A budiž světlo…

Premiéry Narozenin jsou už za námi. Tato hra rozdělila diváky na dvě protichůdné skupiny (nic uprostřed) – na jedné straně spokojenost, na druhé straně deprese. Mimochodem, já patřím k té první polovině. A to nepíšu proto, že píšu pro divadlo, ale opravdu to tak cítím.

Je pravda, že Narozeniny mají až skoro „hororové“ momenty. A teď si představte: premiéra, na jevišti se napětí stupňuje a najednou… blik! Celé divadlo je ve tmě. Rozsvítilo se pouze nouzové osvětlení, které je velmi slabé a slouží spíš k „evakuaci.“ V první chvíli se začaly hledat problémy v divadle, až pak se zjistilo, že ve tmě je polovina Příbrami. V zákulisí začaly probíhat hodně živé diskuse. Ukončit představení, udělat přestávku a počkat, jestli se rozsvítí… Mezitím herci stále hrají. Svítí nouzáky a truhlář se snaží vyzkoušet práci osvětlovače. Z portálu míří baterkou na herce, který právě mluví. Po nějaké době se vyhlašuje přestávka. Ve foyer se svítí čajovými svíčkami a kafe si samozřejmě dát nemůžete. A najednou je světlo… Představení pokračuje… po nějaké chvíli je divadlo opět ve tmě!  A tak dál…

Závěr: premiéra se odehrála! Výpadky elektřiny vlastně umocnily napětí děje na jevišti. Takže všechno dobrý…