Carmen je pro mě balzám – říká Bára Hrzánová

V neděli jsem byla na úžasném představení Carmen Y Carmen. Vidět operní divu Dagmar Peckovou, která vystupovala snad na všech světových pódiích a naši báječnou Báru Hrzánovou v jednom představení, to už slibuje zážitek dopředu. Nejen, že to byl zážitek hudební, ale zároveň obrovská sranda. Autor Jan Jiráň ji psal Dagmar a Báře přímo na tělo.

Po představení šly obě dámy do Déčka. Tady si samozřejmě ještě vyposlechly gratulace a poděkování od diváků. No a já jsem té situace také využila a spěchala za Bárou.

Jak ses seznámila s Dagmar Peckovou?
V roce 1999 projevil náš dvouletý syn přání posnídat ve Slávii. Takže s Radkem, Toníčkem a mojí maminkou jsme šli snídat do Slávie. Já tenkrát měla na hlavě asi pěti milimetrového ježka a Dáša taky. Jenže já toho ježka měla za 50 korun z Manětína – salon Šubrt a Dáša za těžký eura z Německa. A Dáša byla tou dobou také ve Slávii, a ačkoliv jsme se v té době ještě osobně neznaly, tak vyskočila a tím velkým operním hlasem zazpívala přes celou kavárnu: „Báróó„. Tak jsme se poznaly. A Dáša se mě ptala, co teď chystám, tak jí vyprávím, jak chystám s režisérem Otou Ševčíkem a živým orchestrem operu Carmen v Divadle v Řeznický. A protože jsem v té době byla úplný neznalec, také se jí ptám: „A co chystáte Vy, Dášo?“ „Já mám  za čtrnáct dní premiéru Carmen v Národním divadle.“ Celá rodina byla na premiéře a potom jsme se začaly přátelit. S našimi syny jsme například chodili do zoologický zahrady.

A kdy došlo k tomu, že Carmen budete obě dvě na jednom jevišti?
Po létech si na to Dáša vzpomněla a opět mě pozvala do Slávie. Tam na mě nalehla s tou svojí obrovskou energií, že spolu budeme dělat dvě Carmen. A já jsem se bránila a bránila, u toho sem pila červené víno, najednou jsem zjistila, že stojím v rohu a nemám kam couvnout. Ale pořád jsem měla naději, že to nebude, a tak jsem položila otázku: „A Dášo, kdo nám to napíše?“ „Jiráň!“ Tak se do Slávie pozval Jenda Jiráň a ten byl z tý energie tak perplex, že se mu zamžily brejle… Já pořád doufala, že přes prázdniny na nic nepřijde. A on mi volal ze Španělska, kam každý rok jezdí, že už má ten základní klíč. To znamená ty dvě Carmen – jedna operní pěvkyně a jedna cikánka.

A to už přinesl kompletní scénář?
On přinesl návrhy dialogů. A začalo se na tom pracovat. Každý přinášel své nápady, ale jelikož jsme měli asi jenom patnáct zkoušek, tak se vlastně zrodila tato Carmen.

Očekávali jste tento úspěch?
My jsme neočekávali vůbec nic. Původně to měla být jen taková legrácka na jedno vystoupení. Ale protože jsme fakt intenzivně pracovali, tak nám to začalo být líto. A navíc k pianistovi Mirkovi Kořínkovi, který dělal ty úžasné aranže a úpravy a k Jendovi Jiráňovi, který hrál na kytaru, příčnou flétnu a taky zpíval, přibyl kontrabas a perkuse. A to už jsme věděli, že to jenom jednou hrát nebudeme.

Jak se v té hře cítíš? Mně připadá, že Vás to všechny ohromně baví..
Já se cítím úplně luxusně. Hraju opět cikánku – to jsem já (smích). A také mám velký vztah ke španělské muzice. A s Dášou na jevišti mě to hodně baví. Je velmi pokorná a pozorná vůči činohře. Je radost s ní hrát.

Tak a navíc nám přibyl podpis Dagmar Peckové!

Ještě jednou se vrátím k tomu představení. Herci příbramského divadla jsou na své diváky pyšní. Často totiž od svých pražských kolegů slýchají, jak jsou Příbramáci skvělí. A navíc jsou chváleni i za to, jak chodí do divadla oblečeni. I toho si totiž herci všimnou.
Ve foyer jsem se po divácích trochu rozhlížela. Dámám nelze nic vytknout. Ale někteří pánové!! Plátěné nebo džínové kraťasy, k tomu botasky a v nich ponožky, k tomu triko a v lepším případě košili, ale kostkovanou. No Špaček by z toho radost neměl…