Co dělají herci?

Do divadla chodím docela často. A tak se mohu vidět téměř se všemi zaměstnanci. Až na herce. Bez nich už to tady začalo být divné. Zajímá mě, co dělají. Tak jsem jim napsala a zeptala jsem se, co v této pitomé době dělají, a co jim nejvíc chybí. Tak si počtěte.

Petr Florián
Milá Fany, posílám pozdrav z izolace. Jsem převážně v Lokti mimo Prahu v domku u lesa. Uvažoval jsem, že jako sestra v záloze nastoupím do první linie, ale nakonec jsem se rozhodl neohrožovat své zdraví, ani zdraví mých blízkých a zůstal jsem daleko od lidí. Myslím, že trávím čas jako většina lidí v izolaci. Pracuju na zahradě, chodím se psem do lesa, čtu knihy, fotím, hraju společenské hry (naučil jsem se, sice mizerně, ale přece, šachy) a snažím se trochu cvičit, protože jinak se za chvíli nevejdu do žádného kostýmu 🙂
Měj se krásně a těším se na Tebe, všechny své kolegy i naše diváky. Doufám, že nám všem situace dovolí se brzo vidět.

Martin Dusbaba
Čau Blažková, píšu pozdě, proto promiň, z hlavy se mi to vykouřilo.
Přestože by se mohlo zdát, že člověk v tomhle podivném čase může nabrat síly, není to tak docela ono. Poctivě se snažím být doma a nedostatek pohybu mi křiví záda a nafukuje pupek. Den co den také nutím děti, aby si udělali alespoň to nejnutnější do školy, přičemž je má přítomnost u jejich učení nezbytná. Po třiceti letech jsem třeba objevil dělení se zbytkem. Z dětských hlásků už mi měkne mozek. A proto milá Blažková věz, že už vyhlížím dobu, kdy se na pár hodin vyrvu ze spárů těch roztomilých stvoření a pokecám s kamarády, anebo snad už konečně zase vlezu na jeviště. Tam je ten skutečnej svět.
A co mi nejvíc chybí? Sám sobě si chybím nejvíc. A pak kamarádi. Což je vlastně to samý.

Eliška Nejedlá
Milá Fany, hned ráno po pražské premiéře Špinavého obchodu přišla první zpráva o zákazu kulturních akcí nad 100 osob – což pro nás, s naším obřím hledištěm, znamenalo útrum…
 Jelikož i mimo náš obor docházelo k různým omezením a doporučením, stalo se, že jsme s mým Martinem pobalili skoro celý náš žižkovský byt a přesunuli se do hor – konkrétně na Horní Mísečky do „zimního hnízda“ 🙂 Tak si tady tak žijeme trochu jiný život, než na který jsem já zvyklá. Mám teď prochozené hory, v kuchyni jsem se taky naučila otáčet trochu obratněji, snažím se být dobrou hospodyňkou i horalkou 🙂 
  První den jsme tu i lyžovali, ale hned další ráno všechny vleky po republice zavřeli, tak jsme měli taky útrum. Ale využili jsme to k fyzicky náročnějším sportům – skialpovali jsme, běhali na běžkách, lezli po kopcích. 
A já se od začátku mého horského pobytu otužuji – studená voda byla vždy můj nepřítel, ale teď už si sprchu bez ní nedovedu představit. A dokonce jsme se v jeden slunečný den šli koupat do Labské přehrady dolů do Špindlu! No je to prostě taková zkouška! Hledání JÁ. (Zjistila jsem, že pro mě není vůbec snadné nebýt sama). 
Taky jsme se byly s Martinovou sestrou podívat na Medvědíně, a to hned další ráno, po tom velkém úplňku, na východ slunce. To byl krásný zážitek! Ale byla pěkná zima a když jsme šly cestou dolů po úplně zmrzlé sjezdovce, tak nám to uklouzlo a pěkně dlouho jsme jely dolů a nešlo zastavit. Do teď mi to blednoucí modřiny a strupy připomínají. 
Takže abych to shrnula – tenhle pitomý čas trávím s mým hochem a jeho rodinou v Krkonoších, hodně horalujeme, vaříme, pečeme, já si cvičím milovanou jógu, poslouchám hudbu, mám čas sama pro sebe (byť nejsem nikdy sama), snažím se vzdělávat v oblasti osobního rozvoje. Zkrátka se snažím nabrat sílu na dobu, která přijde po tomhle šílenství. 
A nejvíc mi asi chybí klid. Strach, který byl ve společnosti vyvolán je ubíjející… Chybí mi jít do kavárny, chybí mi jít v klidu na nákup, chybí mi přátelé, restaurace, CHYBÍ MI RODINA, jejíž podstatnou část tvoří babičky a dědečkové… A v neposlední řadě mi chybí moje práce, která zaplňovala do tohoto pitomého času, nejvíc mého času. Chybí mi kolegové, divadelní ruch, moje oblíbené role, diváci…. (s kapelou jsme dělali livestream koncert, ale neslyšet lidi, jak si naše hraní užívají, bylo úzkostné).
No, už aby to bylo za námi! Je to zvláštní. Ale snad nás to má naučit, a doufám, že naučí být lepšími lidmi a hlavně lepší společností. Protože jak říkám já: Kdyby bylo všechno jinak, mohlo bejt všechno jinak! A já věřím, že tohle k něčemu bude… K čemu, to ukáže čas.

Kryštof Grygar   
Ahoj všechny moc zdravím, už se nemůžu dočkat, až budu zase stát na jevišti. Čas trávím výlety po přírodě, své malé sestřičce jsem začal psát pohádky na dobrou noc, a dnes jsem začal pomáhat s roznášením obědů doktorům a sestřičkám po nemocnici.
Chybí mi diváci a kolegové, protože pro mě je prostě smích, potlesk a energie diváků trochu droga. A to nemluvím o celém tvůrčím procesu, zkoušení. To mi už taky moc chybí.
Na druhou stranu si ale užívám, že jsem teď tolik v přírodě, a že mám konečně čas a chuť do psaní, hraní na kytaru, a další věci.
Moc se na celé divadlo, tebe, diváky, prostě na všechny, těším.

Helena Karochová
Ahojky, v tenhle pitomý čas venčím psa a vařím, venčím psa, venčím psa… O tom, co si u toho myslím, raději pomlčím.
A co mi nejvíc chybí? Chybí mi…chybí mi…no chybí mi důvěra v naši vládu.

Anna Fixová
 Odpočívám, učím se francouzsky, zdokonaluju angličtinu, čtu, zpívám si, učím se na ukulele, furt něco vařím, válím se na zahradě, sbírám koňský koblihy 🙂 čekají mě na nich taky nějaký jízdy (na koních, né na těch koblihách… i když..), čumím na seriály, ale vlastně ne moc, snažím se nepřibrat, ať pak nemá naše Zuzanka tunu práce s nastavováním kostýmů. Hraju společenský hry, volám si s kamarádama a spím. Jo a taky mám trochu větší spotřebu vína, i když se zdálo, že to není možný. Zní to jako pitomej čas? Asi ne, viď? Beru to pozitivně. Jo, a taky jsem se přihlásila jako dobrovolník, ale zatím mi volali jenom jednou.

Lucie Valenová
Dobrý den, tuto dobu trávím převážně na chalupě. Vynahrazuji si ty roky, kdy jsem neměla tolik času a tak opravuji, vyklízím, topím, sekám trávu a dříví, demoluji a rekonstruuji.. Se svým psem Agathou. A nesmí samozřejmě chybět procházky.
Přátelé mi chybí (a nemyslím ten seriál). A koupelna s tekoucí teplou vodou! 🙂

Lukáš Typlt
Ahoj Fany, moje žena pracuje, takže většinu času trávím s dcerou Beátou, která teď měla čtvrté narozeniny. Dostala kolo, takže drandíme po okolí. No a starám se o domácnost, dům, zahrádku… Se starším Kryštofem se učíme. Nějak není čas se nudit. Ale s povděkem jsem přijal nabídku natáčet miniseriál ze skrytých zákoutí příbramského divadla. Přiznám se, že na mnohých místech, kam se v něm v příštích týdnech podíváme, jsem doteď nikdy nebyl, ačkoliv jsem v souboru služebně nejstarší 🙂

Monika Timková
Čas trávím co nejvíc užitečně to jde, čtu knížky, učím se anglicky, cvičím, nakládám zeleninu, okopávám zahrádku, koukám na filmy..no nenudím se! Chybí mi nejvíc rodina (i ta divadelní) a teď momentálně i kadeřnice. 🙂

Milé herečky a herci, moc děkuji za vaše odpovědi. Mnohdy jsem se zasmála, mnohdy zírala, co se všechno učíte, trochu jsem se dojala a taky trochu záviděla. Myslím, že mohu mluvit nejen za zaměstnance divadla, ale hlavně za diváky: Už vás chceme vidět na jevišti!!!!