NOVÝ ČLEN HERECKÉHO SOUBORU

NOVÝ ČLEN HERECKÉHO SOUBORU

Od začátku letošního roku má náš herecký soubor novou posilu. Matěj Polák už s ostatními herci pilně zkouší novou inscenaci Válka s mloky a my se těšíme i na všechny další role, které ho u nás v divadle čekají. A abyste se o něm něco málo dozvěděli ještě před jeho první příbramskou premiérou, máme tu pro vás krátký rozhovor.

JAK BYS SÁM SEBE POPSAL?

Myslím si, že jsem ambiciózní v tom smyslu, že nemám žádný strop. Chci se neustále zlepšovat.

JAK SES DOSTAL K DIVADLU? TÁHLO TĚ TO K NĚMU ODJAKŽIVA NEBO TO BYLO NÁHLÉ ROZHODNUTÍ?

Jako malý jsem chtěl být paleontolog, protože mě hodně zajímali dinosauři. Ale tak v osmé třídě na základce jsem si, ani nevím proč, usmyslel, že bych chtěl být herec. Jako malý jsem miloval Jima Carreyho a několikrát jsem si pouštěl jeho filmy. Fascinovala mě jeho mimika a já si pak ty jeho obličeje zkoušel před zrcadlem.

Ale dřív jsem byl ještě hodně introvertní, takže to pak vyplynulo nějak samo.

A JAKÁ BYLA TVOJE CESTA NA DAMU?

Tak v té osmé třídě jsem si usmyslel, že bych chtěl být hercem. Chtěl jsem zkusit Pražskou konzervatoř, ale tam jsem se nedostal, takže jsem šel na střední. Během studia jsem to pak na konzervatoř zkusil znova, ale opět mě nevzali. Takže jsem si říkal, že by bylo dobré dodělat tu střední, abych měl alespoň nějakou maturitu a pak zkusit DAMU nebo JAMU. A na DAMU to vyšlo hned, takže to sám čumím.

CO TI PODLE TEBE ČTYŘI ROKY NA DAMU DALY?

Daly mi toho hodně, ale mám pocit, že by toho mohlo být ještě víc, protože tam byla ta pandemie. Měli jsme tak zkrácený prvák a druhák, takže doufám, že nejsem o nic ochuzený.

Ale jinak mi to dalo samozřejmě skvělou partu – miluju svoji třídu – skvělé pedagogy a vedení. Dalo mi to i sebejistotu na jevišti a větší pochopení toho, co na něm vlastně můžu vyzařovat.

JAKÁ JE ZATÍM TVOJE NEJLEPŠÍ DIVADELNÍ ZKUŠENOST?

Asi nejvíc to je tvoření a hraní se svojí třídou v divadle Disk. To jsou vzpomínky, na které nikdy nezapomenu. Takže nejlepší zkušeností bylo být s nimi.

TVOJE NEJOBLÍBENĚJŠÍ ROLE, KTEROU JSI UŽ HRÁL?

Zatím jich v rejstříku moc nemám, ale hodně rád vzpomínám na Žebráckou operu z DISKu, kde jsem hrál Marcela Jareše. To byl vlastně hlavní záporák – politik, který se snaží dostat na Hrad a má takové rýmované proslovy. To mě hodně bavilo.

A MÁŠ NĚJAKOU VYSNĚNOU ROLI, KTEROU BY SIS CHTĚL NĚKDY ZAHRÁT?

Já bych si strašně rád chtěl vyzkoušet nějakého nepochopeného blázna. Myšleno tak, že to není komické a divákovi je ho spíš líto. Chtěl bych se prostě dotknout toho, že bych hrál blázna, ale nebyla by to parodie, a chtěl bych, aby tam došlo k pochopení mezi diváky a tou postavou. Nevím, zda je to pochopitelné, ani já sám to nedokážu moc popsat. Rád bych si ale samozřejmě vyzkoušel co nejvíc různorodých rolí.

POKUD BY SES NEVĚNOVAL DIVADLU, CO JINÉHO BYS NEJSPÍŠ DĚLAL?

Tak chtěl jsem být ten paleontolog, ale na to si myslím nemám úplně hlavu.

Jinak jsem vystudovaný knihkupec, ale to mě nebavilo. Kdybych se pak nedostal na DAMU, tak mě ještě zajímala asi tak na 5 minut žurnalistika. Ale chtěl bych rozhodně dělat něco v umění, protože nesnáším stereotyp. A umění rozhodně stereotyp není, takže bych se snažil dělat něco tvořivého. Asi bych hodně psal.

KNIHKUPECTVÍ SE STUDUJE NA STŘEDNÍ ŠKOLE?

Ano. Jak jsem se nedostal poprvé na konzervatoř, ale měl jsem v plánu se tam znovu hlásit, tak jsem se potřeboval někam “uklidit”. Takže jsem šel na obor knihkupecké a nakladatelské činnosti. Nebyl to úplně obor pro mě a pedagogové i třída věděla, že tam jsem spíše z nutnosti. Myslím si ale, že mi to dalo alespoň nějakou sečtělost. Doufám.

JAKÉ MÁŠ DALŠÍ KONÍČKY KROMĚ DIVADLA?

Hodně koukám na filmy, rád se procházím se sluchátky v uších, rád chodím do divadla a s kamarády do hospody.

JAKÝ BYL TVŮJ NEJVĚTŠÍ SEN, KDYŽ JSI BYL MALÝ?

Já svůj sen asi teď žiju, respektive jsem na té správné cestě. Můj sen se skládá ze tří částí – být úspěšný herec, aby mě to nikdy nepřestalo bavit a abych si tím dokázal vydělat natolik, že tak uživím sebe i svoji budoucí rodinu.

A KDE SE VIDÍŠ TŘEBA ZA 15 LET?

Paní Ullrichová, vedoucí mého ročníku, mi jednou řekla, že jsem specifický tím, že mám v sobě nějaké vnitřní dítě, které bych neměl utlumit. A zatím se mi to daří. Proč o tom ale vlastně mluvím. Nevím asi, kde se vidím za 15 let, ale byl bych rád, kdybych stále v sobě to vnitřní dítě dokázal udržet.

MYSLÍŠ SI, ŽE ANGAŽMÁ V PŘÍBRAMI PRO TO VŠECHNO MŮŽE BÝT PRVNÍM KROKEM?

Určitě. Tady v Příbrami je široký repertoár. A já se vlastně stále beru za studenta, takže si myslím, že si tu můžu vyzkoušet velkou plejádu různých rolí, které mi dají něco nového.

JAK SES K TÉ MOŽNOSTI NASTOUPIT K NÁM DO DIVADLA DOSTAL?

Já jsem napsal panu Schejbalovi, že bych měl zájem o spolupráci, protože jsem chtěl někdy dělat něco pod jeho režií. Takže jsme se sešli v Kafe Damu s tím, že by pro mě něco měl. No a pak se zeptal, jestli bych neměl zájem o angažmá. Řekl jsem že jo a on, že si můžeme rovnou plácnout.

O TÉ NABÍDCE JSI TEDY ASI MOC DLOUHO PŘEMÝŠLET NEMUSEL?

To ne. Bylo to hned.

TVOJE PRVNÍ PŘÍBRAMSKÁ ROLE BUDE VE VÁLCE S MLOKY OD KARLA ČAPKA. MÁŠ K NĚMU JAKO AUTOROVI NĚJAKÝ BLIŽŠÍ VZTAH?

Asi ne nějak moc. Určitě jsem četl nějaké jeho knížky, to ano. Ale vzpomínám si, že na střední jsem se přihlásil do jedné literární soutěže, která se jmenovala Čapkoviny. Musel jsem napsat povídku na téma Robot a cit, která tak odkazovala na RUR. Sice jsem se neumístil, ale napsal jsem povídku, na kterou jsem celkem i pyšný.

TAKŽE PÍŠEŠ I VLASTNÍ TEXTY?

Když jsem byl na střední, tak jsem psal povídky a básničky.

Teď jsem ještě v kočovné družině Ductus Deferens, kde v představení Karameloun, což je takový kabaret, píšu věci, které pak i sám hraju. Takže to beru jako takovou alternativu, že už nepíšu povídky ani básničky, ale píšu divadelní texty, které si pak sám i zahraju.

JAKÁ BY SIS PŘÁL, ABY BYLA TVOJE PRVNÍ PŘÍBRAMSKÁ PREMIÉRA?

Chtěl bych, aby byla povedená. A chci hlavně udělat dobrý dojem pro příbramské publikum a pro svůj nový soubor.