Generální zkouška Vánoc

Vánoce byly v divadle o něco dřív, už na Stříbrnou neděli. Ale byly to Vánoce se vším všudy. Hned při příchodu prošla kolem mě nějak známá vůně. No jasně. Vánočky chutnaly. Teda mně jo.

I betlémy k Vánocům patří. Bylo mi divné, proč jsou děti neustále okolo velkého betlému na Estrádním sále. Tak jsem se šla podívat. Nó jó, žádní tři králové, ani pastevci nebo řemeslníci, ale šmoulové, krteček, a všechny možné pohádkové postavy.
A pak tady byl ještě „živý“ betlém. Jeden z králů vzal každou chvíli kytaru a zpívalo se. No a jezulátko občas trochu povyrostlo…

Vánoční trh sem také patří. I když já si ho už zakazuju, protože vánočních dekorací mám dost, stejně se neposlechnu. A navíc tenhle nebyl úplně komerční. Své výrobky zde prodávaly i děti nebo obyvatelky ústavu v Nalžovickém zámku. No, nekupte to.

Celý den dělali dětem společníky andělé, sněhové vločky, sněhulák nebo Ledová královna se svým chotěm.

A taky babička Boženka. Měla plné kapsáře sladkostí a zvala děti na pohádky. Ačkoliv vypadala, že se nemůže moc pohybovat, tak najednou prohlásila, že už je celá ztuhlá a potřebuje se protáhnout. No, nevěřili byste, jak se do toho dala. A když šla potom odměnit nejlepší tanečníky, tak si od jedné holčičky vyposlechla: „Boženko, já jsem se tak protááááhla…“

Taky jste se mohli vyfotografovat se skřítky a během chvíle jste měli fotku hotovou. Živou kapelu si každý rok nemohu vynachválit. Vždycky mi připomenou, kolik vlastně je vánočních písniček. Muzikanti, k té atmosféře, přidávají pořádný flák.

Mně se stejně úplně nejvíc líbilo v domečku u skřítků. Dětí se ptali, jestli mají rádi zimu. A k mému překvapení má téměř každé dítě rádo zimu. Staví sněhuláky, sáňkují, bobují… No jo, ale venku žádný sníh není. A právě u skřítků se měly děti dozvědět, jak na to.  Nejdříve musely sáhnout do velkého pytle, kde byly ořechy pro veverky, ale také stříbrné oříšky. A pokud dítě stříbrňák vytáhlo,  mohlo si ho vyměnit za malého skřítka a toho si vzít domů. Ale nejdřív se musely naučit kouzelné zaklínadlo: Čáry, máry pod kočáry, ať tu máme sníh! A pak děti dostaly od skřítků úkol: každý večer až budou v postýlkách, si mají vzít svého malého skřítka a tajemné zaklínadlo pořád opakovat. A až začne padat sníh, a prý opravdu začne, tak to bude zásluha i těchto dětí.
Úplně jsem se tou atmosférou nechala unést. Jen jsem zvědavá, jak dlouho nechají tatínkové své děti, přivolávat sníh…

Některé věci s Vánocemi spojené nemám, ale možná je to proto, že za mého mládí nebyly. A o třpytkové tetování zájem byl.

A protože jsme v divadle, tak musí být i pohádky. A je úplně jedno, jestli na jevišti nebo v kině.

A samozřejmě, že musí být dárky. Ale bez práce, nejsou ani koláče, ani dárky!!! Děti musí nejdříve tvořit, malovat, zdobit vyrábět…

Za každý výrobek dostalo děcko do kartičky razítko a úplně stačily čtyři a už se mohlo běžet pod vánoční stromy. Byly dva a oba zasypané dárky. Je velmi těžké si vybrat jenom jeden.
I když už mi paměť moc neslouží, tak úplně přesně si vybavuji oči svých dětí a vnoučat, když si rozbalovaly dárky pod stromečkem. Vypadaly přesně takhle:

Divadelní Vánoce jsou za námi, ale ty opravdové, strávené pouze s vaší rodinou a s vašimi dětmi jsou před námi. Ať při nich máte úsměvy na tvářích a vaše děti rozzářené oči.