Zeptali jsme se

Režie: Adam Doležal
Adame, jak jsi objevil dosud nepřeloženou hru Art of Murder a čím Tě zaujala?
Hru jsem našel při pátrání po vhodném textu pro inscenování v Příbrami. Četl jsem hry v češtině i v angličtině, protože vím, že existuje veliké množství dobrých, dosud nepřeložených her. Vždy jsem začal číst, a když mě hra nezaujala do deseti stránek, šel jsem na jinou. Art of Murder jsem ale přečetl doslova na jeden nádech, hra mě napínala, bavila, rozesmála i překvapovala. A když jsem jí četl podruhé, tak byl účinek stejný.

Jak často se stává, že režíruješ vlastní překlad?
S Umění vraždy je to poprvé. Jedná se také o můj první oficiální překlad divadelní hry. Musím říct, že během pročítání nepřeložených textů jsem narazil i na několik jiných her, které mě velmi zaujaly, a dvě z nich zatím neoficiálně překládám. Zatím jen tak sám pro sebe, kdyby se překlad třeba moc nepovedl, tak aby to nevadilo. Když se povede, tak bych je také rád inscenoval.

Vnímáš rozdíl, když se chystáš režírovat vlastní překlad nebo překlad někoho jiného?
Zatím těžko říct, ale myslím, že v tom rozdíl bude. Díky vlastnímu překladu totiž znám ze hry každé slovo skoro zpaměti, a vím přesně, co jím chtěl autor v původní verzi říct. Nemůže se tedy stát, že by se mi něco tzv. ztratilo v překladu. Výhodou také je, že můžeme text během zkoušení s herci libovolně upravovat, aniž bychom se museli bát, že to bude překladateli vadit. Stinnou stránkou je, že mi během škrtání bylo líto vyhodit téměř každé slovo. Pokaždé, když jsem ho tužkou škrtal, viděl jsem před sebou tu chvíli, kdy jsem se pokoušel přijít na to, jak ho vhodně přeložit.

Jak bys přiblížil žánr této hry?
Nad tím jsem sám dlouho přemýšlel, ono je ve hře žánrů více a míchají se dohromady, ale nejblíže je asi satira. Samozřejmě tak působí především kvůli tématu. Příběh bych určitě označil jako hitchcockovský komediální thriller. Text na Hitchcocka odkazuje na mnoha rovinách, v mnoha detailech, strukturou příběhu, nebo i báječně černým, bizarním humorem.

Podle všeho bude inscenace výzvou u pro autorku výpravy? Koho jsi pro tuto inscenaci oslovil a proč?
Výzvou pro výtvarnici bude hra určitě – postavy jsou malíři, umělci a napětí mezi pravým uměním a komerčním pseudouměním je středobodem celého konfliktu. Výtvarnice se proto musí v tomto světě současného výtvarného umění vyznat, mít pro něj silný cit a naplnit jím jeviště. Spolupracovat budu s Agnieszkou Pátou Oldak , se kterou jsem zde pracoval už minulý rok na Gazdině robě a každý, kdo tu v divadle od ní viděl nějakou scénografii, mi musí dát za pravdu, že Agnieszka takové silné výtvarní cítění má. Spolupráce s ní je navíc pro mě, jako pro režiséra, velmi vyhovující, protože Agnieszka vždycky vychází z detailní znalosti tématu, výkladu postav, zajímá jí, jaké má být vyznění příběhu, jeho smysl a vše potom zahrne do scénografie. Je to výhodné, protože už prostor, scéna a kostýmy v sobě odrážejí inscenační záměr, což pomáhá jak divákům, tak hercům a koneckonců i mně.

Jak se Ti spolupracuje s příbramským souborem? Vnímáš nějaké rozdíly oproti jiným divadlům?
Mně se s Příbramským divadlem pracuje ohromně dobře. Z každého je zde cítit naprostá oddanost divadlu, elán, chuť pracovat a chuť pracovat tak dobře, jak jen to jde. Navíc, ačkoliv jsou zde všichni naprostí profesionálové, tak jsou uvolnění, přátelští a všichni mají radost z toho, na čem právě dělají, a proto to dělají dobře. To by byl asi ten největší rozdíl, který cítím, že zde z nikoho nevyprchala radost z kreativity. Ono se pak hned lépe pracuje.