se prací.

Pak jsem se přes prázdniny věnovala dokončovacím pracím.

A nakonec poslední víkend proběhla kolaudace.

Tak děkuju všem za výjimečné zážitky. (Jo a taky jsme byly s Ančou a sestrou v Bretani.)

Ivana Krmíčková

Velkou část mých prázdnin tvoří gurmánské zážitky – Já miluji kavárny, takže kdekoli jsem, nějakou vyhledám a v Mnichově, kam jsme vyrazili za divadlem na začátku prázdnin, jsme našli jednu naprosto úžasnou. Pobyt jsme v ní začali a taky ukončili. Takže první dvě fota jsou odtud. Měli výbornou kávu, a sice trochu dražší na naše poměry, ale úžasné dorty. Zbožňuji tu poetiku a útulnost některých kaváren, a když má člověk štěstí, narazí i na velmi milé lidi a to se v Mnichově opravdu podařilo. A nejen v kavárnách – opravdu jsem si Mnichov oblíbila. Našli jsme spoustu skvělých obchůdků a restaurací – např. Pommes Boutigue, kde mají bio hranolky!!! a můžete si na ně dát omáčku, jakou chcete, výběr je téměř ze třiceti druhů. A to nemluvím o supermarketech, které mají veškeré produkty v biokvalitě! Kéž se to dostane i do naší republiky. 🙂

Takovým malým prázdninovým úspěchem a příjemným oživením pobytu na chatě bylo složení těchto puzzlí. Díky Kátě Fixové jsem je měla na čem skládat, neb mi věnovala takové speciální desky, takže i jí patří velký dík!

A parádní dovolenou jsem strávila také v nejkrásnějším slovinském městečku Piran, který leží u pobřeží moře. Nádherné poetické uličky, moře, slunce, úžasné mraky… paráda.

Jo, a kdyby někdo měl cestu kolem Grazu v Rakousku, ať se určitě zastaví ve vyhlášené čokoládovně! My se tam jen zastavili a odjížděli s čokoládovou pusou… 😉

Prázdniny jsem si moc užila… jen by mohly být delší … jako vždycky! 😉

Petr Florián

Stejně jako loni i letos jsem cestoval. V sezoně to není vůbec možné, tak se to snažím dohánět v létě. Loni jsme s kolegyní Hankou Baroňovou a Alicí Koudelkovou cestovali po Indii a hráli pohádku pro děti bez nároku na honorář a byl to neskutečný zážitek, ale dost mě to vyčerpalo. Řekl jsem si, že letos to bude jinak a že si řádně odpočinu.

S kamarády jsme byli 14 dní na Mallorce, kde jsme bydleli u známé, která tam už 17 let žije. Zamiloval jsem si tamní kuchyni a užíval si sluníčka a moře. Nejsem úplně dovolenkový povaleč, takže jsme podnikali i různé výlety. Za celou dobu pobytu jsme sjezdili velký kus ostrova.

V druhé polovině léta jsme zase vyrazili na prodloužený víkend do Amsterdamu. Pronajali jsme si byt od místní dámy a musím přiznat, že za ty peníze to opravdu stálo. Bydlení na náměstí v centru Amsterdamu byl naprosto úžasný zážitek. Kdybych byl básník, napíšu tam nějakou báseň. To místo má tak kouzelnou a bohémskou atmosféru. Navíc vám ráno do oken voní sladkosti z cukrárny, přímo dole v domě a večer můžete sedět v otevřeném okně se sklenicí vína a být součástí nočního života na náměstí aniž byste museli ven z bytu. Myslím, že to není naposledy, co jsem tam byl.