Autismus není pro sraby!

V Déčku je nová posila. Jmenuje se Anička a je autistka. Příští rok ji čeká maturita, a tak se trochu otrkat mezi cizími lidmi, by vůbec nebylo na škodu. Zpočátku to byl pokus, buď to půjde, nebo ne. Barmanka Hanka jí všechno vysvětlila.

Obsloužit rodiče nebyl problém, i když zpočátku nosila na tácu pouze jedno kafe. Pak přišla situace, kdy se musela jít zeptat na objednávku úplně cizích lidí. Šla trochu s rozpaky. Je zvláštní, když jí několik zasvěcených lidí tajně pozoruje a drží palce. Ty rozpaky měla Anička pouze u první objednávky. Během krátké chvíle se zjistilo, že to půjde. Na tácu klidně dokázala přinést dvě domácí limonády a pivo. Takže normální kavárenský provoz: Anička přinese Hance objednávku od hostů. Ta nalije, načepuje, uvaří… Anička objednávky roznese a zpátky přinese použité nádobí. Už se pohybuje naprosto bez rozpaků.

A to si musela projít několika zatěžkávacími zkouškami. Déčko běžně nenavštěvují cizí státní příslušníci. Takže německy hovořící zákazníci by překvapili úplně každou obsluhu. Pořádně mně zatrnulo. Tahle situace může Aničku dokonale odradit. Chvíli mlčky stála a pak ze sebe v němčině vysypala kompletní nabídku kávy a čajů. Němčinu i angličtinu se ve škole učí, ALE… Tohle jsou životní zážitky, které mě obohacují, a jsem ráda, že jsem u nich byla. Pokud jedné holce zkušenosti v Déčku trochu pomohou v dalším životě, tak je to přece fajn.

Navíc Anička chodí do ZUŠky na náměstí TGM, kde se učí na klavír. No, učí… hraje už naprosto skvěle. A to vím proto, že ji Anna Čiperová přede všemi požádala, aby zahrála. A tam žádné rozpaky nebyly. Bylo vidět, že ji to doslova těší.

A ještě mám jeden zážitek, který mě dojal. Byla jsem v Déčku, když Anička přišla poprvé. Seděla jsem na zahrádce a popíjela limonádu. Pak jsem šla dovnitř, abych se Hanky zeptala, jak to probíhá z jejího pohledu. Všimla jsem si hrstky drobáků, které ležely na kraji barového stolu. „To už se ti ty peníze nevejdou do kasy?“, zeptala jsem se překvapeně. Hanka se trochu pousmála a řekla: „Vejdou.“ To bylo všechno, co řekla. Na závěr Aničky služby jsem to pochopila. Hanka přišla a podávala jí stovku: „To sis dneska vydělala.“ Anička pro peníze ruku nevztáhla, pouze se na Hanku překvapeně podívala. „To jsou peníze navíc, které zákazníci nechávají obsluze. A já jsem vůbec neobsluhovala, takže jsou tvoje.“ Jak já jsem na některé lidi z divadla pyšná! To je další zážitek, u kterého jsem také velmi ráda byla.

Takže Anička chodí do školy a tak jednou, až dvakrát týdně na dvě hodiny chodí do Déčka obsluhovat a hrát na piano. Tak mě tak napadlo – nechcete ji přijít podpořit? Nejbližší termín, kdy Anička bude obsluhovat v Déčku je 1. října od 17 do 19 hod.