//wp_head()?>
Tak jsme se rozloučili s Tajemným hradem v Karpatech. A bylo to loučení veselé. A to nejen v hledišti, ale veselo bylo i na jevišti. Trochu jiné texty (občas i děj) a „odbourávání“ herců provázelo celou inscenaci.
Po skončení jsem se vrhla do šaten. Dámské šatny byly skoro prázdné, ale zato v pánských se mi dařilo. Všichni byli ve spoďárech. Zaznělo jenom: „Fany teď nefoť!“ „Já nefotím, já natáčím…“ Následoval výbuch smíchu. Moje prosba zněla:
Poslední věta na závěr… (nejčastěji se ozývalo … eeee)
Jiří Vojta: Konec dobrý, všechno dobré.
Eliška Dohnalová: Bylo to krásné a bylo toho dost.
Lukáš Typlt: Dnes to bylo veselé…
Vladimír Senič: Bylo to krásné a bylo toho dost.
Robert Tyleček: Souhlasím s Vláďou. Na shledanou příště.
Filip Müller: Je po derniéře, takže už se to tady nikdy hrát nebude…
Martin Dusbaba: Nádhera.
Režisérka Kateřina Baranowska: Bude se mi stýskat.
Paní režisérko, mně taky!