Až se mě přátelé budou ptát, co je zač to představení s tajemným názvem Goldoniáda, které jako poslední premiéru před prázdninami na svůj repertoár zařadilo příbramské divadlo A. Dvořáka, budu muset chvíli přemýšlet, hluboce se nadechnout a pak říci: je to něco jiného. Není to totiž zdaleka klasická činohra. Není to muzikál, ale zpívá se tam. Není to nový cirkus, ale o kotouly a gymnastické prvky zde nouze není. Není to taneční představení, ale pár krokových variací herci předvedou. Není to groteska ani pantomima, ale kousek od každého divák nalezne. Takže tím bychom věděli, co Goldoniáda v režii domácího Milana Schejbala není. A čím tedy je? Veselou taškařicí, klauniádou.

Základ představení tvoří vtipné skeče, které přirozeně tvoří celý postupný děj hry. Největší nároky jsou kladeny na pohyb herců. Běhají, skáčou, převalují se, přetahují se, koulí se všemi směry, předvádí legrační a zároveň obdivuhodná silová cvičení, vyblbnou se. Příbramský soubor nám zkrátka v tomto představení ukazuje, co vše umí. Samotná divadelní mantra – činoherní herectví – musí trochu ustoupit ostatním živlům, ale proč ne.

Ústřední dvojici ztvárňují Petr Florián, jakožto hrabě čistě heterosexuální a Jiří Vojta v roli barona, nejisté, leč spíše homosexuální povahy. Ti představení táhnou a takříkajíc odpracují. Každý si žije svůj příběh, ač ve skutečnosti žijí jeden příběh dohromady. Předmětem jejich zájmu je, jak jinak, žena – Rosaura. Dceru hostinského (Lukáš Typlt) a jeho ženy (Kateřina Fixová) hraje Eliška Jansová, příbramskému divadelnímu oku zatím spíše neznámá. Hrála však například princeznu v pohádce Jiřího Stracha Svatojánský věneček. Vzhledem k tomu, že má za sebou čerstvě studium na DAMU, její role na ni ještě čekají.

Bez dvojice hlavních rolí by hra existovat nemohla, což tentokrát platí trojnásob či čtyřnásob. Petr Florián jakoby se pro daný žánr komedie dell´arte přímo narodil, představení mu svědčí a působí přirozeně.Patří mu velký obdiv a společně s Jiřím Vojtou tvoří oba herci skutečně výbornou dvojici, které se podařilo sžít se k velké radosti diváka.

To však neřeší vše. Jak to tak bývá, druhá půle je většinou lepší než první. V případě Goldoniády to platí dvojnásob. Diváků dokonce mezi půlemi ubylo, což není úplně dobré znamení. Je tedy potřeba znovu upozornit všechny, kteří uvažují, že představení navštíví, aby zvážili, zda jsou připraveni na něco, co není činohra tak, jak ji znají. Je to komedie skutečně nevážná, bez větší zápletky, duchem prostá, nenáročná. Je to cirkusácké. Prvky z představení známe z pouličního umění, které vídáme na dovolených. Chybí už jen žonglování nebo chůze na chúdách. Je to jiné, není to špatné, má to své kouzlo, ale nelze to ani úplně převyprávět, protože bez očního vjemu to není celé.

V Goldoniádě navíc nehrají jen herci z povolání. Jelikož je hra hojně doprovázena hudebně, ke slovu a činům se dostává i formace hrajících a zpívajících herců a neherců příbramských i nepříbramských, která si říká Los Trumberos a tentokrát se její členové dostávají ke slovu i přímo na divadelních prknech. Lenka Vahalová tak saxofon občas odloží a hraje služku Marinu.

Jelikož se blížím závěru své recenze, nesmím zapomenout na Filipa Müllera. Jeho talent je zřetelný a nelze o něm více diskutovat. V Goldoniádě hraje sluhu. Sluha hraběte, sluhu barona a sluhu zemana (v nevýrazném podání Tomáše Kyselky). Müller je tak v postavení sluhy tří pánů. Paralela s Miroslavem Donutilem a jeho Sluhou dvou pánů, která se v Národním divadle stala legendou je jasná a divadlo A. Dvořáka se k ní také hlásí. Filip Müller se Donutilem inspiroval, to je jasné. Možná ale z toho mistrovského poháru trochu přebral, protože od Donutila převzal i pohyby, mimiku, gesta. Neškodilo by méně Donutila, více Müllera. Fyzicky však předvádí heroický výkon, až člověk žasne. Hraje navíc zároveň lamače dívčích srdcí, což mu jde maximálně přirozeně, takže jeho výkon zároveň působí lehce a svěže. Nicméně Donutila je v jeho herectví tentokrát příliš a je to škoda.

S oblibou hodnotím také scénu a kostými. Tentokrát se vybláznila Kateřina Baranowska a svoji práci zvládla velmi dobře. Je to veselé, hravé, přiléhavé.

Až se mě přátelé budou ptát na představení Goldoniáda, budou chtít slyšet kolik procent dávám. K tomu více v sekci hodnocení, nicméně stroze vyčísleno, dávám 60%.