Filip Müller: „..bojím se aby neutekli…“

Můj romantický příběh, který se zkouškami propracovává k premiéře, režíruje Filip Müller. Není to žádný režisérský začátečník, navíc je zakladatel dvou divadel. V současné době, zároveň s Mým romantickým příběhem, režíruje v Praze Sen noci svatojánské. Nicméně v Příbrami je to jeho první režisérský počin. A navíc je členem místního hereckého souboru. A režírovat své kolegy… nóóó…

B. Režírovat své kolegy je jednoduché nebo není?
M. Zpočátku jsem se toho bál. Někteří moji kolegové jsou starší a jsou v Příbrami mnohem déle než já. Ale bál jsem se naprosto zbytečně. Jak Ivanka, tak Petr do toho jdou s obrovským nasazením. Dělají i spoustu práce okolo, aniž bych jim říkal. A oba tvrdí, že jsou rádi, že si mohou takovou práci zkusit. Mně se s nimi pracuje výborně. A to nejen s Petrem a Ivankou, ale i s Eliškou a Monikou.

B. A co s Josefem Láskou, který v Příbrami hostuje?
M. (smích). Pepíka jsme si půjčili z pardubického divadla. Je to můj spolužák z konzervatoře a navíc hrál asi ve třech mých inscenacích.

B. Když herce komanduješ, a oni pořád neplní Tvé představy, už Ti ruply nervy? Teda speciálně u Tebe si to dovedu představit…
M. Zatím ne. A přitom jsem opravdu hysterik. To může klidně potvrdit Monika Timková, která už se mnou dělala. Ale tady je to naopak (smích). Všichni v té inscenaci hrají ze své vůle, tak se bojím, aby mi neutekli.

B. Tak tomu strachu rozumím. Ale to jsi opravdu klidnej?
M. Já jsem na ně hrozně hodnej. Ivanka už mi říkala, že ji to začíná znervózňovat. Místo abych řval, což je má přirozenost, tak je pořád uklidňuju.

B. Takže až opustíš režisérské místo a vrátíš se zpátky na jeviště, předpokládáš, že to bude v pohodě?
M. Myslím, že bude.

B. A nezvedne se Ti nosánek nahoru?
M. Nezvedne. To už víc nejde.

B. Jak ses dostal k režii v Příbramském divadle?
M. Minulý rok jsem se na konci sezony zeptal Milana Schejbala a pana ředitele, jestli by byla možnost zkusit režii i v Příbramském divadle. A protože Milan Schejbal zná většinu mých režií, tak to schválil.

B. Proč sis vybral toto téma?
M. My jsme hledali hru, která by byla aktuální, z dnešní doby. Našli jsme Můj romantický příběh, který je o současných třicátnících.

B. No, počkej… Bude to i pro mě? Pochopím ji? Mám na to vůbec chodit?
M. (smích) Já myslím Blažková, že Tobě se to zrovna líbit bude. Spíš bych upozornil, že to není pro děti, ale pro mládež od 16 let.

B. A proč až od 16 let?
M. Protože ta hra je o vztazích. A když je to o vztazích, tak se nevyhneme ani takovému tématu, jako je sex.

B. A do jakého žánru bys hru zařadil?
M. Je to komedie, ale hořkosladká.

B. Máš trému z premiéry?
M. Strašnou.

Takže to vypadá dobře. Akorát jsem uvažovala, že bych se měla dojít zeptat i herců, jak jsou spokojeni s režisérem. Zjistit názor i druhé strany je vždycky dobré. Ale pak jsem si řekla, že to neudělám. Je zbytečné lít benzín do ohně…