Dramaturgyně chtěla být matematičkou

Móóc hezký rozhovor s naší Katkou v Divadelních novinách!

Fixová: U nás doma se neustále řešilo, co se v divadle děje

Dramaturgyně a herečka příbramského Divadla Antonína Dvořáka Kateřina Fixová divadlo původně dělat nechtěla, bavila ji matematika. Nakonec se k němu dostala. Vystudovala správu a řízení divadel na DAMU. Vyzkoušela si také režii a na scéně se potkává si s dcerou Annou a tu a tam si zahraje i před kamerou.   

Pocházíte z divadelní rodiny a vaše maminka hrála v Divadle Jiřího Wolkera v Praze, kde působila i jako dramatička. Takže jste divadelní svět znala velice dobře. Divadlo jste však dělat nechtěla. Co vás bavilo?

Tenhle můj postoj bylo vlastně takové pubertální odmítání všeho, co představovali rodiče. U nás doma se neustále řešilo, co se v divadle děje, co by se dít nemělo a co ano, jak je ta divadelní práce nespravedlivá, jak se nemůže hrát všechno, co by se chtělo a jak by se chtělo, a tak dál a já na to reagovala po svém. Měla jsem ráda matematiku, logiku, účastnila jsem se matematických olympiád a přihlásila se na gymnázium na zcela nový obor – programování a obsluha počítacích strojů. A dostala jsem se tam. Teprve tam jsem zjistila, že tolik toho zase z matematiky nevím a neumím…

V deseti letech jste poprvé stála na scéně ve Wolkerových pohádkách a v osmnácti „ochutnala“ hraní v amatérském divadle. Přesto vás herectví neokouzlilo a rozhodla jste se pro studium organizace a řízení divadel na DAMU. Proč tento obor?

Organizace a řízení byl nově otevřený obor na DAMU. To už jsem dospěla k názoru, že to divadlo zase tak nedobré není, v amatérském souboru bylo fajn a přijímačky na organizaci se tenkrát skládaly kromě jiného i z matematiky… Vlastně já jsem díky maturitě z matematiky „za dvě“ byla od téhle zkoušky osvobozená. A provoz divadla, o němž jsem od rodičů věděla dost, byl lákavá možnost studia. V amatérském divadle jsem hrála, ale zkusit zkoušky na herectví mi prostě na mysl nepřišlo.

Začínala jste ve správě ND v Praze. Pak jste se dostala jako dramaturgyně do Žižkovského divadla, odkud jste přešla do Mostu, pak do Divadla ABC a již nějakou dobu působíte v Příbrami, kde také hrajete v řadě inscenací. Jak jste se dostala k profesionálnímu herectví?   

Jak z hollywoodského filmu. Jednoho dne mi moje kamarádka herečka Jarka Zimová oznámila, že „práskla“ mosteckému vedení, že hraju v amatérském souboru. Divadlo potřebovalo nutně rychlý záskok za nemocnou kolegyni a v souboru už nikdo nebyl volný. Tak jsem zaskočila, potom ještě několikrát, a potom jsem už byla regulérně obsazovaná do menších a pak i do větších rolí…

 Je vám bližší dramaturgická práce, nebo herectví?

Nevím, a ani si, přiznávám, nechci vybírat. Obojí dělám dlouho a ráda.

Vyzkoušela jste si také práci před kamerou. Jaké to bylo? Co vám to dalo?

Je to samozřejmě vždycky výzva. A pro mě, vlastně herečku amatérku, bez výuky řemesla, vždycky spousta obav. I když dneska se točí všechno rychle a před kameru se dostává mnoho neherců, já se pořád hrozně bojím. Že se to nenaučím, že to budu kazit, že budu zdržovat… Obdivuju tu schopnost se text rychle naučit a rychle natočit.

Herecké profesi se věnovala nejen vaše maminka Božena Fixová, ale i sestra Zuzana Měsíčková a pokračuje v ní i vaše dcera Anna Fixová a spolu dokonce hrajete na scéně příbramského Divadla Antonína Dvořáka. Jak se Vám spolu hraje?

Úplně jako s kýmkoli jiným. A díky tomu, že se moc dobře známe, víme, co od sebe navzájem očekávat. Anča je profesionál, a i když to od mámy zní všelijak, já vím, že je dobrá, že umí, že mě podrží.

V Divadýlku na dlani v Mladé Boleslavi jste se představila také jako režisérka inscenace Dlouhý Štědrý večer. Jaké to bylo?  

To nebylo moje první setkání s režií. Poprvé jsem si za režijní pult sedla v mosteckém divadle, nedávno i v Příbrami. A s amatéry jsem taky pár inscenací vytvořila. Je to úplně jiná práce a vůbec ne jednoduchá. Měla jsem vždycky štěstí, že jsem pracovala s fajn herci, kteří mě jako režisérku vzali, nezlobili a pomohli ke slušným výsledkům. Navíc to vždycky byla taková „herecká režie“ nebo jako v Mladé Boleslavi spíš režie s ambicí pomoct amatérskému souboru s hereckou prací.

Věnujete se také amatérskému divadlu, zúčastňujete se různých soutěží jako porotkyně a působíte jako lektor v různých vzdělávacích kurzech. Čím vás právě amatérské divadlo inspiruje?  

Amatérské divadlo mě spoustu věcí naučilo. Především asi pokoru k práci všech, kteří se na výsledku, na inscenaci podílejí. Malovala jsem kulisy, šila kostýmy, dělala zvukaře i osvětlovače, hrála, režírovala, psala texty, napovídala. Takže mi přišlo nějak samozřejmé amatérské divadlo neopouštět. Jezdila jsem na přehlídky jako lektor, porotce, dlouhá léta jsem spolu se svým kolegou a kamarádem Milanem Schejbalem vedla kurz režisérů. A asi před rokem jsem svou oficiální spolupráci s amatérským divadlem ukončila. S mnohými soubory i amatérskými divadelníky se vídávám, jenom už zkrátka síly docházejí.

A co chvíle volna, jak je ráda trávíte?

Chalupa, rodina, kamarádi. A dnes už hlavně odpočinek.
//////////////////////////////////////////////////////

Kateřina Fixová se narodila 6. 7. 1954 v Praze v rodině herečky a dramatičky Boženy Fixové a dramaturga Jaroslava Fixy. Její sestrou je herečka Zuzana Měsíčková a dcerou herečka Anna Fixová. Vystudovala DAMU (organizace a řízení divadel), působí jako dramaturgyně, herečka i režisérka.

• Autor: Veronika Pechová