Dělání, dělání, to nám smutky zahání

Zatím jsem vám psala o šití roušek. Na nich se podílí opravdu hodně lidí. Ale roušky není to jediné, co se v divadle děje. Kromě zvuku šicích strojů se po celém divadle rozléhá řada dalších, mnohdy neidentifikovatelných zvuků. 

V kině se dělal nový pojezd opony.
Proběhl úklid skladu nábytku (hned se udělala inventura). Ve skladových prostorách, přípravně a dalších provozních prostorech se natřely betonové podlahy protiskluzovým nátěrem.
V truhlárně a čalouně pokračuje výroba dekorací k inscenaci Jméno. Ale zároveň se upravují některé prvky dekorací pro venkovní hraní. Co kdyby k němu došlo, že jo?
V estrádním sále se strhla vrchní vrstva laku podlahy a nanesl se lak nový. Je to lesk, jako blesk. A potom se tam ještě budou vyměňovat žárovky. To není jako u nás v obýváku. Vyšroubujeme, zašroubujeme… V estrádě je to fakt vysoko. Vyčistí se i ty ovály, v kterých žárovky jsou. Asi bude muset stát lešení…

A všude se řádně myje. Desinfekcí. V sociálkách se likvidují viry parou.

Největší novinkou je výměna sedaček ve velké divadelní scéně. Já vím, že to není novinka, tou je termín. Místo poloviny června začnou práce už 11. května!! Když všechno dobře půjde, tak se bude v divadle už celé září hrát. Takhle to v hledišti vypadá.

Rozebrané sedačky se zatím skladují v divadelním foyer. A s největší pravděpodobností se budou prodávat. Po kusech. Ale o tom vám napíšu příští týden. Třeba byste si někdo chtěl koupit sedačky pod pergolu… Budou se ještě muset sundat všechny reproduktory a světla. 

Ještě jedno „dělání“ tady v divadle zažíváme. Díky domácí práci některých kolegů, dávám důraz na slovo – kolegů, se mají především děvčata v divadle dobře. A velmi si toho cení.
Autorem bábovky je šéf estrádního sálu a kina Martin Machata a bochánky upekl Honza Vaněk, kterého znáte především, jako obsluhu občerstvení v kině. Jen tak mimochodem, taky vám kolegové nosí do práce sladké občerstvení? Holky, já pořád říkám, že mít chlapa z divadla je terno. No jo, ale tihle jsou už zadaní. Ale jsou tu i jiní 🙂

Nedávno jsem na chodbě potkala jednoho ze zaměstnanců: Já myslel, že když nebudeme hrát, tak si trochu odpočinu. Teď mám pocit, že už nemůžu. A s napětím čekám, až začneme hrát, možná si trochu odpočinu…
Tak jestli si myslíte, že když divadlo nehraje, mají lidi leháro, tak nemají.