Bambas sbírá ceny, ale rozhovory dělat neumí

Daniel Bambas v sobotu převzal Cenu Thálie.  A to za mimořádný herecký výkon v inscenaci „Krás(k)a na scéně“ v  Mladé Boleslavi. Mimochodem, v této hře je více v sukních, než v kalhotách.

A hned druhý den stál na jevišti Malé scény v Příbrami. To víte, že jsem za ním do té šatny šla. A taky jsem mu hned v úvodu řekla, že trochu bulváru by neškodilo. Dan se usmál: „Tak jdeme na to.“
„Jak jste slavil?“
„On na velké slavení nebyl čas. Nejdříve jsem musel poskytovat rozhovory a fotit se, a pak jsem strávil asi dvě hodiny se svými nejbližšími a kolegy z Mladé Boleslavi. Dal jsem si asi dvě skleničky. Věděl jsem, že dnes mám představení v Příbrami, tudíž jsem zůstal střízlivý.“
„No moje otázka vlastně směřovala na to, v jaké kondici nastupujete na jeviště, ale tohle jsem zrovna slyšet nechtěla. Dobře, dám Vám ještě jednu šanci. V inscenaci Dobrý proti severáku, se kterou jste přijeli do Příbrami, hrajete pouze s Aničkou Fixovou. A když jste jenom dva, tak ty zkoušky bývají takové otevřenější. Štvala vás, hádali jste se, byla hysterická? Uvědomte si, že bych opravdu potřebovala nějaké drby.“
„Bohužel, to Vám moc nepomůžu. Je to fakt trapný, ale mně se s ní hraje báječně.“
Nechtěla jsem se vzdát. „Vždyť jste spolu trávili spoustu času…“
„Já si nevybavuju, že bychom se pohádali. Samozřejmě, jak ten čas ubíhal, tak jsme byli ve stresu, ale k hádkám to nevedlo.“
„Vy jste pro mě opravdu skvělej materiál. Tak děkuji za rozhovor.“ Je odpovědnej, nechlastá a nehádá se s kolegyněmi. S Bambasem dělat rozhovor je fakt radost!“

Po představení jsem se do šatny vrátila. Dobrý proti severáku byla naprosto skvělá hra. Nejen, že jsme jí prochechtali, ale zároveň tam bylo hodně věcí k zamyšlení. Trvala 2 hodiny. Za tu dobu oba neslezli z jeviště a nezavřeli pusu. Neuměla jsem pochopit, jak mohou pobrat takové množství textu. Já vím, že herci mají paměť trénovanou, ale čeho je moc, toho je příliš… Do šatny jsem jim šla vyjádřit svůj obdiv a poděkování za báječný večer. A na ten text jsem se musela zeptat. Anička se zamyslela: „Asi jsem opravdu tolik textu ještě neměla. Ale my jsme si tak povídali a pomalu zkoušeli dialogy. Takže to nakonec šlo.“    

Danovi za ocenění blahopřeji, a vy co jste nepřišli, byste asi měli litovat. Tohle byla hra přesně pro příbramské publikum.