//wp_head()?>
Dnes 21. srpna se ve Strašnickém krematoriu divadelníci rozloučili s Marií Blandovou-Lorencovou.
A já jsem si při této příležitosti zavzpomínala na všechny inscenace, které Marie v příbramském divadle režírovala. A bylo jich opravdu hodně. Tak jen malá připomínka.
V roce 2009 převzala Marie Lorencová z rukou ředitele Petra Bednáře cenu Zlatý Vrtík. Ta se udělovala těm, kdo se významně zasloužili o rozvoj příbramského divadla.
A z čeho, za svého produktivního života, čerpala Marie energii? „Vždycky mě povzbudilo, když jsem mohla strávit nějaký čas v lese bez lidí a v tichu. Jsem docela pokročilá houbařka, ale neříkám, že jdu na houby, ale do lesa. Jako pan Hrušínský neříkal, že jde na ryby, ale že jde k vodě. Silně mě nabije poslech opery nebo návštěva cirkusu. A v neposlední řadě omládnu, ožiju a pozvednu si duši, když trávím čas se svými vnoučaty. V nich ožívá i moje dětství a mládí, moje zralost, a v nich je i můj život věčný….“
Marie, děkujeme.