Divadlo patřilo dětem až na potřetí

Tak už máme po prázdninách i dovolených. A já, jako důchodkyně bez dovolené, jsem to ani nezaregistrovala. Teda zaregistrovala, ale nějak jsem zapomněla, že mám psát…  Takže už „dávno“ se pořádala akce Divadlo patří dětem. Na třetí pokus a zcela netradičně na konci srpna.

 Já se vrátím do doby asi týden před akcí. V divadle panují obavy:
1. Předpověď počasí vypadá hrůzostrašně
2. Budou problémy s prokazováním bezinfekčnosti?
3. A neodradí předcházející dva body návštěvníky? Přijdou?

Tyto obavy visely stále ve vzduchu i za plného nasazení při přípravách. A realita?
1. Ještě ráno v den konání akce se v předpovědích déšť objevoval. Nevím, kdo nebo co nad divadlem drželo ochranou ruku, ale nepadla ani kapka a nebylo ani horko ani zima. Prostě naprostý ideál.
2. Velké výtky od návštěvníků nebyly. Kdo neměl test, mohl se dát otestovat na místě. Ale je pravda, že tam byla pořádná fronta.
3. Návštěvníci přišli. A v počtu několika tisíc. Navíc do divadla přišlo hodně děkovných mailů.

Uffff!!! To byla úleva!!!

Návštěvníky samozřejmě pozdravil starosta Jan Konvalinka a ředitel divadla Petr Bednář.

Ti, kdo nikdy nechybí, jsou klauni. K dětskému dni neodmyslitelně patří.

 

A také nikdy nechybí pouťové atrakce.

Nafukovacích skákadel a skluzavek bylo požehnaně. Já jsem se domnívala, že je jich zbytečně hodně. Ale nebylo. Na všech děti řádily.

Kolem kulturáku jezdil oblíbený vláček.

 

Chytit rybu nebo namalovat si tričko, není tak jednoduché, jak to vypadá.  Děti měly řadu možností vyzkoušet si svou šikovnost.

 

Některé činnosti nebyly jen o šikovnosti, ale také o odvaze. Byla jsem opravdu překvapená, že slaňování z oken Estrádního sálu se nebály ani opravdu malé děti.

 A jedééém!

13. Dělostřelecký pluk Jince, vždycky zaujme. A rozhodně to není pouze klučičí záležitostí. Letos se vojáci významně podíleli i jako zdatná výpomoc při organizačních záležitostech.

Také hasiče a policii si děti užily. No fakt.

A ještě vězeňská služba z Bytízu a jejich dokonale vycvičení psi. Umí najít různé látky (drogy?), ale dopadnout i ozbrojeného pachatele nějaké trestné činnosti. Když byl pachatel ozbrojený, tak se samozřejmě střílelo!

Tak se raději přemístíme do klidnějších vod, a to doslova.

I koně byli mírní a trpěliví.

Já bych se teď podívala, co se dělo uvnitř budovy. No, co asi? Pohádky na malé i velké scéně a samozřejmě i v kině. Myslím, že pro některé rodiče to byl vítaný odpočinek.

 Estrádní sál byl plný virtuální reality. Stačí nasadit brýle a hra může začít. Stolní hokej je oblíbený. Hrají proti sobě sourozenci, ale i rodiče s dětmi. A někdy to jsou líté boje.

Trochu té parády je také třeba. Holčičky si nechávaly vplést do vlasů barevné copánky, o třpytkové tetování měli zájem i kluci. A nalíčit se mohly nechat i maminky.

Potřebuji na vzduch. Novinkou byli letos papoušci. V žádných klecích. Na bidýlku a VENKU. Ten bílý se jmenuje Baron. Celý den hrála před divadlem kapela Signál.

Úplně na závěr jsem si nechala motorkáře. To teda byl adrenalin. Byli skvělí!!!

 

Tééééda, to byla jízda. Silný zážitek jsem si nenechala zkazit ani výrokem mého syna: Nebylo by logičtější, abys ve svém věku krmila kachny, než se nechat unášet motorkáři? (No, co jsem si vychovala...) Tak ti skvělí motorkáři svou show uzavřeli spanilou jízdou.(

 

Ještě se podívejte na reportáž:

 

A ještě jedna reportáž. Tu jsem si „vypůjčila“ ze stránek Zprávy Příbram.