Divadlo místo šití roušek vyrábí rakve

Tak jsem si šla po delší době projít příbramské divadlo. Kdo si myslí, že lidi z divadla nemají co dělat, když se nehraje, jsou na omylu. Divadlo je úplně plné zaměstnanců. Už jsem vám psala, že se nastudovala hra Chleba s máslem. Teď je na řadě další – Přišel na večeři. A to je fakt velká kláda – na jevišti bude přes dvacet heců. A dokonce tři technici. Teda mám na mysli, že budou hrát. Nejdřív jsem zašla ke švadlenám. Už jsem vám o nich psala, tak jsem si myslela, že už mají trochu volněji. Nemají.

Tentokrát jsem zastihla i Mirka Krále, který navrhoval kostýmy i scénu. Králi Miroslave nemáte pocit, že ty naše lidi strašně honíte? Asi takhle, já se tentokrát na malé jeviště nevejdu (smích). A jsem rád, že mě Milan Schejbal oslovil na velkou komedii. V příbramském divadle jsem dělal už několikrát a znám holky moje, ať už je to Anička nebo Zuzka. Vím, že nemusím mít žádné obavy. (Krejčová Anička do toho prohlásila: On ví, že ať nám dá jakoukoliv práci, že mu ji uděláme). To samé je třeba Viktor v malírně, který do inscenace Tanec na konci léta udělal kameny, které nevypadají vůbec divadelně. A to samé truhlář Vláďa.

Líbí se mi, když příbramské divadelníky chválí lidé, kteří nejsou jeho zaměstnanci, a přitom mohou situaci posoudit, znají přece i jiná divadla.
Ještě, než vás pozvu do dalších prostor divadla, tak malá ukázka klobouků. Ty se výjimečně nedělaly v divadle, ale na zakázku.

Tak pojďte se mnou posoudit, že Miroslav Král měl pravdu. Otvírám dveře vlásenkárny a maskérny. Vzhledem k počtu postav na jevišti má vlásenkářka Maruška také co dělat.

Když jsem vešla do truhlárny, tak mě čekal šok. Truhlář Vláďa dodělával rakev! No, tak asi bude potřeba. To není černý humor! Myslím do té hry.

Když jsem šla po chodbě, tak mě zarazily otevřené dveře na jeviště, kde se svítilo. Kdo může být na jevišti? Malíř dekorací Viktor. A práci měl rozloženou téměř po celé jeho ploše.

A to se na jeviště ještě museli vejít kluci osvětlovačský. Ještě, že Petr se Standou jsou zvyklí pracovat ve výškách.

Když jsem vešla do čalouny, tak jsem tam překvapivě našla garderobiérku Lenku. Která mi hned vysvětlila, že gaderobiérky nyní zrovna moc práce nemají, tak si pod odborným vedením Lucky zkouší přečalounit své první židle. Lenko správně! Kolik věcí umíš, tolikrát jsi člověkem!

A konečně něco normálního. Něco, co nebude vypadat úplně budovatelsky, co bude ukazovat, že v divadle jsou přece jenom normální lidi. Lucko, ty si děláš vánoční výzdobu? Rekvizitářka Lucka povytáhla obočí: Ne, to je do hry. Bude se odehrávat o Vánocích. Až tohle dodělám jdu dělat stromeček. Zároveň mi ukázala police, kde je už část rekvizit připravena.

Tak jsem se spletla. Nejsou normální.  Já vím, že je moc fajn, když mají v této době práci. Ale nemusí se chovat, jako když chtějí splnit pětiletku.

Jóóó málem bych zapomněla! Herci samozřejmě zkouší!