Hostina dravců – bitva o záchranu sebe sama

Bylo nebylo… Jsme ve Francii roku 1942. Ale o válku ani tak nejde. Jde o to, že Sofie má narozeniny. A má taky přátele, kteří jí přicházejí popřát a zároveň si trochu užít života. A jsou to dobře situovaní lidé, přestože je válka, hostina je opulentní. Oslava se rozbíhá, je opravdu veselo, tak jak má být. Rozjásanou atmosféru, jako řez ostrým nožem, přeruší výstřely z ulice. Na dlažbě leží dvě těla německých důstojníků. Gestapo vtrhne do domu. Z každého bytu půjdou za ty dva Němce, dva rukojmí. Ti jsou de facto odsouzeni k smrti.

Důstojník gestapa, který zná osobně hostitelčina muže, jim ze známosti „vyjde vstříc“. Mohou si rukojmí ze svého středu vybrat sami. Okouzlující oslava se mění v hostinu dravců. I když se vlastně nestávají ani tak dravci, jako spíš bytostmi, zahnanými do kouta. Pozbývají zábrany, mizí nátěr sociálních návyků, odhaluje se nahé biologické já. Vždyť nejde o nic míň, než o život. Je to bitva o záchranu sebe sama!
Musím přiznat, že jsem velmi zvědavá na pointu, na to, jak to všechno dopadne. Zatím je to pro mě taková detektivka.

Autoři Hostiny dravců jsou dva. Vahé Katcha je autor románu, který vyšel v roce 1960. Pro jeviště ho objevil známý francouzský herec a režisér Julien Sibre teprve roku 2011. Hra získala řadu ocenění.

Při první poprázdninové premiéře příbramského divadla na jevišti uvidíte: Radomíra Švece, Moniku Timkovou, Jana Konečného, Petra Floriána, Pepu Honzíka, Annu Fixovou, Martina Dusbabu a Lukáše Typlta.

Režie se ujal Martin Vokoun. Ten už je v Příbrami téměř stálicí. Režíroval Zmatení jazyků, Dům Bernardy Alby, Červený a černý, A pak už tam nezbyl ani jeden. (Možná, že jsem něco vynechala). Martina mám ráda. Už si na mě zvykl, a na chodbách i v portálech mě naprosto toleruje. Až na to, že střílí po hercích, je to fajn kluk.

Přijďte se podívat – premiéry budou 17. a 18. října.